neděle 25. dubna 2021

Existuje bůh? - argumentace různých stran

Podobně jako v minulém článku (1. část, 2. část) přináším přepis (tentokrát jednoho) nového rychlovidea, ve kterém se tentokrát pokouším trochu mapovat některé zajímavé argumentace vztažené k otázce existence nějakého boha. A než se dostanu k videu a jeho přepisu, tak bych rád dodal, že to volně navazuje na článek z roku 2017, kde jsem zkoušel relativizoval pojem „Bůh“ a v podstatě šlo o komentář k videu již smazaného YouTube kanálu, jehož autor si byl tehdy pevně jistý, že Bůh neexistuje (a vysmíval se všem odlišným názorům). 



Přepis videa (mírně upravený do podoby článku)

Existuje Bůh? V tomto článku se pokusím trochu prozkoumat nejzajímavější argumentace všech základních stran v oblasti možností jak a proč můžeme zkoušet odpovídat na otázku, zda existuje Bůh. Přičemž tímto pojmem bude obvykle myšleno něco jako inteligentní příčina stvoření. Ať už života či světa či obojího. 

Základní možnosti k otázce existence Boha jsou zhruba takové, že v nějakou formu Boha může člověk buď věřit čili být věřícím v náboženském smyslu, nebo může nevěřit čili být ateistou, a nebo se může domnívat, že nemá dostatek příčin zvolit si mezi předchozími možnostmi, resp. že minimálně za současných okolností nejsme schopni Boha ani dokázat ani vyvrátit a takový člověk je agnostikem. 

Tady bych rád na chvíli odbočil k etymologii pojmu agnosticismus, abych zdůraznil, že je odvozený od pojmu gnósis, což znamená poznání. Agnosticismus by tedy neměl být chápán jako opak pouze gnosticismu ale jako nepoznatelnost něčeho, obvykle existence Boha. 

Pro agnostiky může být vtipné pozorovat, jak se někteří křesťané snaží vyvracet abiogenezi ve snaze obhajovat existenci Boha a podobně tak může být vtipné pozorovat, jak se někteří vědci pokouší vyvracet Boha pomocí abiogeneze. A proč je to vtipné? Protože prokázání abiogeneze nemůže Boha vyvrátit a vyvrácení abiogeneze nemůže Boha potvrdit. Kdyby se nám třeba podařilo napodobit abiogenezi, tak stále ve hře zůstává teistická evoluce, podle které vesmír mohl vzniknout v takovém nastavení, aby v něm mohl vzniknout život. To však samo o sobě ještě nemusí znamenat nutnost existence Boha vesmíru, protože si lze představit třeba cosi jako fyzikální obdobu přirozeného výběru vesmírů, která by vedla k přežití jen těch nejstabilnějších vesmírů, přičemž život je ve své podstatě také druh relativní stability, takže by se dalo předpokládat, že čím stabilnější vesmír, tím spíše by v něm mohla vzniknout stabilita zvaná život. 

Má to však minimálně dvě ale. Za prvé nejstabilnější by možná byla neměnnost, ale to už by nebyl život, takže od určitého bodu by přirozený výběr vesmírů mohl začít být v rozporu s existencí života. A za druhé nejjednodušší vysvětlení neznamená nutně správné vysvětlení, protože si můžeme představit třeba v opuštěném počítači bez internetu uvězněný relativně inteligentní program, který by se pokoušel vysvětlit svůj vlastní vznik pouze na základě toho, co je tam schopen pozorovat. Mohl by pak dojít k podobným závěrům jako třeba, že vznikl v důsledku Velkého restartotřesku, který vedl k asoftwaregenezi, čímž by vyredukoval nejen člověka a Zeměkouli ale i zbytek vesmíru, což by z našeho hlediska byl velmi chybný závěr. Takže i kdyby věda už dokázala od základu (ve smyslu elementárních částic) zcela libovolně přestavovat hmotu, tak by nám to pravděpodobně stále neřeklo nic jednoznačného o tom, zda Bůh existuje či nikoliv, protože tím pomyslným programem v počítači můžeme být právě my. Ta zmiňovaná pravděpodobnost je však poněkud paradoxně vztažena k dosavadním poznatkům, takže nejsme schopni vyvrátit, že časem bychom to mohli prokouknout, pokud by to tak ovšem bylo. 

A ještě se můžeme vrátit ke kritikům abiogeneze, podle kterých existují neredukovatelné složitosti, což by mělo označovat něco, co nemůže vzniknout postupným vývojem, protože si prý neumíme představit funkční mezičlánek. To je však podobné jako tvrdit, že nadnárodní korporace nemohli vzniknout postupným vývojem z jakýchsi domorodých kmenů a to z důvodu, že zahrnují řadu funkcí, které by pomyslným zpětným zjednodušováním vypadly tak, že by se nám mezičlánek nezdál funkční. Z historie však víme, že složité společnosti se vyvinuli z jednoduchých. A když se podíváme na úroveň pozorovanou molekulární biologií, tak vznik nové zdánlivě neredukovatelně složité funkce si můžeme představit tak, že nejprve byli jakési jednoduché části s jednoduchými funkcemi jedna bez té zdánlivě neredukovatelné funkce dva, ale pak se ty části spojili tak, že emergentně vznikla nová složitější funkce dva, načež ty jednodušší funkce jedna klidně mohli časem více či méně vyprchat, pokud by ztratily smysl a šlo to tak zjednodušit bez poškození funkce dva. A podobně to hypoteticky mohlo být se vznikem sebereplikujících se buněk, protože sebereplikace už byla objevena i na úrovni pozorované anorganickou chemií viz. třeba tzv. živé jíly, což označuje schopnost různorodě tvarovaných krystalových destiček jílů, aby na nich krystalizovaly destičky víceméně stejného tvaru, který se tím víceméně zachovává navzdory možné variabilitě. Hypoteticky je možné uměle vytvořit třeba tvar symbolu srdce, který se bude dál replikovat, dokud se nenahromadí dost odřenin na to, aby to byl už jiný tvar. 

Je však potřeba upozornit, že sebevědečtější vyvrácení neredukovatelných složitostí nevyvrací možnost Boha, jak by mělo vyplývat už ze zmínky o teistické evoluci začátkem tohoto článku. A věda se sice vyvíjela mj. pomocí vymezování se oproti Bohu, avšak část vědců vždy připouštěla něco jako Boha, resp. žádná generace vědců dosud nikdy nebyla čistě ateistická. Někdo by mohl namítnout, že vědec, který připouští možnost Boha, je vlastně pseudovědec, ale z jiného hlediska to může být naopak ještě skeptičtější vědec než ateističtí vědci, protože by mohl být skeptický i k možnostem vědecké skepse a právě na základě toho by nebyl schopen vyvrátit něco jako Boha. 

Obdobně by se zarytě ateistický vědec mohl pokusit ujasnit definici vědce tak, aby ty váhavější vědce vypustil, přičemž by potřeboval používat nejen pojmy jako empirismus a skepticismus, ale také pojmy logika a matematika. Tak to bychom se mohli zeptat Kurta Gödela, jednoho z nejvýznamnějších logiků a matematiků v historii, jaký má názor na Boha. Odpovědí by mohlo být, že vyvinul jakýsi ontologický důkaz Boží existence na základě modální logiky. Je to série axiomů, teorémů a definic, které se zdají být celkem logické. Třeba axiom, jenž lze slovy vyjádřit tak, že vlastnost nutné existence je pozitivní. Ale když se to všechno složí dohromady, tak podle Gödela platí, že Bůh nutně existuje. To se pochopitelně nelíbí ateistům, takže se pokouší tvrdit, že některé axiomy neodpovídají realitě, anebo střízlivěji, že přestože je nelze považovat za nepravdivé, tak to neznamená, že jsou pravdivé, což je mimochodem v podstatě agnosticismus na úrovni logiky. 

Někteří lidé v tom chtěli udělat jasno tak, že nechali počítač, aby ověřil, zda je existence Boha nutností tak, jak to formuloval Gödel, avšak došlo k modálnímu kolapsu. Takže někteří ateisté to chápou jako neplatnost Gödelova ontologického důkazu, avšak logici zdůrazňují, že to nelze nutně interpretovat jako chybu Gödelovy formulace. Navíc i kdyby počítač došel k jednoznačnému důkazu, že by to neplatilo, tak by tím vyvrátil jen ten konkrétní ontologický důkaz, ne Boha. 

Takže na závěr tohoto článku mohu říct, že podle mě lidé (minimálně dosud) nejsou schopni jednoznačně potvrdit ani jednoznačně vyvrátit existenci Boha, takže nejracionálnější (nepředpojatý) dnes představitelný člověk je podle mého z tohoto hlediska agnostik. To však neznamená, že by se neměl snažit hledat důkazy jak pro platnost tak neplatnost existence Boha, protože podle mě agnosticismus zde platí i v otázce, zda to, co se jeví neověřitelně dnes, se bude jevit neověřitelné i zítra. To nemůžeme vědět. Paradoxně myslím platí, že když nad možnostmi existence či neexistence Boha nebudeme přemýšlet, tak si nemůžeme být jistí, že je stále neověřitelný, ale když nad tím budeme přemýšlet, tak pravděpodobně budeme ztrácet čas z hlediska otázky, protože je nepravděpodobné, že zrovna my bychom ten odvěký problém rozlouskli, přestože i naše snaha by k tomu mohla nakonec více či méně přispět, kdyby to ovšem bylo možné. Ale abychom skončili pozitivněji, tak lze říci, že přestože nám takové přemýšlení nemusí dát odpověď na naši otázku, tak nám může pomoct souvisle rozvíjet i jiné věci vč. logického myšlení. A kdo ví, třeba věda časem dospěje k teorii, která bude přijatelná nejen pro ateistické vědce, ale i pro nábožensky věřící. 

(konec přepisu)


Diskuse k tomuto videu na psanci.cz viz. ZDE.

Diskuse k tomuto videu ve skupině Filosofický kroužek na Facebooku viz. ZDE.