sobota 25. února 2017

Singularita či wesmír jako "Bůh"?

Tento článek jsem původně napsal jako reakci (a v takové podobě to ponechám) na video Lecram Neznámy - Výzva pro věřící (58 zhlédnutí), které lze shrnout jako: "Když mi dáte důkaz Boha, tak se stanu křesťanem." Ještě předtím jsem to zveřejnil na mé FB stránce Současní filo-z/s-ofové a nakonec zde na mém webu.

Ahoj,
   Těší mě, že se otevíráš k diskusi na takovéto téma, ačkoliv tvůj projev na mě působí jako sarkasmus člověka, jehož vírou je ateismus, což se mi nezdá moc objektivní. Ale nemohu si být jist, jak to doopravdy myslíš. Nic ve zlém, ;).

   Dle mého se nevědomě pouštíš se na tenký led, neboť odpověď na tvou výzvu závisí na interpretaci mnohoznačného pojmu "Bůh". Definujeme-li si "Boha" jako to, co stvořilo wesmír, tak "Bohem" je (nevědomě z hlediska mnoha vědců) singularita Velkého třesku, resp. jakýkoliv jiný přijatelný zdroj existence veškerých jsoucen či podstata případné zacyklenosti existence. "Bůh" je neurčitý pojem označující příčinu existence všeho, příčinu nepopíratelné existence (cogy ergo sum) a zdálo by se mi naivní myslet si, že existence je bezpříčinná. Z tohoto hlediska "Bůh" existuje, ale nikdo si nemůže být jist přesnou definicí. Z čehož též vyplývá, že by byla blbost se na základě tohoto mého tvrzení obracet právě a jedině na křesťanství, ;).

   A i za předpokladu bezpříčinné existence lze teoretizovat o "Bohu", definujeme-li si ho třeba jako bytost velikosti wesmíru (panteismus). Britský molekulární biolog Graham Cairns-Smith (Dawkinsův spřízněnec => pravděpodobně ateista) definuje život jako vše, co je schopné evoluce. Z hlediska kvantové chromodynamiky (podteorie standardního modelu, současného vědeckého názoru) je svět cellulární automat (podobně jako tzv. Hra života (související Google obrázky jsou matoucí, vůbec nejde o stolní hru)), takže lze hovořit o tom, že každé kvantum času obsahuje generaci částic, které se replikují do následujícího časového kvanta, a jelikož částice jsou velmi jednoduché "počítače", které se vyvíjejí v závislosti na svém okolí, tak lze hovořit o evoluci částic, resp. o tom, že částice lze považovat za živé, a jelikož jsou nedílnou součástí téhož wesmíru (a podle vědy mají společnou předlohu), tak z hlediska holismu můžeme wesmír chápat jako jeden superorganismus (kolektivní organismus podobně jako např. včelí úl, též používám můj podobný pojem "mnohobytost"), na který pasují definice "Boha" z úvodu tohoto odstavce. Jsme trochu jako mitochondrie/ chloroplasty (endosymbiotické buněčné organely). Wesmír je náš domov, ke kterému bychom měli chovat úctu (nikoliv sebezničující pohrdání). Ale úcta není to samé co uctívání a navíc křesťanský způsob uctívání je poněkud nešťastný, poněvadž mnozí k. spíše uctívají reprezentace a nikoliv jejich předmět.

   Předchozí odstavec lze brát v úvahu i za předpokladu existence s příčinou, takže se paradoxně může zdát, že tu proti sobě stojí 2 "Bohové", ale ve skutečnosti to jsou dle mého 2 různé pohledy na 2 různé roviny téhož. A jsou v podobném vztahu jako buňka a jádro (obsahující DNA a DNA interpretující proteiny) – "Bůh stvořitel" je jako jádro a "Bůh wesmír" je jako buňka (tělo).

   To, co jsem zde označil jako "Bůh stvořitel", v mé filosofii obvykle nazývám raději Vědomí (fundamentální zdroj vědomí, víc viz. filosofická část mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie), ale to je má hypotéza, které aktuálně není obecně přijatelná.

   Na závěr bych dodal, že dle těchto myšlenek může věda a víra hledat konstruktivní příměří na úrovni filosofie.

Autor článku: Sebastián Wortys

1 komentář:

  1. Není to náhoda, že jinými slovy a nezávisle na sobě popisujeme stejný proces jehož jsme součástí...

    Jestliže "evoluce" označuje proces jako je "vývoj" na jehož konci je produkt, který svými parametry překonává parametry svého předchůdce. Tedy má ve všech směrech více kladných vlastností a méně záporných jak ve smyslu k sobě, tak i s ohledem ke svému vnějšímu prostředí ve kterém je stále života schopný a nikterak toto prostředí neohrožuje. Tedy jedná se skutečně o vývoj ve smyslu přizpůsobení a vylepšení a nikterak nejde o degradaci.
    Pak se vždy bavíme o vědomě řízeném procesu!
    Pakliže takový proces probíhá, někdo ho tedy vědomě řídí a má s ním tedy i nějaký záměr. Člověk jakož to vědomá bytost, je schopná mít záměr a je schopna vědomě spustit procesy, které mohou vést k dosažení tohoto záměru a poté může i nadále porovnávat výsledek tohoto dosaženého vektoru s vektorem předcházejícím, či s původní představou, jaká byla na počátku ve stádiu záměru.
    Existuje li tedy vývojový proces, který pozorujeme a evidentně nám jde o pochopení tohoto procesu, znamená to, že tento proces je řízen někým kdo ví více nežli my. Jedná se tedy o vědomější bytost, nežli je ten nejvědomější člověk. A člověk, který spustil a řídí procesy na tzv. vědecké úrovni, který má vést k pochopení procesu, kterého jsme součástí a naše vědomí bylo do nedávna na úrovni, které nám ho dovolovalo pouze pozorovat. Dnes do tohoto procesu dokážeme i vědomě zasahovat a ovlivňovat ho. Znamená to tedy, že se chceme tohoto procesu chopit a samy ho řídit dle svých představ.
    Jinak řečeno snažíme se státi Bohy na této planetě. Ale jestliže my samy jsme součástí řízeného procesu, je tedy více než pravděpodobné, že záměrem toho, kdo tento proces řídí je právě dosáhnutí stavu, kdy se člověk stane plnohodnotným správcem na planetě zem, za kterou si ponese plnou zodpovědnost! Je nutné pochopit, co je to vlastně člověk! Protože to, že se někdo jako člověk narodí, ještě neznamená, že i jako člověk zemře! Toto rozhodnutí má totiž každý člověk ve svých rukou a nese si za něj plnou zodpovědnost!

    Je na každém jednom člověku, jestli se rozhodne státi
    se člověkem a tím i započne vědomě a v plné
    korespondenci se svým nejlepším svědomím pracovat
    na tom, aby se stal ještě lepším člověkem. - To je totiž
    jediné a prioritní poslání každého člověka za které
    nese plnou osobní zodpovědnost!
    Nebo jestli nastolí cestu opačnou. Cestu degradace
    člověka, na jejichž konci se nalézá humanoidní,
    vzhledem člověku podobná bytost, která však již
    člověkem není, leč postrádá to co dělá člověka
    člověkem - Lidský intelekt a plné vědomí!
    Co se týká svědomí člověka, tak svědomí není zase až tak vaše.
    Svědomí k vám promlouvá, když se rozhodujete. Svědomí na vás přijde když špatný krok učiníte. Svědomí vás dokáže až k smrti utrápit. Svědomí je tedy formou osobní komunikace... Otázkou je - komunikace s kým?.... Kdo se vás snaží vnitřně ovlivnit a tím i změnit vaše řídící procesy?

    A jak vypadá člověk, který nastolil cestu degradace?
    Dobrým příkladem Takových_to humanoidních,
    člověku podobných bytostí, jsou všechny ty islámští
    "koránem" z fanatizovaný člověku podobný bytosti,
    neprávem označované za teroristy.
    Těmi teroristy jsou totiž ve skutečnosti ti, kteří tyto
    bytosti vytvořili pro uskutečňování svých mocenských
    zájmů a mají je pod plnou kontrolou řízení!
    Znovu opakuji, je na každém jednom člověku, jestli nastoupí cestu osobního vývoje v ještě lepšího člověka, nebo zda zahájí cestu degradace! Protože tak, jak vypadá mnou předložený příklad, nezpůsobila rasová odlišnost, ale byli záměrně vytvořeny! A stejný proces byl již dávno nastolen i v naší společnosti! A nebude to trvat již dlouho, kdy si budeme náramně rozumět s těmito fanatiky! Jelikož budeme na stejné úrovni!
    A za tímto vším stojí jeden rukopis! A ta ruka je společnost s názvem Římsko Katolická Církev a její nábožensko politický imperialismus s jediným záměrem! S táti se Bohy a vládnout na planetě Zem podřadnému člověku - NÁM!
    A to proto, že se rozhodneme nebýti vědomím člověkem!

    Hezký den....

    OdpovědětVymazat