Podobně jako v březnovém článku, i tentokrát bych rád představil nějaká novější rychlovidea všeho druhu. Celkově jich je na druhém kanálu už 32, takže zhruba za dva měsíce už by tam mohlo být víc videí než na prvním kanálu (pokud započítám i ta videa, která se momentálně nezobrazují). A i z prvního kanálu zde zmíním dvě nová videa.
Obzvláště bych zde rád představil první tématickou sérii rychlovideí, která je zaměřená na mé novotvary čili nová slova. Začátkem se obvykle snažím říct nějakou souvislou zajímavou informaci stranou, následně postupně představím pět novotvarů a ke každému uvádím definici a příklad. Postupně jsem také dospěl k tomu, že jako poslední novotvar se snažím prezentovat takový, u kterého mohu definici vhodně rozšířit.
V tomto článku se však dostanu i k jiným tématům, než jsou novotvary. Některá rychlovidea jen zmíním, u jiných se rozepíšu víc. Třeba o tom, jak může souviset vývoj nastavení neuronové sítě s vývojem historie, o dadavědě či o možnostech dynamické rovnováhy v teorii her.
1) Novotvary 1:
V prvním dílu série mých novotvarů jsem představil tato slova: domafest, divnocit, koronokracie, beztelevizák a předkritika.
2) Novotvary 2:
V druhém dílu jsem se dostal k těmto neologismům: živopis, celočočky, vtiposcifárna, samoauto a sebekanibal.
3) Novotvary 3:
V třetím dílu jsem prezentoval tyto novotvary: zámkorost, soběstatkář, pštrosojízda, pohrávadlo a neurospiknutí.
Hlavním pojmem tohoto videa je neurospiknutí. Když budu citovat, tak jde o spekulativní fázi evoluce, kdy v organismu či superorganismu začíná přebírat moc určitý druh buněk nebo jedinců pomocí utváření sítě vlivu, ve které se postupně utváří centra. Dnes jsem k tomuto pojmu z hlediska mozku však rezervovanější, jelikož si uvědomuji, že bolest je obdobou lidového veta, což je druh přímé demokracie, která je s mozkem v komplementaritě. Ukázkou použití může být věta: „Jedno procento nejbohatších lidí světa může být rostoucím zárodkem dalšího neurospiknutí.“
4) Novotvary 4:
Ve čtvrtém dílu jsem představil následující neologismy: kdybycit, eufemština, diplošpion, hipstádo a cenzurokracie.
Z nich jsem se zaměřil především na cenzurokracii. Když budu citovat, tak jde o pojmenování nadvlády cenzury nad informačními toky. Tedy vliv na lidi a programy skrze osekávání informací předávanými hromadnými sdělovacími prostředky, přičemž důvody omezení mohou být různé. Nejen záměrné potírání určitých názorů jako především za minulého režimu, ale třeba i nadměrné zkracování komplexních informací z důvodu, že většina lidí by si jinak nenašla čas přečíst promyšlenější verzi, čímž se k moci dostává minimalismus. Cenzurokracie může být dále umožňována třeba nedostatkem času schválit všechny vstupy média, čímž se k moci nad zveřejněním informací částečně dostává náhoda. A v neposlední řadě cenzurokracie zahrnuje marketingové smýšlení nakladatelů, kteří se snaží vydávat jen ty publikace, u kterých předpokládají relativně velkou a dostatečně bohatou čtenářskou základnu. Přičemž rozdíl oproti nadvládě ideologie je v tom, že nakladatel může prodávat i knihy, se kterými nesouhlasí, pokud očekává, že z toho bude mít relativně vysoký zisk, který se tím dostává k moci nad relevancí informací. Ukázkou použití tohoto novotvaru může být věta: „V cenzurokracii pošleš do média třeba deset textů a ono zveřejní jeden, když máš štěstí.”
5) Novotvary 5:
V pátém a zatím posledním dílu jsem prezentoval těchto pět novotvarů: knihorost, logikalit, covidcína, hovnodárce a antiskepse.
Hlavním pojmem tohoto videa je antiskepse. Když budu citovat, tak jde o protiklad skepse, respektive jde o hledání, jak by mohlo dávat smysl to, co se nám zdá nesmyslné, obvykle na první pohled. Případně jak by mohlo být pravdivé to, co se nám zdá nepravdivé, nebo třeba, jak by mohlo být hodnotné něco, co se nám zdá nehodnotné a podobně. Antiskepse je tedy pro přemýšlení stejně důležitá jako skepse a společně mají utvářet dvourozměrně protikladný cyklus pro vyvažování naší přirozené tendence nevěřit své nevíře a věřit své víře, přičemž tato tendence sama o sobě není přemýšlením, jelikož bez antiskepse ke své nevíře a skepse ke své víře neumožňuje změnu názoru. Je však potřeba upozornit, že cyklus skepse a antiskepse se může zvrhnout v bludný kruh, pokud člověk nenajde či ztratí dostatek důkazů pro jednu ze zvažovaných variant. Jinými slovy reflexe může převážit přirozené tendence myšlení, přičemž mezi myšlením a přemýšlením je rozdíl v možnostech změny názorů, i když v běžné řeči často zaniká. Antiskepse je prevencí předkritiky viz. první díl této série, ale je potřeba varovat, že antiskepse může v cizím výroku najít smysl, který do něj autor nevložil, což může mít negativní důsledky v podobě nedorozumění a pozitivní v podobě zkvalitňování názorů. Antiskepse je také důležitou podmínkou kreativity, jelikož umožňuje hledat nový smysl v nesmyslech a tím figuruje i v dadavědě. Ukázkou použití může být věta: „Bez antiskepse by mi nikdy nedošlo, že náš učitel říkal pravdu, i když jsme mu jako mladí nevěřili.”
6) Ukázka povídky Věkomysl:
Ukázka začátku humorné sci-fi povídky Věkomysl z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie.
7) Dadavěda stručnojasně:
Pokus o základní vysvětlení, co to zhruba znamená pojem dadavěda, který jinak zpřesňuji mj. v článku Vymezení dadavědy.
Přepis videa:
Dadavěda je kříženec vědy, umění a filosofie.
Dadavěda chce tvořit díla, která budou sloužit jako inspirace vědy a filosofie.
Dadavěda může říkat i nesmysly, pokud tím může přispívat k rozvoji přemýšlení ostatních.
Dadavěda se od pseudovědy liší tím, že své výmysly neoznačuje za nutně pravdivé.
Dadavěda sama přiznává, že může říkat i blbosti.
Dadavědě nevěřte bezmezně, ale přesto v ní zkoušejte najít zrnka nové zajímavé pravdy.
Dadavědec je člověk, který tvoří dadavědecká díla a může dadavědu používat i v komunikaci s ostatními lidmi.
Dadavědec je romantický blázen, který miluje laboratoře a přírodní vědy.
Dadavědcem v pravém slova smyslu nemůže být každý.
Dadavědec má minimálně základní znalosti umění, filosofie a vědy.
Dadavědec provokuje tak, aby vědci a filosofové zkoušeli přemýšlet i jinak než se naučili, aby mohli snáze objevit něco nového.
Dadavědec může tvořit třeba absurdní kombinace odborných pojmů, aby v tom lidé mohli hledat něco nového, co by dávalo až překvapivý smysl.
Dadavědec může tvořit asambláže (tedy trojrozměrné koláže) z laboratorního vybavení, aby nutil k zamyšlení třeba nad možnostmi inovativního seskupení laboratorního vybavení.
Dadavědec si může losovat náhodné odborné pojmy a přemýšlet, jaké by mezi nimi mohli být souvislosti.
Dadavědec může psát dadavědecké básně, kde mohou být výroky jako například, že Golem z živých jílů má Cotardův syndrom, do svaté knihy AbioGenesis uhodil hrom. Determinismus má Cotardův syndrom, kauzalita není vesmírný palyndrom.
Dadavědec může pořádat různé akce na podporu mezioborové spolupráce vědy, umění a filosofie.
Dadavědec může tvořit svá vlastní nová slova čili novotvary a to nejlépe s odborným nádechem.
Dadavědec může kreslit ilustrace dosud dostatečně neilustrovaných odborných pojmů nebo může kombinovat ilustrace různých odborných pojmů do složitějších konstrukcí.
Dadavědec si může psát s člověkem z druhé strany světa o fiktivním filosofickém konceptu.
Dadavědec může psát sci-fi povídky, kde je přemýšlení důležitější než ostatní děj.
A v neposlední řadě dadavědec může tvořit podobná videa jako je právě toto.
8) Puncofál:
Ukázka popisu puncofála bažinného, tj. fiktivního živočišného druhu z humorné sci-fi knihy Wesmírný omyl, kterou jsem dopsal během studia střední školy.
9) Rapující koronavirus:
Pokus vytvořit černo-humornou koronavirovou parodii (na populární videoklip Mishovy šílenosti - Už jsem tady rok!), která by upoutala pozornost na můj druhý kanál. YouTube však toto video téměř nikomu nezobrazoval, takže většina zhlédnutí vznikla sdílením přes facebook. Jinak je zajímavé, jak pandemie může pozměnit chápání něčeho, co vzniklo už před ní.
10) Přírodní úkaz:
Trochu nezvyklý pohled na přírodu.
11) Animovaný pixel art v celulárním automatu:
Relativně jednoduchá animace jakoby z pixelů založená na von Neumanově cululárním automatu, což je výpočetní model, kde jednotlivá políčka mění svůj stav podle stavu okolních políček na základě jednoduchých principů, čímž mohou vznikat složitější emergentní struktury.
Prostý trailer: ZDE
12) Animovaná Vogonská poezie:
Animované video pro všechny fanoušky Stopařova průvodce Galaxií, kteří občas rádi vogoní.
Hlavní zdroj virálního sdílení: ZDE
Záloha zmínky na towelday.org: ZDE
13) Náhodné citáty z odborných knih:
Toto video je složené z deseti náhodných citátů z různých odborných knih vybraných z mé knihovny a každý se může zamýšlet nad jejich možnými souvislostmi. Přestože dadavěda a dadaismus jsou dvě různé množiny, které se překrývají jen částečně, tak v tomto videu dochází k zajímavému prolnutí v rovině metod (nikoliv však záměrů). Doufám, že při sledování alespoň na chvíli zažijete podobné překvapení z objevování alespoň částečně a relativně nových poznatků, jaké jsem zažíval při tvorbě tohoto videa.
Jednoduchá upoutávka na toto video: ZDE
14) Animovaný fraktál k dadavědě:
Na první pohled relativně obyčejný fraktál, který se navíc hýbe, ale ve skutečnosti jde o vizualizaci vytvořenou pro konkrétní silně dadavědecký text, který bych rád zkompletoval do videa na první kanál. Spolu s textem toto video získá úplně nové rozměry...
15) Sebereplikace v celulárním automatu:
Přestože se nám dosud nepodařilo vyvinout fyzické sebereplikující se stroje, tak už v minulém století se podařilo vymyslet třeba von Neumannův celulární automat, kde na základě relativně jednoduchých pravidel umíme vytvořit různé emergentně sebereplikující se struktury jako třeba právě ta zobrazená v tomto videu.
Souvislá diskuze, která vedla ke vzniku tohoto videa: ZDE
16) Neurodějiny:
Na tomto videu je zachycený vývoj vizualizace nastavení malé vícevrstvé neuronové sítě. Důležitější je z mého hlediska však popis, který je pod videem a lze ho zapnout i jako titulky.
Píšu tam, že někteří filosofové se domnívají, že když je historie plná nečekaných změn různými směry, tak celý vývoj nemá žádný smysl, ke kterému by směřoval. Když se však podíváme na to, jak zdánlivě chaoticky se dokážou vyvíjet některé neuronové sítě, přestože mají jasný cíl, ke kterému klikatě směřují, tak by nám mělo dojít, že názor těch filosofů nemůže být tak jednoznačný, jak se to zdálo na vrcholu postmoderny. Navíc bychom si měli uvědomit, že atomy fungují podobně jako perceptrony, ze kterých jsou umělé neuronové sítě složeny (a podobně z nich složení lidé ve společnosti), takže to historické přirovnání je na místě a chaotičnost dějin tedy může být iluze procesu jakýchsi neurodějin tak složitých, že se nám to nedaří pochopit podobně jako jeden neuron těžko pochopí celý mozek, ve kterém se nachází.
17) Dynamická rovnováha v teorii her:
Záznam z logické hry Hexxagon, kde jsem umělou inteligenci (červeného hráče) dotlačil do stavu dynamické rovnováhy, kde oba hráči ve snaze vyhrát opakují stejné kroky pořád dokola bez možnosti dokončení hry, kdybych tento cyklus nepřerušil remízou. Tento dynamický stav je jen o jedno políčko vzdálená Nashově rovnováze, ale také má svá zajímavá specifika.
Z popisu videa:
Teorie her není můj obor, ale domnívám se, že nebudu vedle, když napíšu, že kdyby se v čase té dlouhé (jemně vychýlené) dynamické rovnováhy (zaznamenané na videu) jedno nedosažitelně obklíčené zelené pole vyměnilo za červené, tak nastane Nashova rovnováha.
I tak však považuji za úspěch, že se mi podařilo dotlačit umělou inteligenci (červeného hráče) do stavu, kdy v logické hře Hexxagon před pomyslným koncem vznikla dynamická rovnováha, která by neměla konec, kdybych po zhruba minutě neukončil opakování kroků obou hráčů remízou. Kdybych svou roli přenechal umělé inteligenci, která by byla nastavená neakceptovat krok vedoucí k pravděpodobné remíze (tzn. nevýhra obou hráčů), tak snaha obou stran nezměnit strategii by vedla k nekonečnému opakování.
I když Nashova rovnováha by nastala tehdy, kdyby nějaký "herní démon" přepsal jedno zelené pole na červené, tak stále se jedná o dynamickou rovnováhu a pozoruhodný stav, resp. proces v podobě série zacyklených stavů podobně jako mj. ve fyzikálním časovém krystalu (tzn. časově periodický krystal).
Ve stavu před každým mým tahem byl počet obsazených políček vyrovnaný: 20 zelených a 20 červených. Ve stavu před každým tahem soupeře byl počet obsazených políček vyšší na mé straně: 22 zelených a 18 červených. Kdyby protihráč časem ustoupil víceméně stejným způsobem jako nakonec já, tak místo remízy (v případě mého ustoupení) bych vyhrál s 23 zelenými políčky oproti 19 červeným. To byl důvod, proč protihráč odmítal ukončit dynamickou rovnováhu. Pominu-li primární důvod natočit dynamickou rovnováhu v logické hře, tak můj důvod neukončit dynamickou rovnováhu bylo neumožnit remízu, takže ve srovnání důvodů jsem v podstatě vyhrál a nešlo tedy o čistou Nashovu rovnováhu, i když nikdo z obou hráčů neměl možnost porazit toho druhého z hlediska konečného výsledku.
Kdybych však hrál o špetku hůře, tak by myslím vznikla pravá Nashova rovnováha, jelikož před každým mým tahem bych měl 19 zelených políček a protihráč 21 červených a před každým jeho tahem bych naopak měl 21 zelených políček a on 19 červených. Mé ustoupení by vedlo ke konečnému stavu 22 červených políček a 20 zelených a ustoupení protihráče by vedlo ke konečnému stavu 20 červených políček a 22 zelených, resp. ten, kdo by ustoupil, by prohrál, a kdyby neustoupil nikdo, tak se hra bude do nekonečna opakovat v čisté dynamické rovnováze.
Žádné komentáře:
Okomentovat