Založen wortyslovník a Čeština 2.0 na Necyklopedii

Rád bych sem přidal trochu humoru a v rámci toho představil dva mé novější počiny z oblasti tvorby nových slov. Jednak jsem na české Necyklopedii založil poměrně vtipnou stránku Čeština 2.0 a jednak jsem vytvořil zárodek webové stránky Slovník Wo-neologismů ( novotvary.blogspot.com ). 

Necyklopedii znám už delší čas (viz. mj. má tamní stránka Wesmírný omyl z roku 2012). Je to v podstatě parodie na Wikipedii plná vtipných neinformací, které občas bývají až vulgární nebo silně politicky nekorektní, přičemž míra inteligence přispěvatelů bývá velmi rozmanitá (osobně preferuji spíše inteligentní humor jako např. mnou editovaná vědečtina, která naznačuje, co se občas místy děje ve stínu vědecké metody). 

Na české Necyklopedii je aktuálně kolem pět tisíc obsahových stránek a při zběžném procházení mě zaujaly neologismy jako: návist (opak nenávisti), oxyholismus (chorobná závislost na kyslíku), dogmatik (pes vycvičený na matematické úlohy), nábomužství (náboženství přisuzující bohu mužské pohlaví), mehlo (opak nemehla), vyoknění (defenestrace), urokracie (vychcaná forma vlády kdy zdrojem veškeré moči je lid) a v neposlední řadě monofuseklitida (chorobný stav nacházení pouze jedné z páru ponožek). 

Když jsem si uvědomil, že na Neciklopedii chyběla stránka o Češtině 2.0, která by tam krásně pasovala, tak jsem se ji rozhodl založit. A jelikož patřím k k nejčastějším přispěvatelům neologismů v rámci té platformy, tak jsem zapojil i nějakou tu sebeironii. Výsledný text lze chápat i jako volný dodatek k článku „Co je podstatou češství? - 1. část“, protože v jeho rozepsané a dosud nepublikované druhé části se zabývám i Češtinou 2.0. 

Přepis toho mého textu z Necyklopedie uvednu níže, ale nejprve bych ještě rád představil nově založenou stránku Slovník Wo-neologismů, kam plánuji občas přidávat nějaká má nová slova včetně těch, která měsíce nebo roky marně čekají na schválení na Češtině 2.0. 

Zapojuji i některé z funkcí, které na Češtině 2.0 chybí (např. štítky a obrázky), i když ne všechny jsem sám schopen zajistit (např. možnost hlasovit mezi více definicemi téhož slova jako na Urban Dictionary, podrobněji viz. článek 3. várka novotvarů). Štítky umožňují sémantické vyhledávání, tedy zobrazení jiných podobných neologismů - spadajících pod téže kategorii. A obrázky pomáhají rychleji a lépe pochopit významy jednotlivých novotvarů. 

Online Slovník Wo-neologismů je možné označovat jako wortyslovník, ale podle mého plánu to nemá být jediný projekt spadající do této kategorie, jelikož do budoucna chystám mj. tištěný slovník, který by obsahoval směs wortyslov (mých neologismů), zajímavých odborných pojmů, kulturní podivnosti aj. pojmy, které mě do té doby dostatečně zaujmou. Jmenovalo by se to nejspíš Slovník dadavědy, nebo Dadavědecký slovník a už dnes mám rozepsané torzo, ke kterému příležitostně přibývají poznámky. 

A teď už samotný přepis mého parodického textu o Češtině 2.0 na Necyklopedii: 

Čeština 2.0 je rostoucí sbírka neexistujících slovíček (přesněji urážek, hovadin, newspeaku, utajených archaismů, xhfogw@y0nšřů7xq#qqz a občas i těch novotvarů (nových slov)), kterými se opilí uživatelé této drogově populární neplaťformy pokouší hacknout náš rodný jazyk angličtinu. Ne, počkat, to bude až za sto let, teď se tomu pořád ještě říká čeština, pak teprve angličtina. A eště pozdějc bude druhé národní obrození, jak se predikuje v bichli Wesmírný omyl od grafomana Sebastián Wortys, který patří k nejčastějším vymýšlečům neslov na Češtině 2.0. Tuto neplaťformu však založil a provozovkuje novočeský obrozenec a Ctrl+Copywriter jménujíšivšivše Martin Franz Kavkaz a to už od roku 2008 před Kristýnou Kočanskou z Červeného trpaslíka. 

Storka vo zrození: 

Ctihodný Kavkaz bloudil ulicemi v Českém Banátu a štvalo ho, že tam slyší samá zastaralá slova. Rovněž si říkal, že tato enkláva staročeské kultury v Rumunsku asi nebude tím nejlepším místem pro hledání českých novoslov, a tak vrtulníkem odletěl do České rap-pub-ligy. Zde bloudil ulicemi měst a zapisoval na pergamen nepřerušovanou řadu právě vznikajících českých urážek, jejichž inkoust dosud neprsknul do žádného slovníku nespisovné češtiny. Prvním neslovem, které si Kavkaz úhledným švabachem naškrábal na pergamen, byl zvukomalebný odborný pojem "sračkogán". Kavkazovi přátelé pak byli nadšení, jak velké záchvaty smíchu dostávají z urážek a sexismů, které zapsal. Výtlemy však byly tak intenzivní, že dva z nich zemřeli zakuckáním a nula lidí bylo schopno srozumitelně zatelefonovat záchranku, takže na počest dvou zesnulých a přeživších se rozhodli, aby Kavkaz založil Češtinu 2.0 pomocí zkopírování a zpřeházení kódu z jistého anglofoního webu, aby se jednalo o ryze český cimrnález (cimrmanovský vynález). 

Počet nadávek: 

Už prvního dne založení byla ve slovníku jedna miliarda a šest set šedesát šest jedenáct neolitologismů. Druhý den bylo o jeden víc. Třetí den Bůh stvořil zem, trávu, byliny a stromy. Čtvrtý den bylo ve slovníku nula slov celkem, protože nějaký dark hacker za čtyřku dopsal číslo 51. Ray Bradbury pohotově vstal ze záhrobí a zombie tempem to běžel škrtnout (bez sirky), ale než doběhl k papírové verzi Češtiny 2.0, která byla webkamerou streamována na internetové stránky, tak v důsledku numerologické kauzality došlo k samovznícení i bez hasišů z románu 451 stupňů Fahrenheita. První monumentální verze Češtiny 2.0 tak dopadla podobně jako Národní divadlo po první české crowdfundingové kampani. Martin Franz Kavkaz se však nedal odradit a tentokrát založil plně internetizovanou verzi slovníku, aby hned o den později vydal hajzlpapírový slovník Hekavá čeština aneb předsmrtné křeče během anglikanizace.

Podle vyjádření z relativně minulého čtvrtka do slovníku přibude někdy i 0 slov za týden. Prognostický ústav tedy odhaduje, že tímto tempem bude na Češtině 2.0 znova miliarda neolitologismů někdy kolem roku 530 před Kristýnou. Český klub septiků Sisyfos je však vůči tomuto tvrzení septický a za aseptické datum považuje okamžik někdy mezi první jednotkou Planckova času a tepelnou smrtí Kosmonautovy kroniky, což je poměrně jisté a poměrně nicneříkající. 

Čeština 2.0 stejnoměrně zahrnuje novoslovce ze všech zákoutí naší paraguayské mateřštiny. Jinými slovy 99% odborných novotvarů bývá zamítnuto a 99% vulgarismů bývá schváleno, což zajišťuje vysoce objektivní vyvážený vzorek neslovní zásoby společnosti. A ani trochu neodráží vkus Franze Kavkaze, dokonce ani slova dne, která vybírá pouze on nehledě na původní počet like a dislike.

Novotvářeči a novočteči: 

Fanouškovskou základnu slovníku tvoří 11 miliard Čechů po celé Antarktidě na planetě Mars obíhající kolem hvězdy Proxima Centauri, která se nachází mimo tento vesmír.^{[1][2][3][4][5]} 

V rámci cenzurokracie platí, že každé novoslovo a slovo dne musí projít desetifázovým schvalovacím procesem, kdy v antimonopolní komisi zasedá pouze Franz Kavkaz. Podle svých vlastních cizích slov takto věnuje Češtině 2.0 alespoň jednu minutu ročně. 

Níže jsou uvedena naprosto normální rodná jména deseti nejčastějších pisálků, novotvářečů a lajkoholiků, co si cucají z prstu smyšlená neslova, kterými pak nadává celý Český národ (a v závorkách ukázky příslušných výplodů chorobné fantazie): 

• Rostislav Ulička (prcibel, covidiot, mimozoomšťan, koronovela, šitcom, čipochondr)
• mato (trolčáček, povolební vyjebávání, pornolitik, obžerstvení, dobroser, mluvčáček)
• OVO (feriovka, srát mramor, kuleváloš, korosádlo, jebačka, trojpich)
• Lili (jít s pískem, sežrat žábu, vinčenzo makalůzo, trojdílné plavky, rouškomat, vitamín V)
• Sebastián Wortys (soběstatkář, plaťforma, živostavba, šukřoví, domafest, dadavěda, předkritika, neschválené slovo, neschválené slovo, neschválené slovo, ...)
• Luk (dusič, sako, ucvrnknout si, projeb, muří noha, babišistán)
• Pietro (čičibába, lemrošlap, mobík, vypendrekovat, překližka, hatatitla)
• intuic (zášoustí, kočka v prášku, alkorytmus, šrajtoflenka, soudržka, všečuměl)
• L_O_U_S (Zemandov, jít na Zemana, hra o trůny, kvízčubina, třetí svět, pejskařský plurál)
• kmichaal (krulišárna, presstitut, čuramedán, veškrnovné, pomrdný, ocasné)

Jak můžeme vidět výše, čeština ještě není úplně mrtvý jazyk a stále vynalézá nové a nové urážky, kterými obohacujeme své znuděné životy ponořené v sudu piva. 

Reakce zahraničí: 

Ředitel Ústavu pro duševně chorý jazyk český, Kakarel Olivovník Setý, řadí Češtinu 2.0 do kategorie, které se odborně říká tzv. Jazykové legrácky, bžundácky a hovadincátka neschopná generovat neolitologismy. Profeser Jiří Karavan, bohém-ista, slávista a baltazarista, byl ze slovníku tak nadšen, že do něj sám poslal několik novotvarů jako nádor, sračkosračka, chňůbřátko nebo Praotec Čech. Komise pro legalizaci integrace teroristických organismů a jejich rehabilitaci ve společnosti (KLITORIS) považuje Češtinu 2.0 za líbeznou sbírečku rozkošných slovních útvárků, které pouze náhodou až podezřele často souvisí s pohlavními orgány, exkrementy, alkoholem, vulgarismy a (cenzurováno pro lidi, kteří nepatří do kategorie 100+ let). Státní ústav pro kontrolu léčiv doporučuje Češtinu 2.0 jako všelék, obzvláště na kritický nedostatek humoru v modré krvi šlechtických ostrorepů a v lidské hemolymfě.

Myšlenkopocity, Sapir–Whorfova hypotéza, (ne)autorství aj. reakce

V minulém článku "Pojmové krájení Celku a věda jako vylepšená víra" jsem se mj. zmínil, že mě kontaktoval zajímavý člověk s pseudonymem Singularis. Od té doby si občas pošleme mj. e-mail a v tomto článku chci publikovat vybrané části z mé odpovědi (dlouhé 29 928 úhozů (pro srovnání délka povídky podle CKČ je 30 000 - 90 000 úhozů)) odeslané 9.9.2018 v reakci na je-jí/ho e-mail (dlouhý 26 974 úhozů) z 25.8.2018, který reaguje na mé knihy. Tento článek není rozhovor a jeho forma je výsledkem kompromisu.

Jelikož se jedná o výstřižky, tak ještě na úvod mohu pro lepší orientaci snadno vypsat postupně jejich témata: 1) smyšloslovný popis, 2) myšlenkopocity, 3) superorganismy, 4) Wšehomír, 5) člověk není jediným autrem svého díla, 6) Sapir–Whorfova hypotéza, 7) Church-Turingova teze a 8) základní otázka života, vesmíru a vůbec ze Stopařova průvodce Galaxií.

1) Rodí se ti takový smyšloslovný popis v hlavě i normálně? – Pokud jde o popis nádraží pomocí neexistujících slov (jejichž kreativně otevřený význam se má rodit z pocitů a pokusů o asociace při jejich čtení), tak mě občas, při pohledu na něco, napadají taková neexistující slova, ale obvykle spíše jen pár. Tehdy na tom nádraží to (z hlediska počtu takových slov) byla spíše výjimka vlivem takové jedinečné umělecké nálady (ale asi by pro mě nebyl problém navodit si podobnou náladu znovu, kdybych chtěl). Je to takový zajímavý pokus doplnit klasický popis o tu jedinečnost způsobu vnímání reality (při dané náladě) a jedinečnost interpretace slov, kterou (minimálně v tomto případě) z principu nelze plně vyjádřit pomocí předdefinovaných slov. Každý má v krabičce trochu jiného brouka (viz. Wittgenstein) a "smyšloslovný popis" se snaží přiblížit ho i z jakési umělecko-emocionální roviny. Kdo má dostatečně silnou empatii, aby se do toho dokázal vcítit, tak se přiblíží tomu zvláštnímu až surrealistickému způsobu, jakým jsem to nádraží vnímal. Baví mě toulat se světem, dívat se na něj různými neobvyklými způsoby a občas mě vlivem toho napadne i nějaká logičtější myšlenka, která by mě v běžném stavu vědomí nenapadla (mé racionální a iracionální stránky jsou silně propojené). A trochu stranou: Baví mě i předem si systematicky vybrat cíle cesty dle různých kritérií a nejvíc mě baví, když tyto dva zdánlivě neslučitelné způsoby cestování spojím dohromady.

2) Nelíbí se mi slovo „myšlenkopocit“. Myšlenky a pocity mají přeci odlišné mechanismy. – Pokud vím, tak za emoce jsou (z molekulárního hlediska) odpovědné především neurotransmitery (např. dopamin, adrenalin, serotonin, noradrenalin) a současně jsou odpovědné za přenos nervových vzruchů při myšlení. Dobře je to vidět u drog, protože jsou založené na zvyšování hladiny neurotransmiterů, což vyvolává všemožné emoce od pozitivních po negativní a současně mění myšlení. Další příčinou emocí (z molekulárního hlediska) jsou neuropeptidy (např. oxytocin či endorfin), ale ty také slouží ke komunikaci neuronů a ovlivňují citlivost jiných neuronů na neurotransmitery. Domnívám se tedy, že naše rozdělování myšlenkopocitů na myšlenky a pocity je založené asi na iluzi, že emocionální rovnováha (základ racionálního myšlení) není emoce, i když z molekulárního hlediska je. Naše kulturní zvyklost (pojmové krájení daného celku na myšlenky a pocity) nevyrostla na molekulární biologii (emoce a myšlenky na molekulární úrovni nelze oddělit), ale na subjektivní zkušenosti, kdy při vnímání upřednostňujeme jeden z úhlů pohledu na komplementární skutečnost. Holističtějším přístupem tedy podle mě je, že emoce a myšlenky jsou dvě strany téže mince myšlenkopocitů, i když jejich vztah je do velké míry flexibilní v závislosti na daném nastavení mozku (obdobně jako např. i nějaké dvě myšlenky se v různých lidech/ v různý čas k sobě mohou vztahovat různými způsoby).

3) Budoucnost superorganismů. – V povídce Přirozená mnohobytost nejde o eusocialitu (varianta superorgansmu typická mj. pro mravence), protože tam třeba nepíšu nic o tom, že právo na rozmnožování by měla jen nějaká královna. Ale i Anton Markoš mi, v reakci na tu povídku Přirozená mnohobytost, také psal něco ve smyslu, že si uskutečnitelně dokáže představit jen tu negativní variantu, jakýsi totalitní superorganismus. Podle mě však už všemožné současné lidské organizace (i ve víceméně demokratické společnosti) lze chápat jako varianty superorganismu (i když lidstvo jako celek má z tohoto hlediska podle mě autoimunitní poruchu). Internet je obdoba organické neuronové sítě, silnice jsou obdobou oběhové soustavy, potravinářský průmysl se podobá trávicí soustavě... Připouštím však, že v současnosti nelze s jistotou říct, zda směřujeme spíše k té pozitivní svobodné variantě superorganismu, kterou jsem popsal v Přirozené mnohobytosti, nebo k té negativní totalitní variantě superorganismu, kterou jsem popsal na konci Womylu a v novele Z lidstva (víceméně to samé jako ve Womylu, ale v novém kontextu). Jináč fyzické vrůstání není nutností, ale spíše takové fantazírující makroskopické podtržení té podstaty mnohobytosti. A lidé mohou spolupracovat na společném cíli jako celek, aniž by si museli říkat úplně vše.

4) Jaký je rozdíl mezi wesmírem, Wšehomírem a Duší Wšehomíra? A souvisí to s Bohem? – Wesmírem s malým w je myšlen jeden z wesmírů (obvykle ten náš). Wšehomírem je myšlen hypotetický Celek všech existujících wesmírů (propojených minimálně skrze Duši Wšehomíru). Duše Wšehomíru (tento pojem aktuálně moc nepoužívám) je myslím souhrnné označení pro Všeobsažný princip (základní společná předloha pro všechny částice a časoprostor, resp. pro fyzikální zákony) a Zdroj fundamentálního vědomí, který jsem kdysi nerozlišoval od Všeobsažného principu. Jsou to takové mé hypotézy a připouštím, že to může být i jinak (a někdy pro dorozumění asi používám známější pojmy, i když přesnější by mi připadali některé mé). A souvislost s Bohem je závislá především na tom, jak kdo Boha chápe, což trochu objasňuje mj. tento článek.

5) V souvislosti s mým názorem, že osobnost individua není jediným autorem ničeho: Čím se tedy vyznačuje "vlastní" názor individua v mnohobytosti? Jak může být nějaký názor jeho vlastním? – To se podstatou neliší od současného stavu věcí, takže pro lepší pochopení tuto komplementaritu vysvětlím na něm. Aby někdo mohl být skutečně stoprocentním autorem nějaké myšlenky, tak by od narození po vymyšlení dané myšlenky musel žít v izolaci od všech bytosti, které by mohl napodobit/ vnímat a v důsledku toho by byl mentálně zaostalý a je otázkou, zda by něco vůbec dokázal vymyslet (navíc by ho stejnak zásadně ovlivnilo místo a strava, kterou by mu zvolil jiný člověk). Ale v praxi se všichni neustále vzájemně ovlivňujeme a třeba jen tím, že si čteš tuto větu, tak nějak ovlivňuji tvé myšlení (nezávisle na tom zda s tím souhlasíš či ne) třeba jen tím, že měním předmět tvé pozornosti a v důsledku toho tě pak mohou napadat minimálně trochu jiné myšlenky, než které by tě napadaly, kdybychom si nikdy nepsali, takže i já se tímto alespoň maličkou měrou fakticky stávám spoluautorem těch tvých myšlenek, při jejichž vzniku figurovala naše interakce nebo její výplody (a stejně tak třeba ty ovlivňuješ mě). Každý člověk za života od jiných převezme do své hlavy nějaké informace (názory, historky, zkušenosti...) a ty se vědomě či podvědomě podílí na jeho myšlení. Dokonce i drtivá většina slov, která používáme, nejsou naše výtvory, takže tvorbou vět tvoříme z mnoha cizích výtvorů. Přesto o názorech, které vzniknou v mé hlavě, mohu mluvit jako o "vlastních" a to ve smyslu, že jsem byl jejich významný spoluautor (pokud ne přímo nejvýznamnějším) a ve smyslu, že je mám v sobě/ náleží do množiny mé osobnosti/ zastávám je. Individualita a kolektiv jsou (nebo alespoň mají být) v komplementaritě.

6) Sapirova–Whorfova hypotéza – Souhlasím, že se to mému názoru podobá => díky za info., ;). Také občas zjistím, že někdo už dříve vymyslel něco podobného jako já, jak jsis nejspíš přečetl(a) už v článku "Mnohobytosti základem nového SF-sub/žánru" ve Vtiposcifilo-z/s-ofii, kde na jiné stránce v souvislosti s tím píšu: "Čím víc lidí relativně nezávisle na sobě objeví podobnou věc, o to víc mohou mít pravdu."

Ale tak, jak je Sapirova–Whorfova hypotéza definovaná na Wikipedii, mi to připomíná spíše Foucaultovo pojetí diskurzu, protože oba pojmy se zaměřují na jazyk, který je v mém případě ale jen prostředníkem a jdu ještě hlouběji k samotnému způsobu vnímání, než nějaký pojem vůbec vytvoříme (takže je to obecnější než Sapirova–Whorfova hypotéza či diskurz). To, co je v mé myšlence navíc, se dobře ilustruje na podivném vizuálním umění, které člověk nejprve vidí (vizuálně krájí/ analyzuje), i když ho ještě neumí slovně pojmenovat, takže způsob krájení nelze svádět čistě na jazyk. Každý jev lidé nějak vnímali nejspíš dřív, než pro něj vymysleli pojem a čím víc pojmů (a čím déle) je, tím na to lidé víc zapomínají, protože se čím dál tím víc ponořují do pojmologie vzniklé jako reprezentace tradičního krájením.

K plnému pochopení mé myšlenky "pomyslné krájení Celku" je potřeba uvědomit si, že základ fungování wesmíru může existovat i bez lidského jazyku, který ten základ zrcadlí jen velmi pokřiveně (ale lidský jazyk bez základu fungování wesmíru nemůže existovat), takže pokud chceme lépe pochopit wesmír, tak bychom o něm měli přemýšlet i vizuálně (jako např. architekti o budově) (hledat jiné smysluplné způsoby krájení než tradiční), což je blíž realitě než přemýšlet o wesmíru pomocí pojmů, které redukují popisované víc než vizuální přemýšlení, během kterého pak můžeme objevit souvislosti, které bychom při vnímání světa skrz jazyk jen tak neobjevili. To však neznamená, že bychom o světě měli přemýšlet jen vizuálně - oba způsoby vnímání mají své různé výhody a měly by být v komplementaritě (mj. převádět objevy z vizuálního přemýšlení do pojmového přemýšlení).

7) Co si myslíš o Churchově-Turingově tezi? – O informatiku se moc nezajímám, ale napadá mě k tomu mj. (z toho zajímavějšího) toto: Mnoho vědců věří, že v základu wesmíru je "matematika" a že jsme dosud poznali jen střípek pravdy o wesmíru, takže na základě tak malé znalosti podle mě nelze stoprocentně vyloučit, že jsme dosud neobjevili druh výpočtu, který je neuskutečnitelný algoritmem v počítači. Obzvláště pokud by s determinismem koexistoval jakýsi indeterminismus (viz. článek), tak by takový nepřevoditelný "výpočet" mohl existovat, i když je otázkou, jestli by mu příznivci Church-Turingovy teze chtěli říkat "výpočet", :D.

8) Základní otázka života, vesmíru a vůbec – To je velmi zajímavý názor, ;), i když podle mě by číslo 42 mohlo být (obzvláště pokud Douglas Adams byl determinista) myšleno spíše jako výchozí nastavení toho wesmíru, ve kterém se odehrává děj Stopařova průvodce Galaxií. Resp. otázka by mohla znít: "Které číslo, po vložení do univerzální rovnice wesmírů, vyvolá odehrání tohoto vesmíru?" (Ve smyslu toho Stopařského.) A k pochopení by tedy bylo potřeba znát i onu univerzální rovnici wesmírů.

Děkovné video za oživování mé tvorby

Kdysi jsem si mé názory šetřil do knih, ale postupně jsem některé začal vysílat do světa i jinými způsoby ve snaze ulehčit jim šíření a ono to pomalu začíná fungovat. Tak se mj. stalo, že si mě všiml NejFake a doporučil můj YouTube kanál ve svém videu HODNOTÍM VAŠE KANÁLY #4, což mě potěšilo natolik, že jsem se k tomu rozhodl natočit děkovné video, ve kterém jsem nakonec poděkoval i mnoha jiným lidem.



Rád bych k tomu doplnil, že Medojed už mou první knihu má, takže mu nemusíte psát, protože by o ní to video měl v dohledné době natočit. A pokud se najdou i další ochotníci, kteří budou všelijak oživovat mou tvorbu, tak pravděpodobně dříve či později natočím další děkovné video, ve kterém můžeš být i ty, pokud mi k tomu vytvoříš dobrý důvod.

A na druhou stranu by i mě potěšilo, kdyby mi někdo jednou poděkoval třeba za to, že mou tvorbou či diskusí s ním jsem mu zásadně ovlivnil život k lepšímu a měl bych tak zpětnou vazbu, že mé snažení má opravdový smysl.



Přepis videa s odkazy:
Ahoj, vítejte v mé pracovně. Tímto videem jsem původně chtěl poděkovat jenom NejFejkovi, ale postupně to přerostlo v děkování spoustě dalším lidem. Začnu však NejFejkem. Děkuji mu za to, že ve svém nedávném videu ukázal mimo jiné i mou tvorbu a dovolím si tu část na ukázku přesunout sem.

"Kanál Sebastián Wortys: Ač trochu vtíravě na sebe autor kanálu upozorňoval, nic to nemění na tom, že videa jsou zajímavá a podporu si zaslouží. Opět tu máme typ kanálu, který nejede trendy a hledá si svou vlastní cestu. Za mě velice originální, jen tak dál."

Tou trochou vtíravosti měl NejFake pravděpodobně na mysli, že jsem mu do zpráv napsal připomenutí, aby náhodou nepřehlédnul můj komentář. Přiznávám se, že jsem měl opravdu obavu, aby se tak nestalo, ale když jsem pak mou tvorbu uviděl v jeho videu, tak to pro mě bylo tak velké překvapení, že mi úsměv na tváři vydržel ještě několik desítek dalších minut.

Jináč za zmínku také stojí, že už někdy mezi 21.7.2014 a 5.1.2015 jsem NejFejkovi neúspěšně navrhoval, aby začal tvořit série o kanálech ostatních YouTuberů, kterou pak po letech nakonec začal natáčet. I za to jsem rád a nejen kvůli tomu, že jsem se v té sérii objevil. Těší mě, že NejFake, přesně podle mého návrhu, pomáhá nadějným YouTuberům prosadit se a i já tak poznávám nové zajímavé autory.

Co se týče NejFejka, dozvěděl jsem se o něm 3.4.2011 skrze video První český Facebook song a byl to jeden z hlavních podnětů, které mě vedly k tomu, že jsem si založil nový kanál, abych se odpoutal od staré tvorby, která často byla na principu humorných skečů a myšlenky jsem do té doby šířil spíše skrze textová díla.

Jak už jsem zmínil, toto video mělo být původně poděkováním jen NejFejkovi, ale když už jsem načal téma vděčnosti, tak bych chtěl poděkovat i dalším, kteří mi nedávno pomohli.

Děkuji Petře Willwarin Čechové za to, že prezentovala mou knihu Wesmírný omyl v přednášce na Festivalu fantazie.

Děkuji také kanálu "TOP věci do 2 minut", že mě zmínili jako iniciátora videa "TOP 5 tipů, které vám prodlouží život". "Ahojte u další topový dvouminutovky. Tentokrát s vaším typem, konkrétně Sebastiána Wortyse, který si přál pět typů, jak prodloužit život."

Dále děkuji těm, kteří likují mé komentáře. Třeba tyto dva (první, druhý), které přesáhli hranici tisíc like.

Děkuji i těm, kteří podpořili můj úspěšný crowdfundingový projekt knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie.

A ještě během tvoření tohoto videa knižní vloger It's just me udělal recenzi o mé knize Wesmírný omyl, za což mu také děkuji a uvidíme, zda ta recenze bude mít i formu videa.

Chtěl bych Wesmírný omyl zdarma poslat také Medojedovi, pokud by o něm udělal video, ale zatím se mi nepovedlo kontaktovat ho. Takže pokud dosud neudělal žádné video o mé knize a chtěli byste to, tak mu můžete zkusit napsat. A jsem otevřený i spolupráci s dalšími knižními vlogery, projeví-li zájem.

Pokud se nashromáždí další podobné interakce s mou tvorbou, tak možná časem udělám i další děkovné video. A na závěr tohoto děkuji také všem dalším, kteří mi všelijak pomáhají. Třeba i tím, že pomocí zapnutého zvonečku odebírají má videa, i když nejsou zrovna mainstreamová.

Autor článku: Sebastián Wortys

Hyperkreativita jako "opak tvůrčí krize"?

Přibližně před dva týdny jsem publikoval video "Hyperkreativita", ve kterém bizarní formou trochu poodhaluji zákulisí mé tvorby.



Zde nabízím přepis sdělení videa: 

Minimálně v posledních letech se obvykle snažím tvořit a hlavně publikovat jen kvalitnější díla, což znamená ta, která ke svému vzniku vyžadují minimálně pár hodin práce. A navíc rozhodně ne všechna zveřejňuji jako Sebastián Wortys, takže ve srovnání s početnými kvantito-chrlícími tvůrcvi toho publikuji jen minimálně a rád bych to trochu změnil.

V případě videa mě už sice napadlo jen tak publikovat něco rychlejšího smysluplného, ale ať jsem se podíval kamkoliv, tak jsem viděl náměty na precizní videa a netěšilo by mě nějaké velké zajímavé téma zpracovat jako rychlovku a až pak kvalitněji, protože o to menší by to dle mého mělo sílu. Bylo by to jako nejprve zhlédnout formou nekvalitní film s relativně dobrým obsahem a až pak vymazlenou předělávku s tím, že už ale předem víte, co se v ní bude dít.

Ale nedávno jsem si uvědomil, že bych občas mohl jen tak publikovat video třeba na takové téma, které by pro mě sice bylo dostatečně zajímavé, ale neviděl bych v něm důvod nějak extra se s ním vymazlit jako třeba s uměleckou animací Vtiposcifný smysl evoluce. No a při tom jsem si uvědomil, že právě takové překážky v tvorbě jsou pro mě tím druhem tématu, ke kterému mohu udělat video.

Někdo by si mohl myslet, že když publikuji jen zřídka, tak mám tvůrčí krizi ve smyslu nedostatku inspirace, ale pravý opak je pravdou. Často mívám spíše jakýsi opak tvůrčí krize, který spočívá v tom, že mám spoustu nápadů každý den, což je vidět i v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v podkapitole Kontinuální výpisky, kde mám navzdory prořezávkám myšlenky skoro ke každému dni a to jsem tam téměř nedával náměty na díla a částečky do beletrie.

Někdo teď možná trochu závidí a myslí si, že to není problém, ale každá mince má dvě strany. Relativně dost volného času trávím zapisováním nápadů a o to méně času pak mám na jejich zpracovávání, které narozdíl od zaznamenávání může spíše počkat bez ztráty informací. A už teď jsem si vědom toho, že mám víc námětů, než bych byl schopen kvalitně dokončit v tomto životě.

Onu hyperkreativitu zkouším řešit tak, že se snažím vědomě omezovat množství poznámek, které si píšu a až čas ukáže, nakolik se mi to bude dařit. V případě článků to ale zatím celkem funguje, protože od konce minulého roku publikuji dosud každý měsíc minimálně jeden, což je pro mě vyhovující počet.

Další možné spoluřešení hyperkreativity je pečlivěji vybírat, kterému dílu člověk věnuje čas na dotváření. V mém případě např. ucelovat jen ta díla, v kterých vidím větší smysl než pouhou zábavu. Na druhou stranu si poslední roky říkám, že bych se měl přednostně věnovat spíše těm dílům, která ke svému vzniku podle předpokladů vyžadují cca méně než rok. A mezi těmito filtry se snažím hledat rovnováhu.

Sice to zatím vede mj. k odkládání dokončení druhého dílu Wesmírného omylu, ale na druhou stranu díky tomu vzniká i fantasticky bizarní povídka, která bude mít vyspělejší a koncentrovanou esenci duše této knihy.

Pokud máš také nějakou zkušenost s hyperkreativitou, nebo tvůrčí krizí, tak se o ni můžeš podělit v komentářích.