Přibližně před dva týdny jsem publikoval video "Hyperkreativita", ve kterém bizarní formou trochu poodhaluji zákulisí mé tvorby.
Zde nabízím přepis sdělení videa:
Minimálně v posledních letech se obvykle snažím tvořit a hlavně publikovat jen kvalitnější díla, což znamená ta, která ke svému vzniku vyžadují minimálně pár hodin práce. A navíc rozhodně ne všechna zveřejňuji jako Sebastián Wortys, takže ve srovnání s početnými kvantito-chrlícími tvůrcvi toho publikuji jen minimálně a rád bych to trochu změnil.
V případě videa mě už sice napadlo jen tak publikovat něco rychlejšího smysluplného, ale ať jsem se podíval kamkoliv, tak jsem viděl náměty na precizní videa a netěšilo by mě nějaké velké zajímavé téma zpracovat jako rychlovku a až pak kvalitněji, protože o to menší by to dle mého mělo sílu. Bylo by to jako nejprve zhlédnout formou nekvalitní film s relativně dobrým obsahem a až pak vymazlenou předělávku s tím, že už ale předem víte, co se v ní bude dít.
Ale nedávno jsem si uvědomil, že bych občas mohl jen tak publikovat video třeba na takové téma, které by pro mě sice bylo dostatečně zajímavé, ale neviděl bych v něm důvod nějak extra se s ním vymazlit jako třeba s uměleckou animací Vtiposcifný smysl evoluce. No a při tom jsem si uvědomil, že právě takové překážky v tvorbě jsou pro mě tím druhem tématu, ke kterému mohu udělat video.
Někdo by si mohl myslet, že když publikuji jen zřídka, tak mám tvůrčí krizi ve smyslu nedostatku inspirace, ale pravý opak je pravdou. Často mívám spíše jakýsi opak tvůrčí krize, který spočívá v tom, že mám spoustu nápadů každý den, což je vidět i v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v podkapitole Kontinuální výpisky, kde mám navzdory prořezávkám myšlenky skoro ke každému dni a to jsem tam téměř nedával náměty na díla a částečky do beletrie.
Někdo teď možná trochu závidí a myslí si, že to není problém, ale každá mince má dvě strany. Relativně dost volného času trávím zapisováním nápadů a o to méně času pak mám na jejich zpracovávání, které narozdíl od zaznamenávání může spíše počkat bez ztráty informací. A už teď jsem si vědom toho, že mám víc námětů, než bych byl schopen kvalitně dokončit v tomto životě.
Onu hyperkreativitu zkouším řešit tak, že se snažím vědomě omezovat množství poznámek, které si píšu a až čas ukáže, nakolik se mi to bude dařit. V případě článků to ale zatím celkem funguje, protože od konce minulého roku publikuji dosud každý měsíc minimálně jeden, což je pro mě vyhovující počet.
Další možné spoluřešení hyperkreativity je pečlivěji vybírat, kterému dílu člověk věnuje čas na dotváření. V mém případě např. ucelovat jen ta díla, v kterých vidím větší smysl než pouhou zábavu. Na druhou stranu si poslední roky říkám, že bych se měl přednostně věnovat spíše těm dílům, která ke svému vzniku podle předpokladů vyžadují cca méně než rok. A mezi těmito filtry se snažím hledat rovnováhu.
Sice to zatím vede mj. k odkládání dokončení druhého dílu Wesmírného omylu, ale na druhou stranu díky tomu vzniká i fantasticky bizarní povídka, která bude mít vyspělejší a koncentrovanou esenci duše této knihy.
Pokud máš také nějakou zkušenost s hyperkreativitou, nebo tvůrčí krizí, tak se o ni můžeš podělit v komentářích.
neděle 27. srpna 2017
středa 26. července 2017
Sebe-recyklace wesmíru černou dírou jako perpetuum mobile existence?
Mezi jeden z mých aktuálně nejoblíbenějších českých YouTube kanálů patří Zvědátoři. Martin Rota a Patrik Kořenář se tam v každém videu s humorem racionálně zamýšlí nad jedním z bizarních témat jako např.: robotické včely; transplantace lidské hlavy; absolutní zbytečnosti, které musíme všichni mít; rozdíl mezi umělou a lidskou inteligencí; mravenci mají i zdravotníky; mluvení s delfíny; ...
Nebývá to jen popularizační replikování vědy, ale i inspirace k dalšímu zamyšlení, občas dokonce zabrousí do filosofie nebo se pokusí o vlastní hypotézy a mívá to blízko k mé vizi vtiposcifáren.
Rád komentuji jejich videa a občas se tak urodí a nakynou celkem zajímavé diskuse. A jednu z nich jsem se rozhodl předělat na tento článek s tím, že časem možná budou následovat další formou podobné.
V tomto článku bude to dle mého nejpodstatnější z diskuse, která vyrostla u videa "Může fungovat perpetuum mobile? - Proč to řešíme? #119" (publikované 19.7.2017) pod mým provokativním komentářem (ve snaze rozpoutat zajímavou diskuzi): Nebude-li nějaký atom zničen, pohyb elektronu v něm má blízko k perpetuum mobile, :D.
Pak jsem doplnil: Samotným pohybem elektronu sice nic nevzniká, pokud vím, ale za určitých podmínek může být tento pohyb teoreticky nekonečný.
Jakub Černohorský: Perpetuum mobile je o tom ze z toho ziskavas energii. Rotujici kus sutru ve vesmiru se tomu taky blizi, ale kdyz z neho zacnes ziskavat energii tak se zastavi.
Odepsal jsem: Ano, to je přeci důvod, proč jsem psal "má blízko" a ne "je". Ale i tak mi připadá fantastické, že e- se v elektronovém obalu atomu dokážou pohybovat tak dlouho.
Jakub Černohorský: nechtel jsem to brat jako kritiku spis jako upresneni pro lidi kteri to budou cist pozdeji. Jinak me facinuji i setrvacniky u velkych motoru. Vypnete motor a za tri dny se porad toci.
Pepe CZE: Elektron se nepohybuje po orbitalu elektronu, ale orbital elektronu je pouze prostor s pravděpodobností kde se elektron nachází, je to trochu složitější, ale i kdyby tam "obíhal" tak pořád je podmíněný interakcemi z okolního světa. Konkrétně elektromagnetickou, slabou a gravitační. Nic společného s perpetuum mobile nemá.
Odepsal jsem: RE Pepe CZE: Ano, je to redukce něčeho, co nám Heisenbergův princip neurčitosti nedovoluje poznat zcela, avšak je jisté, že e- v rámci orbitalu mění svou polohu. A tato neustálá změna polohy ("pohyb") bude, pokud vím, trvat minimálně několik miliard let. Nebo ke svému tvrzení můžeš najít článek, že elektrony se jednou zastaví, pokud něco takového vůbec najdeš na seriózním webu.
Elektrony zatím mění polohu od svého vzniku "nedlouho" po vzniku vesmíru.
Pepe CZE: I s tvojí představou se nemění fakt, že pohyb elektronu by zároveň pracoval s energií ostatních těles.
Odepsal jsem: Nejsem si tak jistý, že by se elektron v orbitalu atomu v hypotetickém absolutním vakuu nutně zastavil.
Jináč zajímavou otázkou také je, zda je vesmír jako celek perpetuum mobile. Pokud ne, tak by veškerý život jednou buď zanikl nebo "zmrznul" v čase.
Jakub Černohorský: ehm pokud budeme pracovat s teorii ze vesmir se bude rozpinat do nekonecna a nakonec vychladne na absolutni nulu tak v tom pripade se vse zastavi. Vcetne elektronu.
Odepsal jsem: RE Jakub Černohorský: Ano, to je dobrý postřeh, ale nevíme s jistotou, že takhle vesmír funguje. Alternativou může být třeba, že by řídnutím časoprostoru (vlivem rozpínání vesmíru) vznikal neustále větší počet černých děr, až by pohltily veškerý obsah vesmíru, splynuly v jednu a opakoval se velký třesk – perpetuum mobile existence.
Diskuse sice pokračuje dál a kdokoli může kdykoli přihodit další reakce, ale už to nechci natahovat, protože můj předchozí odstavec je jádro toho, co jsem zde chtěl sdělit. Wesmír se možná dokáže "restartovat do továrního nastavení", i kdyby v něm nevznikl organický život (s tím že wesmír z určitého hlediska splňuje jednoduchou definici života). Přesto však snaha života o maximální seberozšíření a sebevývoj může mít vysoký smysl např. v tom, že by pak hypoteticky mohl ovlivnit budoucí wesmír tím, jak konkrétně jeho současný imploduje. Kudy se do singularity wesmír vrátí, tak hypoteticky může být ovlivněn způsob dalšího velkého třesku. A lze spekulovat i o tom, že dostatečně vyspělý život by se z tohoto cyklu mohl dokázat vymanit a stvořit si wesmír nebo wesmíry svých snů mnohem elegantněji...
Sebastián Wortys
Dodatečné zpřesnění z 7.10.2017:
Jakmile by černé díry pohltily vše a sebe navzájem, tak touto radikální změnou jejich okolí z existence na prázdnotu by mohlo dojít ke změně stavu ze singularity masivní černé díry opět na singularitu velkého třesku. Nebo si to lze představit tak, že by ve skutečnosti existovala jediná bezčasová singularita na Počátku existence vesmíru a černé díry by byly jen různé cesty z5 k té počáteční singularitě (jelikož tam neplyne čas, tak teoreticky by tam měl být stejný čas jako na Počátku), takže to, co je pohlcováno veškerými černými dírami po veškerý čas, tak by bylo vymrštěno ve stejný čas na Počátku vesmíru při velkém třesku a existence vesmíru by tedy byla nekonečný koloběh. Skočit dnes do černé díry by znamenalo být vtažen do nejhlubš minulosti a rozprášen při velkém třesku.
Nebývá to jen popularizační replikování vědy, ale i inspirace k dalšímu zamyšlení, občas dokonce zabrousí do filosofie nebo se pokusí o vlastní hypotézy a mívá to blízko k mé vizi vtiposcifáren.
Rád komentuji jejich videa a občas se tak urodí a nakynou celkem zajímavé diskuse. A jednu z nich jsem se rozhodl předělat na tento článek s tím, že časem možná budou následovat další formou podobné.
V tomto článku bude to dle mého nejpodstatnější z diskuse, která vyrostla u videa "Může fungovat perpetuum mobile? - Proč to řešíme? #119" (publikované 19.7.2017) pod mým provokativním komentářem (ve snaze rozpoutat zajímavou diskuzi): Nebude-li nějaký atom zničen, pohyb elektronu v něm má blízko k perpetuum mobile, :D.Pak jsem doplnil: Samotným pohybem elektronu sice nic nevzniká, pokud vím, ale za určitých podmínek může být tento pohyb teoreticky nekonečný.
Jakub Černohorský: Perpetuum mobile je o tom ze z toho ziskavas energii. Rotujici kus sutru ve vesmiru se tomu taky blizi, ale kdyz z neho zacnes ziskavat energii tak se zastavi.
Odepsal jsem: Ano, to je přeci důvod, proč jsem psal "má blízko" a ne "je". Ale i tak mi připadá fantastické, že e- se v elektronovém obalu atomu dokážou pohybovat tak dlouho.
Jakub Černohorský: nechtel jsem to brat jako kritiku spis jako upresneni pro lidi kteri to budou cist pozdeji. Jinak me facinuji i setrvacniky u velkych motoru. Vypnete motor a za tri dny se porad toci.
Pepe CZE: Elektron se nepohybuje po orbitalu elektronu, ale orbital elektronu je pouze prostor s pravděpodobností kde se elektron nachází, je to trochu složitější, ale i kdyby tam "obíhal" tak pořád je podmíněný interakcemi z okolního světa. Konkrétně elektromagnetickou, slabou a gravitační. Nic společného s perpetuum mobile nemá.
Odepsal jsem: RE Pepe CZE: Ano, je to redukce něčeho, co nám Heisenbergův princip neurčitosti nedovoluje poznat zcela, avšak je jisté, že e- v rámci orbitalu mění svou polohu. A tato neustálá změna polohy ("pohyb") bude, pokud vím, trvat minimálně několik miliard let. Nebo ke svému tvrzení můžeš najít článek, že elektrony se jednou zastaví, pokud něco takového vůbec najdeš na seriózním webu.
Elektrony zatím mění polohu od svého vzniku "nedlouho" po vzniku vesmíru.
Pepe CZE: I s tvojí představou se nemění fakt, že pohyb elektronu by zároveň pracoval s energií ostatních těles.
Odepsal jsem: Nejsem si tak jistý, že by se elektron v orbitalu atomu v hypotetickém absolutním vakuu nutně zastavil.
Jináč zajímavou otázkou také je, zda je vesmír jako celek perpetuum mobile. Pokud ne, tak by veškerý život jednou buď zanikl nebo "zmrznul" v čase.
Jakub Černohorský: ehm pokud budeme pracovat s teorii ze vesmir se bude rozpinat do nekonecna a nakonec vychladne na absolutni nulu tak v tom pripade se vse zastavi. Vcetne elektronu.
Odepsal jsem: RE Jakub Černohorský: Ano, to je dobrý postřeh, ale nevíme s jistotou, že takhle vesmír funguje. Alternativou může být třeba, že by řídnutím časoprostoru (vlivem rozpínání vesmíru) vznikal neustále větší počet černých děr, až by pohltily veškerý obsah vesmíru, splynuly v jednu a opakoval se velký třesk – perpetuum mobile existence.
Diskuse sice pokračuje dál a kdokoli může kdykoli přihodit další reakce, ale už to nechci natahovat, protože můj předchozí odstavec je jádro toho, co jsem zde chtěl sdělit. Wesmír se možná dokáže "restartovat do továrního nastavení", i kdyby v něm nevznikl organický život (s tím že wesmír z určitého hlediska splňuje jednoduchou definici života). Přesto však snaha života o maximální seberozšíření a sebevývoj může mít vysoký smysl např. v tom, že by pak hypoteticky mohl ovlivnit budoucí wesmír tím, jak konkrétně jeho současný imploduje. Kudy se do singularity wesmír vrátí, tak hypoteticky může být ovlivněn způsob dalšího velkého třesku. A lze spekulovat i o tom, že dostatečně vyspělý život by se z tohoto cyklu mohl dokázat vymanit a stvořit si wesmír nebo wesmíry svých snů mnohem elegantněji...
Sebastián Wortys
Dodatečné zpřesnění z 7.10.2017:
Jakmile by černé díry pohltily vše a sebe navzájem, tak touto radikální změnou jejich okolí z existence na prázdnotu by mohlo dojít ke změně stavu ze singularity masivní černé díry opět na singularitu velkého třesku. Nebo si to lze představit tak, že by ve skutečnosti existovala jediná bezčasová singularita na Počátku existence vesmíru a černé díry by byly jen různé cesty z5 k té počáteční singularitě (jelikož tam neplyne čas, tak teoreticky by tam měl být stejný čas jako na Počátku), takže to, co je pohlcováno veškerými černými dírami po veškerý čas, tak by bylo vymrštěno ve stejný čas na Počátku vesmíru při velkém třesku a existence vesmíru by tedy byla nekonečný koloběh. Skočit dnes do černé díry by znamenalo být vtažen do nejhlubš minulosti a rozprášen při velkém třesku.
pátek 23. června 2017
"Odpadotvorbie" v tištěném slovníku Čeština 2.0?
Už je to několik let, co znám Urban Dictionary (anglický slovník nových pojmů tvořených a hodnocených uživateli) a 25.4.2017 mě potěšilo, že existuje i česká obdoba zvaná Čeština 2.0. A jelikož patřím k pár cvokům, kteří se snaží pravidelně prohledávat všechny české crowdfundingové projekty na Startovac.cz i HitHit.com, tak jsem se dozvěděl o projektu Vytiskni Češtinu 2.0!, resp. přípravě tištěné formy tohoto slovníku.
V odměnách mi sice, jakožto bláznivě kreativnímu spisovateli, chyběla odměna "Vlastní slovo ve slovníku" (má se tam totiž dostat jen cca 2 000 vybraných slov z víc jako 8 000), ale stačilo napsat komentář a Martin Kavka to doplnil, takže jsem tu možnost využil jako první. Jelikož jsem vymyslel už řadu slov, tak jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem se rozhodl, že do tištěného slovníku přidám pojem "odpadotvorbie" (význam viz. později).
Projekt aktuálně vybral 41% z cílové částky a zbývá 20 dnů do konce, takže pokud chcete, aby tento neobvyklý slovník dostal hmotnou podobu, tak ho prosím podpořte. A pokud chcete mít jistotu, že vámi vymyšlený a definovaný pojem bude ve slovníku, tak těchto odměn zbývá ještě 29 z 30.
Ve zbytku tohoto článku uvedu seznam několika převážně mých novotvarů/ neologismů (některé již publikované), které se chystám přidat do slovníku Čeština 2.0.
odpadotvorbie: metabolická porucha trávicí soustavy Systému, vlivem které se v těle planety hromadí látky, které příroda neumí nebo nestíhá odbourávat.
Jakub: "V knize Vtiposcifilo-z/s-ofie mě zaujalo, že Země prý trpí odpadotvorbií. Asi začnu recyklovat."
živopis: Drobný nápis, který člověk zanechává na významných místech či při čekání na nádraží. Je to pravděpodobně nejkratší slohový útvar Češtiny.
Jakub: "Když jsme vystoupali na Rozhlednu Velký Blaník, tak nás na dřevěných zdech zaujala spousta živopisů."
fghj: Druh nesmyslných komentářů, které vznikají tak, že člověk dá ruku doprostřed klávesnice a kliká náhodná písmena, často tedy f g h j.
Videotroll: "Proč je pod mými videi tolik fghj komentářů?"
Jakub: "Asi ti chtějí naznačit, že vloguješ o hovadinách."
překreslace: Když jeden obrázek postupně kreslí různí lidé podle jeho nejnovější verze a tím se postupně mění.
Sebastián: "Už jsi viděl video Překreslace Mouchodlaka na fazolové ovládání?"
(Pozn. k následujícímu novotvaru: nejsem jeho autorem (slyšel jsem ho na vejšce), ale jsem autorem této konkrétní definice a příkladu.)
humáč: jeden z přemnožených studentů (popř. mladých profesorů) humanitních věd, kterému dělá problém matematika.
Ing. 1: "Dostali jsme už ten grant na nové chromatografy?"
Ing. 2: "Ne, ale humáči dostali grant na zúčastněné pozorování sociálních zvyklostí v českých hospodách!"
Ing. 1: "Nééé!!!"
subkulturorost/ subkulturost: místo, kde se shlukuje, rozrůstá a rozvíjí nějaká subkultura.
Jana: "Co je to "Krymská"?"
Honza: "To je nejznámější subkulturorost hipsterů v Praze."
lechtaná: "soutěž", během které se milenci nebo kámoši/ kámošky vzájemně lechtají, až se někdo z nich začne smíchy popadat.
Honza: "Nemrač se, dáme lechtanou, :D!"
(Pozn. k následujícímu pojmu: nejsem jeho autorem, jen této konkrétní definice a příkladu.)
hipster: Člověk, který jde proti hlavnímu kulturnímu proudu společnosti a je tedy celkem originální (narozdíl od mj. pseudohipstera).
Lenka: "Jaká byla výstava?"
Marek: "Perfektní, ten týpek je totální hipster, až z toho mám inspiraci na rok dopředu."
pseudohipster: Člověk, který dle obecných představ sice vypadá jako hipster, ale uvnitř je to celkem obyčejný mainstreamový týpek.
Markéta: "Myslíš, že ten týpek s knírkem a brýlemi je hipster?"
Filip: "Ne, bude to spíš pseudohipster, protože ve sluchátkách mu hraje Eminem a žere hranolky z Mekáče."
překlepizace: proces, během kterého mladí uživatelé internetu přejímají ze zahraničí novotvary (nová slova) způsobem, během kterého dochází k nedorozumění a posunu významu těchto novotvarů. Nějaký vlogující prcek v USA používá nové slovo dřív, než zjistí jeho význam, pak na to koukne nějaký český prcek, začne ho také používat a význam si domyslí.
Pepíček: "Hipsteři sou ti co maj vousy."
Adam: "Ne, vousy mají i lidé, kteří hipsteři nejsou. Jseš obětí překlepizace."
hipstres: Stres z toho, že si člověk nepřipadá jako originální hipster, ale jako mainstreamový nezajímavec.
Honza: "Co je sní?"
Markéta: "Má hipstres, že si vzala legíny s potiskem, který teď mají další dvě holky ze školy."
pohrávadlo: Libovolný drobný předmět, se kterým si člověk dlouhodoběji pohrává v ruce.
Patrik: "Proč máš v ruce pořád ten šroub?"
Dominik: "To je teď moje pohrávadlo."
hipsteriér: Hipsterský exteriér, který vypadá jako interiér (tzv. venkovní hipsteriér), nebo hipsterský interiér, který vypadá jako exteriér (tzv. vnitřní hipsteriér).
Jirka: "V Krymské je ale hipsteriér, mívají tam i piáno na ulici."
Obrázky k pojmu hipsteriér.
elastokluk: Kluk, který je vlivem každodenního protahování ohebný/ elastický jako hadí žena. Tedy hadí kluk.
Jakub: "Podívej, už si dokážu dát hýždě na lopatky a vejdu se tak do malé průhledné bedny."
Honza: "Týjo, ty jsi ale elastokluk jako Alexey Goloborodko!"
sebesložení: Když se hadí člověk zakloní natolik, až má hýždě za hlavou, přičemž pokrčí nohy a ruce, takže zabírá minimum místa. Jde tedy o český jednoslovný ekvivalent anglického souslouví "triple fold".
Jakub: "Podívej, už se dokážu sebesložit. Dám si hýždě za hlavu a vejdu se i do téhle malé průhledné bedýnky. Přiklop mě."
rituálorost: charakteristická/ jedinečná rostoucí změna něčeho vlivem rituálu (pravidelné lidské činnosti).
rituálorost (delší definice): Po-malu/stupně nezáměrně vznikající "obtisky" osobních rituálů do prostředí či našeho těla. Narozdíl od opotřebovávání výrobku užíváním k tomu, k čemu byl vyroben, rituálorosty se víc přibližují náhodovzniklému umění, jsou osobitější než amortizace.
Honza: "Co je to na té zdi za flek?"
Jakub: "To je rituálorost z toho, jak se tam každý den opírám při trénování triple fold backbendu, teda sebesložení."
snomysl: Něco mezi snem a přemýšlením. Když člověk neuvědoměle usíná z přemýšlení do snu, nebo se z něj pozvolna budí zprvu nesmyslným přemýšlením.
Tomáš: "Dnes před probuzením jsem měl ale divný snomysl. Snomysloval jsem, že pomocí magnetů se dá vytvořit stroj času, ale pak jsem se probral a došlo mi, jaká to byla blbost."
komplementarista (v oblasti myšlení): Člověk, který přemýšlí komplementárně, resp. protikladná hlediska nevnímá jako paradoxní/ vzájemně se vylučující, ale jako vzájemně se doplňující.
Sebastián: "Niels Bohr byl geniální komplementarista, ale málo který Čech ho zná."
snoopakovač/ snopakovač: Motiv, který se opakovaně vrací ve snech.
Jakub: "Jaký je tvůj nejčastější snopakovač?"
Vítek: "Že létám, i když nemám křídla."
Pokračování někdy příště...
V odměnách mi sice, jakožto bláznivě kreativnímu spisovateli, chyběla odměna "Vlastní slovo ve slovníku" (má se tam totiž dostat jen cca 2 000 vybraných slov z víc jako 8 000), ale stačilo napsat komentář a Martin Kavka to doplnil, takže jsem tu možnost využil jako první. Jelikož jsem vymyslel už řadu slov, tak jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem se rozhodl, že do tištěného slovníku přidám pojem "odpadotvorbie" (význam viz. později).
Projekt aktuálně vybral 41% z cílové částky a zbývá 20 dnů do konce, takže pokud chcete, aby tento neobvyklý slovník dostal hmotnou podobu, tak ho prosím podpořte. A pokud chcete mít jistotu, že vámi vymyšlený a definovaný pojem bude ve slovníku, tak těchto odměn zbývá ještě 29 z 30.
Ve zbytku tohoto článku uvedu seznam několika převážně mých novotvarů/ neologismů (některé již publikované), které se chystám přidat do slovníku Čeština 2.0.
odpadotvorbie: metabolická porucha trávicí soustavy Systému, vlivem které se v těle planety hromadí látky, které příroda neumí nebo nestíhá odbourávat.
Jakub: "V knize Vtiposcifilo-z/s-ofie mě zaujalo, že Země prý trpí odpadotvorbií. Asi začnu recyklovat."
živopis: Drobný nápis, který člověk zanechává na významných místech či při čekání na nádraží. Je to pravděpodobně nejkratší slohový útvar Češtiny.
Jakub: "Když jsme vystoupali na Rozhlednu Velký Blaník, tak nás na dřevěných zdech zaujala spousta živopisů."
fghj: Druh nesmyslných komentářů, které vznikají tak, že člověk dá ruku doprostřed klávesnice a kliká náhodná písmena, často tedy f g h j.
Videotroll: "Proč je pod mými videi tolik fghj komentářů?"
Jakub: "Asi ti chtějí naznačit, že vloguješ o hovadinách."
překreslace: Když jeden obrázek postupně kreslí různí lidé podle jeho nejnovější verze a tím se postupně mění.
Sebastián: "Už jsi viděl video Překreslace Mouchodlaka na fazolové ovládání?"
(Pozn. k následujícímu novotvaru: nejsem jeho autorem (slyšel jsem ho na vejšce), ale jsem autorem této konkrétní definice a příkladu.)
humáč: jeden z přemnožených studentů (popř. mladých profesorů) humanitních věd, kterému dělá problém matematika.
Ing. 1: "Dostali jsme už ten grant na nové chromatografy?"
Ing. 2: "Ne, ale humáči dostali grant na zúčastněné pozorování sociálních zvyklostí v českých hospodách!"
Ing. 1: "Nééé!!!"
subkulturorost/ subkulturost: místo, kde se shlukuje, rozrůstá a rozvíjí nějaká subkultura.
Jana: "Co je to "Krymská"?"
Honza: "To je nejznámější subkulturorost hipsterů v Praze."
lechtaná: "soutěž", během které se milenci nebo kámoši/ kámošky vzájemně lechtají, až se někdo z nich začne smíchy popadat.
Honza: "Nemrač se, dáme lechtanou, :D!"
(Pozn. k následujícímu pojmu: nejsem jeho autorem, jen této konkrétní definice a příkladu.)
hipster: Člověk, který jde proti hlavnímu kulturnímu proudu společnosti a je tedy celkem originální (narozdíl od mj. pseudohipstera).
Lenka: "Jaká byla výstava?"
Marek: "Perfektní, ten týpek je totální hipster, až z toho mám inspiraci na rok dopředu."
pseudohipster: Člověk, který dle obecných představ sice vypadá jako hipster, ale uvnitř je to celkem obyčejný mainstreamový týpek.
Markéta: "Myslíš, že ten týpek s knírkem a brýlemi je hipster?"
Filip: "Ne, bude to spíš pseudohipster, protože ve sluchátkách mu hraje Eminem a žere hranolky z Mekáče."
překlepizace: proces, během kterého mladí uživatelé internetu přejímají ze zahraničí novotvary (nová slova) způsobem, během kterého dochází k nedorozumění a posunu významu těchto novotvarů. Nějaký vlogující prcek v USA používá nové slovo dřív, než zjistí jeho význam, pak na to koukne nějaký český prcek, začne ho také používat a význam si domyslí.
Pepíček: "Hipsteři sou ti co maj vousy."
Adam: "Ne, vousy mají i lidé, kteří hipsteři nejsou. Jseš obětí překlepizace."
hipstres: Stres z toho, že si člověk nepřipadá jako originální hipster, ale jako mainstreamový nezajímavec.
Honza: "Co je sní?"
Markéta: "Má hipstres, že si vzala legíny s potiskem, který teď mají další dvě holky ze školy."
pohrávadlo: Libovolný drobný předmět, se kterým si člověk dlouhodoběji pohrává v ruce.
Patrik: "Proč máš v ruce pořád ten šroub?"
Dominik: "To je teď moje pohrávadlo."
hipsteriér: Hipsterský exteriér, který vypadá jako interiér (tzv. venkovní hipsteriér), nebo hipsterský interiér, který vypadá jako exteriér (tzv. vnitřní hipsteriér).
Jirka: "V Krymské je ale hipsteriér, mívají tam i piáno na ulici."
Obrázky k pojmu hipsteriér.
elastokluk: Kluk, který je vlivem každodenního protahování ohebný/ elastický jako hadí žena. Tedy hadí kluk.
Jakub: "Podívej, už si dokážu dát hýždě na lopatky a vejdu se tak do malé průhledné bedny."
Honza: "Týjo, ty jsi ale elastokluk jako Alexey Goloborodko!"
sebesložení: Když se hadí člověk zakloní natolik, až má hýždě za hlavou, přičemž pokrčí nohy a ruce, takže zabírá minimum místa. Jde tedy o český jednoslovný ekvivalent anglického souslouví "triple fold".
Jakub: "Podívej, už se dokážu sebesložit. Dám si hýždě za hlavu a vejdu se i do téhle malé průhledné bedýnky. Přiklop mě."
rituálorost: charakteristická/ jedinečná rostoucí změna něčeho vlivem rituálu (pravidelné lidské činnosti).
rituálorost (delší definice): Po-malu/stupně nezáměrně vznikající "obtisky" osobních rituálů do prostředí či našeho těla. Narozdíl od opotřebovávání výrobku užíváním k tomu, k čemu byl vyroben, rituálorosty se víc přibližují náhodovzniklému umění, jsou osobitější než amortizace.
Honza: "Co je to na té zdi za flek?"
Jakub: "To je rituálorost z toho, jak se tam každý den opírám při trénování triple fold backbendu, teda sebesložení."
snomysl: Něco mezi snem a přemýšlením. Když člověk neuvědoměle usíná z přemýšlení do snu, nebo se z něj pozvolna budí zprvu nesmyslným přemýšlením.
Tomáš: "Dnes před probuzením jsem měl ale divný snomysl. Snomysloval jsem, že pomocí magnetů se dá vytvořit stroj času, ale pak jsem se probral a došlo mi, jaká to byla blbost."
komplementarista (v oblasti myšlení): Člověk, který přemýšlí komplementárně, resp. protikladná hlediska nevnímá jako paradoxní/ vzájemně se vylučující, ale jako vzájemně se doplňující.
Sebastián: "Niels Bohr byl geniální komplementarista, ale málo který Čech ho zná."
snoopakovač/ snopakovač: Motiv, který se opakovaně vrací ve snech.
Jakub: "Jaký je tvůj nejčastější snopakovač?"
Vítek: "Že létám, i když nemám křídla."
Pokračování někdy příště...
čtvrtek 25. května 2017
Všehosmysl (17.11.15)
Úvod:
Nedlouho před vydáním mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie (ještě během crowdfundingové kampaně) jsem se rozhodl napsat a vložit do knihy jakýsi pokus o komplexnější podstatu mé alternativní filosofie (dokončený 17.11.2015). Má to být celostní syntéza mnoha myšlenek, s mou interpretací smyslu veškerého života v základu a s trochou nadsázky by se dalo říct, že je to i můj pokus o alternativní "teorii všeho" (ve smyslu širším než fyzikálním a přesněji řečeno "hypotéza všeho").
Nechci rozhodně tvrdit, že to je přesný/ pravdivý popis reality, ale spíše si myslím, že to stojí za přečtení a zvážení jako inspirace pro další úvahy o podstatě všeho. Nelze tvrdit, že bych tomu všemu věřil, ale spíše lze tvrdit, že mi to připadá jako možná alternativa k mainstreamovým teoriím a hypotézám, jejichž části mohou, ale nemusí být pravdivé.
Co se ti z mého textu bude zamlouvat, to si zkus konstruktivně kritizovat (ideálně až při druhém čtení). A s čím nebudeš souhlasit, u toho se zkus zamyslet, jak by to mohla být pravda, a nezapomínej, že nesouhlas s částí nezamítá nutně vždy celou komplexní hypotézu.
V redukované verzi jsem tento text uvedl už v článku "Citáty z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie v metru" v části „Stvořil ŽIVOT svůj rodný wesmír?“.
Také upozorňuji, že v tomto znění to nejspíš bude (asi jen s nevelkými úpravy) v druhém dílu knihy Wesmírný omyl, takže kdo nemá rád spoilery, ten tady zatím končí.
Samotný text:
V Neexistenci dle mého jakoby platí: aby mohlo cokoli existovat, musí to být stvořeno něčím jiným než Neexistencí, i kdyby to mělo být ono samo.
Tak na hypotetickém Počátku je svobodovolné Vědomí. Proč to? Část vysvětlím před závěrem a část hned. Zkušenost (sebe)uvědomění nelze uspokojivě vysvětlit nějakým mechanickým principem, takže nejspíš existuje fundamentální Vědomí, které musí mít nějaký důvod vůči Celku a nejlogičtějším je dle mého svobodná vůle (vnímání je neoddělitelně spojeno s volbou). A to i proto, že aby Celek byl schopný existence, musí být smysluplný. (Ale) kdyby bylo vše předem jasné,
Vědomí na Počátku nejprve pohlédlo samo na sebe, a jelikož je svobodné, libovolně měnilo svůj stav. Což (hl. při 1.m pobytu v Počátku) vedlo k nepředpovídatelnému utrpení, takže na základě experimentálního sebepozorování začalo tvořit zkušenost, kterou se utrpení snaží vyhýbat či ho alespoň eliminovat.
Tou zkušeností je neustále zdokonalovávaný aktuálně-Všeobsažný princip,
Ten je natolik inteligentní, že usnadňuje samovolný vznik života a jako výukový program mu poskytuje z5nou vazbu, vlivem které se evolučně zdokonaluje. Časem vznikly nervové soustavy, do kterých Vědomí vstupuje právě jako jednotlivá vědomí. Ta si polo-svobodnou interakcí s wesmírem pěstují svou duši (evoluce se posunula na úroveň vědomí), která je částečkou Všeobsažného principu, čímž každý trošičku přispívá k jeho zdokonalovávání. Naše konání je přemýšlením wesmíru.
V současnosti by se naší společností měl rozšířit myšlenkopocit, že každý je nedílnou součástí jediného propojeného Celku, který nás mj. učí, že škodit ostatním (vč. přírodě) znamená zprostředkovaně škodit sobě v blízké budoucnosti (a do vzdálenější se po smrti vrátíme).
Toto uvědomění vede k zodpovědnosti, pročež se člověku zachce k ostatním chovat tak, jak chce, aby se oni chovali k němu. A aby mu to šlo co nejlépe, začne se věnovat osobnímu rozvoji.
V další fázi vývoje bychom dle mého měli začít hledat nejlepší cestu k realizaci přirozené mnohobytosti (příroda planety jako jeden super--inteligentní/organizmus). Jednotlivci by pak mohli dočasně propojovat přímo své nervové soustavy a bezeslovnou myšlenkopocitovou komunikací by značně pokleslo nedorozumění. Většina povrchu planety by byla protkaná nervovými soustavami spojenými s rostlinami a datamozky do jedné sítě, na kterou by se mohli napojovat jednotlivci, a celek by tvořil kolektivní vědomí zastřešující planetu.
Vyšší rozkladači organických látek by začali být fotosyntetičtí, nebo by přijímali ATP (bioenergické molekuly) a živiny (do značné míry recyklované na úrovni jedince) uvolňované neurostlinami (ty by mj. byly schopné syntetizovat libovolné nástroje), čímž by skončilo utrpení ze sebekanibalismu přírody.
Planetární mnohobytost se začne rozmnožovat do okolí, evolucí wesmíru budou vznikat stále komplexnější struktury života, až se celý wesmír spojí do jediné sítě novo-neuronů. Tím jednotlivá vědomí s pomocí Všeobsažného principu skrz wesmír splynou znovu do Vědomí, nejdokonalejší formy života, které takto zprostředkovaně vyvolalo sebestvoření.
Život se tak stane wesmírem, čistým zrcadlem, které Vědomí umožní vidět sebe a Všeobsažný princip takové, jací doopravdy jsou. Toto poznání Vědomí umožní stvořit nový wesmír dle svých představ a to tak, že si zvolí výchozí nastavení Všeobsažného principu (možná ho i kvalitativně vylepší) a skrz něj se rozpráší na částice nového wesmíru (nebo wesmírů), které se o5 spojí na hmotu, život, vědomí, Vědomí a pořád dokola…
Prabuňka je zárodek Vědomí, které je tvůrcem wesmíru, jenž usnadnil její vznik. Vědomí a wesmír vzájemně umožňují svou existenci a jsou živá perpetuum mobile existence.
Jelikož z hlediska svobodné vůle budoucnost není zcela jasná, tak dokud existuje možnost, že daný wesmír odůvodní svou existenci (resp. existenci Vědomí, které ho stvořilo), existuje.
Díky svobodné vůli po (opakovaném) návratu Vědomí do Počátku čas nezmrzne ani se nebude totožně opakovat historie, ale donekonečna budou vznikat nové jedinečné wesmíry.
Pokud se Vědomí v nějakém wesmíru už rozhodlo nerozprášit se a našlo další podobně vyspělé wesmíry, mohli se (a dál mohou) jako buňky spojovat do ještě vyšších struktur a Wšehomír/ Celek by tedy byl jeden mnohowesmírný organismus (stačila by i koexistence více wesmírů spojených skrz Vědomí, popř. i Všeobsažný princip), jedna bytost v mnoha tělech, jsme součástky "Boha".
Smysl veškerého života se pak odvíjí z hlediska na tuto mnoho-hypotézu. A když to vezmu z mého aktuálního hlediska, tak smyslem veškerého života je umožňovat existenci co nejdokonalejšího světa (vhodný pro něj, minimalizace utrpení), ve kterém však současně jedinci mohou co nejsvobodněji volit smysl svého života/ sebenaplnění.
Nedlouho před vydáním mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie (ještě během crowdfundingové kampaně) jsem se rozhodl napsat a vložit do knihy jakýsi pokus o komplexnější podstatu mé alternativní filosofie (dokončený 17.11.2015). Má to být celostní syntéza mnoha myšlenek, s mou interpretací smyslu veškerého života v základu a s trochou nadsázky by se dalo říct, že je to i můj pokus o alternativní "teorii všeho" (ve smyslu širším než fyzikálním a přesněji řečeno "hypotéza všeho").
Nechci rozhodně tvrdit, že to je přesný/ pravdivý popis reality, ale spíše si myslím, že to stojí za přečtení a zvážení jako inspirace pro další úvahy o podstatě všeho. Nelze tvrdit, že bych tomu všemu věřil, ale spíše lze tvrdit, že mi to připadá jako možná alternativa k mainstreamovým teoriím a hypotézám, jejichž části mohou, ale nemusí být pravdivé.
Co se ti z mého textu bude zamlouvat, to si zkus konstruktivně kritizovat (ideálně až při druhém čtení). A s čím nebudeš souhlasit, u toho se zkus zamyslet, jak by to mohla být pravda, a nezapomínej, že nesouhlas s částí nezamítá nutně vždy celou komplexní hypotézu.
V redukované verzi jsem tento text uvedl už v článku "Citáty z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie v metru" v části „Stvořil ŽIVOT svůj rodný wesmír?“.
Také upozorňuji, že v tomto znění to nejspíš bude (asi jen s nevelkými úpravy) v druhém dílu knihy Wesmírný omyl, takže kdo nemá rád spoilery, ten tady zatím končí.
Samotný text:
V Neexistenci dle mého jakoby platí: aby mohlo cokoli existovat, musí to být stvořeno něčím jiným než Neexistencí, i kdyby to mělo být ono samo.
Tak na hypotetickém Počátku je svobodovolné Vědomí. Proč to? Část vysvětlím před závěrem a část hned. Zkušenost (sebe)uvědomění nelze uspokojivě vysvětlit nějakým mechanickým principem, takže nejspíš existuje fundamentální Vědomí, které musí mít nějaký důvod vůči Celku a nejlogičtějším je dle mého svobodná vůle (vnímání je neoddělitelně spojeno s volbou). A to i proto, že aby Celek byl schopný existence, musí být smysluplný. (Ale) kdyby bylo vše předem jasné,
- nemělo by smysl to dělat.
- nějakým způsobem by to existovalo od Počátku a nebyl by důvod a možná ani možnost, aby plynul čas, což se však očividně děje (nezávisle na tom, jak přesněji si to definujeme).
Vědomí na Počátku nejprve pohlédlo samo na sebe, a jelikož je svobodné, libovolně měnilo svůj stav. Což (hl. při 1.m pobytu v Počátku) vedlo k nepředpovídatelnému utrpení, takže na základě experimentálního sebepozorování začalo tvořit zkušenost, kterou se utrpení snaží vyhýbat či ho alespoň eliminovat.
Tou zkušeností je neustále zdokonalovávaný aktuálně-Všeobsažný princip,
- což je inteligentní nástroj Vědomí a předobraz pravých částic, ze kterých je utkaný časodimenzoprostor, a jejich aktuálně vyplněné stavy jsou to, čemu říkáme hmota.
- který omezuje kdysi téměř absolutní svobodu (determinismus je výtvor svobody). Celek je komplementarita determinismu a svobodné vůle (ta je maskovaná zprostředkovaností).
Ten je natolik inteligentní, že usnadňuje samovolný vznik života a jako výukový program mu poskytuje z5nou vazbu, vlivem které se evolučně zdokonaluje. Časem vznikly nervové soustavy, do kterých Vědomí vstupuje právě jako jednotlivá vědomí. Ta si polo-svobodnou interakcí s wesmírem pěstují svou duši (evoluce se posunula na úroveň vědomí), která je částečkou Všeobsažného principu, čímž každý trošičku přispívá k jeho zdokonalovávání. Naše konání je přemýšlením wesmíru.
V současnosti by se naší společností měl rozšířit myšlenkopocit, že každý je nedílnou součástí jediného propojeného Celku, který nás mj. učí, že škodit ostatním (vč. přírodě) znamená zprostředkovaně škodit sobě v blízké budoucnosti (a do vzdálenější se po smrti vrátíme).
Toto uvědomění vede k zodpovědnosti, pročež se člověku zachce k ostatním chovat tak, jak chce, aby se oni chovali k němu. A aby mu to šlo co nejlépe, začne se věnovat osobnímu rozvoji.
V další fázi vývoje bychom dle mého měli začít hledat nejlepší cestu k realizaci přirozené mnohobytosti (příroda planety jako jeden super--inteligentní/organizmus). Jednotlivci by pak mohli dočasně propojovat přímo své nervové soustavy a bezeslovnou myšlenkopocitovou komunikací by značně pokleslo nedorozumění. Většina povrchu planety by byla protkaná nervovými soustavami spojenými s rostlinami a datamozky do jedné sítě, na kterou by se mohli napojovat jednotlivci, a celek by tvořil kolektivní vědomí zastřešující planetu.
Vyšší rozkladači organických látek by začali být fotosyntetičtí, nebo by přijímali ATP (bioenergické molekuly) a živiny (do značné míry recyklované na úrovni jedince) uvolňované neurostlinami (ty by mj. byly schopné syntetizovat libovolné nástroje), čímž by skončilo utrpení ze sebekanibalismu přírody.
Planetární mnohobytost se začne rozmnožovat do okolí, evolucí wesmíru budou vznikat stále komplexnější struktury života, až se celý wesmír spojí do jediné sítě novo-neuronů. Tím jednotlivá vědomí s pomocí Všeobsažného principu skrz wesmír splynou znovu do Vědomí, nejdokonalejší formy života, které takto zprostředkovaně vyvolalo sebestvoření.
Život se tak stane wesmírem, čistým zrcadlem, které Vědomí umožní vidět sebe a Všeobsažný princip takové, jací doopravdy jsou. Toto poznání Vědomí umožní stvořit nový wesmír dle svých představ a to tak, že si zvolí výchozí nastavení Všeobsažného principu (možná ho i kvalitativně vylepší) a skrz něj se rozpráší na částice nového wesmíru (nebo wesmírů), které se o5 spojí na hmotu, život, vědomí, Vědomí a pořád dokola…
Prabuňka je zárodek Vědomí, které je tvůrcem wesmíru, jenž usnadnil její vznik. Vědomí a wesmír vzájemně umožňují svou existenci a jsou živá perpetuum mobile existence.Jelikož z hlediska svobodné vůle budoucnost není zcela jasná, tak dokud existuje možnost, že daný wesmír odůvodní svou existenci (resp. existenci Vědomí, které ho stvořilo), existuje.
Díky svobodné vůli po (opakovaném) návratu Vědomí do Počátku čas nezmrzne ani se nebude totožně opakovat historie, ale donekonečna budou vznikat nové jedinečné wesmíry.
Pokud se Vědomí v nějakém wesmíru už rozhodlo nerozprášit se a našlo další podobně vyspělé wesmíry, mohli se (a dál mohou) jako buňky spojovat do ještě vyšších struktur a Wšehomír/ Celek by tedy byl jeden mnohowesmírný organismus (stačila by i koexistence více wesmírů spojených skrz Vědomí, popř. i Všeobsažný princip), jedna bytost v mnoha tělech, jsme součástky "Boha".
Smysl veškerého života se pak odvíjí z hlediska na tuto mnoho-hypotézu. A když to vezmu z mého aktuálního hlediska, tak smyslem veškerého života je umožňovat existenci co nejdokonalejšího světa (vhodný pro něj, minimalizace utrpení), ve kterém však současně jedinci mohou co nejsvobodněji volit smysl svého života/ sebenaplnění.
čtvrtek 20. dubna 2017
Kompatibilita předpovědi chování s indeterminismem?
Dnes dopoledne jsem nabídl Antonínu Dolákovi, aby si přečetl nějaký můj filosofický článek (a reagoval na něj, nejlépe videem). Přečetl si "Ateismus/ věda má i rysy víry?" a pak jsme si vyměnili několik názorů kolem determinismu a svobodné vůli, ke které jsem v polovině toho článku odbočil (doporučuji přečíst před přečtením následujícího textu). Tak jsem vytvořil další formulaci mé kontroverzní hypotézy o koexistenci pravé svobodné vůle a determinismu. (Zkouším se na tu problematiku dívat komplementárně.)
Kdyby existovala svobodná vůle (v indeterministickém smyslu jako fundamentální jev úzce související s vědomím), tak by dle mého nejspíš byla víceméně protikladem logiky (což mimochodem neznamená, že by musela pokaždé nutně vést k jinému výsledku), protože
Kdyby po částečně svobodovolném člověku někdo chtěl, aby stisknul libovolné ze 2 tlačítek, tak tento impulz by se dle mého v jeho mozku zpracovával deterministicky (rozumem/ co nejčistší logikou) a současně by ten impulz došel (v nějaké rozumem přeložené formě) i k svobodné vůli, která by na něj reagovala indeterministickým způsobem (totožný vstup zde může vést k odlišným výstupům), ale jakoby v jiném jazyku, který je nejprve potřeba zase přeložit do determinismu.
Žádný z výstupů těchto dvou metod by dosud nebyl realizován a až rozum by víceméně deterministicky rozhodl, co se pak stane. Pokud by to tak nějak podobně fungovalo, tak by šlo předpovídat chování (po zadání stimulu a před dokončením rozhodování), i kdyby někde uprostřed procesu rozhodování figuroval faktor indeterminismu. Člověk by, vlivem rozumu, váhal ještě alespoň chvíli poté, co by svobodná vůle řekla svůj názor a až po posledním slovu rozumu by vědomí bylo dodatečně informováno o výsledku. Připadá mi to jako zásadní postřeh a chápu, že deterministy to může naštvat.
Jináč mi připadá logické, aby právě rozum měl vždy poslední slovo. Přirozený výběr by nejspíš eliminoval ty, u kterých by poslední slovo měla svobodná vůle, protože je pravděpodobnější, že v divočině (kde dlouho pobývali naši předkové) bude úspěšnější generacemi osvědčená taktika než kreativita spolu-založená na svobodné vůli. Ale podíl svobodné vůle by nevymřel ani v divočině, protože naši předkové občas měli i klid, během kterého by se občas ke slovu dostala i kreativita umocněná svobodnou vůlí. Teoreticky se mohla uplatnit i v situacích, kdy jedinec chtěl nepředvídatelným chováním zmást nepřítele.
Netvrdím, že rozhodování musí fungovat tak, jak píšu (hlavně) v před-předchozím odstavci, ale spíše se tím snažím ukázat teoretickou možnost, se kterou dosavadní experimenty (kterými deterministé chtěli vyvrátit svobodnou vůli) vůbec nepočítaly a z tohoto hlediska jejich závěry o neexistenci svobodné vůle nemohou být jednoznačné (jak jsou běžně vykládány). Netvrdím zde vyloženě, že svobodná vůle musí existovat, ale spíše tvrdím, že dosavadní experimenty ji nedokážou vyvrátit zcela. Dle mého ve skutečnosti vyvrací jen to, že by svobodná vůle nebyla regulovaná rozumem (což nepovažuji za překvapení).
A pokud si někdo myslí, že dosavadní experimenty dokázaly jednoznačně vyvrátit svobodnou vůli, tak by musel předpokládat, že svobodná vůle není regulovaná rozumem, což ve vědě považuji za hrubě naivní iracionální neodůvodněný předpoklad. Na tom nelze založit věrohodný experiment. A pokud by to někdo chtěl tvrdit, tak je to podobné, jakoby Démokritos řekl: "Sorry, že nemáme CERN, tak musíme věřit tomu, že nejmenší částice je to, co vznikne rozbíjením zrnka písku pomocí kamenu a ono to vyjde nastejno jako CERN."
Kdyby někdo chtěl skutečně věrohodně vyvrátit svobodnou vůli (člověka), tak by podle mého musel (na základě zmapování stavu všech neuronů v mozku izolovaném od ostatních stimulů) předpovědět rozhodnutí mozku před zadáním úkolu (nejprve by ten úkol zadal simulaci mozku a získal deterministickou reakci). Takovýto experiment by byl pochopitelně neetický (sofistikovaná lobotomie člověka) a v současnosti nerealizovatelný. A je otázkou, zda někdy vůbec budou technologie na to, aby podstata stavu všech neuronů v mozku byla stejná během jeho mapování a i během skutečného položení otázky.
Rovněž je otázkou, zda by se (v případě "úspěšnosti" zmíněného typu experimentu) neobjevila nová kritika, která by do hry zase vrátila možnost svobodné vůle.
Dodatky z 24.4.2017 (rozepsané už 21.4.17):
Svobodná vůle nemusí být nutně iracionální zcela. Teoreticky může mít jakousi indeterministicky víceznačnou "(anti)logiku" (trvalá koexistence více přijatelných možností, mezi kterými by si volila), která by ze svého hlediska dávala smysl. Případná svobodná vůle by navíc nejspíš nebyla sama o sobě schopná pochopit svět a minimálně z tohoto důvodu by u ní nejspíš nešlo očekávat čistě racionální reakce.
Co se týče spojení případné svobodné vůle s determinismem, tak podle mé intuice by se v určité množině stavů částice mohla chovat dle determinismu a v jiné určité množině stavů dle svobodné vůle. Svobodná vůle by nejspíš (vzhledem ke své lokalizaci do živého) vyžadovala tzv. dynamickou rovnováhu s relativně velmi nízkou entropií/ vysokou komplexností. Čím "vybroušenější" stav částice a jejího okolí/ kontextu, tím pravděpodobněji by se přepnula na svobodnou vůli. (Odpovídalo by to navíc tomu, že v čím větší jistotě žijeme, tím víc a větších "blbostí" si můžeme dovolit dělat, aniž by to vyvolalo naší smrt.) Teoreticky by v neuronech mohly být speciální makromolekuly (nebo třeba emergentní struktury z více makromolekul), které by jako jednu ze svých funkcí měly spojení se svobodnou vůlí.
Dodatek z 5.5.17 - Politická metafora na svobodnou vůli: Tvrdit, že jste (pomocí vědy) o několik sekund předpověděli něčí chování, takže jednoznačně neplatí svobodná vůle, je jako tvrdit, že když někdo spočítá výsledky politických voleb rychleji než příslušné úřady, tak tím dokázal, že nikdo z voličů si nehodil kostkou, což je nesmysl.
Kdyby existovala svobodná vůle (v indeterministickém smyslu jako fundamentální jev úzce související s vědomím), tak by dle mého nejspíš byla víceméně protikladem logiky (což mimochodem neznamená, že by musela pokaždé nutně vést k jinému výsledku), protože
- takovou svobodnou vůli by nejspíš nešlo redukovat na princip, takže její podstata by byla nepochopitelná.
- logika souvisí víc s determinismem než indeterminismem.
Kdyby po částečně svobodovolném člověku někdo chtěl, aby stisknul libovolné ze 2 tlačítek, tak tento impulz by se dle mého v jeho mozku zpracovával deterministicky (rozumem/ co nejčistší logikou) a současně by ten impulz došel (v nějaké rozumem přeložené formě) i k svobodné vůli, která by na něj reagovala indeterministickým způsobem (totožný vstup zde může vést k odlišným výstupům), ale jakoby v jiném jazyku, který je nejprve potřeba zase přeložit do determinismu.
Žádný z výstupů těchto dvou metod by dosud nebyl realizován a až rozum by víceméně deterministicky rozhodl, co se pak stane. Pokud by to tak nějak podobně fungovalo, tak by šlo předpovídat chování (po zadání stimulu a před dokončením rozhodování), i kdyby někde uprostřed procesu rozhodování figuroval faktor indeterminismu. Člověk by, vlivem rozumu, váhal ještě alespoň chvíli poté, co by svobodná vůle řekla svůj názor a až po posledním slovu rozumu by vědomí bylo dodatečně informováno o výsledku. Připadá mi to jako zásadní postřeh a chápu, že deterministy to může naštvat.
Jináč mi připadá logické, aby právě rozum měl vždy poslední slovo. Přirozený výběr by nejspíš eliminoval ty, u kterých by poslední slovo měla svobodná vůle, protože je pravděpodobnější, že v divočině (kde dlouho pobývali naši předkové) bude úspěšnější generacemi osvědčená taktika než kreativita spolu-založená na svobodné vůli. Ale podíl svobodné vůle by nevymřel ani v divočině, protože naši předkové občas měli i klid, během kterého by se občas ke slovu dostala i kreativita umocněná svobodnou vůlí. Teoreticky se mohla uplatnit i v situacích, kdy jedinec chtěl nepředvídatelným chováním zmást nepřítele.
Netvrdím, že rozhodování musí fungovat tak, jak píšu (hlavně) v před-předchozím odstavci, ale spíše se tím snažím ukázat teoretickou možnost, se kterou dosavadní experimenty (kterými deterministé chtěli vyvrátit svobodnou vůli) vůbec nepočítaly a z tohoto hlediska jejich závěry o neexistenci svobodné vůle nemohou být jednoznačné (jak jsou běžně vykládány). Netvrdím zde vyloženě, že svobodná vůle musí existovat, ale spíše tvrdím, že dosavadní experimenty ji nedokážou vyvrátit zcela. Dle mého ve skutečnosti vyvrací jen to, že by svobodná vůle nebyla regulovaná rozumem (což nepovažuji za překvapení).
A pokud si někdo myslí, že dosavadní experimenty dokázaly jednoznačně vyvrátit svobodnou vůli, tak by musel předpokládat, že svobodná vůle není regulovaná rozumem, což ve vědě považuji za hrubě naivní iracionální neodůvodněný předpoklad. Na tom nelze založit věrohodný experiment. A pokud by to někdo chtěl tvrdit, tak je to podobné, jakoby Démokritos řekl: "Sorry, že nemáme CERN, tak musíme věřit tomu, že nejmenší částice je to, co vznikne rozbíjením zrnka písku pomocí kamenu a ono to vyjde nastejno jako CERN."
Kdyby někdo chtěl skutečně věrohodně vyvrátit svobodnou vůli (člověka), tak by podle mého musel (na základě zmapování stavu všech neuronů v mozku izolovaném od ostatních stimulů) předpovědět rozhodnutí mozku před zadáním úkolu (nejprve by ten úkol zadal simulaci mozku a získal deterministickou reakci). Takovýto experiment by byl pochopitelně neetický (sofistikovaná lobotomie člověka) a v současnosti nerealizovatelný. A je otázkou, zda někdy vůbec budou technologie na to, aby podstata stavu všech neuronů v mozku byla stejná během jeho mapování a i během skutečného položení otázky.
Rovněž je otázkou, zda by se (v případě "úspěšnosti" zmíněného typu experimentu) neobjevila nová kritika, která by do hry zase vrátila možnost svobodné vůle.
Dodatky z 24.4.2017 (rozepsané už 21.4.17):
Svobodná vůle nemusí být nutně iracionální zcela. Teoreticky může mít jakousi indeterministicky víceznačnou "(anti)logiku" (trvalá koexistence více přijatelných možností, mezi kterými by si volila), která by ze svého hlediska dávala smysl. Případná svobodná vůle by navíc nejspíš nebyla sama o sobě schopná pochopit svět a minimálně z tohoto důvodu by u ní nejspíš nešlo očekávat čistě racionální reakce.
Co se týče spojení případné svobodné vůle s determinismem, tak podle mé intuice by se v určité množině stavů částice mohla chovat dle determinismu a v jiné určité množině stavů dle svobodné vůle. Svobodná vůle by nejspíš (vzhledem ke své lokalizaci do živého) vyžadovala tzv. dynamickou rovnováhu s relativně velmi nízkou entropií/ vysokou komplexností. Čím "vybroušenější" stav částice a jejího okolí/ kontextu, tím pravděpodobněji by se přepnula na svobodnou vůli. (Odpovídalo by to navíc tomu, že v čím větší jistotě žijeme, tím víc a větších "blbostí" si můžeme dovolit dělat, aniž by to vyvolalo naší smrt.) Teoreticky by v neuronech mohly být speciální makromolekuly (nebo třeba emergentní struktury z více makromolekul), které by jako jednu ze svých funkcí měly spojení se svobodnou vůlí.
Dodatek z 5.5.17 - Politická metafora na svobodnou vůli: Tvrdit, že jste (pomocí vědy) o několik sekund předpověděli něčí chování, takže jednoznačně neplatí svobodná vůle, je jako tvrdit, že když někdo spočítá výsledky politických voleb rychleji než příslušné úřady, tak tím dokázal, že nikdo z voličů si nehodil kostkou, což je nesmysl.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)