Video Náhodné citáty z odborných knih nebylo záznamem mého prvního ani posledního namátkového čtení (které v rámci vzdělaneckých textů můžeme řadit mezi metody dadavědy). Bylo však mým prvním rozsáhlejším videem na toto téma a teď bych rád představil další podobné video, kde pro změnu budu citovat pouze z díla jednoho jmenovaného autora a především na to budu reagovat.
Jelikož se bude jednat o tématiku poznávání (konkrétněji problematiky iracionalismu), tak ještě odkážu na relativně nedávný článek Myslet neznamená přemýšlet, na který sice nebudu přímo navazovat, ale mj. právě tyto články se mohou v obecné rovině vzájemně doplňovat.
Aktualizovaný přepis videa:
Když si nově koupím publikaci, rád si z ní přečtu nějakou náhodně nalistovanou část nebo části. Tak jsem udělal i v případě knihy od polského analytického filosofa jménem Józef Maria Bocheński. A to, co jsem nalistoval, mě inspirovalo, že bych občas mohl tvořit videa, kde bych představil nějaké tvrzení a pak ho doplnil o svůj komentář.
A podnětem, který mě k vytvoření tohoto videa dovedl, byl Bocheńského popis iracionalismu. Prohlásil, že iracionalismus je „pověra vyplývající z víry, že člověk může prostřednictvím citů, intuice atd. poznávat lépe než prostřednictvím rozumu.“ To má na první pohled celkem logiku, ale podle mě to není jediná interpretace slova iracionalismus. A díky namátkovému čtení vím, že když Bocheński u některých slov předpokládal i jiný význam, tak se to snažil uvést, zde však padl jen jeden význam. Je to význam zatížený historickým faktem, že slovo iracionalismus vzniklo jako pejorativum, kdy na straně čtenáře mohl být nedostatek antiskepse a na straně autorů takto označovaných textů šlo o poněkud přehnané vyhranění vůči racionalismu, pokud v některých případech nešlo o vědomou nadsázku. V podstatě jejich argumenty mohly mít dobrý směr, ale obloukem minuly cíl a překlopily se do opačného názoru ad absurdum, čímž vznikla pomyslná jizva, která iracionalismu přetrvala. Jak ale plynul čas, vyskytly se i umírněné implicitní formy iracionalismu, které nechtějí racionalismus nahradit, ale být s ním v komplementaritě, doplňovat ho.
Na druhou stranu, když zde Bocheński mluví o rozumu, tak tím nenaráží na pojetí v dávném osvícenském racionalismu, ale na jeho aktuálnější podobu, takže vlastně útočí na filosoficky zastaralou podobu iracionalismu z pozice sobě současné vývojové fáze racionalismu a není pak divu, že se mu iracionalismus jeví jako zcela zavrženíhodný.
K tomu nezmiňuje, že část toho, co je dnes považováno za racionální, kdysi bylo nebo by bylo považováno za iracionální. Z toho vyplývá filosofický problém, že i nám předem neznámá část toho, co se dnes většině filosofů může zdát spíše potvrzeně iracionální, tak se později může většině filosofů zdát spíše potvrzeně racionální. To však rozhodně neznamená, že vše dnes iracionální má šanci přejít časem na stranu racionality. Také uznávám, že iracionalismus, jak ho Bocheński popsal, pokračuje dál, ale podle mě spíše mimo sféru současné filosofie, alespoň většiny té mě známé. A je nešťastné, jakým nesmyslům lidé dokážou uvěřit, když třeba v oblasti náležící přírodním vědám usuzují podle své emocionální touhy.
Bocheński dále prohlásil, že „všechno, co víme o světě, jsme získali díky zkušenosti a usuzování, tj. pomocí rozumu.“ To má také na první pohled celkem logiku, ale jen částečnou, protože to nezohledňuje mj. fakt, že spolu-příčinou některých zkušeností může být i iracionální chování a to i v případě filosofů a vědců viz. třeba část serendipity. Nemálo zkušeností v průběhu života získáváme neplánovaným chybováním opřeným o různé mylné domněnky a nevidím rozumný důvod vypustit takové zkušenosti s následným usuzováním, takže znalosti lze získávat i v důsledku iracionálního chování. To však nepopírá, že relevantní poznatky s iracionálním východiskem s vyšší pravděpodobností vyvodí ten, kdo zároveň pečuje o svůj rozum, než ten, kdo by skutečně a ne jen domněle iracionalitu nadřazoval rozumu.
A co se týče usuzování, také těžko předpokládat, že všechny znalosti vznikají čistě rozumovou cestou. Přemýšlení třeba není izolované čistě jen v jedinci, ale komunikací pokračuje z jedince na jedince, přičemž nemálo poznatků vzniklo mj. v reakci na iracionální prohlášení jiných lidí. Kdyby rozumní lidé zcela ignorovali iracionální argumenty, tak by ty argumenty nemohly fungovat jako provokace, které rozumné lidi stimulují k přemýšlení.
Ale ani na úrovni jedince, který k nějakému relevantnímu poznatku dospěl, těžko předpokládat, že jeho myšlenková cesta byla čistě racionální bez sebemenšího nezbytného kousku iracionality. Například všichni lidé kdysi byli iracionálním dítětem, cesta směrem k rozumu není skoková, absolutní rozum je utopie a během toho limitního zrozumování vzniklo nemálo geniálních nápadů, které se opíraly o rozum i nerozum zároveň.
Je neúplné myslet si, že znalosti vznikají jen logickým usuzováním zcela zbaveným intuice, protože mozek mnohdy do vědomí vhazuje víceméně hotový nápad, který není produktem logického postupu krok za krokem, ale prostě zvnitřněný výstup neuronové sítě a jeho racionalizace je dodatečná. Něco nám bleskne z podvědomí a až pak třeba přemýšlíme, nakolik je to logické, přičemž nám může blesknout plno dalších postřehů, jejichž vznikání nestíháme plně pozorovat, natož kontrolovat. To však rozhodně neznamená, že bychom měli rezignovat na rozumové reflektování své intuice.
Někdo by mohl zkusit argumentovat, že původní postup vedoucí k nějaké znalosti lze dodatečně napodobit tak, aby se obešel bez iracionality, ale takového člověka můžeme odkázat na rčení po bitvě je každý generál.
Podobně jako náš mozek, tak umělé neuronové sítě fungují víceméně na základě postupně zpřesňované statistické umělé intuice než na základě nějakých oddělených logických kroků podle nějaké sady rozumových pravidel, a přesto díky speciálním umělým inteligencím na bázi perceptronů získáváme plno poznatků.
Jinak když píšu o sadě rozumových pravidel, tak vzhledem ke kontextu tím mám pochopitelně na mysli pravidla, která předpokládají nějakou komplexnější rozlišovací schopnost, ne elementární pravidla neuronové úrovně, natož elementární pravidla fyzikální úrovně.
Bocheński komplementárně připouští jednu výjimku z iracionalismu a to, že „ve vztazích mezi lidmi hraje intuitivní chápání skutečnosti významnou roli, že například intuicí nadaná žena ví o někom druhém často mnohem víc než ten nejerudovanější psycholog.“ To mu přičítám k dobru, i když z opačného pohledu mohu oponovat, že kdyby intuicí nadaná žena a psycholog měli stejný čas na poznání nějakého jim dosud neznámého člověka, nemuselo by to být tak jednoznačné.
Vzápětí po výjimce Bocheński zdůrazňuje ve zkratce, že intuice ve vědě nefunguje. K tomu budu nepřímo citovat: „„iracionalismus znamená přenášení intuitivního chápání z mezilidských vztahů na oblast poznávání světa a materiálních objektů, kde se stává zcela průkazně něčím zavádějícím.““ Souhlasím z podstatou ve smyslu, že intuice nemůže být třeba ve vědě podobně úspěšná jako v mezilidských vztazích, ale nezamlouvá se mi užití pojmu „zcela“, protože obzvláště třeba během vymýšlení vědeckých hypotéz se intuice může uplatnit, pokud vyrostla na dostatečném množství odborných znalostí.
Bocheński uvádí příklad údajné nesmyslnosti intuice ve vědě, že prý intuitivně nelze objevit Einsteinovu teorii. To je poněkud nejednoznačný pojem vzhledem k tomu, že Albert Einstein vymyslel několik teorií, ale předpokládejme, že Bocheński myslel buď speciální nebo na ni navazující obecnou teorii relativity v její tehdejším znění. Minimálně speciální teorie relativity však vychází mj. z myšlenkových experimentů, což je v podstatě fundovaný druh intuice, není to usuzování ze skutečného experimentu, ty se odehrály až potom. A sám Einstain prohlásil například: „Jsem dost umělec, abych mohl volně čerpat ze své představivosti. Představivost je důležitější než znalosti. Znalosti jsou omezené. Představivost obklopuje svět.“ To rozhodně není ukázka čistého vědeckého racionalismu. Einstein také prohlásil: „Logika vás dostane od A do Z; představivost vás dostane všude.“ Na druhou stranu je však potřeba zdůraznit, že obyčejná intuice vypěstovaná jen běžným životem by k žádné teorii relativity nevedla. Bylo potřeba pěstovat ji přemýšlením o matematicko-fyzikálních poznatcích a fyzikální představivost se potřebovala střetávat s racionálním oponováním. Z tohoto hlediska to tedy vypadá, že Albert Einstein byl jedním z dadavědců, resp. kombinoval vědu, umění a filosofii.
Závěrem dodávám, že kdyby Bocheński připustil argumenty, které jsem zde nastínil, tak se pravděpodobně v řadě jeho dalších závěrů objeví trhlina. Nemohl by totiž už bez velkého přemýšlení kompletně zavrhovat téměř vše, v čem objeví špetku iracionality. Je však potřeba regulovat iracionalitu pěstováním rozumu, případně naopak, aby se nic nehrotilo do nebezpečného extrému.