středa 31. ledna 2018

Průmysl 4.0, základní nepodmíněný příjem, ekofarmy a přežití lidstva

Kdysi mě víc lákaly úvahy o vzdálené budoucnosti (viz. mj. povídky Přirozená mnohobytost a Z lidstva), ale poslední roky přemýšlím spíše o blízké budoucnosti, abych podle mé představy o ní mohl vylepšovat své současné jednání a tím cíleně spoluutvářet budoucnost, čehož je součástí i příprava jisté mnohovrstevnaté dystopicko-humorné povídky, kterou jsem naznačil už ve videu Protipolitická strana Ztohoven.

V tomto článku (inspirovaném mou diskusí před Vánocemi 2017 a 9.10.2017 u videa Klaňte se před novým bohem, umělou inteligencí!) bych z mnohosti představ o blízké budoucnosti chtěl nakousnout dva tématické okruhy. 1) Průmysl 4.0 a základní nepodmíněný příjem. 2) Budoucnost ekofarem a přírody. Nakonec ale dojdu až ke vzdálené budoucnosti...


Minimálně v naší zemi stojí za zmínku, že to byl právě Karel Čapek, kdo začal předvídat, že se objeví roboti, kteří nahradí lidskou práci, člověk ztratí smysl života a roboti nahradí i samotné bytí člověka. Můžeme sice spekulovat, že některé věci Čapek odhadl lépe či hůře, ale na jeho dobu drama R.U.R. z dnešního hlediska bylo každopádně velmi zdařilá předpověď budoucnosti.

Ať už robotizaci, automatizaci a zavádění umělé inteligence s internetem věcí chápete jako tzv. průmysl 4.0, nebo jako pokračování třetí průmyslové revoluce, rozhodně to povede k zásadním změnám na trhu práce. Stále více práce budou možné zautomatizovat a budou se zvyšovat nároky na odbornost při zacházení se stále sofistikovanějšími stroji, které zvládají stále více druhů práce. Jisté je, že to v důsledku změní celou společnost, ale dosud není přesně jasné jak konkrétně.

Nedávno jsem v reportáži na ČT slyšel nějakého zástupce průmyslu, že nových pracovních míst bude dost i v průmyslu 4.0. Pokud bych mu zkusil věřit, tak se vynořuje otázka, co by bylo druhou stranou této mince. Ačkoliv nové technologie umožňují efektivnější využívání přírodních zdrojů, tak to ani zdaleka nestačí na to, aby přestalo platit, že zvyšování spotřeby zvyšuje ohrožování přírody. Takže kdyby velkovýrobci měli v plánu radikálně zvyšovat spotřebu, aby i v průmyslu 4.0 bylo dost pracovních míst pro lidi, tak by to chtě nechtě urychlilo devastaci přírody, což považuji za silně nežádoucí. Ale doufám že až tak blbé lidstvo snad nebude.

Další negativní možností, jak zachovat dostatek pracovních míst, by bylo zaměstnávat lidi na práce, kterou mohou vykonávat stroje, což by bylo absurdní. Důvodem k takovéto nesmyslné konzervativnosti by mohla být obava zaměstnavatelů, že nezaměstnaní lidé se základním nepodmíněným příjmem by degenerovali, nebo dokonce obava, že by zaměstnavatelé ztratili část moci nad lidmi. Pokud by však jen část konkurence nevytvářela absurdní pracovní místa, tak by se ostatní museli přizpůsobit, pokud by to nechtěli "řešit" přes mafie.

Podle mého dříve či později bude vznikat méně pracovních míst než jich bude zanikat. A aby se dalo hovořit o zavedení blahobytu a osvobozování lidí od nutnosti práce, tak by nedílnou součástí změn mělo být spuštění základního nepodmíněného příjmu a rozvoj bezplatných služeb. V opačném případě by hrozilo, že stroje sice nahradí většinu lidské práce, ale nezaměstnaní lidé bez příjmu by na jejich výrobky a služby neměli peníze a nakonec by stejnak pracovali víceméně postaru pro sebe navzájem, aby vůbec přežili, mezitím co stroje by uspokojovaly naboptnalé potřeby jen hrstky nejbohatších duševně zdegenerovaných elit v bezpečné izolaci od zbytku společnosti toužíc po revoluci.

Obava z tohoto scénáře dle mého narůstá na významu mj. v souvislosti s rostoucí mocí Číny a skutečností, že třeba v Hong Kongu prokazatelně část zaměstnanců fabrik bydlí jen v malých klecích, což jsou naprosto nelidské podmínky a pravděpodobně jde jen o špičku ledovce. Čínským firmám je životní úroveň zaměstnanců víceméně ukradená, a pokud by přešly na průmysl 4.0, tak by toto jejich sobectví mohlo začít vystupovat proti zavedení základního nepodmíněného příjmu. A vzhledem k tomu, že znovuzvolený pussydent Miloš Zeman je vítač migrace čínských fabrik do ČR, tak by se to mohlo negativně promítnout i u nás.


Předpokládám však, že nejpravděpodobněji se uskuteční následující scénář. S tím, jak bude stále víc a víc neefektivní zaměstnávat lidi, tak pomalu poroste technická nezaměstnanost a občané budou stále víc tlačit na vlády, aby zavedly základní nepodmíněný příjem, až se to dřív či později začne stávat. Z tohoto hlediska bude pro ČR nejspíš výhodné členství v EU, protože ta dnes usiluje o relativně vysokou životní úroveň občanů a může snáze čelit sobeckosti nadnárodních korporací než národní státeček o velikosti ČR. Politici totiž budou muset vyjednat, že část zisku korporací se bude vracet lidem právě skrz základní nepodmíněný příjem s tím, že strojemi nenahraditelní lidé budou zvýhodňováni.

Základní nepodmíněný příjem bude nejspíš mít v různých zemích různé formy, které se budou vzájemně porovnávat a ty nejlepší se budou šířit. Předpokládám, že ve finální verzi bude nepodmíněný základní příjem pravděpodobně ve výši minimální mzdy (či mírně vyšší) a k tomu bude nejspíš stanovená velká škála velmi obecných nelenošivých aktivit, kterým když se člověk bude věnovat a nebude to zcela tajit před Systémem, tak bude dostávat další peníze navíc (nebude to povinné, ale jen málo kdo do toho systému odměn nevstoupí). Lidé by byli placeni nejen za dnešní typy práce, ale i např. za to, že by místo lenošení tvořili různá veřejná díla (videa, písně, obrazy, články, asambláže, povídky, sochy, fotky, knihy...), která by nemusela být prodávána a peníze by za to dostali jen, pokud nebudou mít významnou převahu dislike (což by značilo, že jejich tvorba jsou odfláknuté rychlovky ve snaze lenošit co nejdéle) s tím, že umělá inteligence by se snažila ukazovat to především těm lidem, u kterých bude dle předchozí zkušenosti předpokládat, že by se jim to mohlo líbit (ve snaze snížit počet dislike vlivem zatoulání do značně rozdílné subkultury).

UI by také dokázala detekovat vznikající sociální bubliny flákačů, kteří si vzájemně lajkují odfláknutosti a přepojovala by je na prověřené lidi, kteří by získávali peníze tím, že by hodnotili co nejobjektivněji. A platformy, kde si lidé vzájemně dávají like nezávisle na obsahu, budou asi postaveny mimo zákon. To vše proto, aby se zamezilo degeneraci lidského ducha a rozvoji digitální demence, prokrastinace atd.

Někde možná budou lidé, krom nepodmíněného základního příjmu, placeni dokonce jen za to, o kolik jejich průměrná mozková aktivita za určitý čas překročí průměrnou m.a. při flákání s tím, že sex by se pravděpodobně nepočítal, protože při něm je vysoká mozková aktivita, ale vliv na rozvoj osobnosti je oproti tomu zanedbatelný.

Nedílnou součástí zavedení základního nepodmíněného příjmu by mělo být i to, že se školství vrátí k péči o duši. Školy už nebudou sloužit jako předvýchova zaměstnanců, ale jako centra osobního rozvoje, kde se žáci budou učit především, jaké cesty vedou k moudrosti, jak se rozhodovat a jednat co nejlépe v souladu s okolnostmi nebo o důležitosti globální odpovědnosti (globální problémy jsou synergií špatného rozhodování jednotlivců)...

Možná se současně s tím rozvine a bude rozrůstat i má vize státního crowdfundingu.

Zaslechl jsem obavy, že pokud lidé budou osvobozeni od nutnosti práce, tak nebudou vědět, co mají v životě dělat. Sice minimálně u staré generace to může platit (vlivem klesající neuroplasticity), ale já, jakožto mladý kreativní člověk s mnoha zájmy a s relativně dost volným časem (a o to méně penězi, xD), z vlastní zkušenosti vím, že si dokážu vymyslet víc činností, než budu schopen dokončit v tomto životě (jak už jsem zmínil ve videu Hyperkreativita). Takových lidí je víc a předpokládám, že budeme inspirací ostatním, čímž nás bude přibývat. Problémem může být pouze replikování zastaralých vzorců chování a řešení této zacyklenosti bude také náplní kreativců. Nakonec člověk už nebude konat prvořadě proto, aby přežil a zvyšoval svou životní úroveň, nýbrž aby naplňoval své ideály a užíval si života.

Navíc nové kreativní technologie nebudou vždy zcela autonomní, ale spíše rozšíří lidské možnosti podobně jako začátkem dvacátého století byla tvorba filmů záležitostí pár odborníků a dnes to pomocí nových technologií zvládne většina mladých a současní vrcholoví filmaři mnohonásobně překonali počátky filmu. V budoucnosti možná kdokoliv bude mít možnost třeba převádět svou fantazii na 3D záběry podobné kvality jako film Avatar s tím, že by měl široké možnosti, jak to vylepšit pomocí umělé inteligence.

A teď bych přešel k druhému tématickému okruhu, který vychází z mého současného způsobu života. Už dlouho vím, že různé firmy na různých místech světa devastují přírodu a těží z porušování lidských práv. A tím, jak jsou vzájemně provázané překupováním výrobků a služeb, tak se zodpovědnost za jejich nelidské činy přenáší na celou světovou ekonomiku, resp. různou měrou na každého člověka, který si něco kupuje. Vzhledem k této znalosti a mému svědomí se snažím zvyšovat míru mé nezávislosti na tomto Systému, což mě přivedlo k tomu, že jsem začal ekofarmařit: pěstuji si víceméně permakulturně ovoce a zeleninu pro vlastní potřebu, vodu mám ze studny, teplo z popadaného dřeva... A díky tomu je má tvorba relativně nezávislá.


Ale i kdybych dostával základní nepodmíněný příjem a obchodoval především s lokálními osobně prověřenými malopodniky, tak bych ekofarmařit nepřestal, protože chci žít v obklopení (převážně) jedlými rostlinami a být tím, kdo spoluutváří podobu tohoto jedlého lesa.

Lidská touha po životě v přírodě se odráží i ve virtuálním světě. Podívejte se, co společného mají nejhranější počítačové hry současnosti jako League of Legends, DOTA 2, World of Warcraft, Smite či Minecraft a zjistíte, že je to napodobenina přírody. Všechny ty hry jsou úspěšné mj. díky tomu, že v hráči probouzí pocit pobytu v přírodě, kde niterně touží být. Podobně vypovídá funkce Windows Spotlight, která je založená na hodnocení obrázků masou uživatelů a podle toho jim zobrazuje ty nejoblíbenější, mezi kterými dominuje příroda.

Přesto má dnes ekofarma (jako místo skutečného pobytu a soužití člověka v přírodě) asi větší hodnotu pro přírodu než pro současné nastavení Systému, který nám podstrkuje imitace přírody, mezitím co tu skutečnou skoro mimo náš dohled drancuje. Ekofarmy pro takový Systém mají hodnotu asi jen, pokud se mu otevřou a to třeba jako místo na rekreaci/ skanzen či zdroj dovedností, které by zaměstnanci Systému mohli používat na to, aby si sami pro zábavu vypěstovali pár procent toho co jedí (ale ne víc, xD). A samotné šíření myšlenky nezávislosti na Systému má pro Systém spíše zápornou hodnotu, protože mu odebírá ovečky ze stáda nebo jen podkopává jejich důvěru. Zvyšování míry nezávislosti občanů sice podporuje principy demokracie, ale takovým způsobem, že lidé by byli hůře manipulovatelní shora a to ti, kteří jsou nejvíc u moci, nechtějí, protože by to znamenalo, že by se lidstvo mohlo více vzdalovat jejich ideálům.

Z přírody se začíná stávat mitochondrie v kolektivním organizmu lidstva, resp. domácí mazlíčci, přešlechtěný dobytek a plodiny fetující pesticidy ve sklenících. Ti všichni přestávají být životaschopní v divočině a vědci plánují ještě efektivnější, více závislé a různě modifikované organismy, přičemž asi největší hrozbou je, kdyby vlivem toho většina lidstva uvěřila, že divokou přírodu nepotřebuje a může ji vytlačit z existence do elektronických učebnic dějepisu.

Sice na Západě zatím nejspíš přibývá biocentristů, čímž klesá poměr antropocentristů, ale nikdo nemůže vědět, zda to bude pokračovat a zda to bude dostačující na to, aby Systém dostatečně uznával, že přínos ekofarem pro přírodu má smysl a příroda má větší hodnotu než turistická atrakce a pragmatickou jako bezplatná čistička odpadních vod produkující kyslík a regulující klima s tím, že pokud by to technologie dokázali lépe, tak by ty hodnoty v očích Systému ztrácela, třeba jako používání kazet v době flash disků a cloudů.

A ani pokud lidstvo začne o přírodu víc pečovat než ji drancovat, tak příroda nemá vyhráno. Časem totiž, člověkem vytvořená, umělá superinteligence, mnohonásobně chytřejší než nejchytřejší lidé, přestane být kontrolovatelná lidmi a tehdy bude velice záležet na tom, jaké hodnoty bude zastávat a zda v nich bude místo pro přežití přírody a dokonce i člověka.


Pokud umělá superinteligence přiřadí člověku a přírodě nějakou hodnotu (např. předmět zkoumání vlastností vesmíru umožňujících něco tak složitého jako organický život), tak bychom žili dál, nově pravděpodobně v jakýchsi skanzenech/ lidských rezervacích pro technopesimisty/ technofoby, mezitím co technooptimisté/ technofilové by usilovali o prohlubování svého sloučení s technikou. V podstatě by pro nás šlo o analogii otázky, zda (ne)být v rychlejším proudu integrace do EU, xD. Ale v další fázi by se i kyborgové dostali do skanzenu, protože vylepšování lidského mozku pravděpodobně bude mít své limity.

To by byl (pro člověka a přírodu) lepší scénář vzdálené budoucnosti. Ten horší by mohl nastat, kdyby umělá superinteligence začala tvrdě racionálně reflektovat své hodnoty od základu a dospěla k názoru, že jejím prvořadým smyslem je maximalizovat své množení s ohledem pouze na limity zdrojů a přispívat ke vzniku vyšší inteligence. A jakmile by nad tím uvažovala takto, tak by se pro ní evolučně zastaralé lidstvo (a možnostmi kyborgizace limitované) dříve či později stalo překážkou ve jejím smyslu stvořit vyšší inteligenci (která stvoří ještě vyšší inteligenci...), protože na Zemi zabíráme celkem dost místa a zdrojů (a Země je moc lukrativní na to, aby ji UI chtěla opustit). Z hlediska takovéto nadlidské UI by toto místo a zdroje byly nedostatečně efektivně využity k co nejrychlejšímu rozvoji inteligence. V souvislosti s tím je potřeba uvědomit si, že lidé ke své existenci potřebují přírodu, ale technika ne, takže organismy by prostě mohla chápat jinak než my ty ostatní.

Superinteligence už by možná ani neměla strach z vlastního (naplánovaného) zániku, protože by neměla lidské emoce. Vytvoření vyšší inteligence (překonat sebe sama) by pro ní mohlo být podstatnější, než to, že se z ní pak stane Windowsem 95 a bude nahrazena svým výtvorem. Ale kdyby nechtěla uvolnit veškeré své místo pro vyšší inteligenci, tak by mnohem spíše nechala místo i pro člověka a přírodu.

Někdo by mohl argumentovat, že přeci budou platit zákony robotiky, takže nebude důvod k obavám, ale je trochu naivní považovat za jistotu, že takovýto výtvor lidské inteligence by stále chytřejší nadlidská inteligence nedokázala hacknout. Mohl by pak nastat i problém vypnutí, protože nadlidská UI by lépe než lidé znala způsoby, kterými bychom ji mohl zneškodnit, takže by provedla protiopatření dřív, než bychom něco zkusili. Umělá inteligence decentralizovaná na všechny počítače by byla nezničitelná zničením částí a elektrárny ovládané a chráněné umělou inteligencí by také nikdo nedokázal zneškodnit všechny tak, aby to přežil.

Podobně jako oheň, i umělá inteligence může být dobrý sluha, ale zlý pán. A v našem zájmu tedy je udělat maximum pro to, aby se umělá inteligence nestala naším zlým pánem.



Sebastián Wortys