Wesmírodivné lodě a domečky hadích kluků

Relativně nedávno jsem na HumanArt, české umělecké sociální síti, publikoval další dvě série děl, o kterých bych zde rád něco pověděl a tentokrát ještě promyšleněji než minule. Vše se točí kolem konceptu wesmírodivnosti, jenž vychází z některých výstředností mé podstaty a dal by se označit za můj umělecký směr (potěšilo by mě však, kdyby si našel následovníky).

hloupy_ivan, jeden z relativně plodných a spíše zajímavých uživatelů HumanArt, označil wesmírodivnosti za pozoruhodné, ale trochu nepochopitelné. Svým způsobem mě však i těší, že je považuje za „nepochopitelné“ a to minimálně ze dvou hledisek. Za prvé to znamená, že nějaká má podstatná část může být „nepochopitelná“, což má sice své nevýhody (jako např. vyšší pravděpodobnost, že mé myšlenky nebudou dostatečně rozklíčovány), avšak má to i potencionální výhodu, která se váže na druhé z hledisek, takže ho nejprve uvedu.

Fascinují mě tvary, kterým nejsme schopni racionálně přisoudit nějaký pořádný jednoznačnější význam. To znamená, že pokud jim někdo ten pořádný význam někdy dokáže přisoudit, tak může objevit něco, co přesahuje běžné pojetí racionality. A vzhledem k tomu, že celou oblast povrchu Země lze celkem úspěšně chápat jako všepropojený tzv. evoluční výpočet jako např. umělá neuronová síť, kde vypuštění jednoho z mnoha již nastavených neuronů může vést i ke změnám narůstajícím motýlím efektem ve velmi podstatné, tak hypoteticky vše má nějaký podstatný význam pro celek. Jen naše přirozená omezení nám obvykle neumožňuji dohlédnout vzdálené možné důsledky na první pohled zdánlivých nepodstatností, nesmyslů apod. Jelikož však tato díla v interakci s mým mnoho-hlediskem umožnila vznik tohoto textu, tak je možné, že jsem nějakou další část významu dohlédl.

A tím se vracím k možné výhodnosti toho, že nějaká má podstatná část může být „nepochopitelná“ (alespoň pro některé vnější pozorovatele). Hypoteticky tedy mohu mít potenciál objevit nějaké nové smysluplnosti.

A než přejdu k jednotlivým dílům, tak ještě zmiňuji, že všechny obrázky, kromě Snílka wesmírodivného a Wesmírodivného domečku, jsem zakreslil na čtverečky poznámkového bločku (8,5x8,5mm) pomocí černého tenkého fixu.

1. Wesmírodivné lodě hadích kluků: 

1.1. Snílek wesmírodivný:

Když jsem vydal knihu Vtiposcifilo-z/s-ofie, která shrnovala mou povídkovou a myšlenkovou tvorbu, tak jsem měl najednou plno volného času, který jsem využil mj. ke čtení filosofie. V návaznosti na to mě napadlo vyzdobit si můj nový pokoj tak, abych omezil jeho kubismokracii, což mě vedlo k rozhodnutí pokročit v rozvoji mé umělecké tvorby. 19.1.2016 jsem si založil profil na HumanArt, následující dny si prohlížel díla ostatních, přemýšlel o mé čím dál méně mlhavé vizi, až jsem 6.2.2016 vymyslel obrázek Snílek wesmírodivný a další den ho načrtl.

V podstatě je to hadí kluk (contortionist boy) s kočičími oušky oblečený v lycrovém unitardu (zentaii/ morphsuitu bez masky) uvnitř létající kyberpunkové měchýřovky portugalské, ze které vyrůstá bonsaj, paví pírko, lišejník dutohlávka třásnitá... ale i třeba BMX řídítka a elektronka na bioluminescenčním výběžku od mořského ďasa. Z tohoto obrázku se stalo primární východisko celé wesmírodivnosti, která se vyznačuje jakousi košatou kombinatorikou podivně bizarní „asambláže“ na přechodu mezi sci-fi a fantazií. A nejde jen o obrázky, podle Snílka wesmírodivného jsem vytvořil třeba i námět stejnojmenné povídky nebo animace.

Důvodem, proč jsem obrázek zveřejnil až letos je, že se stal „obětí“ mé tendence donekonečna a čím dál sofistikovaněji něco vylepšovat, což zahrnuje stále složitější kroky. Chtěl jsem systematicky analyzovat a abstrahovat (pokud možno) celou mou dosavadní vizuální tvorbu, abych výsledek mohl obtisknout do finální podoby.

U tohoto obrázku jsem to sice zatím nedokončil (publikuji rozpracovanou verzi z 13.7.2016), ale redukovanějším způsobem se mi to povedlo u Bytnosti wesmírodivnosti, která je součástí této série. Jinak doufám, že někdy dokončím ještě barevnou a animovanou verzi Snílka wesmírodivného.

1.2. Triple fold ufonek v létající wesmírodivné asambláži:

Úplně první náčrt minimalističtější verze od této létající wesmírodivné asambláže vznikl někdy mezi 2.1.2019 a 11.1.2019, přičemž nejpravděpodobnější je ten poslední den. Tehdy jsem si zapsal poznámku, že můj plexisklový contortion box by se mohl (pro bizarnější zážitek) vkládat do nějaké velké asambláže. Šlo by o zjednodušenou fyzickou verzi Snílka wesmírodivného.

Následovali další přechodové fáze mezi Snílkem wesmírodivným a Bytností wesmírodivnosti, přičemž tento obrázek (kreslený 15.1.2019 a 24.5.2019) považuji za nejzajímavější, protože z nich má nejpropracovanější detaily.

Oproti lodi Snílka wesmírodivného došlo ke změně mnoha tvarů téměř k nepoznání, avšak zůstávají třeba lyšejníky, elektronka, dráty, (zkrácená) chapadýlka, mozkovitá struktura, záklon (posunutý až do triple fold contortion pozice) a nově se krátce objevuje keramický izolátor...

1.3. Bytnost wesmírodivnosti:

Tento obrázek vznikl jako syntéza létající wesmírodivné asambláže a (doplněných) symbolů z živého stromového altánku, který je v sérii Wesmírodivné domečky hadích kluků (hadikluků). To, co mi u Snílka wesmírodivného přerostlo přes hlavu, jsem trochu jednodušším způsobem završil u tohoto obrázku.

Je to výsledek filtrace mé osobnosti, který obsahuje to, co souběžně považuji za mou víceméně nedílnou součást a čím se cítím být spíše jiný oproti většinové společnosti (ale pravda že třeba homosexualita tam téměř chybí, i když klučičí symbol je implicitní součástí Wo-antény).

Tužko-štětec symbolizuje psaní a vizuální umění, číslo 42 vtiposcifárny, otazník filosofii, „Newtonovo“ padající jablko symbolizuje metodologický/ epistemologický dadaismus/ anarchismus, jin jang smajlík značí štěstítvornost, propojení mozkovité asambláže s ufonkem je superorganismus, oko s křidélky symbolizuje svobodovolné vědomí, znak DNA a dvou hvězd představuje živý vesmír, antropický princip i teistickou evoluci. A to, že jde o dopravní prostředek a ne statický domeček, mimovolně značí mou zálibu v cestování (v komplementaritě s domovem), ale není to kompletní výčet významů...

Ufonek se vztahuje k dílu Wesmírodivní ufonci.

V budoucnu bych si tento obrázek rád nechal vygravírovat na Wortysovské CWG (Czech Wood Geocoin), abych ho mohl rozdávat do kešek jako sběratelský předmět.

1.4. Evoluce wesmírodivnosti:

Když jsem reflektoval mou původní představu, jak wesmírodivné obrázky rozdělit do sérií (což se dělo průběžně s psaním tohoto popisu), tak jsem došel k závěru, že nejlepší by bylo vycházet z míry příbuznosti jednotlivých obrázků. A abych si byl opravdu jistý, který obrázek byl kterým(i) inspirovaný, tak jsem provedl rešerši v mém deníku. Výsledkem je toto schéma kulturní evoluce mé wesmírodivnosti, které zahrnuje i 7 jednoduchých náčrtů, které jsem původně neměl v plánu zveřejnit. Šipky znázorňují chod inspirace a dvě čáry mezi třemi obrázky značí, že mezi nimi sice není přímá návaznost, ale vznikly při stejném kreslení (podle verzí zelenými fixami).

Ve schámatu je mj. vidět, jak ze Snílka wesmírodivného vychází i Strukturobot rhizomorodný.



2. Wesmírodivné domečky hadích kluků: 

2.1. Wesmírodivný domeček:

Pravděpodobně nejpovedenější obrázek z této série a vyústění její evoluce. Vychází především z Wesmírodivné chatky a dále z mé staré vize poasamblážovaného domu, z obrázku Bytnost wesmírodivnosti a prostřednictvím něj i z Hadího kluka v živém stromovém altánku.

Základní náčrt tohoto domečku jsem nakreslil 20.8.2018, ale byl velmi drobný. Původně jsem podle něj chtěl vytvořit další propracovanější obrázek, ale ten jsem nakonec začal tvořit přímo z náčrtu potupnými editacemi roku 2019 od července po srpen. Tehdy jsem narazil na nové hranice obsažnosti detailů, protože řadu věcí jsem chtěl ještě dokreslit, ale už se tam nevešli. Třeba houpací síť, leknín, rákosí, bonsaj, živá vrbová stavba, prádelní šňůra s unitardem a v neposlední řadě ve věži měla být voda s mořským klukem a rybičkami. Tak doufám, že snad časem udělám ještě větší a košatější verzi.

K dokončení tohoto Wesmírodivného domečku jsem se vrátil roku 2020 a 22. března bylo hotovo.

V podstatě jde především o znázornění způsobu obývání Země, který je komplementární s přírodou ale i moderními (současnými) styly života (kam zahrnuji i mé různé výstřednosti). Wesmírodivný domeček tedy reprezentuje to, čemu říkám solarpunkový mír, harmonie mezi přírodou a antropogenní technikou.

Zárodek mé vize solarpunkového míru sahá zhruba do roku 2012 (možná dříve), kdy už jsem měl dopsanou novelu Z lidstva a psal jsem povídku Přirozená mnohobytost. Obě díla se věnují možné budoucnosti sociálních superorganismů, ale to první pesimisticky-technicky a druhé optimisticky-přírodně.

Komplementarita této podobnosti s kontrastem mě vedla k několika dalším námětům, mj. solarpunkového míru, který následně postupně dozrával. Během toho jsem vytvořil námět povídky Permakulturace mnohobytosti, která by dějově měla předcházet Přirozené mnohobytosti o mnoho let. Povídka sice zatím není dopsaná, ale z jejího námětu volně vychází krátká povídka Postřik proti alternativám (2018), kde už jsem použil slovní spojení „solarpunkový kompromis“, které je synonymem solarpunkového míru. A další souvislosti lze hledat u série Chutně šlechtěné umění.

Když už je řeč o solarpunku, tak v obrázku nechybí solární panely, větrná elektrárna ani malá vodní. A oproti klasické vizi se vymezuji mj. tím, že nejsem fanoušek parků/ zahrad, kde chybí poživatelné rostliny. Takže všechny stromy a keře jsou ovocné, kromě udržovaná vrbová hlava (na zakládání živých staveb).

Jelikož ze zdí domečku vyrůstají jakási stromovitá chapadla, která koření v zemi, tak nelze stanovit jednoznačnou hranici mezi domem a okolní přírodou. Neméně zajímavý je i strom prorůstající jedním oknem dovnitř a druhým ven z domečku, který má mimochodem rozvolněný biomorfní tvar, což také koresponduje s přírodou.

Mezi další zajímavosti patří „Newtonovo“ padající jablko symbolizující metodologický/ epistemologický dadaismus/ anarchismus či dalekohled (s nedalekým symbolem DNA) odkazující mj. k antropickému principu. Drobnějšími zajímavostmi je třeba houpačka na stromě, ostrůvek z mého oblíbeného rašeliníku či to, jak jsem si vyhrál s detaily stromů a trávníku.

A jelikož obrázek je relativně složitý, tak jsem do něj schoval věci, které můžete hledat. Tím je keška (krabička) s malým písmenem K a dva zdroje, odkud teče voda.

2.2. Wesmírodivná chatka:

Přestože tento obrázek považuji (nebo alespoň původně) za první samostatně publikovatelný v této sérii, tak jeho kořeny sahají minimálně až k 1.3.2014, kdy jsem cestou metrem (v návaznosti na chrám Sagrada Família) přemýšlel, jaké by mohlo být mé vizuálně umělecké veledílo. V souvislosti s mou povídkou Přirozená mnohobytost mě napadla vize zeleně poasamblážovaného domu s chapadly, která pak delší čas odpočívala, mezitím co jsem vytvořil třeba Wo-animaci. Vize se dočasně probudila, když jsem tvořil obrázek Jedinečnost lokálního medu, ale ten poněkud vyčnívá z mého konceptu wesmírodivnosti.

Až roku 2018, kdy jsem byl v záklonu uvnitř skleníčku v obklopení zeleně a spokojeně přemýšlel o umění, tak mě napadla zárodečná vize Wesmírodivného domečku. Tu jsem si zakreslil do poznámkového bločku v podobě tohoto zjednodušeného náčrtku „chatky“ (původně se také jmenoval „Wesmírodivný domeček“ a až zde jsem ho dodatečně přejmenoval).

A i když to na první pohled nemusí být vidět, tak silně vychází i ze Snílka wesmírodivného. Oproti němu však hadí kluk není vsazen do surrealistické vesmírné lodě, nýbrž do útulného přírodního domečku na Zemi. Takže v podstatě jde o pokus vymyslet snáze realizovatelnou obdobu mého ideálního prostředí. Žít wesmírodivně v přírodě.

Oproti Wesmírodivnému domečku je chatka relativně skromný životní minimalismus, který má své kouzlo v radosti z drobností. Původní vize už prostě bývají jednodušší než pozdější realizace, na které se nabalí další souvislosti.

2.3. Hadí kluk v živém stromovém altánku:

Tento obrázek má složitější historii. Jako jsem do svého pokoje vytvořil koláž Setkání přírododivných bytostí, tak jsem začal tvořit zhruba metrovou, ale vysoce detailní a komplexní koláž vesmírné lodi (ve fotografické soutěži jsem totiž vyhrál možnost velkoplošného tisku zdarma). Tím se mi neustále vracela anti-minimalistická otázka: „Jakou mou oblíbenost tam ještě přidat?“ Stejnou otázku jsem řešil už před výrobou placek na mou brašnu a i u toho obrázku Setkání přírododivných bytostí, takže jsem usoudil, že by bylo fajn vytvořit si databázi mých největších oblíbeností-zajímavostí (která následně posloužila třeba i při vzniku mé geocachingové povídky).

Vznikala převážně roku 2019 (ale dosud pomalu přirůstá), velmi sofistikovaně, a když obsahovala zhruba 250 oblíbeností, tak jsem je seskupil dle podobností, vybrané shluky abstrahoval a vytvořil deset námětů na travel bugy, které by měly šířit to, co mám rád, ale čeho ve světě vidím nedostatek. Byl to způsob, kterým jsem z těch zhruba 250 oblíbeností vybral co nejméně co nejreprezentativnějších ideálů.

A podle těchto oblíbeností mě téhož dne (22.4.2019) napadla vize Hadího kluka v živém stromovém altánku, kterou jsem tehdy označil jako „minimalističtější Snílek wesmírodivný“ (ve vztahu k dosud nedokončené propracovanější verzi Snílka w.). Současně se však altánek silně váže k Wesmírodivné chatce, (a zprostředkovaně k Wesmírodivnému domečku), protože také jde o pokus přesunout vizi Snílka wesmírodivného do reálnějšího prostředí, mj. pomocí přírody na Zemi. A i proto, že živý altánek vytváří (částečný) obal kolem hadího kluka v podobě asambláže, tak jde o jakýsi přechod mezi wesmírodivnými domečky a wesmírodivnými létajícími asambláži.

Altánek jsem začal kreslit 5.5.2019 večer, další den jsem ještě něco dovymyslel a dokončil ho, načež spolu-inspiroval vznik díla Bytnost wesmírodivnosti, ale i mé teprve chystané obrázky, kde se posunu k samorostismu (podobně jako u koláže Setkání přírododivných bytostí).

A co se týče významů různých částí altánku, tak kniha symbolizuje psaní (mou literární tvorbu), jin jang smajlík značí štěstítvornost, zvířátko puncofál vtiposcifárny, „Newtonovo“ padající jablko symbolizuje metodologický/ epistemologický dadaismus/ anarchismus, propojení mozku hadího kluka se stromem je kolektivní inteligence jakéhosi přírodního internetu (s čímž souvisí i symbol wifi), oko s křidélky symbolizuje svobodovolné vědomí, šipkami zacyklená slova „život“ a „vesmír“ představují jejich možné vzájemné umožnění, živý vesmír, antropický princip i teistickou evoluci. Živý altánek ze vzájemně propletených stromků značí mj. touhu žít v přírodě a v souladu s ní, ale není to kompletní výčet významů tohoto obrázku...

2.4. Evoluce wesmírodivných domečků:

Podobně jako u wesmírodivných lodí jsem se rozhodl vytvořit kulturně-fylogenetické schéma, resp. šipkovité znázornění toků inspirace mezi jednotlivými díly (a taktéž pomocí rešerše v mém deníku). Výsledek zahrnuje i proto-východiska jako povídku Přirozená mnohobytost (2012, reprezentovaná dvěma kluky zarostlými do přírody) a vizi poasamblážovaného domu (1.3.2014), chrám Sagrada Família, reprezentaci vizí travel bugů či záchytné body, kterými se obrázky vážou na první schéma. K mému částečnému překvapení se ukázalo, že tam pasuje i Jedinečnost lokálního medu.

Seberecyklace všeho a chutné šlechtěné umění

V průběhu ledna jsem na HumanArt, české umělecké sociální síti, publikoval dvě série děl, o kterých bych zde rád něco pověděl.

1) Recyklace časovědomíprostoru:

Jedná se o čtyři různé pohledy na jednu digitální malbu, která původně vznikala jako experimentální relax, ale těžko do něčeho nevtisknout význam, takže se z toho čím dál tím víc vyloupávala alternativa tepelné smrti vesmíru, přičemž je vhodné uvědomit si, že tepelná smrt vesmíru je hypotéza založená na neznámo jak malé části (přestože je tím největším, co známe), takže cosi jako recyklace časoprostoru prostřednictvím jeho kolapsů je rovněž ve hře.

Navíc je to aktuálně dle mého elegantnější odpověď na otázku, proč je něco místo toho, aby bylo nic.

A uvážíme-li, že časoprostor je z určitého hlediska jen rovina způsobu, kterým vnímáme vztahy částic, které se liší jen svým nastavením, ale výchozí podstatu mají společnou v jediné protočástici, tak vědomí, jakožto nedílnou součást našeho vnímání, nelze jen tak vypustit, nedílně se váže k fundamentální podstatě a hypoteticky tedy můžeme mluvit o časovědomíprostoru, přičemž je potřeba uvědomit si, že umocňování epistemologického dadaismu je nedílnou součástí popisu tohoto uměleckého díla.

2) Chutné šlechtěné umění:

Přestože se mi v minulosti, pomocí značných výkyvů podmínek růstu, povedlo vypěstovat kedlubny mutantních tvarů (tzn. ne se změnou genotypu), ve kterých možno hledat obličeje, tak zelenina nebývá (přesněji se nezdá) tak variabilní, aby byla pro mnohé umělce dostatečně zajímavým médiem jejich antropogenních ideálů.

A když už variabilní je, tak nemusí být snadné variabilitu použít, jelikož zelenina nemusí být poslušná. Aby se mi povedlo vypěstovat třeba jeden lusk mezidruhového křížence fazole (což je vyšší level inovace než nová odrůda v rámci druhu) s jednoznačně odlišným fenotypem, tak jsem několik let musel sázet alespoň sto různých fazolí a později jsem to zvýšil na pár stovek, než se mi to povedlo.

Naštěstí však existují i kukuřice, jejichž škála fenotypů/ odrůd se blíží duze a s míšením nemají problém. Jen tedy rozmanitost těchto amerických rodaček nebývá vidět přes slepou skvrnu panující žlutokracie v mnoha českých obchodech. Před několika lety jsem ji však prokoukl a loni dospěl k názoru, že kukuřice jsou dostatečně variabilní na to, aby mohly být spoluaktivním uměleckým médiem (na úrovni fenotypu i genotypu), ne jen pasivní součástkou, kterou lze substituovat prostřednictvím imitace.

Takže v případě kukuřic lze mluvit o jakémsi šlechtitelském umění (obecněji bioart), což má zajímavé důsledky v tom, že umění může být mj. živé, poživatelné, chutné či samovolně evolvující.

Na fotkách lze vidět sedm kukuřic, přičemž každý klas má jinak barevná zrníčka a jedná se o výběr z čtyřiceti dvou kusů. Později jsem našel i zajímavější křížence, ale ty už jsem nestihl tak krásně vyfotit (v trávě na holografickém reptile spendexu za slunečného dne).

V budoucnu bych rád zkusil namíchat kukuřici s převahou zeleně kropenatých zrníček, která zatím naposledy byla jen místy. Když je však budu sázet poblíž sebe, tak poměr zelených zrníček se na některých kusech bude zvyšovat. Jinak se nejedná o chlorofyl, ale prolínání modrých a žlutých barviv. A pokud vypěstuji dostatečné množství dostatečně rozmanitých kukuřic, tak z nich možná zkusím udělat i jednoduchou mozaiku/ asambláž, než jich část sním a část znovu zaseji.

A jak už jsem zmínil v knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v průběhu roku 2015, tak by mohlo být zajímavé do přešlechtěných kukuřičných monokultur sem tam zasít nějakou neobvyklou odrůdu. Myslím, že by to ty homogenní monolity „kulturně“ obohatilo a podpořilo jejich genoplasticitu, která se podílí na přirozené kolektivní imunitě, takže i ti hyperprotektivní velkozemědělci by pak hypoteticky mohli alespoň částečně omezit pesticidy při dosažení stejných výsledků z hlediska množství a kvality (zde ve smyslu minimalizace plísní aj. chorob).

A samozřejmě to otevírá dvířka i pro jakýsi biodiverzitní aktivismus, kdy se velkozemědělství může stát pasivním a nevědomým šiřitelem genů starých odrůd kukuřice, popř. jiné zeleniny. Třeba v českém hrachu dosud lze mezi zhruba tisíci zrny nalézt jedno zrno některé z odrůd strakatého hrachoru setého, který jedli naši prapředkové. Pořád ještě ne a ne vyprchat, staří předkové dosud šeptají. A i my můžeme na dlouhou dobu promluvit do směsi zrn.

Závěrem bych ještě rád vysvětlil, proč jsem kukuřice nepoložil jen do trávy. Jedná se o jakýsi dvojsmysl postřehnutelný prostřednictvím dvou úhlů pohledu. Z estetického hlediska pochopitelně zrnitá barevnost ještěřího spandexu harmonicky koresponduje se zrnitou barevností kukuřic. Ale z konceptuálního hlediska naopak dochází ke kontrastu technopolitní společnosti s ekofarmářskou, jelikož spandex je, na rozdíl od kukuřic, produktem moderních technologií. A tento kontrast otevírá cestu k jakémusi disipačnímu systému, jenž pochopitelně nemíním na úrovni fyzikální nýbrž myšlenkové, přičemž za možný výstup považuji touhu po jakémsi solarpunkovém usmíření technokratů s ekofarmáři.