Hyperkreativita jako "opak tvůrčí krize"?

Přibližně před dva týdny jsem publikoval video "Hyperkreativita", ve kterém bizarní formou trochu poodhaluji zákulisí mé tvorby.



Zde nabízím přepis sdělení videa: 

Minimálně v posledních letech se obvykle snažím tvořit a hlavně publikovat jen kvalitnější díla, což znamená ta, která ke svému vzniku vyžadují minimálně pár hodin práce. A navíc rozhodně ne všechna zveřejňuji jako Sebastián Wortys, takže ve srovnání s početnými kvantito-chrlícími tvůrcvi toho publikuji jen minimálně a rád bych to trochu změnil.

V případě videa mě už sice napadlo jen tak publikovat něco rychlejšího smysluplného, ale ať jsem se podíval kamkoliv, tak jsem viděl náměty na precizní videa a netěšilo by mě nějaké velké zajímavé téma zpracovat jako rychlovku a až pak kvalitněji, protože o to menší by to dle mého mělo sílu. Bylo by to jako nejprve zhlédnout formou nekvalitní film s relativně dobrým obsahem a až pak vymazlenou předělávku s tím, že už ale předem víte, co se v ní bude dít.

Ale nedávno jsem si uvědomil, že bych občas mohl jen tak publikovat video třeba na takové téma, které by pro mě sice bylo dostatečně zajímavé, ale neviděl bych v něm důvod nějak extra se s ním vymazlit jako třeba s uměleckou animací Vtiposcifný smysl evoluce. No a při tom jsem si uvědomil, že právě takové překážky v tvorbě jsou pro mě tím druhem tématu, ke kterému mohu udělat video.

Někdo by si mohl myslet, že když publikuji jen zřídka, tak mám tvůrčí krizi ve smyslu nedostatku inspirace, ale pravý opak je pravdou. Často mívám spíše jakýsi opak tvůrčí krize, který spočívá v tom, že mám spoustu nápadů každý den, což je vidět i v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v podkapitole Kontinuální výpisky, kde mám navzdory prořezávkám myšlenky skoro ke každému dni a to jsem tam téměř nedával náměty na díla a částečky do beletrie.

Někdo teď možná trochu závidí a myslí si, že to není problém, ale každá mince má dvě strany. Relativně dost volného času trávím zapisováním nápadů a o to méně času pak mám na jejich zpracovávání, které narozdíl od zaznamenávání může spíše počkat bez ztráty informací. A už teď jsem si vědom toho, že mám víc námětů, než bych byl schopen kvalitně dokončit v tomto životě.

Onu hyperkreativitu zkouším řešit tak, že se snažím vědomě omezovat množství poznámek, které si píšu a až čas ukáže, nakolik se mi to bude dařit. V případě článků to ale zatím celkem funguje, protože od konce minulého roku publikuji dosud každý měsíc minimálně jeden, což je pro mě vyhovující počet.

Další možné spoluřešení hyperkreativity je pečlivěji vybírat, kterému dílu člověk věnuje čas na dotváření. V mém případě např. ucelovat jen ta díla, v kterých vidím větší smysl než pouhou zábavu. Na druhou stranu si poslední roky říkám, že bych se měl přednostně věnovat spíše těm dílům, která ke svému vzniku podle předpokladů vyžadují cca méně než rok. A mezi těmito filtry se snažím hledat rovnováhu.

Sice to zatím vede mj. k odkládání dokončení druhého dílu Wesmírného omylu, ale na druhou stranu díky tomu vzniká i fantasticky bizarní povídka, která bude mít vyspělejší a koncentrovanou esenci duše této knihy.

Pokud máš také nějakou zkušenost s hyperkreativitou, nebo tvůrčí krizí, tak se o ni můžeš podělit v komentářích.