V minulosti už jsem publikoval tři články (1., 2. a 3.), které jsem označil jako Asociomety a jde o texty, které jsem napsal bez předem jasného průběhu tak, jak mě to asociativně zrovna napadalo a s důrazem na odbočování, aby se ke slovu dostalo mnoho různých témat. Pro autora to může být dobrodružnější, než psát na předem známé téma, jelikož může zažívat podobné překvapení jako čtenář knihy, kterou dosud nezná.
V tomto článku bych se tedy chtěl pokusit o další Asociomet, i když mám předem trochu omezenější představu v tom, že bych rád naznačil některá z témat, kterým jsem se v poslední době věnoval a doufám, že se časem dostanu k jejich rozepsání a publikování. Zatím si však nejsem úplně jistý, které z témat sem vyberu a kolik jim věnuji času, takže to z mého pohledu zas tak předurčené není.
Jako odrazový můstek si zde mohu položit otázku: Proč zrovna teď píšu další Asociomet? Odpověď se skládá ze dvou hlavních částí. Za prvé od konce roku 2016, resp. od založení této verze mého webu, jsem si zvykl téměř každý měsíc publikovat v průměru jeden článek a tento stav mi celkem vyhovuje, takže se ho snažím udržovat. A za druhé se poslední dobou snažím zaměřovat na tvorbu rychlovideí a dopisování mé třetí knihy, takže z tohoto hlediska považuji za vhodné k napsání volit takové články, které mohou být relativně rychle hotové bez hlubokého ponořování do rozmanitých možností nějaké ucelenější spekulace zapletené do mnoha různých souvislostí.
I když stejně občas něco takového vykvasí jako v případě minulého článku „Komplementarita hypotézy Gaia a Médeia“, který vznikl z facebookové reakce na rychlovideo Metcalfův les a ještě mi zbylo dost rozpracovaného textu, aby na jeho základě mohl vzniknout další souvislý článek, pokud ho přestanu příležitostně rozepisovat.
Pominu-li v zájmu zkratkovitosti vybroušenější argumentaci, tak jeho základní a provokativní myšlenkou by mělo být, že život (ve smyslu organismů) je víceméně sociální konstrukt, kterým se snažíme stanovit jasnější hranici mezi jevy, které jsou vzájemně tak různě promíchané, že tam v praxi žádná jednoznačná hranice není a dochází k paradoxu hromady. V souvislosti s tím mohu odkázat mj. na teorii živých jílů, kterou jsem zmínil v článku „Existuje bůh?“ a znejisťuje definování života pouhou evolucí na mikroskopické úrovni.
A z mé druhé knihy mohu odkázat na citát „Říct, že auto není živé, je podobné, jako říct, že enzym není živý.“, který znejišťuje definování zase na makroskopické úrovni, jelikož je zvykem auta chápat jako neživé a enzymy jako živé (přesněji nedílnou součást živého), ale na druhou stranu je faktem, že samotný protein není schopen sebereplikace (i priony k tomu potřebují sofistikované prostředí živého organismu), je to nástroj podobně jako auto a to dnes nedílně figuruje v rámci vznikajícího sociálního superorganismu, takže je to vlastně od samého začátku také součást života, i když v mnohém odlišná od toho, co se běžně zkoumá v biologii.
A když už jsem zmínil ten citát o autu a enzymu, tak mohu říct, že se jedná o jeden z mých citátů, který se nachází na stránce citaty.net a budu velmi rád, pokud si je projdete a těm podle sebe nejlepším dáte srdíčko, aby se víceméně demokraticky ukazovalo, které z nich jsou obecněji nejlepší. Z tohoto důvodu také doporučuji, že pokud už několika citátům dáte srdíčko a zpětně se vám nějaký už nebude zdát tak dobrý, tak mu ho odeberte.
U narůstajících obsahů s možností seřadit podle nejoblíbenějších totiž obvykle dochází k jevu, že čím víc je obsahu, tím stejně kvalitní obsah má nižší šanci dostat se výše, jelikož je snáze přehlédnut. Když je „oblíbenost“ založená na počtu zobrazení (jako např. u videí na YouTube), tak to těžko dodatečně změnit, ale když ta možnost existuje a je využívána, tak mnohem lépe může fungovat inteligence rojení, kterou jsem poněkud neobvyklým způsobem zmiňoval v článku „Humor jako důsledek evoluce?“, kde jsem zmiňoval mj. knihu Stopařův průvodce Galaxií.
K letošnímu ručníkovému dni jsem také protlačil, aby na Češtině 2.0 byly publikovány novotvary ručníkový den, vogonit, čtyřicetdvojkař a depkobot, přičemž tři poslední pojmy jsou z mé hlavy. A když už je řeč o Češtině 2.0, tak bych také rád zmínil, že od konce května tam patřím k deseti nejčastějším přispěvatelů nových slov (záloha zde), což trochu komentuji ve čtvrtém dílu série videí o mých novotvarech a možná to rozepíšu i v případném dalším článku o novotvarech, takže zde to nebudu více komentovat.
Část z mých nejzajímavějších novotvarů jsem se také pokusil začlenit do mé stále vznikající další knihy, která bude založená na filosofické/ sci-fi/ dadavědecké povídce Keška Obydlí vědomí z roku 2019 a jde o velkou prioritu. Mezi jedna z hlavních témat knihy patří okraj společnosti a fenomén vědomí, ale proces vzniku zatím není v takové fázi, abych se cítil sdělovat víc konkrétnějších informací. Jakmile se však bude dozrávání chýlit ke konci, tak mám v plánu postupně vypouštět spoustu různých souvislostí a ve Filosofickém kroužku na facebooku chci dát nezávazně hlasovat o názvu knihy, přičemž už jsem asi několik stovek mých návrhů pracně zúžil na 35 variant (jednu z nich navrhl(a) Singularis v návaznosti na pojem z povídky).
Termín dokončení knihy se těžko odhaduje, jelikož mě neustále napadají další vylepšení a musím se krotit, abych si nacházel čas skládat je dohromady, tak doufejme, že to zvládnu a nepřeroste mi to přes hlavu jako třeba dystopické dílo s pracovním názvem Postmoderno, které je založené na mém citátu: „Národní způsoby myšlení jsou nově nahrazovaný subkulturními.“
Tuto myšlenku jsem rozpitval do takové hloubky, až se z povídky stala spíše rozpracovaná spekulativní esej o nezvyklých možnostech relativně blízké budoucnosti, u které snaha o dokončení vedla k pomyslnému otevírání krabic, ve kterých se nacházeli další krabice, ve kterých se nacházeli další krabice...
V případě povídky Keška Obydlí vědomí však nehrozí scénář Postmoderna, jelikož výchozí povídka je hotová a na této kostře se postupně zachytávají různé výběry z úžasných myšlenek, přičemž se celkem úspěšně snažím udržovat dopsanou podobu, takže hypoteticky může být kniha kdykoliv relativně snadno připravitelná na publikování, pokud se rozhodnu nezačleňovat další zpřesnění a použiji aktuálně poslední z ucelených verzí. Hlavním „problémem“ dopsání je tedy přesvědčit sám sebe, abych to už nevylepšoval, ale momentálně mi to psaní ještě nepřipadá tak dlouhé, abych uvažoval o radikálním utnutí, ke kterému jsem více či méně přistoupil u mé první i druhé knihy.
Nemělo by také moc hrozit, že by knihu vytlačila z mých hlavních priorit nějaká aktuálně silnější priorita, jelikož jsem ji vybíral tak dlouho, pečlivě a dotáhl do tak pokročilé fáze, že se mi to zdá nepravděpodobné. Koncem roku 2020 sice trochu konkurovala představa, že bych vznikající sérii článků „Politické uspořádání buněk lidského těla“ převedl na knihu (což by vyžadovalo mj. velké přepsání prvního článku), ale teď mám jasno, že má další kniha by měla být založená na povídce Keška Obydlí vědomí a biologická kniha musí počkat.
Určité štěstí je, že téměř jakákoliv tvorba, která by mohla konkurovat mé chystané knize, do ní může být alespoň částečně začleněna díky jejímu širokému rozpětí podtémat, což omezuje mé váhání, čemu věnovat volný čas. Vypadá to tedy, že abych byl schopen dopsat knihu, tak musí být potencionálně víceméně o všem, jelikož podobně to bylo i u dopisování předchozích knih a co momentálně pamatuji, tak žádný z mých monotématičtějších projektů zatím nevyrostl do nějaké převratné velikosti, jelikož mě obvykle nakonec víc přitahovala mnohost v nějakém jiném projektu (to však neznamená, že by můj největší z monotématičtějších projektů byl relativně malý).
Kdysi jsem třeba alespoň chvíli váhal mezi dopsáním Postmoderna a napsáním povídky Keška Obydlí vědomí a nakonec jsem to udělal tak, že jsem na bezdomovce z Kešky celkem elegantně narouboval mikrostát, abych alespoň částečně naznačil něco z Postmoderna.
Podobně nedávno kniha vcucla mou myšlenku neurodějin dříve, než jsem k ní dokončil dabované video. Nakonec jsem k automatickému publikování připravil zatím jen torzo bez hlasu a vysvětlení myšlenky bude v popisu videa. V podstatě jde o to, že někteří filosofové označují dějiny za bezcílné nepředvídatelné směřování, které prý nemůže mít smysl, ale já si už před lety studováním vícevrstvých neuronových sítí všiml, že vývoj jejich nastavení může také probíhat dost divoce a zdánlivě bez cíle, i když jim člověk zadal z našeho pohledu celkem jasný cíl. Takže nesmyslnost dějin nepovažuji za tak jednoznačnou, jelikož lze spekulovat o možnosti jakýchsi neurodějin, resp. že by chaos dějin mohl být jen zdánlivý, přičemž neuron nemusí být ani schopen dostatečně pochopit neuronovou síť, ve které se nachází, resp. žádný člověk dnes není schopen plně pochopit vznikající sociální superorganismus (natož v kontextu celého evolučního výpočtu), ale to neznamená, že by musel být nutně absurdní.
Sice může probíhat proudění myšlenek i v opačném směru, resp. z knihy do jiných děl, ale to jsou momentálně rychloprojekty, resp. projekty, které mohou být relativně rychle dokončeny jako třeba právě tento článek. Podobně tomu je i u demo video fraktálové animace, které vzniklo jako jedna z vizualizací k silně dadavědeckému textu, u kterého jsem se dost inspiroval metafyzickými spekulacemi koncem mé knihy. Až si najdu čas, tak bych ty vizualizace rád propojil, přidal text a publikoval to na hlavním kanálu (i když původně to mělo být rychlovideo). Z mého pohledu se sice jedná o spoiler, ale je formulovaný tak absurdním způsobem, že to podle mě většina lidí prokoukne, až když se to v knize explicitně objeví v racionálnější formě (a část lidí to neprokoukne ani po přečtení).
Nevím však, kdy to dokončím, jelikož rychloprojekty je alespoň občas potřeba odkládat, aby si člověk nacházel čas na velké projekty jako jsou sofistikované knihy. Je tedy možné, že dříve či později omezím průměrný čas věnovaný na vytvoření jednoho rychlovidea, i když už se to možná děje viz. třeba Vodní dataprojektor.
A jak tak koukám, tak tento článek už je celkem dlouhý, takže ho zde ukončím a hurá zase k dokončování knihy s pracovním názvem Keška Obydlí vědomí.
Poslední dobou jsem byl výrazněji zaměřený na psaní (převážně filosofičtějších článků, ale i povídek a básní). Taková díla však nabývají smyslu spíše až tehdy, když je čte i mnohem víc lidí než jejich autor (třeba v rámci vnitřního dialogu, který ovlivňuje způsob, jakým se daný autor projevuje a interaguje se světem). Dnešní doba se ale vyznačuje mj. přecházením od čtení ke sledování videí, takže pokud člověk chce předávat myšlenky, tak dnes už je to efektivnější prostřednictvím videa.
V tom mám i určitou výhodu, jelikož patřím ke generaci těch, kteří svá první videa na internetu publikovali už v době studia základní školy, přestože první video na prvním wortysovském YouTube channnelu jsem publikoval až začátkem roku 2012.
Minimálně od té doby mi hlavou vrtá (a pravděpodobně dál bude vrtat) vztah kvality a kvantity. Třeba skutečnost, že kvalitní (a tedy relativně přínosné) video by mělo obsahovat pečlivě vybrané části (myšlenky/ záběry/ ...) v relativně koncentrované podobě, ale o to méně takových videí člověk dokáže tvořit a o to spíše diváci budou sledovat kvantitativně produkovaná videa (často plná nadbytečného opakování a monotónních záběrů), jelikož na ně snáze narazí a jsou spíše líní, nebo si ani nemohou vytvořit čas k jejich třídění, než se nějaké rozhodnou zhlédnout.
Dosud jsem se snažil jít spíše proti proudu (obzvláště v případě povídek, delších článků či vizuální stránky videa) a nastavovat tím zrcadlo větším spolutvůrcům informační exploze. Ale poslední roky jsem si začal říkat, že by kvalita a kvantita měla být v komplementaritě, resp. vzájemně se doplňovat. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl založit druhý YouTube channel Sebastián Wortys (a proč bych rád později založil i druhý web).
Na prvním channelu chci publikovat videa, jejichž tvorbou (obzvláště střiháním a vizualizacemi) strávím relativně dlouhý čas a na druhém jakási rychlovidea (ideálně vytvořená maximálně během pár hodin). Vzhledem k tomu, že realita má mnoho rovin a v každé si lze představit škálu kvality (ne jen binaritu (ne)kvalita), tak toto dělení pochopitelně nikdy nebude dokonalé (třeba namluvený kvalitní článek s minimalistickou vizualizací nebude plně patřit ani na jeden kanál (takové články chci však alespoň zatím dávat na ten druhý)), ale i tak to myslím bude lepší, než míchat na jednom místě díla značně rozdílná z hlediska kvality a z propracovanějších videí tvořit jehlu v kupě sena.
O tom už jsem hovořil v úvodním videu nového channelu, takže je čas posunout se k němu. Přestože jsem ho publikoval na druhém kanálu, tak jeho vizualizace jsou relativně kvalitní oproti tomu, co na tom kanálu chystám, jelikož úvodní video má upoutat pozornost mj. těch diváků, kteří jsou zvyklí na můj první kanál. Později však toto video v upravené podobě přidám nejspíš i na hlavní channel, aby odkazovalo na ten nový.
Text úvodního videa nového YouTube channelu adaptovaný pro tento článek:
V úvodním videu jsem postupně řekl několik myšlenek o jeho vzniku, zaměření, možné spoilerovitosti k hlavnímu channelu nebo o chystaných typech videí.
Nejprve jsem navázal na video Hyperkreativita, kde jsem zmínil, že nechci tvořit rychlovky a až pak kvalitnější videa. Ale teď po další sebereflexi, aniž bych k ní potřeboval srknout ayahuascy, jsem si uvědomil, že je to možná trochu jinak než se to minule zdálo. V podstatě nechci v jednom channelu míchat propracovanější videa s těmi, která by měla třeba výrazně méně kvalitní vizualizaci, resp. nechci vizuálně náročnější diváky stavit do role hledačů pár jehel v kupě sena, abych měl víc zhlédnutí, jak to praktikuje mnoho ostatních YouTuberů.
A ani nechci vytvářet oddělenost pouze tvorbou seznamů videí (playlistů), protože po kliknutí na větší část jejich ikonky momentálně dochází k automatickému přehrávání, snížení počtu příslušných miniatur na obrazovku a v rámci seznamu nelze tvořit podseznamy.
Dosud jsem to řešil tím, že jsem rychlovky netvořil, avšak teď jsem se rozhodl zkusit změnit přístup a založit druhý specializovaný channel, abych seberealizaci mého tvůrčího potenciálu tendenčně nezaměřoval výrazně převážně jen na jiné kreativní aktivity než video-making. Sice raději píšu třeba články zde na mém webu swortys.blogspot.com, ale současně mě láká, že videa dnes mají větší potenciál, takže ten druhý channel jsem založil jako experimentální pokus o kompromis.
A ačkoliv logicky nedovedu předem říct, jak bude evolvovat, přestože si myslím, že z něj nevznikne třeba nový druh šídla, Andromon nebo babička amerického mimozemšťana Vinnýho Ohha, tak mohu alespoň představit momentální vizi z roku 2021.
Podle ní by nový channel měl mj. poodhalovat můj tvůrčí proces tím, že tam mám v plánu publikovat i různé kousky, které bych časem mohl vylepšovat nebo spojovat do větších celků či přesněji větších holonů, které by se objevily na mém hlavním channelu, webu nebo možná i v knihách.
A v zájmu intenzity prvotního prožitku kvalitnějších verzí jsem se rozhodl označovat na novém channelu možné spoilery. Videa, která v názvu budou obsahovat slovo „BETA“, plánuji časem udělat v nějaké lepší verzi, ale nemohu zaručit, že se k tomu dostanu, takže rozhodnutí, zda takto označené video zhlédnout či nikoliv, nechávám na tvé intuici.
A k racionálnějšímu rozhodnutí dodávám, že v popisu videí mohou být upřesnění pro označení beta - třeba zda je to beta verze vůči chystanému videu nebo třeba článku a v čem má být možná pozdější verze kvalitnější. Nemohu však předem vyloučit, že časem neudělám kvalitnější verzi i videa, u kterého jsem to původně neplánoval.
Vyloučit nemohu dokonce ani to, že zařazení některých videí pod konkrétní kanál bude nerozhodné a s odstupem času bych to viděl jinak, ale snad se nacházíme v té verzi vesmíru, kde se to nebude dít často.
A teď už se pomalu dostávám k tomu, jaké konkrétnější typy videí bych na novém channelu rád publikoval. Přestože ani tam nemám v plánu omezovat se nějakými pevnými hranicemi stylů, pro lepší představu ta možná videa teď rozdělím do několika přibližných kategorií, které se občas mohou různě vzájemně prolínat.
1) Namluvené články. Šlo by víceméně o podcasty, resp. audioverze některých mých článků doprovozené třeba jen jedním nebo pár obrázky a tyto audioblogy bych následně mohl vkládat zpět sem k původním textovým článkům.
2) Ukázky z mé prózy. V tomto případě bych zveřejňoval pasáže vystřižené třeba z některých mých povídek a opět s velmi jednoduchým vizuálním doprovodem.
3) Miniaturní zamyšlení. Jednalo by se o relativně krátké myšlenky na časem opakující se témata, takže tato videa bych posléze mohl spojovat a rozepisovat na delší články. A pokud by těchto videí vzniklo více, tak bych je mohl i organizovat třeba do souvislostních sítí prostřednictvím chystaného druhého webu. Byl bych také rád, kdyby se mezi tématy dál objevovali třeba mnohobytosti, dadavěda, komplementarita, novotvary, metafyzický solipsismus, štěstítvornost, evoluční výpočty, solarpunkový mír či společenské metafory na vztahy buněk lidských těl.
4) Bonusová videa. Třeba po vzniku každého cestovního videa 3D-Mouchodlaka zbývá spousta nepoužitých záběrů, které bych mohl sestřihávat a zveřejňovat na novém kanálu, aby někteří lidé mohli častěji šílet z mého atypickéhho pojetí road trip videí, mají-li rádi své šílení.
5) Umělecké experimenty. Občas mívám náladu na spontánní umělecké hrátky, během kterých nechci předem přemýšlet o výsledné kvalitě případného záznamu, a pokud by nebyla dostatečně vysoká pro hlavní channel, mohl bych to publikovat na druhém. Sice to nelze moc předvídat, ale mohla by se tam objevit i videa rozvíjející mé koncepty wesmírodivnosti, samorostismu, vtiposcifáren či wopunkové subkultury.
6) Rozpracovaná kvalitnější videa. Pokud by se mi stalo, že bych měl nedodělané kvalitní video, ale déle se mi nedařilo k němu vymyslet či vytvořit dostatečně kvalitní vizualizace, tak bych ho mohl předčasně uveřejnit na druhém kanálu, než bych dokončil vymazlenější verzi na hlavní channel. Ale mohu tam publikovat i klasické ukázky či trailery.
7) Aktuální novinky. Jelikož kvalitní videa vyžadují čas, tak nejsou vhodná pro rychlé zveřejňování drobných novinek, ale na novém kanálu to mohu zkusit obejít.
8) Videa z dětství. Jelikož videa střihám nějak od sedmé třídy základní školy, tak mám ve svém repertoáru i spoustu úsměvných WTF blbinek z dětství. Mohl bych tam publikovat třeba některé ukázky starého Wo-animáče, ze kterého na střední škole po mnoha změnách vznikla má první kniha Wesmírný omyl. Není přeci nad sekavou stop motion animaci, kde třeba nevysvětlitelná postava pronásleduje obludného mutanta, který pronásleduje šíleného robota a důvod této scény je už roky zapomenutý, pokud vůbec kdy existoval.
9) Ostatní. Tento výčet kategorií pochopitelně nemusí být kompletní, možnosti zůstávají otevřené a nejspíš se tam časem objeví i jiné drobnosti a blbinky.
Úvodní článek už se chýlí ke konci a zatím jsem zde neoznámil, jak přesně se má můj nový channel jmenovat. Původní název je "Sebastián Wortys 2 – Rychlovidea", avšak připouštím, že s vývojem jeho repertoáru se může pozměnit, pročež jsem si tuto informaci nechal až sem na závěr. Jinak videa budou vycházet nepravidelně a jen občas, takže pokud se o nich chceš snáze dozvědět, tak doporučuji zapnout si odběr i zvoneček. A to samé platí i pro můj hlavní channel Sebastián Wortys.
Závěr mimo video:
Pokud máš své představy o tom, jaký by měl být můj nový YouTube channel, tak budu rád, když to napíšeš třeba jako komentář k úvodnímu videu, abych tvé argumenty mohl zvážit a případně začlenit.
Jsem také otevřený nabídkám různé tvůrčí spolupráce. Pokud někdo třeba vytvoří smysluplnou vyváženou reakci na myšlenky v nějakém mém videu, tak k tomu mohu vytvořit video-odpověď nebo konstruktivně zareagovat na nějaké jeho video.
Relativně nedávno jsem na psanci.cz publikoval experiment, který začal na tvorbou nekonečného slova složeného ze vzájemně prolnutých slov, která od jedenáctého začínají jakoby dávat smysl, přičemž dílo začalo jednovětně popisovat vlastní vznik tak, že se popis začal stávat svým vlastním popisem, což mě inspirovalo mj. k vymyšlení pojmu rekurzismus.
Audioverze (původní verze, odlišné pořadí částí díla): ZDE
Původní úvod slovorostu, který přerostl v dlouhý leč jednovětný popis:
Po zběžném pročítání závěrečných prací „Myšlení a hodnoty tří uměleckých generací české avantgardy (1919-1989)“ (2014, Jan Bulíček) a „Mozek a událost“ (2007, Dita Malečková) a průběžném vypisování poznámek jsem psal reakci na báseň od jedné mé nejmenované známé, načež jsem šel na záchod, kde mi hlavou prolétla krátká sekvence slov „diktafon fonograf“, z nichž se zrodil nápad, který původně spočíval v tvorbě jednoho dlouhého slova složeného ze vzájemně se prolínajících slov na základě shodných koncovek a předpon, avšak v průběhu jeho tvorby mi rychle došlo, že pro mnohé čtenáře bude přijatelnější, když prolnutá slova budou zvlášť, aby byla čitelnější, čímž také lépe vynikne uvědomění, že v rámci této experimentální formy dochází k zesílení vlivu Sapir–Whorfovy hypotézy/ diskurzu, respektive jazyk zde omezuje to, co tímto způsobem můžeme říct, a když jsem ten vznikající slovorost dopsal až po „chloupků kůrovce“, tak mě napadlo průběžně psát jeho popis, přičemž se tento odraz procesu vzniku začal stávat součástí tohoto díla, jelikož v obou případech se jedná o jednu hypoteticky nekonečnou větu, což je z jistého hlediska analogické i k překreslaci Mouchodlaka (obživlá metafora na kulturní evoluci), která také může pokračovat dál a dál, resp. dokud se najdou ochotní překreslovatelé, mezi které se zařadila i autorka básně zmiňované „začátkem“ této věty a to ještě před tím, než tu koronavirovou báseň napsala, ale to už trochu moc odbíhám od tématu slovorostu, ve kterém je teď vhodné pokročit zase dál od slov „chloupků kůrovce“ a než jsem dopsal po slova „homogenního hořícího“ (která mimochodem mohou změnit pořadí bez narušení formy díla), tak jsem si uvědomil třeba, že zajímavější než samotné dílo mi teď připadá tento jeho rádoby popis, který už se vlastně stal i svým vlastním popisem, což mě inspirovalo k vymyšlení pojmu rekurzismus, jenž může označovat výtvarný směr zaměřený na rekurzi, která je zaměřená na rekurzi, která je zaměřená na rekurzi a tak dál, čímž jsem si také uvědomil, že možným předpokladem kreativity je schopnost vést absurdní monolog v komplementaritě s logickým uvažováním, načež může vzniknout něco relativně originálního jako např. tato věta, která je pravděpodobně tou nejdelší, jakou jsem dosud v životě napsal a lituji člověka, který by se pokusil o její větný rozbor a to i proto, že už mám vymyšlený chyták na „konec“, který může nastat hypoteticky skoro kdykoliv si usmyslím, nebo „nikdy“, ale teď si říkám, že bych měl nejprve dopsat anotaci, ve které bych mohl zmínit, že od jedenáctého slova slovorost jakoby začíná dávat smysl a v návaznosti na tuto úvodní větu bych zase mohl napsat, že dílo zachycuje i popis vlastního vzniku způsobem analogickým k jedné z rovin samotného díla, kterým je právě dlouhatánskost obou vět, čímž se do této dostává i část momentální verze anotace, ale zpět zase k tvorbě slovorostu od „homogenního hořícího“, přičemž mi došlo, že v této větě zaniká hranice mezi tvořením a myšlením nebo že některé teď už trochu starší zajímavosti jsem do této věty zapomněl vepsat, čímž mám na mysli, že původní název měl být „Navazování nítí“, pak jsem ho změnil na „Čočka kanálem lemuje“, ale ani to nemusí být finální verze a za zmínku také jistě stojí, že celé toto dílo vznikalo jako součást mého deníku, který obsahuje ještě další popisy souvislostí, takže jde v podstatě i o ukázku z mého deníku, i když ne zrovna typickou, ale to zde mohu krátce napravit, když napíšu, že po dopsání slov „pádlem lemuřího“ bylo krátce před desátou hodinou večer, tak jsem šel pomalu spát a další den pokračoval v psaní slovorostu, přičemž jsem zvažoval vytvořit syntetickým hlasem zvukový doprovod, ve kterém by se z té jedné věty slovorostu stalo jediné dlouhatánské slovo, ze kterého by každý slyšel trochu jiné pomyslné výřezy, a když jsem pak při dalším psaní slovorostu byl u slov „nízké kéžby“, tak bylo potřeba, abych pomohl vztyčit druhý kůl jisté dřevostavby, načež jsem pokračoval v tvorbě a uvědomil si, že tato věta poodhaluje mé myšlenkové pochody, čímž názorně vysvětluje, co mám na mysli, když mluvím o hyperkreativitě, načež jsem si říkal, že by mě zajímalo, jaká nejdelší věta na světě dosud vznikla, avšak po zkušenostech s touto předpokládám, že může mít rozsah knihy, ale tak dlouho psát nehodlám, takže slovorost zakončuji relativně smysluplnými slovy „kázání nízkého hodnocení“ a jak lépe zakončit tuto větu než cyklickou nekonečností, resp. uzavřít ji na fraktál „postupně proměnlivého tvaru výkladu“, což znamená vrátit se na začátek této věty, kde se píše, že po zběžném pročítání závěrečných prací...
Slovorost Čočka kanálem lemuje:
Diktafon fonograf grafická kámen mentální nítě těkavé védy dynamický kýč čočka kanálem lemuje jednotu tunelu luhačovického hovna na nanebevzetí tíživého holuba bazalkou koukajícího honem nemaskovat vatu tuhé hédonistické kérky kytarou roušky škytající cítění nízkého holiče čekajícího holení nízkých chloupků kůrovce centralizovaného houbou boudy dyslektika kamarádícího homosexuálně někým kým kýmat matematika kalkulací církevního hostelu luxusního holismu musí sílu lunárního homosexualismu mutujícího homeopatického holiče čekat kata tabuizace celibátu tukana kanalizaci civícího honem nemáčet četného hospodina na namočeném močeném némlich Lichtenštejnsko skotsky Skyty tyranizující cílem lemujícího homogenního hořícího hovnivála lapajícího houževnatě tělo tělovýchovného chovného housera radikálně několik kolik liknavě větu tu tuší šíleně němotu tutlající cívka katalyzátoru rukodělně několikanásobně někoho koho ho houpá pádlem lemuřího horoskopu kopu puntičkáře řezníků kůlem lemry rychle ledničku kupodivu vulkanického hobita bita ta tatranka kajak jak Jakubova ovarová vánočka kapr proč očekávám kávám vámi minerální nízkotučné tučné nést staršímu muzeálnímu muflonovi novičokem kempujíc jícen cen centralizovaného houmlesáka lesáka kapustového housenkou koukal kalnou nouzovou vousatou touhu hubou bouchnul nulového honosného houpačkou kousnutého holuba babičky kytky kyselinou linou ouvej vejce ceněné nést statečně někomu komu muži životem temného houslisty ty tygry rychle chleba baští štípaného hojného hovězího houskou kousajícího hořčici cizokrajnou nouzi zimního holohlavého horolezce cestujícího hospodou doufajíce ceny nyní nízké kéžby byli libovolné volné nést stěží žíznivého hokejistu studna dna na nabádat bádat dat datového hormon monstra traktor torza začíná nábožně něžně někam kamiónem nemravně vnější šíje je jeptiška kaká kázání nízkého hodnocení.
Jednoslovná verze daného slovorostu:
Diktafonografickámentálnítěkavédynamickýčočkanálemujednotuneluhačovickéhovnanebevzetíživéholubazalkoukajícíhonemaskovatuhédonistickérkytarouškytajícítěnízkéholičekajícíholenízkýloupkůrovcentralizovanéhouboudyslektikamarádícíhomosexuálněkýmatematikalkulacírkevníhosteluxusníholismusílunárníhomosexualismutujícíhomeopatickéholičekatabuizacelibátukanalizacivícíhonemáčetnéhospodinamočenémlichtenštejnskotskytyranizujícílemujícíhomogenníhořícíhovniválapajícíhouževnatělovýchovnéhouseradikálněkoliknavětušíleněmotutlajícívkatalyzátorukodělněkolikanásobněkohoupádlemuříhoroskopuntičkářezníkůlemrychledničkupodivulkanickéhobitatrankajakubovarovánočkapročekáváminerálnízkotučnéstaršímuzeálnímuflonovičokempujícentralizovanéhoumlesákapustovéhousenkoukalnouzovousatouhubouchnulovéhonosnéhoupačkousnutéholubabičkytkyselinouvejceněnéstatečněkomuživotemnéhouslistygrychlebaštípanéhojnéhovězíhouskousajícíhořčicizokrajnouzimníholohlavéhorolezcestujícíhospodoufajícenynízkéžbylibovolnéstěžíznivéhokejistudnabádatovéhormonstraktorzačínábožněžněkamiónemravnějšíjeptiškakázánízkéhodnocení.
Na závěr chci říct, že budu rád, pokud někdo zkusí v tomto stylu navázat (a zmíní toto dílo). Klidně i na konec mého slovorostu, přičemž po „hodnocení“ může následovat nějaká forma slova „ceník“.
Úvodem tohoto článku, který volně navazuje na předchozí tohoto druhu, bych rád poděkoval, že v tištěném slovníku Hacknutá čeština se objevily alespoň dva mé novotvary a to živopis a hipstres. Rovněž se tam objevil pojem sametovka, který jsem sice (nejspíš) nevymyslel, ale formuloval jsem jeho definici a přidal ji na Čeština 2.0 (kde došlo ke zkrácení původní verze).
Na jednu stranu sice děkuji, ale na druhou musím vytknout jedno už starší, ale stále nepříjemné zjištění. V záložce zvané O Češtině 2.0 se mimo jiné píše tato věta: „Zahrnuje zbrusu nová slova, ale i slangové, regionální či jinak zajímavé výrazy ze všech zákoutí mateřštiny.“ To by bylo ovšem hezké, ale použití toho slova „všech“ je bohužel ověřitelně lživé.
Experimentálním přidáváním různých typů novotvarů jsem totiž zjistil, že schvalovány jsou převážně alespoň trochu vtipné neologismy. Pokud však novotvary nejsou vtipné (nebo alespoň potencionálně trendy), tak pravděpodobnost jejich publikování je, nejspíš vlivem nějaké marketingové strategie, výrazně nižší, ačkoliv mohou mít třeba zajímavou inteligentní pointu jako třeba antiskepse. To je protiklad skepse umožňující pochopit, jak názory druhých mohou z nějakého hlediska dávat smysl, přestože se nám zprvu jeví nesmyslné. Není to blábol a je to neologismus, ale publikován nebyl, přestože těsně před ním a po něm jsem pod jinou přezdívkou přidal několik vtipných z fleku vymyšlených novotvarů, které publikovány byly, což značí minimálně přeskočení pojmu antiskepse v procesu schvalování.
Nedlouho před publikováním tohoto článku jsem pokus raději zopakoval, ale výsledek byl stejný. Prokazatelné české novotvary deprivant (dehumanizovaný mocichtivec) a Nanospider (česká technologie umožňující první průmyslovou výrobu nanovláken) nebyly publikovány podobně jako vědecký pojem biosémiotika, ale mezitím přidaný a podle trendů mnou právě vymyšlený neologismus koronafob (doplněný vtipným příkladem) se objevil hned téhož dne. Takže zde neplatí starší argument, který jsem obdržel od provozovatele Češtiny 2.0 a jenž tvrdí, že řada mnou přidaných slov nebyla dosud publikována, protože není čas číst všechny navrhovaná slova.
Ještě se nabízí jeden výklad, ale rovněž nepříjemný. Vychází z toho, že inteligentní novotvary jsem publikoval jako Wortys, ale koronafoba jako Sytrow (tzn. Wortys převráceně) (protože jsem za to slovo nebyl zas tak hrdý a neměl jsem potřebu spojovat se s aktuálními mediálními trendy (což jsem pak porušil dvojsmyslným novotvarem viz. konec odstavce, který se mi zdál zajímavější než koronafob)). Nabízí se tedy interpretace, že nebyla publikována slova, pod kterými jsem podepsaný přímo jako Wortys, protože jsem jako Wortys publikoval video, které vysvětluje, že Čeština 2.0 je česká obdoba Urban Dictionary ochuzená o funkci konkurence jednotlivých definic. Aby bylo možné volit mezi více definicemi jednoho slova a nehodnotit je všechny dohromady. Ale pravděpodobnější se mi zdá první výklad, protože třeba slovo vtiposcifárna bylo publikováno s Wortysem jako autorem až po mém videu o Češtině 2.0. A později se mi navíc podařilo zveřejnit jako Wortys slovo koronspirátor.
Pokud tedy Čeština 2.0 omezuje inteligentní pojmy, tak je to velmi znepokojivé třeba z hlediska tvrzení pana Gillese Deleuze (1925 – 1995), který napsal, že „filosofie je disciplína, jež spočívá v tvoření pojmů.“ Takže, když Čeština 2.0 převážně blokuje nevtipné inteligentní novotvary, tak přispívá k omezování rozvoje už tak stagnující české filosofie a naopak podporuje třeba rozvoj vulgarismů, které případná marketingová strategie Čeština 2.0 rovněž vítá. A nejde jen o filosofii, ale třeba i o etablování nových vědeckých pojmů v češtině.
Naštěstí ale vidím možnost oboustranně víceméně přijatelného kompromisu. Nově přidávaná slova by mohla být rozdělována do několika kategorii (minimálně na „vtipná“ a něco jako „vážná“), přičemž jsem ochoten připustit kompromis, aby kategorie „vtipná“ byla výchozím zobrazením stránky. Takže případná aktuální marketingová strategie by mohla být zachována, ale inteligentní novotvary by nebyly zatajovány veřejnosti, jen by k nim byla o kliknutí delší cesta. Podobně jako k výčtu slov ze všech kategorií. A pokud kategorie nebudou zavedeny, tak bychom měli tlačit alespoň na to, aby nebyly cenzurovány inteligentní a nevtipné novotvary.
1. Mé novotvary:
1.1. Pocity:
kdejsemcit: Obvykle krátký pocit „kde to jsem?“ v posteli před ranním otevřením očí. Tento dojem zapomnění, kde člověk zrovna leží, zažívají např. cestovatelé či lidé, kteří lehávají ve více budovách. U starších lidí to může být častější a intenzivnější.
Př.: „Jsem doma, nebo na koleji? To je zase kdejsemcit! Počkat, vždyť ležím u Terky!“
kdybycit: Pocit, že už nezjistíme, co bychom zjistili, kdybychom viděli za svou smrt do budoucnosti; česká verze slova ellipsism.
Př.: „Děda měl před eutanázií kdybycit o budoucnosti naší rodiny.“
částnobolest/ částnotrpení: Utrpení ze zkušenosti být jen částí Celku, která nemůže dělat vše, nemůže znát vše, nemůže mít vše, nemůže být vše...
Př.: „Člověk občas pocítí částnobolest, když se podívá na obrázek galaxie s nápisem you are here, neboli ty jsi tady. Do předpokládaného konce vesmíru stihneme kolonizovat maximálně naši galaxii.“
koncobolest/ přednostalgie: Smutný pocit posledního loučení s něčím, ne nutně živým či fyzickým (např. konec dovolené, oblíbené akce, umírání blízkého, sebe či prodej milovaného ojetého auta). Vědomí, že současnost se brzy stane minulostí a pak předmětem nostalgického vzpomínání.
Př.: „Nemám rád koncobolest v závěru dovolené.“
světobolest: Bolest z nepřízně světa při snaze dosáhnout svého štěstí i bolest, že na světě mnoho lidí trpí. Obecněji smutek z nedokonalosti světa; česká verze německého slova weltschmerz.
Př.: „Kéž by jedno procento nejbohatších dokázalo cítit a spoluvyřešit příčiny světobolesti.“
(Zde bylo zařazení do mé/ cizí nejednoznačné, ale pasuje to k pocitům.)
1.2. Hlediska:
jinohled: Jiné než obvyklé hledisko na něco.
Př.: „Jinohled je, když třeba v autě hledáš vlastnosti živého. Například musí přijímat organický matroš, aby mohlo fungovat.“
ufohled: Druh jinohledu, kdy něco dobře známého pozemského je popisováno, jakoby to viděli nějací ufoni poprvé v životě a nebyli si jistí významem.
Př: „Ufohledem je třeba tvrzení, že se nám dosud nepodařilo pochopit význam žehličky, ale předpokládáme, že pára má sloužit k omezování roztočů.“
živohled: Metaforický způsob pohledu, jenž v neživém hledá vlastnosti živého, nebo v jednom živém vlastnosti jiného živého. Jde o druh jinohledu.
Př.: „Živohled je, když třeba internet chápeš jako nervovou soustavu mnoholidského organismu.“
vědohled/ chytrohled/ intelektuálohled/ intošhled: Druh jinohledu, kdy je něco popisováno abnormálně složitě inteligentním způsobem.
Př.: „Vědohled je např. tvrzení, že kočka je eukariotický organismus, který v homo sapiens, po stereotypní kinetické interakci s okrajovými částmi jeho horních končetin, může zvyšovat hladinu endorfinů.“
hloupohled/ huhuhled: Druh jinohledu, kdy je něco popisováno abnormálně hloupým způsobem. Synonymum huhuhled je odvozeno od postavy Hu-Hu z knihy Wesmírný omyl.
Př.: „Hloupohled je např. tvrzení, že lednička být bílá věc, ve který být mňam věci, co já papat.“
podrobnohled: Druh jinohledu, kdy je něco popisováno/ vnímáno abnormálně podrobným způsobem.
Př.: „Podrobnohled je např. tvrzení, že smítko v rohu místnosti mělo našedlou barvu, připomínalo chmýří, obsahovalo pár vlasů a několik desítek drobků černé, žluté a světle hnědé barvy.“
absurdohled: Druh jinohledu, kdy je něco popisováno abnormálně absurdním (nesmyslným) způsobem.
Př.: „Absurdohledem je např. tvrzení, že úředníky platíme z daní, aby nám ztěžovali vydělávání těch peněz, kterými je platíme.“
mnohohled/ mnohohledisko: Několik hledisek spojených dohromady.
Př.: „Globální problémy vyžadují mnohohled, ne jen hospodské tlachání, přičemž ani to nemá být vynecháno.“
plakátorost/ plagátorost: Druh městského samorostu, kdy na nějaké ploše přibývají plakáty, až vzniká čím dál tlustší vrstva s odstávajícími zvlněnými okraji.
Př.: „Zajímalo by mě, jak by si plakátorost rozuměl se zapíkem, ale zkoušet to nechci.“
žvýkorost/ žvejkorost/ žvýkačkorost/ žvejkačkorost: Druh městského samorostu, kdy různí lidé postupně na jedno místo přilepují žvýkačky, obvykle třeba pod lavičkami.
Př.: „V centru Seattlu jsem viděl tak obří žvýkorost, že pokrýval obě stěny průchodu. Chtělo by to flashmob, který by takovou atrakci založil i v Praze.“
graffitorost/ graffitirost/ grafitorost: Druh městského samorostu, kdy je na sobě tolik vrstev barvy ze spreje, že se z podkladu začínají odlupovat a na průřezu mají duhovitou strukturu.
Př.: „Ten legál by měl někdo oklepat, už je to samý graffitorost.“
trhlinorost/ prasklinorost: Druh městského samorostu, kdy se vlivem opakované lidské činnosti rozrůstá prasklina v nějaké stavbě.
Př.: „Na lávce v Troji byl nádherný prasklinorost. Před tím než spadla.“
nálepkorost: Druh městského samorostu, kdy se na nějaké ploše postupně vrství nálepky od různých kolemjdoucích.
Př.: „Sloup u našeho domu je takový nálepkorost, že už skoro není vidět, z čeho je vyrobený.“
ghettorost: Druh městského samorostu, kdy k sobě postupně přirůstají především improvizované přístřešky chudých obyvatel.
Př.: „Zajímavým příkladem ghettorostu bylo Kau-lunské opevněné město.“ (Kowloon Walled City)
odpadkorost: Druh městského samorostu, kdy kolemjdoucí (ale i třeba vítr) samoorganizovaně vytvoří malou skládku třeba v nějakém zákoutí ulice.
Př.: „Včera hodil plechovku do výkopu a dnes už z toho lidi udělali odpadkorost.“
zámkorost/ zámečkorost: Druh městského samorostu, kdy zamilování třeba na zábradlí u vody přidělávají popsané zámečky lásky, až vzniká čím dál tím větší útvar.
Př. 1: „Asi první doložený zámkorost je přes sto let starý a nachází se v Srbsku na mostu Ljubavi.“
Př. 2: „Byl to romantický den, přicvakli jsme zámeček na zámkorost... No a pak přijely technické služby a začaly to demontovat.“
cestorost: Druh nejen městského samorostu, kdy kolemjdoucí do trávy postupně vyšlapou pěšinu (lidský biokoridor).
Př.: „Nechápu, proč u hypermarketů neudělají pořádnou cestu tam, kde vznikne cestorost.“
subkulturost/ subkulturorost: Místo, kde se shlukuje a rozvíjí nějaká subkultura.
Př.: „Chtěl by se přestěhovat do nějakého subkulturostu.“
1.4. Mnohobytost a hyporg:
mezibytostní synapse: Jako existují synapse mezi neurony, jednou možná budou i synapse mezi bytostmi (např. lidmi), které by umožnili třeba nahlédnout do vzpomínek ostatních.
Př.: „Mezibytostní synapse by umožnili prožít vybranou vzpomínku naší lásky z jejího pohledu.“
O související povídce: ZDE
neurostliny: Sci-fi rostliny vybavené nervovou soustavou.
Př.: „Mezibytostní synapse by mohli umožnit komunikaci s neurostlinami.“
O související povídce: ZDE
sebekanibalismus: Když organismus či superorganismus pojídá svou vlastní část.
Př. 1.: „Gaia zatím není na úrovni přirozené mnohobytosti, jelikož provádí sebekanibalismus.“
Př. 2.: „Přestaň si okusovat kůži u nehtů, sebekanibale.“
konjugosféra: Bakteriální obdoba internetu, kde si některé bakterie (méně často archea, eukaryota, nálevníci a řasy) mohou pomocí konjugace (spájení) vyměňovat genetické informace s jinými bakteriemi.
Př.: „Člověk považuje internet za relativní novinku, ale v konjugosféře by na to měli jiný názor, kdyby bakterie uměli myslet podobně jako lidé.“
přírodní internet: Konjugosféra, mykorhiza (symbiotické propojení podhoubí a kořenů rostlin) a podobné informační sítě v přírodě...
Př.: „Kéž bychom se jednou dokázali vědomě napojit na přírodní internet.“
neurospiknutí: Evoluční fáze, kdy určité jednotky organismu či superorganismu (neurony či světovládci) začínají přebírat moc nad ostatními a postupně směřují k vytvoření centrální nervové soustavy.
Př.: „Jedno procento nejbohatších lidí světa je rostoucím zárodkem dalšího neurospiknutí.“
hyporg: Závěrečná fáze neurospikntí na úrovni mnohočlověka. Totalitní superorganismus tvořený masou vzájemně propojených mozků zotročených jediným přeživším vědomím, případně umělou inteligencí.
Př.: „Pokud se z lidstva vyvine hyporg a ne přirozená mnohobytost, tak štěstí v tomto vesmíru půjde do kytek.“
1.5. Různé:
prázdnotvar: Prázdný novotvar, nebo-li když si někdo vymyslí a používá slovo, které není předem definované.
Př:
A: „Ten tvůj bajk je ale chňobový.“
B: „Přestaň s těmi prázdnotvary.“
beztelevizák: Člověk, který se nedivá na televizi, nemá ji a ani ji mít nechce.
Př.:
A: „Co je to za blázna, že nikdy neviděl Ulici?“
B: „Je to beztelevizák.“
ilegální solidarita: Solidarita, která je ilegální při absenci úředních dokumentů.
Př.: „Soukromá prodejkyně měla smrtelně nemocné dítě, tak jsem za ni občas zaskočil, ale načapala mě kontrola z finančáku. Tak jsem říkal, že je to solidarita, ale oni, že v tom případě je to prý ilegální solidarita.“
Související článek: ZDE
sobecká logika: Pomyslný druh logiky, podle které je logické, aby člověk byl sobecký. Předpokládá, že inteligentní lidé jsou sobečtí.
Př.: „Sobeckou logiku vymyslela banda deprivantů jako opozici klasické konstruktivní spolupráce.“
smyšloslovný popis: Umělecký popis prostřednictvím smyšlených slov, která mají vzbuzovat určitější pocity.
Př.: „Příkladem smyšloslovného popisu může být popis zaneřáděného WC třeba pomocí slov: zvradlokrysa tasující z hlemnice všehovnorálnosti.“
všepropojenost: Tvrzení „vše souvisí se vším“ vyjádřené jedním slovem.
Př.: „Koronavirvál a infodemie nám ukazují všepropojenost světa.“
každosmysl: Tvrzení, že každý člověk má smysl díky všepropojenosti, a kdyby kdokoliv zmizel, tak by to mělo nějaký vliv na okolí.
Př.: „Každosmysl je životní oporou našeho sebenaplnění.“
údivová reforma: Možná reforma školství, podle které je potřeba v žácích probouzet údiv, aby zatoužili po poznání a o to cílevědoměji se učili.
Př.: „Údivová reforma školství by mohla snížit počet žáků, kteří rezignují hned na začátku.“
Související článek: ZDE
bezmocná většina: Většina složená z lidí, kteří si myslí, že nemají moc. Většina, která se nechává vládnoucí menšinou nastavovat do pocitu bezmoci na základě menšinou budované, udržované a na vrcholu osidlované hierarchie.
Př.: „Bezmocná většina salámovou metodou zapomněla na možnost revoluce a spokojí se s vrabcem v hrsti.“
kubismokracie: Vláda (v civilizaci) všudypřítomné obdélníkovitosti nad lidmi formou podvědomé ideologie, které se učíme pozorováním antropogenních obdélníkovitých věcí kolem sebe. Kubismokracie se člověku zdá všudypřítomnou, ale v divočině je abnormální.
Př.: „Člověk se rozhlédne po rovných hranách pokoje a připadá si pohlcen mašinérií kubismokracie, která ho opracovává na robota.“
Související článek: ZDE
předkritika: (Negativní) kritika před dostatečným pochopením kritizovaného.
Př.: „Předkritika je klasickým příkladem nedorozumění.“
vznikvalita: České synonymum pro emergenci, resp. samoorganizovaný vznik nových složitějších vlastností na základě jednoduchých principů.
Př: „Sněhové vločky a chemikova zahrádka jsou krásnými příklady vznikvality.“
alternativotvorné (myšlení): České synonymum ke slovu laterální (myšlení). Kreativní řešení problémů hledáním a tvorbou alternativ.
Př.: „Alternativotvornost nám ukazuje třeba, že občas je možné obejít celou řadu kroků a cíle dosáhnout jinak a snáze.“
velkovelikostní: Pro člověka nepředstavitelně velký, např. struktury složené z galaxií.
Př.: „Co když existují velkovelikostní bytosti složené z galaxií?“
Související video: ZDE
všeobsažný: Obsahující úplně vše.
Př: „Multivesmír je všeobsažný.“
myslobraz: Logicky nesouvislé obrazové pozadí přemýšlení (možná podvědomě souvislé).
Př.: „Nevím, proč vždy, když přemýšlím o strunovce, tak v pozadí vidím myslobraz místa, kde jsem už roky nebyl.“
přepisovace: Postupné upravování jednoho textu různými lidmi. Obdoba překreslace obrázku.
Př.: „Přepisovace mikropovídky dopadla tak, že se ze surrealismu stal hospodský trip.“
wesmírodivný: Vlastnost uměleckého stylu Sebastiána Wortyse, která se vyznačuje jakousi košatou kombinatorikou podivně bizarní asambláže na přechodu mezi sci-fi a fantazií.
Př.: „Snílek wesmírodivný je hadí kluk v létající kyberpunkové měchýřovce portugalské, ze které vyrůstá bonsaj, lišejník ale i třeba elektronka na výběžku od mořského ďasa.“
mnohokurzor/ polykurzor/ polycursor: Jeden kurzor ovládaný pomocí více myší/ touchpadů. Buď jako prank (žert), nebo jako kolektivní umění.
Př.: „Zkusili jsme v pěti lidech mnohokurzorem nakreslit domeček, ale vznikla z toho úplná šílenost.“
hadikluk: Ohebný hadí kluk (contortionist), ne fiktivní kluk skřížený s hadem.
Př.: „Ten hadikluk Goloborodko si normálně sedl na vlastní hlavu.“
vědombot: Hypotetický robot budoucnosti obsahující syntetické vědomí.
Př: „Až dokážeme vytvořit vědombota a nahlédnout do něj, tak teprve budeme mít ponětí o podstatě vědomí. Ale už dnes můžeme spekulovat o panpsychismu či kvantové emergenci.“
geofleška/ geoflash/ geoUSB: USB flash disk sloužící jako travel bug (případně i mystery keška) v outdoorové hře Geocaching.
Př.: „Našel jsem geoflešku a v ní návod na odvrácení neofeudalismu.“
Příklad geoflešky: ZDE
geourna: Drobná urna (třeba s částí popela domácího mazlíčka) sloužící jako travel bug v outdoorové hře Geocaching.
Př.: „Část zesnulého Rexíka po smrti procestuje svět v geourně.“
náhodovolebné fotografování: Proces fotografování náhodného záběru na náhodně zvoleném místě.
Př.: „Náhodovolebné fotografování nám může připomenout něco natolik všedního, až to začalo unikat naší pozornosti.“
Související článek: ZDE
bioasambláž: Asambláž z živých organismů, obvykle rostlin.
Př.: „Z klacků jsem na stromě vyskládal terásky, posypal hlínou a osadil krásnou bioasambláží.“
trendokracie/ mainstreamokracie: Vláda trendů/ mainstreamu (hlavního proudu kultury). Úspěch získají ti, kdo zahodí svou osobnost a podřídí se trendům/ mainstreamu.
Př.: „Občas se hrozím, kam nás a naši planetu může trendokracie může zavát.“
hovnorodnice: Speciální místo, kde dochází k „porodu“ hovínek (obvykle záchod).
Př.: „V porodnici přichází na svět děti a v hovnorodnici zase mikrobiom.“
dohovnochucování: Přidání kakaa nebo čokolády do jídla, ale s odkazem na lidské exkrementy.
Př.: „Pořádně tu perníkovou buchtu dohovnochuť!“
hošty kei: Extravagantní barevný styl oblékání, který používá raper Hošty a někteří jeho fanošci z kotle. Volně odvozeno od visual kei, fairy kei apod. japonských stylů.
Př.: „Hoď na sebe nějakej hošty kei, než půjdeme na koncert.“
nudopis: Text napsaný z nudy. Za určitých okolností k nim může patřit i živopis.
Př.:
A: „Co to píšeš?“
B: „Ale nic, jen takové nudopisy z dlouhé chvíle. Třeba mě tím psaním něco napadne.“
zmetkoprodejce: Prodejce zmetků, neboli živočišný druh, který se vyvinul skřížením prodejce a podvodníka.
Př.: „Přirozený výběr umožňuje přežít na svobodě pouze těm zmetkoprodejcům, kteří své finty neustále obměňují.“
Další informace viz. kniha Wesmírný omyl, kapitola Vzpomínky ze Země, str. 43 v prvním vydání (2011).
komplementon: Pojem odvozený z komplementarity a holonu, který označuje, že každé jsoucno/ jev/ bytí je komplementárním prolnutím různých protikladů různou mírou. Některé druhy: holon (celek + část), kauzalon (příčina + následek), universalon (obecnost + konkrétnost), vněvnitron (vnějšek + vnitřek), (ne)pozitivon (dobré + špatné), …
Př.: „Komplementon je obecnější epistemologický rámec než kvadrant Kena Wilbera.“
svobodovolný: Mající svobodnou vůli.
Př.: „Svobodovolné vědomí překvapivě může být v komplementaritě s determinismem.“
Související článek: ZDE
zcílňování: Proces, kdy se z prostředků stávají cíle.
Př.: „Zcílňování prostředků ohrožuje každou snahu dosáhnout něčeho dobrého, ale pomocí něčeho jiného.“
Související článek: ZDE
změnosmysl/ smyslozměna: Když někdo používá nějaké slovo, jakoby znamenalo něco jiného a nový význam se pak uchytí minimálně v okruhu přátel. Tento růst mnohoznačnosti slov je však z vědeckého a filosofického hlediska nebezpečný, protože zvyšuje riziko nedorozumění.
Př.: „Franta z ejakulace udělal změnosmysl. Teď tím myslí močení.“
občasto: Něco mezi občas a často.
Př.: „Moc často tam nechodím, ale zase ne jen občas, spíš občasto.“
přeobjevování: Tvůrčí inovativní znovuobjevování; objevování již objeveného, ale odlišným způsobem s odlišnými závěry.
Př.: „Přeobjevení superorganismů umožnilo přemýšlet o možnostech budoucího vývoje mnohočlověka.“
Související článek: ZDE
dadavěda: Něco mezi uměním a vědou/ filosofií. Na rozdíl od pavědy/ pseudovědy dadavěda netvrdí, že její výstup musí být pravdivý, avšak říká, že může být inovativní/ kreativní inspirací pro fundovanější poznávací procesy. Dadavěda je katalyzátor epistemologického anarchismu.
Př.: „Když vědě či filosofii dochází inspirace, přichází dadavěda.“
Související článek: ZDE
dadavědec: Člověk zabývající se daděvědou. (Viz. dadavěda v tomto článku.)
Př.: „Dadavědec mívá o vědě a filosofii větší ponětí, než běžný umělec, ale menší, než běžný vědec či filosof o vědě či filosofii.“
Související článek: ZDE
myšlenkopocit: Fakticky neoddělitelné komplementární spojení myšlenky a pocitu (emoce).
Př.: „Neexistují myšlenky ani pocity, pouze myšlenkopocity a jejich rozdělování je iluze založená na lidské neschopnosti dívat se na myšlenkovou a pocitovou stránku myšlenkopocitu pořádně současně, ne jen střídavě.“
Související článek: ZDE
platnostismus: Možný filosofický směr zaměřený na rozvoj obecného upřesňování míry platnosti nějakého tvrzení.
Př.: „Platnostismus člověka učí třeba, že každé tvrzení má různou míru platnosti za různých okolností. Takže vyžadování odpovědi buď pouhé ano či ne bývá přehnaně zjednodušující.“
stručnojasně: Rovnováha stručnosti s jednoznačnější jasností významu.
Př.: „Nepiš to prosím tě moc stručně, aby to nebylo tak mnohoznačný, ale nedělej z toho ani sáhodlouhou slohovku. Prostě to napiš stručnojasně.“
samorostismus: Převážně český umělecký směr vycházející ze samorostů aj. bizarních přírodních útvarů.
Př.: „Mezi český samorostismus patří například některá díla Františka Skály a Jana Švankmajera, Muzeum samorostů, všechny díly hry Samorost nebo filmy Kuky se vrací, Otesánek, Malá pán či Poslední z Aporveru.“
anarchopesimista: Člověk věřící, že lidé se nedokážou vzájemně organizovat bez vlády, aniž by došlo ke kolapsu (nebo vzniku nové vlády).
Př.: „Stalin byl vůči původním volnomyšlenkářským komunistům anarchopesimistický.“
anarchooptimista: Člověk věřící, že lidé se dokážou vzájemně organizovat i bez vlády, aniž by došlo ke kolapsu.
Př.: „Urza je anarchooptimista, který nezapočítává vliv zahraničních mezinárodních korporací na případný anarchokapitalismus v ČR.“
prozkoumávačka/ průzkumka: česká verze slova urbex.
Př.: „Nechceš se mnou dnes večer do staré továrny na prozkoumávačku?“
přenechtěnost: To, co lidé kdysi zásadně nechtěli a dnes chtějí.
Př.: „Kdysi se lidé báli strašidel a pohoršila je jedna vražda ve filmu, ale dnes kde kdo vyhledává ty nejextrémnější horory. To je fakt přenechtěnost.“
protiživot/ protiživotění/ protiživohra: Prohrávání života vlivem hraním her. Podobně viz. živobehra. živobehra: Být obehráván v životě vlivem svého hraní her. Obdobně viz. protiživot.
Př.: „Časté hraní počítačových her znamená protiživotění, nebo-li prohrávání strategické hry jménem život.“
koronspirátor:
1) „Konspirační teoretik, který epidemii koronaviru SARS-CoV-2 považuje za uměle vyvolanou.“
2) „Respirátor nejen proti koronavirům.“
Př.:
1) „Koronspirátoři by za spiknutí považovali i pandemii rozměrů černé smrti.“
2) „Babča je takový koronafob, že pořídila koronspirátor i svému hafanovi.“
biokazítko/ biokurvítko: Vrozené vlastnosti organismů, které omezují délku jejich života podobně jako kazítka ve výrobcích. U člověka to může souviset např. se zkracováním telomerů.
Př.:
A: „Štvou mě biokazítka . Bez nich bych se dočkal třeba prvního člověka na Marsu.“
B: „Tys nečetl Věc Makropulos?“
myslojebný: Vyjebání s vaším názorovým systémem do stavu pochyb o všem; česká obdoba anglického mindfuck.
Př.: „Seriál Rick a Morty bávý fakt myslojebný.“
myšlenkopoutník: Volnomyšlenkář dobrodružně putující světem mysli od myšlenky k myšlence, trochu jako nomádský filosof (bez předurčeného hlediska). Při tom tělesně může rovněž cestovat (ale i být na jednom místě třeba v přírodě či doma (s či bez internetu)).
Př.: „Myšlenkopoutník projde Kokořínskem a vymyslí ranec hypotéz.“
eufemština: Jazyk používající eufemismy, resp. jazyk navlékající nepříjemné/ drsné skutečnosti do růžových slovíček.
Př.:
A: „Naše těžební společnost přetvoří zemědělskou krajinu na překrásnou krajinu jezer.“
B: „Nechte té eufemštiny a přiznejte svůj podíl na devastaci krajiny a změně klimatu.“
myšlosnění (zasněný + zamyšlený): Přemýšlení kombinované se sněním jako součást stimulace epistemologického anarchismu.
Některá odvozená slova: zamyšlosněný, myšlosní, myšlosnící/ přemyšlosnící, nedomyšlosněný, ...
Př.: „Občas myšlosní o velkovelikostních bytostech složených z galaxií a podobných drobotin.“
dehumanizant: Výstižnější synonymum pro deprivanty. (Viz. pojem deprivant na této stránce.)
Př.: „Dehumanizanti jsou nebezpečím pro naši budoucnost.“
Související článek: ZDE
2. Mé definice cizích novotvarů:
deprivant: Dehumanizovaný mocichtivec, jenž nedosáhl lidské normality, popř. ji ztratil.
Př.: „Deprivanti narušují fungování naší společnosti.“
Související článek: ZDE
biosémiotika: Prolnutí biologie a sémiotiky, které studuje tvoření významů živých organismů.
Př.: „Biosémiotika nám pomáhá hlouběji porozumět životu.“
Související článek: ZDE
vrakodrap: Výšková budova v new weird literatuře postavená z vraků.
Př.: „Ta pasáž o vrakodrapu je fakt epická.“
pisoart: Pracovně nenáročné rádoby umění bez hlubší myšlenky. Volně odvozeno z ready-made díla Fontána: průmyslově vyrobený pisoár podepsaný Marcelem Duchampem (tehdy to ještě mělo myšlenku).
Př.: „Látka zavěšená v hale? To není umění, ale pisoart.“
starteři: Uživatelé Startovac.cz, kteří podporují kreativní crowdfundingové projekty.
Př.: „Potřebuji sehnat ještě pár starterů, abych měl úspěšný projekt.“
Můj profil na Startovači: ZDE
Účtenkovka: Soutěž, jejímž smyslem je podporovat hazardní návyky a udávání lidí, kteří jsou proti nadměrné byrokracii.
Př.: „Chodí si dokola kupovat jeden rohlík, protože myslí, že vyhraje Účtenkovku.“
hobluj: Výzva, ať už kapela (obvykle punková) hraje.
Př.: „Hobluj, pičo!“
udělejte bordel: Výzva, aby se publikum hlasitě ozvalo, třeba na uvítání přicházejícího zpěváka.
Př.: „Udělejte bordel pro našeho dalšího hosta...“
filosofovědec: Filosof a vědec v jedné osobě.
Př.: „Skutečnými průkopníky vědy jsou filosofovědci. Tedy lidé schopní reflektovat vědecká paradigmata, ale i navrhovat a provádět vědecké experimenty.“
aspík: Roztomilé označení pro člověka s Aspergerovým syndromem (obvykle velmi introvertní s nezvyklým intenzivním zájmem).
Př.: „Aspíci bývají kreativní bytosti z trochu jiných světů, než žije většina lidí.“
USB mrtvá schránka: USB flash disk zabudovaný ve veřejném prostoru tak, že kdokoliv z kolemjdoucích se k němu může připojit a vyměňovat data.
Př.: „Začátkem roku 2020 je v Česku 32 registrovaných USB mrtvých schránek.“
postfaktismus: Ideologie upřednostňující silné emoce a zamlžování faktů místo korektního zpřesňování faktů.
Př.: „Informačními technologiemi posílený postfaktismus nám hrozí, že přijde neofeudalismus.“
vlntice: Částice a vlna v jednom. Druh superpozice v kvantové mechanice.
Př.: „Jedním z průkopníků v oblasti vlntic byl Louis de Broglie.“
Ve struktuře plné cyklů těžko hledat jednoznačný začátek a konec. To platí nejen o mé nové kresbě Strukturobot Rhizomorodný, ale i o jejím vzniku, který vyrůstá z různých částí mého života a do různých částí se zase rozroste jako např. Wo-asambláž či Mouchodlak na fazolové ovládání.
Zkusím začít třeba od vydání mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie koncem roku 2015, po kterém jsem měl chvíli pocit, že většinu toho hlavního, co jsem chtěl říct, jsem už řekl (než mě pak postupně napadla fůra dalších myšlenek, jak jsem zmiňoval ve videu Hyperkreativita).
Byla to taková dočasná úleva, díky které jsem se mohl trochu víc odpoutat od tvorby a o to víc vnímat díla ostatních (měla by mezi tím být rovnováha), třeba číst odbornou literaturu. Vlivem toho jsem si vzpomněl na mou myšlenku "Jsme spoluutvářeni okolím, které spoluutváříme.", což vedlo k úvahám, jak přetvářet mou nově opravenou pracovnu, aby mě zpětnovazebně spoluutvářela takovým směrem, kterým chci jít. Vytvořit si prostředí, které mi bude pomáhat být tím, kým chci být.
Tak jsem si postupně vytvořil podrobnou vizi, jejíž podstatou je, že většina nezakrytých částí zdi by byla pokryta strukturovitou asamblážo-koláží na rozhraní umění a myšlení (a není snad potřeba dodávat, že jsem si toho vymyslel víc, než se tam vejde a stále si nejsem jist, jak to ořezat, aby mi to netrhalo srdíčko, xD (nakonec jsem začal s muralem)).
V tomto bodě bych se vrátil do hlubší minulosti, abych vysvětlil, čím to vymýšlení výzdoby mé pracovny pro mě bylo převratné. S trochou nadsázky "kreslím od narození" a jako dítě to pro mě byl hlavní vyjadřovací prostředek, který postupně zaplnil několik krabic nejrůznějšími komplexními bizarnostmi. Časem jsem začal i trochu psát, ale až v průběhu střední školy se to u mě překlopilo z kreslení na psaní. Od té doby šlo kreslení pomalu do ústraní s tím, jak se zlepšovaly mé spisovatelské schopnosti.
Ale nikdy se u mě nevytratilo zcela a to rozvíjení vize mého pokoje vedlo mj. k tomu, že jsem si konečně založil profil na HumanArt a umístil tam pár děl. A jak jsem tam pozoroval výtvory ostatních a vzpomínal na mou zlatou éru kreslení, tak se tím pomalu nastartovala jakási renezance, jejíž prvním květem byl obrázek Snílek wesmírodivný, kterým jsem rozvinul mj. mou dětskou zálibu v komplexních různorodých strukturách.
Bohužel a bohudík se ten obrázek stal dalším jádrem, kolem kterého začala kondenzovat má hyperkreativita, což se spolu s mj. poruchou HDD stalo příčinou oddálení dokončení. K obrázku se začala přelévat a konkretizovat má starší vize koncentrátu knihy Wesmírný omyl, čímž vzniká povídka, podle které zpětnovazebně upravuji ten obrázek.
A analogicky k tomu mě napadlo nakreslit něco jednoduššího a tím rychleji hotového v podobném stylu jako obrázek Snílek wesmírodivný, čímž vznikl právě Strukturobot Rhozomorodný. Většinu jsem nakreslil 13.2.17 a dokončil 16.8.17 s tím, že 7.2.17 mě zaujala kapela Skrytý půvab byrokracie (když byl frontmanem ještě Jakub Žid), hlavně písničkami Simulakra a Rhizom, z nichž ta druhá mě částečně inspirovala a rozhodl jsem se ji přidat i k doprovodnému videu (které je rovněž rychlejší obdobou videa, které chystám k obrázku Snílek wesmírodivný).
Strukturobot Rhozomorodný je v podstatě intuitivní koncentrace zajímavých tvarů do jakéhosi levitujícího sci-fi předmětu, bizarní wesmírné lodě a tady je konečně umělecké video, které jsem k tomu vytvořil:
Přibližně před dva týdny jsem publikoval video "Hyperkreativita", ve kterém bizarní formou trochu poodhaluji zákulisí mé tvorby.
Zde nabízím přepis sdělení videa:
Minimálně v posledních letech se obvykle snažím tvořit a hlavně publikovat jen kvalitnější díla, což znamená ta, která ke svému vzniku vyžadují minimálně pár hodin práce. A navíc rozhodně ne všechna zveřejňuji jako Sebastián Wortys, takže ve srovnání s početnými kvantito-chrlícími tvůrcvi toho publikuji jen minimálně a rád bych to trochu změnil.
V případě videa mě už sice napadlo jen tak publikovat něco rychlejšího smysluplného, ale ať jsem se podíval kamkoliv, tak jsem viděl náměty na precizní videa a netěšilo by mě nějaké velké zajímavé téma zpracovat jako rychlovku a až pak kvalitněji, protože o to menší by to dle mého mělo sílu. Bylo by to jako nejprve zhlédnout formou nekvalitní film s relativně dobrým obsahem a až pak vymazlenou předělávku s tím, že už ale předem víte, co se v ní bude dít.
Ale nedávno jsem si uvědomil, že bych občas mohl jen tak publikovat video třeba na takové téma, které by pro mě sice bylo dostatečně zajímavé, ale neviděl bych v něm důvod nějak extra se s ním vymazlit jako třeba s uměleckou animací Vtiposcifný smysl evoluce. No a při tom jsem si uvědomil, že právě takové překážky v tvorbě jsou pro mě tím druhem tématu, ke kterému mohu udělat video.
Někdo by si mohl myslet, že když publikuji jen zřídka, tak mám tvůrčí krizi ve smyslu nedostatku inspirace, ale pravý opak je pravdou. Často mívám spíše jakýsi opak tvůrčí krize, který spočívá v tom, že mám spoustu nápadů každý den, což je vidět i v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v podkapitole Kontinuální výpisky, kde mám navzdory prořezávkám myšlenky skoro ke každému dni a to jsem tam téměř nedával náměty na díla a částečky do beletrie.
Někdo teď možná trochu závidí a myslí si, že to není problém, ale každá mince má dvě strany. Relativně dost volného času trávím zapisováním nápadů a o to méně času pak mám na jejich zpracovávání, které narozdíl od zaznamenávání může spíše počkat bez ztráty informací. A už teď jsem si vědom toho, že mám víc námětů, než bych byl schopen kvalitně dokončit v tomto životě.
Onu hyperkreativitu zkouším řešit tak, že se snažím vědomě omezovat množství poznámek, které si píšu a až čas ukáže, nakolik se mi to bude dařit. V případě článků to ale zatím celkem funguje, protože od konce minulého roku publikuji dosud každý měsíc minimálně jeden, což je pro mě vyhovující počet.
Další možné spoluřešení hyperkreativity je pečlivěji vybírat, kterému dílu člověk věnuje čas na dotváření. V mém případě např. ucelovat jen ta díla, v kterých vidím větší smysl než pouhou zábavu. Na druhou stranu si poslední roky říkám, že bych se měl přednostně věnovat spíše těm dílům, která ke svému vzniku podle předpokladů vyžadují cca méně než rok. A mezi těmito filtry se snažím hledat rovnováhu.
Sice to zatím vede mj. k odkládání dokončení druhého dílu Wesmírného omylu, ale na druhou stranu díky tomu vzniká i fantasticky bizarní povídka, která bude mít vyspělejší a koncentrovanou esenci duše této knihy.
Pokud máš také nějakou zkušenost s hyperkreativitou, nebo tvůrčí krizí, tak se o ni můžeš podělit v komentářích.
.jpg "zámkorost - zámečkorost (zámky zámečky lásky)")
