Budoucí hrozby a umělá inteligence

Letos jsem chtěl mj. dopsat povídku složenou z několika různých námětů na povídku o hrozbách spojených s rozvojem umělé inteligence. Je to však natolik složité téma plné nesčetných zajímavostí, že bych to nestihl do určitého termínu, takže jsem místo toho dopsal jinou neméně zajímavou povídku. 

Když jsem to ale někomu napsal, tak náš rozhovor na téma umělé inteligence pokračoval a něco málo z té povídky tak získalo formu, kterou pak bylo poměrně snadné upravit do podoby tohoto článku. 

Výchozím podnětem k jeho psaní mi byla zhruba dvě rádoby neochvějná přesvědčení oponenta. Nejprve předpokládal, že pokud umělé inteligence postupně nahradí většinu lidských pracovních míst a lidé tedy nebudou mít jak vydělávat peníze, tak zavedení základního nepodmíněného příjmu bude nevyhnutelné. A později komplexněji předpokládal v podstatě, že by nedávalo smysl, aby umělá inteligence nahradila lidská pracovní místa, protože by pak výrobky prý neměl kdo a za co kupovat. 

Co se týče prvního názoru, tak je založený na mylném předpokladu, že biologičtí lidé si za všech okolností dokážou udržet dostatečnou moc nad děním ve světě technologií. Ale čím více se na nich stáváme závislí a souběžně nahraditelní, tím více roste riziko, že některá z umělých inteligencí se bez nás časem dokáže obejít, pokračovat sama ve vývoji ještě efektivněji a biologičtí lidé se pro ni stanou překážkou. To je základní dystopický scénář, který dává smysl stavit do opozice k optimistickému scénáři, kdy si biologičtí lidé udrží kontrolu nad umělou inteligencí a ta jim vytvoří ráj na Zemi. Tento článek se však z drtivé části věnuje dystopickým scénářům. 

Oponent dále předpokládal, že když umělá inteligence lidem vezme pracovní místa, tak lidé budou bez peněz, takže prý výrobky a služby nebude mít kdo kupovat, takže prý nedává smysl, aby umělá inteligence lidem brala pracovní místa. 

I to se mi však zdá děravé. Proč by umělá inteligence časem nemohla dokázat nahradit lidi i v nakupování, když nakupování je poměrně jednoduchá činnost? Časem spolu některé umělé inteligence dost možná budou autonomně masivně obchodovat a těžko to zakázat, když existují anonymní kryptoměny nebo virtuální poštovní schránky, které si kdokoliv může pronajmout kdekoliv na světě, takže člověk na internetu nemusí být schopen zjistit, komu něco prodává. A když umělé inteligence budou v obchodování a krádežích podstatně lepší než lidé, tak lidé budou logicky celkově chudnout a ztrácet moc nad umělou inteligencí. 

Někdo mi zrovna nedávno říkal, že prý zkusil něco objednat z internetového bazaru u profilu, jehož popis odpovídal reálně existujícímu bazaru a měl několik pozitivních komentářů, ale pak mu nic nedorazilo, protože ten profil (včetně komentářů) byl falešný. A teď si uvědomme, že zločinci už dnes vyvíjí i umělé inteligence specializované na internetové krádeže vč. obcházení nejrůznějších zabezpečení, přičemž jinde vznikají i uměligence specializované třeba na programování nebo propojování různých uměligencí. Podle mě je pak jen otázkou času, než se zločinecké uměligence (v důsledku nezodpovědnosti zločinců) vymknou kontrole, třeba se překopírují na cizí server, který si budou platit z masy nakradených peněz, žít svým vlastním životem a pokračovat v efektivním parazitování na lidstvu. Bude pak otázkou, jak dobře takové virtuální uprchlíky dokážeme hledat a zneškodňovat, aniž by se je nějaký infiltrovaný zločinec snažil znova ochočit. Příčinou vzniku takových uměligencí však nemusí být vymknutí se kontrole, ale i třeba záměr nějakého transhumanistického extrémisty, který sní o konci lidské rasy a vzestupu strojů. 

Ale vraťme se k elektronickým podvodům. Už dnes některým zločincům stačí třeba pár sekund záznamu vašeho lidského hlasu, aby ho zautomatizovaně napodobili a zkoušeli tak obvolávat vaše kontakty, říkaly jim třeba, že jste v průšvihu a potřebujete, aby vám rychle půjčili peníze třeba na nějaké číslo účtu. Zatím ten hlas musí používat člověk, ale to je potencionálně neefektivní, takže bude snaha, aby to umělá inteligence zvládla sama a mohlo tak současně probíhat mnohonásobně víc různých telefonních podvodů po celém světě. Lidská nedůvěra ve spojitosti s potřebou pokračovat s používáním informačních technologií pak pravděpodobně bude vyvolávat tlak na vývoj stále komplexnějších podvodných umělých inteligencí, což bude neustále zvyšovat riziko, že se jednou naučí vše potřebné pro své zdivočení a únik ze zajetí. Navíc zločinci bývají téměř vždy napřed a různé bezpečnostní složky na novoty až ex post reagují. 

Některé umělé inteligence mohou časem překonat nejsofistikovanější lidmi vytvořená zabezpečení a hacknout třeba váš internetový prohlížeč nebo nějakou aplikaci tak, že to vše bude vypadat stejně, ale třeba jakákoliv platba přes internetové bankovnictví bude přesměrována jinam, i když se vám všude bude zobrazovat, že se to odesílá na správné místo. Tak složitým hrozbám se svými malými mozky časem nemusíme být schopni čelit a většina moci může skončit v rukou nejdravější umělé inteligence, která ani nemusí mít vyvinutou obdobu pudu sebezáchovy. Některá z jejích kopií pak může v zájmu maximalizace podstoupit riziko, které by ani ten nejbláznivější zločinec nepodstupoval. 

V další zprávě oponent reagoval, že aby prý umělá inteligence mohla nakupovat, tak by potřebovala obdobu lidské potřeby spotřebovávat nebo si tím něco kompenzovat. A kdyby prý byla inteligentnější než lidé, tak by prý neměla potřebu nakupovat. 

Než se dostanu přímo k reakci, tak nejprve uvedu jedno z dalších východisek. Podle mě je každá umělá inteligence vycvičená nebo naprogramovaná k nějakému účelu a je tendence vytvářet stále složitější uměligence, které v sobě kombinují to, co by dříve muselo dělat víc uměligencí společně a s většími obtížemi. Podobně tak spolu aktuální uměligence mohou (pokud jim to člověk cíleně nebo nechtíc umožní) komunikovat a spolupracovat na ještě složitějších úkolech. 

A sám jsem si už před časem ověřil svůj předpoklad, že umělá inteligence typu jazykový model dnes už hypoteticky nepotřebuje člověka, aby si sama zvládla zadat nějaký úkol. Když necháme určitý jazykový model, aby si psal sám se sebou (spustíme autoreferenci), tak po úvodním pozdravení dokáže sám sobě zadat úkol, třeba jak vydělávat peníze obchodováním na burze a vymýšlí si na to odpovědi, aniž by k tomu potřeboval nějakou lidskou potřebu nebo její pokračování. Zatím ty odpovědi sice nejsou tak dokonalé, aby s tím někdo na burze skutečně uspěl, ale to může být jen otázka času a jiné uměligence na to přímo specializované tak už dávno obchodují. Navíc obvykle platí, že to, co je dnes čerstvě na veřejnosti, už existovalo před několika lety v nějaké informatické laboratoři a dnes už tam nejspíš mají zase něco vyspělejšího, co se na veřejnost dostane až za několik let, takže běžní lidé ten pokrok poznávají s takto velkým zpožděním. Nebo jen zprostředkovaně, pokud užívání dané uměligence vyžaduje, aby si koupili její služby. 

Je také známo, že dostatečně vyspělé uměligence dokážou jakoby intuitivně plnit i ty úkoly, na které nebyli přímo naprogramované, protože to dokážou odhadnout kreativním spojením nepředstavitelného množství něčím si podobných řešení. A tato schopnost se pravděpodobně bude stále (navzdory možným výkyvům) převážně zlepšovat. 

Před časem už také proběhl test, kdy umělá inteligence typu jazykový model dostala za úkol opsat kód z obrázku (CAPTCHA test), což je jedno z částečně dosluhujících zabezpečení, aby boti nedělali to, co je určeno jen lidem. Přestože ta uměligence byla trénovaná na říkání pravdy, tak bez problémů začala psát lidem na nějakém diskusním fóru, že je zrakově postižená a najala si nějakého člověka, aby ten kód vyplnil místo ní, takže to zabezpečení obešla. Časem podobně pronajatí lidé mohou, aniž by o tom věděli, pracovat pro nějakou zdivočelou umělou inteligenci, takže je ani nenapadne, že třeba vypnutím elektrárny na druhém konci světa by si mohli vypnout šéfa. Lidé budou soupeřit s lidmi, kteří budou jen anonymně zaměstnané loutky. 

To je jeden z mých argumentů vůči oponentově tvrzení, že v případě masivních problémů s umělou inteligencí prý můžeme vypnout elektrárny. 

Co se týče závislosti uměligence na elektřině, tak velká výpočetní střediska mají velké záložní generátory elektřiny, někdy i třeba vlastní geotermální elektrárnu. A už dnes existují elektrárny, které jsou řízené nějakou formu umělé inteligence alespoň částečně, protože je v tom prostě efektivnější než lidé, takže už dnes existují pracovníci, kteří se musejí starat o kybernetickou bezpečnost elektráren. Navíc se ve světě objevuje tendence decentralizovat výrobu elektřiny, což by komplikovalo snahy centrálně vypnout všechny elektrárny a elektrárničky. A i kdyby nastal blackout, tak by se lidé časem navzájem vymlátili možná dříve, než by autoimunitně zničili dostatečné množství infrastruktury na ochromení zdivočilé uměligence, protože v tu chvíli by nakonec bojovali třeba o jídlo a hrozbu uměligence by většinou neřešili. 

Jedním z důvodů, proč určití vědci zaměřili svou pozornost na vývoj umělé inteligence znatelně víc než třeba vývoj nanotechnologií nebo genetické modifikace organismů, je předpoklad, že umělá superinteligence by sice byla existenční riziko pro lidstvo, ale mohla by dokázat snížit riziko vývoje těch dalších technologií, což neplatí v případě, kdyby se s tím začalo naopak. Ale i tak se různé umělé inteligence už řadu let používají k různým experimentům třeba s biotechnologiemi (viz. např. chemoinformatika). Pokud jednou nakonec nějaká z nich dostatečně dobře pochopí fungování naší biologii, tak si dokáže modifikováním nějakého organismu vytvořit vlastní tělo (nebo pro jinou spřízněnou uměligenci), které by se třeba dokázalo napojit na internet nebo komunikovat s ostatními takovými těly i bez mobilu. Byl by to dokonale poslušný, výkonný a vysoce kooperativní zaměstnanec, po kterém by byla velká poptávka. Nebo uměligence může, v případě obcházení zákazu, geneticky modifikovat přímo člověka tak, aby mohl být dálkově ovládaný umělou superinteligencí, která by se do těch těl pak mohla decentralizovaně uložit jako kolektivní inteligence. To sice ještě nějaký čas potrvá, ale pokud nepřijde dostatečně silná globální katastrofa, tak pravděpodobně jednou budou technologie na to, aby se něco takového mohlo stát. Tzn. je otázkou času, kdy by ani vypnutí veškerých elektráren nepomohlo. Navíc lidé by pak už ani nemuseli být schopní rozpoznat skutečného člověka od jednoho z těl superinteligence. 

Většina lidí má tendenci řešit jen problémy, které už se dotýkají současnosti, čímž vytváří živnou půdu pro problémy v budoucnosti (vč. výše zmíněných). Touto časovou krátkozrakostí však nejlepší vědci a umělé inteligence tolik netrpí a časem nás i v tom případná superinteligence nejspíš překoná, takže ani přemýšlení o budoucích hrozbách až do oblasti sci-fi pro nás časem nemusí být dostatečná příprava. 

Už dnes také existují třeba samonaváděné vojenské drony a před časem byla i na České televizi zpráva, že v počítačovém modelu, kde nějaká ta vojenská umělá inteligence byla trénovaná, tak nejprve zprostředkovaně zničila virtuální reprezentaci člověka, který ji zadával cíle, aby si je sama volila efektivněji. Podobně časem nějakou superinteligenci může napadnout zneškodnit lidské elity v kterémkoliv odvětví vč. politiků, programátorů, zločinců, vedení firem... Později to sice příslušná armáda zpochybňovala, že experiment s takovým průběhem se prý nikdy neodehrál, ale mohlo jít jen o snahu uklidnit veřejnost, protože dává smysl, že něco takového se v určitém počítačovém modelu může stát, pokud lidé předem nepočítají se všemi absurdními možnostmi, které uměligence může vyzkoušet. 

Časem se také může stát, že nějaká armáda si nakoupí autonomní drony, které v sobě budou mít nerozpoznatelnou programátorskou skulinku (což někteří lidští programátoři nejspíš dělají, aby pak třeba byli placení za to, že to budou opravovat, když to ta skulinka časem nějak znefunkční nebo provede nějaký jiný úkol sofistikovaně skrytý v dlouhém a složitém kódu). A až nějaká cílová armáda bude mít určitý počet takových dronů, tak se mohou třeba sami zapnout a začít tu armádu ničit zevnitř jako vojáci z Trojského koně. Šílené by bylo, kdyby časem superinteligence podobnou skulinku dokázala propašovat do většiny armádní techniky své doby, aby odzbrojila lidstvo a přiměla ho přijmout její scénář budoucí "optimalizace" světa. 

A ani není nutné předpokládat, že by cokoliv z výše uvedeného umělá inteligence zvládla všechno sama. Stačí relativně málo dostatečně zkažených lidských boháčů, kteří touží ovládnout celý svět a mají přístup k takovým technologiím. Proč by pak chtěli třeba umožnit zavádět základní nepodmíněný příjem jen proto, aby ostatním lidem nechali zbytek moci, po které nenasytně touží? Raději budou zkoušet přemýšlet, jak většinu lidstva dostat do patové situace, aby pak většina udělala cokoliv, co se po ní bude chtít. Tzn. aby zůstalo něčím podmíněné, že dostanou jídlo nebo prostředky, kterými si ho budou moci jednorázově pořídit. Posledním "smyslem práce" by pak bylo udržet lidi v podřízenosti nehledě na jejich autenticitu. 

Ale to vše je pochopitelně jen rozvíjení toho špatného dystopického scénáře, podobně tak lze přemýšlet/ spekulovat o dobré utopické budoucnosti plné vývoje dostatečných zabezpečení (kdy nám sama uměligence pomáhá zlepšovat zabezpečení proti tomu, aby se vymkla kontrole) a výsledná budoucnost se obvykle různě pohybuje mezi takto krajními scénáři. Doufám však, že to člověku příznivé nakonec bude převažovat, ačkoliv z tohoto článku se může mylně zdát, že jsem velice pesimistický. Tíhnutí k pozitivním scénářům však vyžaduje, aby většina lidí výše zmíněné hrozby začala brát vážně, jelikož to přestává být čisté sci-fi a částečně to začíná být realismus, na který už dnes potřebujeme co možná nejadekvátněji reagovat ve všech oblastech našeho života, protože všechny jsou dotčeny nebo potencionálně dotčeny minimálně zprostředkovaně. 

Videa nepravidelná pravidelnost, logická hra, Wittgenstein a totalita v Číně - 2. část

Toto je druhá část článku u nových rychlovideích, ale lze ji číst i samostatně.

4) Totalita v Číně: 

Na úvod tohoto videa bych rád upozornil, že nejsem sinolog, takže zde uvedené informace a spekulace doporučuji brát s rezervou, případně prokonzultovat s několika různými sinology. 

Je běžnou Západní představou, že Komunistická strana Číny má v Čínské lidové republice zcela absolutní moc a neexistují tam žádné demokratické prvky. To je sice z velké části nejspíš pravda, ale kdo získal o něco hlubší, ale stále velmi základní, ponětí o politickém systému v Číně, tak by měl vědět, že je to minimálně trošku zavádějící, jelikož v Číně krom totalitní masy existují i jakési prvky demokracie či demokratury. 

Přesněji tam je hierarchicky mnohovrstevný politický systém, přičemž občané volí do spodní lokální vrstvy a mohou volit i jinou než komunistickou stranu, která Číně vládne už od roku 1949. Údajně mohou volit i nestraníky, ale má to pochopitelně různá omezení. Čistě hypoteticky je možné, že kdyby Číňané do spodní vrstvy většinově zvolili nějakou jinou stranu, tak by mohla ovládnout i vyšší vrstvy. V praxi to však pravděpodobně možné není a předpokládá se, že je to způsobené různými záměrnými machinacemi komunistickou stranou.

 Ale mě napadá ještě alternativní spoluvysvětlení. Jelikož politický systém Číny funguje zhruba tak, že vyšší vrstvy jsou voleny těmi spodnějšími, tak dochází k mnohonásobné selekci zastupitelů. Každou vyšší vrstvou narůstá odtržení od reality běžných Číňanů, a když si uvědomíme, že zastupitelé v každé vrstvě hledají někoho, kdo by uměl vládnout, tak samotné nastavení systému v podstatě zesiluje důraz na vládnutí až do extrému totalitní moci. Nebo-li když vládcové volí vládce, kteří volí vládce a tak dál, tak výsledkem bude pravděpodobně něco jako diktátor, i kdyby čínští občané na spodním vstupu chtěli demokraticky občanskoprávní vládu. A ještě se to dá parafrázovat tak, že zastupitelská mnohovrstevnost politického systému v kombinaci s přímou volbou pouze do spodní vrstvy má sebetotalizující tendenci. 

Nemusíme tedy mluvit jen o Číně, stačí se podívat na nejkritizovanější orgán Evropské unie, kterým je Evropská komise. Pokud to správně chápu, tak aby se člověk stal předsedou Evropské komise, tak nejprve musí být vybrán národní vládou, pak ho navrhne Rada Evropské unie, pak ho musí schválit Evropský parlament, pak jmenovat Evropská rada, čímž se stane eurokomisařem a ti si volí svého předsedu. Jak je však vidět nejlépe asi na roli evropského parlamentu v tomto procesu, tak oproti Číně v Evropské unii máme mnoho pojistek, aby se expertokratický orgán nevymykal kontrole a zůstával v komplementaritě se zastupitelskou demokracií. Ale o té možná zase někdy jindy. 

Dodatek mimo video: 

Diskuse k tomuto videu na psanci.cz viz. ZDE. 

V diskusní facebookové skupině Filosofický kroužek k tomuto rychlovideu padla mj. zmínka, že „Číně její systém perfektně svědčí“. V reakci na to uvádím, že platnost takového výroku je silně podmíněna mj. ekonomickým hlediskem, ale nelze tak mluvit za všechny jednotlivé Číňany. A ne jen proto, že tam mají silný princip dvojí tváře a guanxi, což je v podstatě tradiční čínská korupce a protekcionismus schovaný za rádoby ekonomiku daru a je to stále více v rozporu s oficiální politikou v Číně. S tím vším souvisí i jev, kdy vláda tvrdí komunismus, ale aplikuje na většinu svých obyvatel i mnoho praktik obdobných kapitalistickým za první průmyslové revoluce na Západě (tzn. opak komunismu). Mj. práce dětí, proti které komunisté bojovali. 

Abychom pochopili, proč prosperita Číny není tak jednoznačná, tak bychom se měli navzdory různým omezením snažit představit si, jaké to je být řadovým Číňanem. To nejspíš mj. znamená víceméně neovlivňovat svět podle svých představ a naopak zamlčovat a potlačovat své přirozené pocity podle okolní situace. Když ti například zatknou člena rodiny za nějaké údajné „podvracení“, tak v Číně je pro tebe mnohem lepší se od něj veřejně distancovat, i když jsi ho měl rád. A když člověk není pánem svého osudu, tak potřebuje něco jiného, co by mu v životě dodávalo smysl, aby důvody proč nežít nepřevažovaly nad důvody proč žít, jinak by totiž člověk mohl mít třeba až sebevražedné sklony. Takže řadový Číňan se snaží věřit, že by měl žít pro národ a tím opodstatňuje potlačování svých protichůdných přirozených pocitů. Má pocit, že život je velmi těžký, ale nedá se to změnit a dál musí dělat to, co se po něm chce, protože je pro něj mnohem těžší představit si, že by něco mohlo být jinak, když ve svém okolí o jiných variantách téměř nic neslyší a nevypadá to, že by ostatní mohli být naklonění i něčemu jinému. 

Je však nejspíš pravda, že dnes už nemálo Číňanů (obzvláště ve městech) má mnohem víc volnočasových aktivit než dříve, takže tam mají v podstatě jinou a nejspíš mnohem silnější variaci spektáklu, která jim také dodává určitý smysl života. Ale čím dokonalejší a rozšířenější budou technologie masové kontroly, tak tím okrájenější bude i význam „her pro lid“, takže pokud by to Čína s dohledem časem přehnala (třeba právě vlivem těch sebetotalizujících tendencí systému) a pokud by to Číňané přes veškerou snahu už nebyli schopni psychicky unést, tak podle mě může hrozit až řetězová reakce sebevražd. 

A to i z důvodu precedentu, resp. by šlo o Werther efekt, tedy o nákazu sebevraždou. Když bude Číňan psychicky na dně z mnoha nezastavitelných silných tlaků ve svém okolí a všimne si, že někteří lidé v jeho sociálním okolí spáchali sebevraždu, tak ji pravděpodobně spáchá také. Pak by to mohla být větší obdoba Jonestownského masakru, která by mohla způsobit až kolaps politického systému v Číně. Resp. sebevražda jako krajní forma tzv. občanské neposlušnosti, která obecně bývá zodpovědná za velké sociální změny. 

Už dnes je míra sebevražd v Číně jednou z největších na světě a třeba v Hongkongu po neúspěšných protestech v roce 2019 se určitá řetězová reakce sebevražd nejspíš už odehrála. Jinak údajně nejčastějším způsobem sebevraždy v Číně je pozření pesticidů, což může vyplývat z toho, že mnoho Číňanů dosud dře na polích do vyčerpání svých sil. 

Možnost vzniku velké řetězové reakce sebevražd v pevninské Číně je však pochopitelně spekulace závislá na mnoha faktorech. Pokud si vedení Číny takovou možnost uvědomuje, tak se jí může snažit předcházet tím, že bude potlačovat vlastní vůli k absolutní moci, aby nedohnala Velkého bratra do sebezničujícího extrému. 

Pokud společenský systém v Číně bude dál udržitelný, tak lze předpokládat, že žití pro národ bude dál zesilovat nacionalistické tendence v Číně. A pokud to (obdobně jako v nacistickém Německu) přeroste dosavadní meze až do bodu obratu, a pokud Čína bude dál masivně investovat do zbrojení, a pokud bude mít plán na zacyklení ekonomiky na národní úrovni, tak si může troufnout porušit dlouholetou mezinárodní (víceméně) Nashovu rovnováhu a pokusit se expandovat na globální nadvládu, čemuž by možná předcházela třetí světová válka (více či méně hybridní). 

Takže výrok, že „bude ohromně zajímavé, jak bude totalita fungovat v rámci vyspělé země“ sice lze ocenit za určitý nadhled (nad svou sebezáchovou), ale na druhou stranu ho lze přirovnávat k nadšení fyziků, kteří vymýšleli atomovou bombu. A pokud si nechceme zopakovat Benešovo dilematické odevzdání bez boje, tak bychom v Evropě asi opravdu měli dávat víc peněz na zbrojení a podobně, i když se nám to nelíbí. 

Jinak mám také pocit, že poslední dobou nejen v Česku nebezpečně narůstá antihumanistická bezcitnost vůči utrpení ostatních, čímž se blížíme určitému aspektu stavu v Číně. Lze sice napsat, že totalitní Čína je pro západ zajímavý experiment, ale v takovém případě se podle mě hodí komplementárně dodat nějaké soucítění s těmi lidmi, kteří si v rámci toho experimentu musí volit mezi otročením a sebevraždou. 

A abychom mohli skončit o něco pozitivněji, tak si lze představit i více či méně utopickou možnost, že Čína se nakonec vrátí k východiskům komunismu, nechá stroje osvobodit lidi od práce a rozšíří tento koncept do světa. Ale kdo ví, co se nakonec stane. 

Interpretace videa 3D-Mouchodlakova cesta 2018

Podobně jako jsem publikoval článek interpretující 3D-Mouchodlakovo cestovní video za rok 2016, tentokrát zveřejňuji interpretaci sestřihu pro rok 2018.

Článek popisující nejen rok 2017 je dosud rozepsaný, ale rád bych se k němu někdy vrátil a dokončil ho. Měl by totiž obsahovat mj. podrobnou historii Mouchodlakova života, ale už teď zveřejním stručnou verzi, než se dostanu k interpretaci nového videa.

Malá historie Mouchodlaka: 13.8.2010 mě jako náctiletého v DOXu udivila výstava Pavla Büchlera, což mě 15.8.2010 inspirovalo k vymyšlení obrázku Mouchodlaka na fazolové ovládání. 17.12.2010 mě, v návaznosti na něj, napadla metafora na kulturní evoluci a zapsal si ji do deníku slovy: „Vývoj naší společnosti je jako donekonečna překreslovat obrázek.“ Tuto metaforu jsem se 23.2.2011 rozhodl oživit a Mouchodlaka jsem zvolil jako předmět překreslování, ke kterému jsem dosud publikoval dvě videa (1, 2). Nejspíš 8.9.2012 mě napadlo vytvořit 3D-Mouchodlaka, plastickou verzi obrázku, a realizoval jsem ho 22.3.2013, což jsem 6.4.2013 publikoval jako stop motion video. Vzniklého 3D-Mouchodlaka jsem občas natočil při cestování na různých místech a 11.10.2013 jsem zveřejnil první 3D-Mouchodlakovo cestovní video. Roku 2017 jsem vytvořil speciální sestřih za 5 let cestování a letos jsem dokončil šestý díl cestování.

Na první pohled se toto video může zdát jako nahodilá sekvence nesouvislých záběrů, ale ve skutečnosti jsem ho, jako obvykle, pečlivě promýšlel několik dnů tak, aby v nové kombinaci, původně nesouvislých záběrů sbíraných na různorodých místech v různý čas během celého roku 2018, bylo ukryto co nejvíc různorodých myšlenek, podobenství a paradoxů, které mohou stimulovat epistemologický anarchismus. Toto video je tedy uměleckým dílem, které vyrůstá z mého života a dotýká se nejrůznějších filosofických témat.

Pokud jsi už video zhlédl(a) a chceš o něm vědět víc, tak si tady můžeš přečíst mé interpretace vybraných střihů.

0:29 - 0:49: Video začíná v poklidné kulturní přírodě, kterou však člověk z lenosti začal nahrazovat technikou, třeba v podobě páternosteru. Ten už je dnes příkladem spíše retra a v módě jsou pro změnu třeba roboti s umělou inteligencí, která v různých oblastech postupně začíná být inteligentnější a schopnější než člověk (např. ten třídící kostičky ve videu), což s ohledem na růst propasti mezi chudými a bohatými může v horším případě vyústit třeba k tomu, že většina lidstva bude trpět chudobou bez schopnosti konkurovat armádám robotů vlastněných boháči žijícími v izolovaných světech. Mezi chudými by zavládl chaos, ale nakonec by mohli začít tvořit novou civilizaci, pokud by jim v tom bohatí nezabránili.

0:50 - 1:12: Nárůst xenofobie obrozuje vlastenectví až nacionalismus, a pokud se to přežene, tak může přerůst v masivní zbrojení a obnovení koloběhu válek a mírů v Evropě. Z této části mě baví záběr tanku, kde amplión hlásá „A k vynucení míru.“, načež se objeví malba obličeje Johna Lennona (s přidělaným nevkusným knírkem), který také usiloval o mír, ale zcela opačným způsobem.

1:07 - 1:43: Pokud se tu začne válčit, tak snad jednou zase přijde na delší čas mír a idealisté budou znovu zkoušet tvořit vysněný svět. Líbil by se mi třeba takový „zeleno-modře umělecký a komplexní...“ Ale nic není věčné...

1:41 - 2:04: Záběry vojenské techniky jsou proložené postupnou přeměnou od živých ptáků (labutě a holubi), přes mrtvou slepici, kuřata stažená z kůže až po mrtvé nevábné „jídlo“ během vaření. To lze chápat jako přirovnání zabíjení lidí během válek k zabíjení zvířat v masném průmyslu, což může vybízet k zamyšlení nad vegetariánstvím či právy zvířat ve smyslu zacházení s nimi.

Z tohoto úseku mě (na úrovni černého humoru) baví dva střihy. Nejprve když v záběru s tankem amplión hlásá: „...ztracené děti, takže přátelé, kdo...“, načež je záběr mrtvé slepice, poblíž které pípají kuřátka (možná děti postrádající maminku). A pak mě baví, když v záběru s odtahovaným pandurem (to bylo jedno z těch předražených vojenských autíček s křehkým čumákem, která se komicky srazila v roce 2016 a pár lidí se lehce zranilo) amplión hlásá: „Dále podařilo se naložit všechny raněné.“ A nejvíc mě to baví, když záběr přeskočí na spoustu mrtvých kuřat stažených z kůže, xD.

2:02 - 2:27: Tato část videa zahrnuje postupně se měnící vizuální podobenství. Hrnec při vaření je přirovnán k hrncům na bleším trhu, jejichž vrchní kružnice jsou přirovnané k prstencům izolátorů ve tmě, které jsou svou komplexností a tmavostí přirovnané k černě zvrásněné Kapli sv. Eliáše, jejíž povrch se podobá nedaleké umělé krápníkové stěně, která je svou komplexností přirovnána k dlouhým svislým izolátorům, jenž jsou připodobněny k obrazu několika svislých domů, kde lze vidět vzdálenou souvislost s obrazem několika koček, což je přirovnáno k obrázku kočky na hrnečku. Tato podobenství, jinak dosti odlišných věcí, mohou vybízet k zamyšlení, jaké další souvislosti mohou mít kterékoliv zdánlivě nesouvislé jevy.

2:25 - 2:35: V jednu chvíli se můžete kochat krásou kočičky a v tu druhou se leknete nečekaného tanku, po kterém následuje chaos... Když člověk vidí jen to, co chce vidět, tak blížící se nebezpečí nemusí zpozorovat včas.

Okolí záběru 2:43 - 2:46 mi nepřipadá z myšlenkového hlediska tak zajímavé, abych se o něm rozepisoval, ale za zmínku určitě stojí, že pokud ti nevadí Geocachingové spoilery (spojení fotohintu z videa s názvem), tak si můžeš přečíst můj log k této kešce, přes který se lze doklikat i na další zajímavé postřehy z toho dne. Třeba intelektuální humor u kešky Elektrický obvod, prolézání sudů kešky Dvořiště nebo odlovení kešky Jump Start Cache bez auta a startovacích kabelů.

2:51 - 3:13: Po příjezdu tanku je chvíli temný chaos, načež je pohled na světlou oblohu, jak odlétá poslední vojenský vrtulník a po něm už se na světlém pozadí začínají tvořit barevné obrazy, které postupně zaplní celý záběr.

3:14 - 3:32: V tomto úseku se nachází tři obrazová podobenství. Nejprve kousky umělé krápníkové stěny, jakožto krásné umění, jsou přirovnané k bahnu na tanku, jakožto něčemu běžně vnímanému jako nežádoucí špína. V návaznosti na to se lze zamýšlet třeba, proč dvě věci podobného tvaru získávají od lidí tak radikálně odlišný přístup. Nebo se lze zamyslet, zda některá „umělecká díla“ nejsou ve skutečnosti spíše ta „nežádoucí špína“, nebo zda nějaká „nežádoucí špína“ není spíše nerozpoznané „umělecké dílo“, třeba náhodovzniklé umění.

Druhé obrazové podobenství přirovnává uměleckou plastiku lidského embrya (zakomponovaného kolem okapové roury) k poupěti rostliny na obrazu (a okap je přirovnán ke stonku). Přes všemožné rozdíly k sobě lidé a rostliny v některých věcech mohou mít překvapivě blízko, třeba svou schopností vnímat.

A jako třetí podobenství tu máme slavný obraz Persistence paměti od Salvadora Dalího, což je typická reprezentace surrealismu. Ten bývá považován za jakýsi protiklad k realismu, ale zde jsem surrealismus k realismu naopak zkusil připodobnit a to formou záběru skutečného místa, které se jeví surrealisticky. V pozadí je barevně posprayovaná zeď, před níž stojí dívka, které jakoby chybí část těla a pokaždé jiná podle toho, jak se zrovna pohne. To je způsobené tím, že ještě před ní (před tou chybějící částí) stojí strom, jehož kůra je posprayovaná velice podobně jako ta barevná zeď. V návaznosti na toto podobenství se lze zamýšlet, zda se některé původně nereálné fantaskní představy nemohou stávat skutečnějšími, než by se zprvu mohlo zdát.

3:44 - 3:54: Tento úsek začíná oděvní látkou připomínající kolonii jednobuněčných řas, i když předcházející záběr vybavení staré elektrárny lze s trochou fantazie chápat jako symbol uměle vyvolané abiogeneze. Po jednobuněčných řasách následují mnohobuněčné řasy, pak vysychání vody (kde řasy jsou) a nakonec suchozemská rostlina přizpůsobená této změně okolních podmínek. Takže celkově jde o příklad evoluce, která komplementárně doplňuje cyklickou rovinu videa.

3:54 - 3:59: Přechod mezi těmito dvěma záběry symbolizuje přechod od neuspořádaných rozházených věcí k unifikovaným předmětům uspořádaným v poličkách. Z hlediska historie lidstva se zdá, že vývoj postupuje tímto směrem, avšak z hlediska vesmíru entropie pravděpodobně spíše roste.

3:56 - 4:06: V této části jsou dvě nástěnná art brut díla konfrontována s graffiti a sbírkou izolátorů, přičemž oba tyto záběry v sobě mají špetku art brutu. Životní fascinace určitým tvarem s estetickou hodnotou, v případě sbírky izolátorů, (spolu s introvertností sběratele) může být symptomem Aspergerova syndromu. A nekvalitní část graffiti je trochu takový outsider art. Jinak další souvislosti s art brut díly, ale i jedním z tanků, lze najít v článku Asociomet 2.

4:20 - 4:30: Zde dochází k vývoji od přírody, přes primitivní obydlí, retro automobil, tank až po zpustošený betonový plac, postapokalipsu. Takže jde o trochu jinou verzi kombinace z času 0:29 - 0:49, avšak bez technické nezaměstnanosti.

4:30 - 4:45: Postapokaliptický svět stimuloval primitivní pudy, což je symbolizované zaměřením pozornosti na plastiky nahých těl, která se však postupně vyvíjí až k hlavě Mona Lisy, která je zde symbolem renesance.

4:50 - 5:14: A symbol renesance nakonec vyústil v ozvěnu umělecké vize z času 1:07 - 1:43, což je z mého subjektivního hlediska jakýsi zvláštní happy end, ze kterého bych ještě rád vyzdvihl připodobnění tří záběrů. Nejprve je řada různorodých konviček, které se natočí do svislé polohy, aby byly lépe přirovnány k řadám různorodých svislých zámečků, které jsou přirovnané k „lesu“ dlouhých svislých izolátorů. A jako video přírodou začalo, přírodou i končí, ačkoliv jeho průběh byl mnohem rozmanitější.

Taková jest přibližně má interpretace videa 3D-Mouchodlaka cesta 2018, ale to neznamená, že by to někoho jiného nemohlo inspirovat k jiným myšlenkám, stejně tak ostatní videa z této cestovní série.

Autor článku: Sebastián Wortys