Potřeba zdravého dialogu věda-filosofie

Včera jsem ve FB skupině Filosofický kroužek položil otázku: "Znáte někoho, kdo natáčí cz FILOSOFICKÁ VIDEA?" a Pasz Petr mi doporučil mj. Jaroslava Peregrina, tak jsem dnes ráno mrknul na jeho nejsledovanější video "Filosofie pro normální lidi I: Filosofie dnes?" a napsal jsem k němu následující komentář:

Jako úvod do filosofie relativně dobré, ale spíše nesouhlasím s tím, že filosofie řeší jen to, co dosud věda nepřebrala do své kompetence.

Dle mého je omyl myslet si, že nějaká otázka je čistě v kompetenci vědy či filosofie, protože část nejspíš každé otázky je v kompetenci vědy a část v kompetenci filosofie. Přesný poměr je různý, proměnlivý a nejasný.

Vzhledem k tomu, že věda na téže otázky postupem času odpovídá různě, tak je zřejmé, že mnohé své předchozí odpovědi považuje za mylné. A některé ty omyly mohou být způsobené i nedostatečným reflektováním předpokladů, což vědu zbytečně zdržuje. A právě filosofie umožňuje nakopávat vědu, aby se už třeba nenimrala v záplatování zastaralých paradigmat a posouvala se dál. Z tohoto hlediska filosofie může přispívat k zrychlování vědy tím, že díky nadhledu dokáže rychleji rozpoznávat a demaskovat její slepé uličky.

V převážné kompetenci filosofie je zamýšlet se nad vědeckými metodami a jejich formulováním pro konkrétní případy (z tohoto hlediska může f. jistým způsobem oprávněně "kecat" do kteréhokoliv vědního oboru). Předpokladem k tomu (aby to probíhalo co nejefektivněji) ovšem je, že filosofie a věda se snaží o vájemné porozumění (mj. se brání tendenci k fachidiotizaci a hlouběji se zamýšlí nad mírou platnosti). A dle mého aktuálně nejlepším možným vzájemným porozuměním na této úrovni je, když je člověk filosofovědec (filosof i vědec v jedné osobě). Právě ti největší průkopnici vědy bývají filosofovědci, protože dokážou přemýšlet komplexněji/ hlouběji než jejich spolupracovnící "prostí" vědci. Skrze filosofovědce filosofie relativně bezprostředně ovlivňuje vědu.

Je však absurdní, že (minimálně v ČR) studenti věd mohou získat titul Ph.D. (doktor filosofie), aniž by studovali filosofii. To se musí změnit.

Případné extrémní distancování vědy od filosofie vede ke stagnaci obou těchto hemosfér poznávání. Vědci častěji uvíznou na zdánlivě neřešitelných problémech a filosofové se uzavírají do bublin. K rozkvětu (české) vědy je tedy potřeba stimulovat zdravý dialog současné filosofie se současnou vědou ("současnou" proto, že vědci často reagují na starou filosofii a filosofové na starou vědu, což vede k absurdnímu nedorozumění).

PS:Tento článek je i na mé FB stránce Současní filosofové.

Autor článku: Sebastián Wortys

Singularita či wesmír jako "Bůh"?

Tento článek jsem původně napsal jako reakci (a v takové podobě to ponechám) na video Lecram Neznámy - Výzva pro věřící (58 zhlédnutí), které lze shrnout jako: "Když mi dáte důkaz Boha, tak se stanu křesťanem." Ještě předtím jsem to zveřejnil na mé FB stránce Současní filo-z/s-ofové a nakonec zde na mém webu.

Ahoj,
   Těší mě, že se otevíráš k diskusi na takovéto téma, ačkoliv tvůj projev na mě působí jako sarkasmus člověka, jehož vírou je ateismus, což se mi nezdá moc objektivní. Ale nemohu si být jist, jak to doopravdy myslíš. Nic ve zlém, ;).

   Dle mého se nevědomě pouštíš se na tenký led, neboť odpověď na tvou výzvu závisí na interpretaci mnohoznačného pojmu "Bůh". Definujeme-li si "Boha" jako to, co stvořilo wesmír, tak "Bohem" je (nevědomě z hlediska mnoha vědců) singularita Velkého třesku, resp. jakýkoliv jiný přijatelný zdroj existence veškerých jsoucen či podstata případné zacyklenosti existence. "Bůh" je neurčitý pojem označující příčinu existence všeho, příčinu nepopíratelné existence (cogy ergo sum) a zdálo by se mi naivní myslet si, že existence je bezpříčinná. Z tohoto hlediska "Bůh" existuje, ale nikdo si nemůže být jist přesnou definicí. Z čehož též vyplývá, že by byla blbost se na základě tohoto mého tvrzení obracet právě a jedině na křesťanství, ;).

   A i za předpokladu bezpříčinné existence lze teoretizovat o "Bohu", definujeme-li si ho třeba jako bytost velikosti wesmíru (panteismus). Britský molekulární biolog Graham Cairns-Smith (Dawkinsův spřízněnec => pravděpodobně ateista) definuje život jako vše, co je schopné evoluce. Z hlediska kvantové chromodynamiky (podteorie standardního modelu, současného vědeckého názoru) je svět cellulární automat (podobně jako tzv. Hra života (související Google obrázky jsou matoucí, vůbec nejde o stolní hru)), takže lze hovořit o tom, že každé kvantum času obsahuje generaci částic, které se replikují do následujícího časového kvanta, a jelikož částice jsou velmi jednoduché "počítače", které se vyvíjejí v závislosti na svém okolí, tak lze hovořit o evoluci částic, resp. o tom, že částice lze považovat za živé, a jelikož jsou nedílnou součástí téhož wesmíru (a podle vědy mají společnou předlohu), tak z hlediska holismu můžeme wesmír chápat jako jeden superorganismus (kolektivní organismus podobně jako např. včelí úl, též používám můj podobný pojem "mnohobytost"), na který pasují definice "Boha" z úvodu tohoto odstavce. Jsme trochu jako mitochondrie/ chloroplasty (endosymbiotické buněčné organely). Wesmír je náš domov, ke kterému bychom měli chovat úctu (nikoliv sebezničující pohrdání). Ale úcta není to samé co uctívání a navíc křesťanský způsob uctívání je poněkud nešťastný, poněvadž mnozí k. spíše uctívají reprezentace a nikoliv jejich předmět.

   Předchozí odstavec lze brát v úvahu i za předpokladu existence s příčinou, takže se paradoxně může zdát, že tu proti sobě stojí 2 "Bohové", ale ve skutečnosti to jsou dle mého 2 různé pohledy na 2 různé roviny téhož. A jsou v podobném vztahu jako buňka a jádro (obsahující DNA a DNA interpretující proteiny) – "Bůh stvořitel" je jako jádro a "Bůh wesmír" je jako buňka (tělo).

   To, co jsem zde označil jako "Bůh stvořitel", v mé filosofii obvykle nazývám raději Vědomí (fundamentální zdroj vědomí, víc viz. filosofická část mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie), ale to je má hypotéza, které aktuálně není obecně přijatelná.

   Na závěr bych dodal, že dle těchto myšlenek může věda a víra hledat konstruktivní příměří na úrovni filosofie.

Autor článku: Sebastián Wortys

Sebevražda HDD jako brzda tvorby

Jak začít...? Třeba tou první ironií, která tomu předcházela. Několik dnů před Vánocemi jsem si zálohoval notebook na relativně nový externí disk. Přibližně po dvou hodinách bylo hotovo cca 23% a externí disk se začal pomalu zadrhávat, až se odpojil a nepodařilo se mi ho znovu rozjet. Objednal jsem si tedy nový.

Ale než jsem si znovu našel čas na zdlouhavé zálohování notebooku, tak harddisk vyřkl svá poslední slova a moje data odešla do křemíkového nebe (viz. Red Dwarf S03E06).

Ironické bylo i načasování, protože jsem si zrovna dovypsal moudrosti z dlouhého filmu Chlapectví (2014, 165 min natáčených 12 let). Nemluvě o tom, že relativně nedávno jsem přišel o původní web viz. článek "Má reakce na smazání Wo.blgz.cz" z 16.11.16. A bokem mohu zmínit ještě to, že když bydlíte na samotě u lesa a spadne trocha sněhu, tak kurýr odmítá doručit zásilku, protože hrozí, že někde na příjezdové silnici může být sníh, i když tam ve skutečnosti není.

Vypadá to jako silně pesimistická ukázka Murphyho zákonů ("Co se může pokazit, to se pokazí.") a New Age optimista žijící v magickém realismu může oponovat svým "Kdyby se to nestalo, stalo by se něco horšího.", ale já se snažím být spíše realista. Onen transcendentálně založený optimismus neumím pro mě přijatelně potvrdit (ani vyvrátit) a mohlo to být mnohem horší, protože naštěstí mám zálohu notebooku starou půl roku a spoustu novějších záloh různých částí. Takže to budu dávat dohromady, dohánět a pochopitelně to zpomalí mou tvorbu. Třeba video 3D-Mouchodlakova cesta 2016 jsem chtěl dokončit v první polovině ledna, ale bude to výrazně později...

I když se snažím být realista, tak mívám sklony i k optimismu, k čemuž bych dal malý úvod. Jelikož dle mého věda pomalu spěje k paradigmatu fundamentálního vědomí, tak lze víc spekulovat o možnosti reinkarnace. (Ale o jakési redukované "reinkarnaci" lze mluvit i v čistě materiálním pojetí světa vzhledem k reprodukci jedinců.)

A tím se vracím k tématu: Pokud naše existence nekončí fyzickou smrtí, tak částečnou ztrátu dat mohu brát jako psychickou přípravu na ztrátu vzpomínek, jakožto předpoklad znovuzrození. Ulpíváme na svých nejviditelnějších dílech, ale obvykle přehlížíme, že naším dílem je různou měrou vše, co jsme ovlivnili (v této souvislosti doporučuji diskusi u mého konceptuálního díla). Když jsme se vepsali do světa, tak není takový důvod ulpívat na osobních vzpomínkách. Máme šanci, že v případném příštím životě nás zprostředkovaně ovlivní pozůstatky z našeho předchozího života. A pokud platí můj předpoklad, že existuje jediná býtost (Vědomí) v mnoha tělech, tak by to bylo stoprocentní. Nemohu si být jist, zda platí reinkarnace, ale podobně lze argumentovat i budoucností našich dětí. Když víte, že jste se všemožně snažili o lepší budoucnost, tak se tak nemusíte trápit svou smrtelností.

Život replikováním bojuje proti zániku informací. Ale nemůžeme pro budoucnost zachránit vše, takže se snažíme zachránit to nejlepší.

Optimistické na té ztrátě dat je i to, že je to ústřední téma mé rozpracované sci-fi filosofické povídky (námět vymyšlen 13.8.14 po zhlédnutí filmu Střihoruký Edward (1990)), takže ty zkušenosti ztráty dat přispějou k jejímu rozvoji.

To by mohl být závěr tohoto článku pro optimisty, dál už nemusí číst.

A pro pesimisty tu mám dodatečně ještě jednu ironii: Když jsem porouchaný externí disk připojil k notebooku s Windows 10, tak se zas normálně rozjel, jakoby to bylo spiknutí. Ale ani recovery program tam nic smysluplného nenašel. A ačkoli má mít 500GB, tak ukazoval jen asi necelých 200MB a formátování to nespravilo.

Autor článku: Sebastián Wortys

Změna volebního systému

Vytvořil jsem nové video, které shrnuje mou představu základu změny volebního systému, jak už jsem zmínil v článku o některých hlavních myšlenkách z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie.

Dlouho jsem tvořil hlavně umělecká videa (výjimkou bylo např. Velkovelikostní podobenství o CERNu) a filosofii jsem prezentoval spíše v knihách, na FB Současní filosofové nebo třeba na Filosofie.cz, ale rád bych tak v budoucnu činil víc prostřednictvím video-formy.

K tomuto novému videu dodávám:  
1) Zmíněných cca 1,3 miliónů hlasů je teoretické zjednodušení pro názornost.

2) Preferuji spíše 1. ze 2 uvedených způsobů vyhodnocování hlasů.

3) A pokud by měl existovat mínusový hlas, tak by měl mít významně nížší váhu, protože největší pozornost kritiky se snáší na ty dosud zvolené, i kdyby byli spíše dobří.

Autor článku: Sebastián Wortys

Citáty z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie v metru

Většina lidí si knihy vybírá z nabídek velkých knihkupectví (ať už kamenných či internetových), takže obvykle nemají šanci objevit mou knihu Vtiposcifilo-z/s-ofie. Pročež jsem se rozhodl zkusit si dát reklamu do Pražského metra (od 16.11. do 15.12.16).

A jelikož čím kratší text, tím větší má šanci zaujmout ty správné lidi, tak jsem mé myšlenky určené do reklam celkem redukoval a v tomto článku bych je chtěl trochu rozepsat.

Na jejich konec jsem přidal otazník, abych zdůraznil, že jejich umístěním do veřejného prostoru chci rovněž iniciovat zamyšlení a to i nad ostatními texty z mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie.

Kliknutím na odkaz nadpisů se dostanete k obrázku citátu na Facebooku, kde ho můžete zvlášť hodnotit a komentovat.

„Obcházení absurdností = funkčnější SYSTÉM?“:
   Představ si třeba situaci, kdy pospícháš na talentové zkoušky (které v případě stihnutí vyhraješ) a v cestě máš minimálně jeden přechod pro chodce, kde svítí červená, ale nejezdí tam auta nebo jsou daleko a nejedou relativně rychle, takže se jeví absurdní čekat tam. Nebylo by tedy lepší bezpečně přeběhnout na červenou, stihnout talentové zkoušky a tím prospět sobě i společnosti?

„SOLIDARITA bez papírování je ILEGÁLNÍ?“:
   Existenci "ilegální solidarity" jsem si uvědomil v roce 2014 na jistém malém setkání WWOOF. Kdysi bylo dobrovolnictví přes WWOOF definované cca: člověk za pomáhání ekofarmě má postaráno o přežití (obdobně to fungovalo tisíce let). Ale úřady ČR to vyhodnotily jako ilegální práci (+ argumentovali, že stát neuznává oboustranně prospěšný obchod) a chtěli dobrovolnictví zrušit. Ale WWOOF si naštěstí našel schopné právní poradce, kteří mu vymysleli novou definici, cca: člověk se sdílením praktické stránky životního stylu učí ekofarmařit (a zaplatí za to zprostředkovateli). Takže dobrovolníci mohou dál dělat víceméně to samé, ale když se jich kontrola zeptá, nesmí říct, že pomáhají dobré věci za ubytování a stravu. To by bylo na pokutu... Příkladů lze vymyslet víc a otázkou je: Jak tento paradox vyřešit?



„Stvořil ŽIVOT svůj rodný wesmír?“:
   Po dlouhodobém přemýšlení jsem na střední škole dospěl k jakémusi zajímavému základnímu pochopení (jeho správnost a detaily jsou otázkou). Velmi stručně řečeno: Zkušenost (sebe)uvědomění nelze materialisticky uspokojivě vysvětlit, takže nejspíš existuje jakési fundamentální Vědomí, které je tu možná už od hypotetického Počátku. Nejprve svobodně létalo mezi všemožnými stavy, ale následné utrpení z nepředvídatelností ho vedlo k tvorbě zkušenosti zvané fyzikální zákony. Ty mají eliminovat utrpení ze svobody tím, že jsou postupně vyladěny tak, aby usnadňovaly vznik života (vtělení Vědomí do wesmíru) a jeho blahobyt (harmonie svobody a determinismu).
   Mnohaúrovňovou evolucí poznáváme wesmír a zdokonalujeme sebe i náš svět. Jako se buňky spojily do mnohobuněčných organismů a vylezly z vody, budeme se dál spojovat do větších planetárních mnohobytostí a postupně se rozšíříme wesmírem. Až celý obživne, stene se jediným dokonalým vtělením Vědomí a tím umožní jeho existenci. Existenci toho, co umožnilo existenci wesmíru, ve kterém žijeme.

„Státní crowdfunding = přímá DEMOKRACIE?“:
   Klasický crowdfunding je internetová platforma, kam může kdokoli za určitých podmínek přidat projekt a kdokoli mu může posílat libovolné částky, aby byl realizován (pokud se vybere min. 100% z částky potřebné k realizaci).
   A napadlo mě, že jakýsi „státní crowdfunding“ by mohl být zajímavou demokratickou doplňkovou alternativou ke klasickému vzniku státních zakázek. Do státního crowdfundingu by šla experimentální část daní (s časem víc a o to silnější by byla pozitiva viz. později) a sami občané by (přes internet) volili, na který projekt svým podílem přispějí (možnost rozhodovat učí odpovědnosti a zkušenějšímu rozhodování). Každý by tam mohl přidat svůj projekt, což by lidi motivovalo k proaktivitě, kreativitě, sebezdokonalovávání a v neposlední řadě k veřejně prospěšné činnosti dle své volby, takže z hlediska světovládců by už nebyla tolik potřeba umělá absurdní zaměstnání…

„Jsou GALAXIE částicemi obřích bytostí?“:
   Z elementární částic se skládají mj. protony a neutrony, z těch (a elektronů) se skládají atomy, z nich molekuly, z těch různé věci, z nich mj. planety a hvězdy, z nich soustavy, z nich galaxie, z nich kupy, z nich nadkupy a z nich prazvláštní struktury připomínající houbovitou tkáň, jejíž vznik dosud neumíme pořádně vysvětlit.
   Nabízí se tedy prostor pro fantazírovaní o tom, zda skutečně nejde třeba o „neuronovou síť“ jakéhosi nepředstavitelně obřího organismu, pro kterého by galaxie byli něco jako pro nás elementární částice. Zajímavé je i, že mě to napadlo dřív, než jsem viděl model té struktury wesmíru. Jinač v souvislosti s touto myšlenkou jsem před časem udělal video „Velkovelikostní podobenství o CERNu“: 



„Obdivujeme POHLAVNÍ údy květin a své tajíme?“:
   Není paradoxní, že lidé obdivují pohlavní údy květin, veřejně jimi zdobí svá obydlí, ukazují je dětem, čichají k nim..., ale své pohlavní údy schovávají pod oblečením, cenzurují je, trestají jejich ukazování na veřejnosti...? Existuje logické vysvětlení tohoto rozporu (nezakládající se na tradici)? Není záliba v květinách nějaká podivná kompenzace? Měli bychom ke všem pohlavním údům přistupovat stejným metrem a buď legalizovat manifestaci lidských pohlavních orgánů, nebo cenzurovat květiny? Jak tento bizarní paradox vypovídá o naší podstatě...?

„Jak by milión let buddhismu ovlivnilo EVOLUCI?“:
   Během evoluce se organismus přizpůsobuje svému životnímu prostředí. Takže někteří lidé se zamýšlí, jak by se moderní styl života mohl (negativně) odrazit na podobě člověka. Mě však připadá zajímavější zkusit se zamyslet opačně, jak upravit naše životní podmínky tak, aby vedly ke zkvalitnění člověka. Jak by třeba milión let věnovaných buddhismu ovlivnilo naší evoluci? Jak moc by to mohlo rozšířit schopnosti našeho vědomí? Pomohlo by nám to lépe intimně porozumět ostatním organismům...? Souvislá diskuse viz. FB Současní filosofové.

„Vícenásobná stupňovitá VOLBA vs přerozdělování?“:
   Za největší achilovu patu volebního systému (minimálně v ČR) považuji kombinaci jednoho hlasu a přerozdělování. To občany vyloženě nabádá, aby nevolili toho, koho by ve skutečnosti volit chtěli (z obavy přerozdělování hlasu, což je jako nejít k volbám), ale aby volili někoho z těch (často establishment), kteří mají v předvolebních průzkumech (kdo ví jak zpětnovazebně manipulovaných) víc jak 5%.
   Řešení tohoto problému je však relativně snadné. Občané by měli mít možnost napsat posloupnost cca tří kandidátů/ stran od dle svého nejlepších. Což by se vyhodnocovalo tak, že nejprve by se započetlo jako hlas jen 1. pořadí a místo vyhození obálek, jejichž hlas by byl přerozdělen, by se započetlo druhé pořadí, …, třetí. Prosaďme opravu volebního systému a opravíme výsledky.

Pokud bys na některé z těchto myšlenek chtěl reagovat, doporučuji udělat tak přes tento příspěvek na mé FB stránce současní filosofové.

Autor článku: Sebastián Wortys