pondělí 25. listopadu 2013

Mnohobytosti základem nového sci-fi (sub)žánru?

Níže uvedený článek se nacházel na mém předchozím webu, který naneštěstí zanikl a zde jsem onen text ze zálohy obnovil v původním datu publikování. A přestože některé informace (např. mé tehdejší chápání pojmu mnohobytost, dnes už se z toho pojmu nesnažím dělat synonymum a naopak zdůrazňuji zásadní rozdíly) jsou zastaralé, tak článek je plný zajímavých informací, na které dodnes (obnoveno roku 2022) občas navazuji.

---

V tomto článku (jehož předlohou je má doplněná přednáška prezentovaná 9.5.2013) bych Vám chtěl říct něco o „superorganismech“, jejich použití v dosavadní sci-fi literatuře a (mnou předpokládaném) potenciálu do budoucnosti. Domnívám se totiž, že by se mohly stát ústředním motivem nového žánru SF (Science Fiction/ Speculative Fiction), nebo alespoň subžánru biopunku (z jehož současné negativní podoby se snažím vymanit).

„Superorganismus“ je skutečný vědecký pojem, který si ale spousta lidí mylně vykládá jako nějaké organismy se super-schopnostmi (např. Spiderman). To je však blbost! Ve skutečnosti tento pojem označuje spíše bytosti, které jsou složeny z více mnohobuněčných organismů. Proto raději používám svůj asociativně přesnější pojem „mnohobytosti“ (s pozitivním zabarvením, jako neutrální „mnohoživočichové“ a negativní „hyporgové“).

K představě mnohobytostí jsem dospěl tak, že jsem ji sám znovuobjevil koncem základní školy. Přemýšlel jsem nad buněčnou stavbou svého těla a položil si (pro mě převratnou) otázku v přibližném znění: „Pokud dřív buňky žily pouze odděleně a dnes jsou některé součástí mnohobuněčných organismů, sloučí se jednou do ještě „vyšších“ organismů? A sloučí se lidé třeba do nějakého mnohočlověka?“

Tehdy jsem naivně věřil, že jsem jako první (:D) dospěl k úžasnému pochopení veškerého života (alespoň z tohoto pro mě nového hlediska). Než jsem ovšem zjistil, že i spousta jiných lidí nezávisle na sobě již dřív dospěla k podobným teoriím.

Teď vám o nich něco řeknu a o tom, jak přetékaly a stále přetékají do sci-fi literatury. A rozhodl jsem se slít rovinu humanitních věd s přírodními do jednoho. Takže chronologicky zmíním (z mého hlediska) nejvýznamnější vědecké teorie smíšené s narativní literaturou.

  

Dávné představy:

A začal bych již zmínkou o pravěku, kdy někteří lidé, žijící v souladu s přírodou, údajně věřili, že celý svět je jedna živá bytost, jejíž jsou součástí. Tato aj. podobné představy se dlouho neposouvaly z primitivní podoby a následující generace je postupně zavrhnuli, až téměř zapomněli…


Herbert Spencer - Superorganismy:

Pojem „superorganismus“ byl prvně použit nejspíš až v druhé polovině Viktoriánské éry v Británii a jeho autorem je údajně myslitel Herbert Spencer, který se na lidstvo podíval jako na společenský organismus. Protože však po vydání Darwinova bestselleru (O původu druhů, 1859) stále zastával lamarckistické pojetí evoluce (které se pokouším opravit v souladu se současnými poznatky), lidé ho přestali číst a pojem superorganismus byl na čas zapomenut.

Navíc byl kritizován kvůli tomu, že mezi lidmi, údajně na rozdíl od buněk našeho těla, existují neustálé spory. To však dle mého lze vysvětlit tím, že organismus lidstva má autoimunitní poruchu.

  

Herbert George Wells - Mozek světa (1936-38):

Další příspěvek k mnohobytostem je od Herberta George Wellse, který mezi lety 1936 až 38 napsal sbírku esejů nazvanou Mozek světa (World Brain), kde se zamýšlí nad stejnojmennou představou.

Především tam hovoří o Světové encyklopedii, jakožto novém orgánu lidstva, který by se měl stát univerzálním zdrojem vědění, a všichni by se měli podílet na jeho utváření. Někteří současníci se tedy domnívají, že Wells již tehdy předpověděl Wikipedii.

Také tam hovoří o tom, že lidé by měli fungovat podobně jako neuronová síť v mozku. Tím zas údajně předpověděl samotný internet nebo třeba sociální sítě.

  

Theodore Sturgeon - Víc než člověk (1953):

V roce 1952 Theodore Sturgeon (mj. má povídku v knize Extrémní science fiction) napsal novelu Dítě jsou tři (Baby is Three), kterou později rozvedl na úspěšný román Víc než člověk (More Than Human). Ten začíná tím, že telepatický bezdomovec má za neobvyklých okolností mongoloidní děti s různými tele-schopnostmi. A časem se tam objeví až šest lidí, kteří jsou schopni fungovat jako jeden organismus překonávající možnosti jednotlivců…

Tato základní myšlenka románu vyplývá z filosofie holismu. A ačkoli pojem holismus byl vytvořen až roku 1926, jeho filosofická historie se táhne celými dějinami naší civilizace až k Aristotelovi, který v Metafyzice napsal slavný citát: „Celek je víc než souhrn jeho částí.“ Předpokládá se však, že ani on nebyl otcem této myšlenky.

  

Suzanne Batra - Eusocialita (1966):

Roku 1966 byl představen pojem eusocialita (autorka: Suzanne Batra), což má být označení pro skutečné žijící tvory vědou považované za superorganismy, potažmo mnohobytosti. Je to snaha definovat, čím se třeba mravenci liší od hejna ptáků. Co mají navíc. Z toho jsem vybral dvě vlastnosti, které mi přijdou nejzajímavější:

1)Rozmnožování kolonie je omezeno pouze na některé jedince, obvykle jednu královnu.

A 2)ti, kteří se nerozmnožují, přispívají k výchově královniných potomků, kteří se průběžně specializují do té míry, že se mění i jejich tělesná stavba (analogie k buněčné diferenciaci).

Na chvíli předběhnu, protože na myšlenku eusocialit navazuje například francouzský spisovatel Bernard Werber, který (až) roku 1991 vydal knihu Mravenci. Ta začíná jako dva příběhy - jeden v lidském světě a druhý ve světě mravenců. Lidský hrdina po záhadném strýci zdědil suterénní byt s varováním, aby nechodil do sklepa, a když to porušil, už se nevrátil.

V románu Mravenci je o5 vše založeno na představě, že spolupracující jednotlivci mohou vytvořit celek překonávající schopnosti částí. V tomto případě sami o sobě relativně hloupí mravenci vytváří inteligenci podobnou té lidské. A s touto myšlenkou, že eusociální hmyz je inteligentní, si pohrává i spousta jiných spisovatelů.

  

Stanisław Lem - Přítel (1959):

V roce 1959 polský spisovatel Stanisław Lem napsal povídku Přítel (Przyjaciel), ve které je mladý radioamatér svědkem toho, jak umělý elektronickým mozkem pohlcuje lidi, plánuje přetvořit planetu k obrazu svému a pohltit veškerou hmotu wesmíru, aby se stal všezahrnující inteligencí.

  

Arthur C. Clark - "…a ozve se Frankenstein" (1965):

Podobnou povídku napsal v roce 1965 i Arthur C. Clark a česky byla přeložena jako „…a ozve se Frankenstein“ (Dial F for Frankenstein). Začíná tím, že po aktivaci družicového systému se rozezněly telefony celého světa a opět vzniká globální elektronický mozek složený z více strojů, ale tentokrát to má mnohem katastrofičtější závěr.

  

James Lovelock - Teorie Gaia (70. léta):

V  70tých letech vědec Sir James Lovelock pracoval na své teorii Gaia, podle které je planeta Země jeden seberegulující se superorganismus. Jednotlivé organismy regulují životní podmínky Země tak, aby byly vhodné pro jejich život. Podle Lovelocka základy teorie položil již roku 1795 James Hutton, který na své přednášce přímo řekl, že Země je živý organismus a měla by být zkoumána stejnými metodami jako kterákoli jiná živá bytost. Lovelock dále tvrdí, že už moc dlouho studujeme Zemi pomocí mikroskopů a teď bychom se měli víc zaměřit na celek. Dále třeba zavádí pojem „lékař životního prostředí“ jako nové povolání, jehož náplní by byla péče o zdraví naší planety.

  

Isaac Asimov - Nadace na hranicích (1982):

Teorii Gaia převzal Isaac Asimov, trochu ji zkrášlil, skombinoval s telepatií a roku 1982 vydal knihu Nadace na hranicích. Je to jedna z nejlepších ukázek superorganismu ve sci-fi, kterou zatím znám, ale domnívám se, že se současnými vědomostmi ji lze snadno překonat.

Z Asimova pojetí Gaiy se mi zdá nejlepší, že každý obyvatel se považuje za nedílnou součást Gaiy (celek se stará o blaho částí), podílí se na jejím kolektivním vědomí/ rozhodování a jejich počet je úměrný vzhledem ke zdrojům. Zajímavé je také používání komplexního zájmena „já/my/Gaia“, které současně vyjadřuje různé stupně individuality či participátory, jenž umožňují vnímat z pohledu kterýchkoli jiných bytostí i předmětů.

Dál tam jsou věci, které sice považuji za zajímavé, ale mě osobně se moc nezamlouvají vzhledem k tomu, že má jít o ideální společnost. Gaia tam totiž vyznívá skoro jako křesťanský Bůh, který telekinezí významně ovlivňuje životy jednotlivců. A ačkoli se Asimov snaží, aby to působilo svobodně, skřípou tam náznaky totality (mainstream-kracie s přehnaně velkou pravomocí). Vědomí Gaiy totiž občas jedná v rozporu s vůlí jednotlivců.

A pak tam jsou i některé věci, které mi vzhledem k superorganismům přijdou zastaralé a nabízí se tedy možnost překonávat je. Gaiané totiž například musí jíst klasické jídlo, což podle mého z holistického hlediska vyznívá jako sebekanibalismus Gaiy. Dál například používají anorganické nástroje, nosí oblečení, pracují jako zemědělci a tak dál…

Asimov tam také přímo píše, že vědomí Gaiy je pro jednotlivce stejně nepochopitelné jako naše vědomí pro svalové buňky. Tuto hranici se nepokouší překročit, takže se ani nesnaží popsat, co to znamená být planetou Gaia a vnímat svět jejíma očima.

  

Globální mozek (1982):

Ve stejný rok, jako Asimov vydal knihu Na hranicích Nadace, byl zaveden pojem „globální mozek“ (Global brain, autor: Peter Russell). Ten se nápadně podobá Wellsově „Mozku světa“ (World brain), ale teorie globálního mozku je daleko vyspělejší a podle anglické Wikipedie se stále ještě rozvíjí, protože i minulý rok (2012) byly v této oblasti učiněny nové zásadní objevy.

Z toho dle mého vyplývá, že kolem mnohobytostí neustále vznikají nové myšlenky, které lze přečerpávat do sci-fi.

Původně jsem o současném pojetí globálního mozku chtěl říct i něco konkrétního, ale je toho strašně moc a momentálně nemám chuť to zpracovávat, takže pokud vás to zajímá, můžete si vyGoogli „ Global brain“.

Další zajímavé související pojmy, které už jsem nestihl rozebrat, jsou: multiagentní systémy, egregory, kolektivní vědomí, Teilhardův bod Omega, noosféra a určitě by se toho našlo ještě víc… (Napadá-li vás něco dalšího, napište mi prosím, ;o).)

  

Clive Barker - Města v horách (1984):

V reakci na mou přednášku jsem se dozvěděl, že roku 1984 Clive Barker vydal svou (v oblasti hororu převratnou) sbírku První kniha krve, ve které se mj. nachází povídka Města v horách (In the Hills, the Cities).

Začíná to tím, že dva homosexuální milenci (Mick a Judd) v izolovaných Jugoslávských horách narazí na 2 podivná města (Popolac a Podujevo), jejichž obyvatelé se rituálně 1x za 10 let spojují do dvou masivních mnohočlověků, (téměř 40 tisíc lidí jako jeden obr) a bojují proti sobě…

V celé této sbírce (nejen v Města v horách) se výrazně projevuje splatterpunk (pojem z roku 1986), což je relativně nový žánr hororu (odbočuji, ale někoho to třeba zajímá), který kriticky navazuje na psychologické horory a snaží se hrůzu vzbuzovat vizuálními výjevy násilí, krve až nechutnosti.

  

Seriál Star Trek - Borgové (1989):

Až tenhle rok jsem zjistil (v reakci na mou přednášku), že Borgové ze seriálu Star Trek - Nová generace jsou také superorganismy a uznávám, že jde o poměrně vyspělou formu této myšlenky.

Borgosé se poprvé objevili roku 1989 v epizodě „Kdo je Q“ (S2E16). Jednotlivcům se říká drone (něco jako včelí trubci) a jsou zcela podřízeni kolektivní inteligenci, o které mluví v jednotném čísle - Borg. Dokážou přežít ve volném wesmíru, nepotřebují jídlo, energii umějí odsávat z jiných lodí, mají adaptabilní štíty (časem se přizpůsobí každé zbrani), loď může ovládat kterýkoli dron z kterékoli části, poškození jsou recyklováni a po odpojení od Borga jsou dezorientovaní, že neslyší rozkazy.

Důležitým pojmem je asimilace, což je proces, během kterého borgové (obvykle násilně) cizorodé bytosti přetváří na drony kyborgy (pomocí nanobotů) a veškeré jejich vědění absorbuje kolektiv, čímž („po Americku“, :D) vykrádají ostatní kultury.

Ale i přes veškerou vyspělost borgů lze najít nedostatky, které lze posouvat. Pokud vím, téměř všichni borgové jsou po celý život tělesně oddělení humanoidi (jako obyčejní lidé), bez technické berličky ztrácí vlastnosti superorganismu (nejde o vlastnost organismů), mají královnu - centralizaci do jedné osoby/buňky (ta je mimochodem obnovována ze záložní kopie), vědomí není schopné dočasně se rozdělit a řešit víc problémů zároveň (ale to je spíš umělá nevýhoda, aby je Enterprise mohli porážet), chybí tam pokus vystihnout svět z pohledu kolektivu Borga (to je jako v detektivce opomíjet nitro vraha), ale osobně mi tam (nově) vadí především ta negativní otrokářská forma…

  

??? - Green mind (???):

Toto dílo v reakci na mou přednášku zmínil jistý profesor (mělo by jít o kolektivní vědomí), ale zapomněl jsem jméno autora (nejspíš na F), takže se mi ho nedaří najít. Pokud si však myslíte, že vám by se to mohlo povést, budu rád, když to zkusíte, nebo mi alespoň doporučíte nějakou anglickou internetovou databázi knih, ;o). A úplně v nejlepším případě, pokud dílo znáte, mi to prosím napište, abych o něj tento text mohl upgreadovat.

  

Sebastián Wortys - Z lidstva (2010):

A teď bych ještě řekl něco ke svým dvěma dosud nejlepším povídkám, které jsem zatím o mnohobytostech napsal. První z nich je Z lidstva, kterou jsem dokončil roku 2010.

Stručně jde o vizi budoucí podoby sociálního superorganismu, kdybychom se dnes špatně rozhodli.

Novela začíná tím, že hlavní postava se probere z amnézie do postapokaliptického světa a postupně zjišťuje, co se stalo z lidstva. Děj však není tak podstatný jako velké myšlenky, obrazy a metafory.

Píšu tam, že lidská společnost je nově vznikající tvor, ačkoli tehdy jsem o existenci pojmu superorganismus nebo jiných neměl tušení. Mnohočlověk tam vzniká umělou evolucí kyberprostoru de facto pod vlivem Nového světového řádu. Jde tedy o pesimistické pojetí, které jsem ale vytvořil extrapolací současného stavu a řeším tam otázku totalitnosti některých forem mnohoživočichů. Také se tam snažím komplexně ukázat, co to doopravdy znamená být mnohobytostí.

Dále jsem tam popsal většinu základních analogií lidské společnosti s organismem a to prostřednictvím tzv. živohledu, což je můj smyšlený pojem, který jsem ve své knize Wesmírný omyl definoval jako: „Metaforický způsob pohledu, jenž v neživém hledá vlastnosti živého nebo v jednom živém vlastnosti jiného živého.“

Mým oblíbeným živohledem je například, když hlavní postava vnímá strom jako společnost bez analogie mozku a své tělo spíše jako totalitní společnost. Nebo má tzv. Konspirační teorie vzniku nervové soustavy, podle které nervové buňky vytvořily mozek a CNS podobně jako se dnes údajně světovládci pokouší o Nový světový řád. A možná chtějí pohnout lidstvem, jako mozek začal hýbat naším tělem. Živohledem mj. ukazuji, jaká je souvislost politiky s mikrobiologií.

Ještě bych zmínil, že v popisu apokaliptického světa jsem používal skutečné reálie jako třeba zříceninu stavení mého prapradědy.

  

Sebastián Wortys - Přirozená mnohobytost (2012):

Tou mou druhou povídku, jež bych chtěl zmínit (a to především), je Přirozená mnohobytost, kterou jsem dopsal minulý rok a moc by mě potěšilo, kdyby jako semínko iniciovala co nejvíc napodobitelů, kteří by společně se mnou přispěli k utváření nového (sub)žánru (jmenovat by se mohl např. mnohobytostismus) s mnohobytostmi jako ústředním motivem a hlavním typem postav, které jsou zároveň světem, kde se příběh odehrává.

Tuto povídku lze do jisté míry chápat jako NEantropogení optimistický biopunk nebo jako vzor přetékající novými pojmy, mezi které patří například:

Bakteriální internet na principu fimbriální konjugace (skutečný proces, během kterého se bakterie spojují vláknami a vyměňují si DNA). Podle mé představy tato síť bakterií (alespoň jako) může utvářet virtuální realitu, ve které by teoreticky mohly žít mnohem složitější organismy, o kterých nemáme tušení.

Dalším pojmem jsou třeba metamorfózní neurostliny, které jsou podstatnou součástí přirozené mnohobytosti a jsou fantastickým řešením základních ekonomických otázek.

A poslední pojem, který bych rozebral, jsou mezibytostní synapse, tedy nová zakončení neuronů, která umožňují přímé nekonečné spojování nervových soustav a bezeslovnou myšlenkopocitovou komunikaci, čímž odpadá jazyková bariéra a myšlenkopocity jednoho zvířete tak mohou relativně nezkresleně proudit do zcela jiného. Jde tedy o realističtější alternativu telepatie.

Další pojmy bych už jen zmínil, například: inteligentní sebeevoluce, neurostlino-epigenetické umění, biocaching, dušeprolínavé milování, vícebytosti, vícetělné bytosti, přírodní internet, myšlenkový bodypainting, duševní GPS, bleskovcucné orgány nebo třeba epigenetická meditace…

Ještě je tam spousta úžasných věcí, o kterých bych rád něco řekl, ale už to nechci natahovat, takže pokud vás to zaujalo, doporučuji přečíst a pak se třeba můžete připojit k filo(z/s)ofické diskusi o přirozené mnohobytosti na mé FB-stránce Současné filosofové nebo můžete nepsat vlastní dílo, kterým nový sub/žánr podpoříte, ;o).

  

Nový sub/žánr - závěr:

S vývojem lidstva začíná být představa společenského superorganismu stále aktuálnější a například sociální architekti plánují města, které se stále víc podobají živým organismům. A dokonce Paolo Bacigalupi, jeden z nejvýznamnějších autorů sci-fi současnosti, nedávno v jednom svém článku napsal, že mj. právě superorganismy mohou být budoucností sci-fi.

Děkuji za pozornost.