neděle 19. března 2017

Decentralizovanost zdroje chování a komplementarita sobectví-spolupráce

12.3.2017 jsem si dopoledne zapsal, že bych mohl zhlédnout Hyde Park Civilizace s Jaroslavem Flegrem a odpoledne mi jistý člověk shodou náhod poslal odkaz na video "Je naše vědomí opravdu jen naše? | Jaroslav Flegr | TEDxPrague". V první polovině Flegr hovořil o jádru svého výzkumu, resp. jak paraziti toxoplasma gondii ovlivňují chování jiných organismů. A v druhé polovině to zobecnil a v podstatě řekl, že lidské chování je řízeno především geny a víceméně vůbec ne morálkou, protože ta je dle něj ve skutečnosti flexibilní způsob, jakým si vysvětlujeme to, jak nás geny řídí. Dle mého však jde o ne-komplementární přístup, který fachioticky zveličuje význam toho, čím se Flegr zabývá.

Na odkaz jsem reagoval téže den v soukromých zprávách (což jsem pak zestručnil na komentář u toho videa) a pak ještě 13.3.17 a 15.3.17 v následné diskusi, z níž jsem mé názory přepsal na tento článek. Nejprve se zaměřím hlavně na otázku zdroje chování a pak na problematiku sobectví a spolupráce.

1) Decentralizovanost zdroje chování: (Z 12.3.17.)
Podle neodarwinistů jsou geny zjednodušeně "diktátoři", kteří řídí organismy, ale podle biosémantiků jsou geny spíše jakési "recepty" v nečinné "kuchařce" zvané genom (DNA/ RNA jednoho organismu), ze které si buňky vybírají recepty na tvorbu ("polotovarů") těch proteinů, o kterých si "myslí", že se jim zrovna hodí. A to je dle mého o něco víc blíž realitě, mj. protože samotná DNA/ RNA se neumí hýbat narozdíl od mnoha jiných komponent buňky, která ji interpretuje. Podle epigenetiky buňky (i bakteriální) umí dle potřeby mj. jakoby "přeškrtnout" libovolný gen (tím že na něj navážou methylový zbytek (molekulu), který brání číst ho) a pak se podle něj neřídí. Ale nejspíš ví, co je tam napsané a mohou ho zas zapnout, pokud je potřeba vařit podle něj.

Neodarwinismus vs epigenetika a biosémantika.Samozřejmě, že interpretace genomu je nějak limitovaná tím, co genom obsahuje, ale je to relativně velká "kniha" obdobně jako Bible, která za svou existenci měla tolik různých výkladů, že se tam krom lásky vešlo i mj. otroctví a války v podobě křížových výprav. A u genetického kódu tomu nemusí být jinak. Tím rozhodně nechci tvrdit radikální opak ve smyslu, že by geny neměly vliv, ale spíše chci tvrdit, že pravda je někde mezi. Geny i proteiny hrají velkou roli při rozhodování.

Ale ani tato (epi)genetická úroveň nemusí být "diktátor". Osobně mám vědecky-kontroverzní názor, že to, co si myslíme, nemusí být zcela odříznuto od vlivu na čtení genů, ale že když třeba nově uvěříme nějakému názoru/ memu, tak to možná může (alespoň v některých případech) i nějakou nezanedbatelnou měrou charakteristicky ovlivnit způsob, jakým naše tělní buňky čtou své geny. Navíc naše tělo je složené z mnoha úrovní (orgánové soustavy, orgány, tkáně, buňky, mikrobiom, membrány, bílkoviny, molekuly, částice... a dle mého nelze vědecky vyloučit ani existenci a tím podíl svobodné vůle viz. druhá polovina článku "Ateismus/ věda má i rysy víry?") a ty úrovně těla se vzájemně ovlivňují různou proměnlivou těžko měřitelnou mírou (a věda prostě nemá nástroje, aby to vše dokázala současně pozorovat), takže to nejspíš fakt není tak, že by geny měly radikálně větší vliv než ostatní úrovně reality. A moc parazitů (návaznost na toxoplasmu z úvodu) je založená i na tom, že mají tělo - nejsou to jen samotné geny, plánkem traktoru nezoráš pole, :D.

A ještě další protiargument k tomu, že geny ovlivňují naše chování mnohonásobně víc než cokoliv jiného: když dítě zažije něco silně traumatického (ani to nemusí být vyvolané organismy, může to být třeba smrt rodičů vlivem přírodní katastrofy (běda, kdo zkusí tvrdit blbost, že všechny přírodní katastrofy jsou důsledek rozšířeného fenotypu, resp. vedlejší důsledek genů, :D )), tak to zásadně ovlivní jeho chování a bylo by absurdní vykládat to tak, že to není vlivem té katastrofy, ale především vlivem genů, které na ni umožnily takto reagovat.

Překážka ke změně myšlení dle mého nebývá tolik na straně genů jako spíše na straně prošlapaných nervových drah, které jsou jako do asfaltu vyjeté koleje na silnici (a nedostatek bdělosti to posiluje s tím, že ale i z bdělosti lze udělat zvyk). Jednovaječná dvojčata vyrůstající v radikálně mnohohlediskově odlišných podmínkách by dle mého dospěla v relativně radikálně odlišné jedince navzdory společnému genomu.

2) Komplementarita sobectví-spolupráce: (Syntéza 13.3.17 + 15.3.17.)
Nejspíš někdy mezi lety 2010 a 2011, při hledání informací o neodarwinismus, jsem narazil na zajímavě provokativní tvrzení (viz. později v tomto odstavci), ale už přesně nevím, kde jsem to četl a zda byl autorem právě Richard Dawkins (nebo Blackmore Susan či někdo úplně jiný). (Pokud budeš přesně vědět, odkud myšlenka je, napiš mi to prosím.) Ale jelikož mým záměrem není pošpinit autora oné myšlenky, ale poukázat na nedokonalost té myšlenky pocházející ze spektra neodarwinismu, tak už nebudu ztrácet další hodinu dohledáváním zdroje a uvedu to bez autora tak, jak si to pamatuji: altruismus/ spolupráce neexistuje, protože ve skutečnosti to je maskované sobectví za účelem bezohledného šíření genů. Základ myšlenky je nejspíš od Dawkinse, ale nemám jistotu, že právě on to napsal tak radikálně.

Podle myšlenky neexistence spolupráce jsou sobečtí i mravenci, kteří obětují život za mraveniště, protože to prý je nástroj šíření svých genů skrze příbuzné. Ale to mi mj. připadá jako zaměňovat příčinu a následek, protože z hlediska (neo)darwinismu je nejprve náhodná evoluční novinka a ta je teprve pak selektována přirozeným výběrem. Takže z tohoto hlediska mravenci, bez vědomí následků, nejdřív začali spolupracovat tím svým eusociálním způsobem a až čas ukázal, že jim to zvyšuje úspěšnost (to mi připadá reálné). A kdyby mi nějaký zastánce té myšlenky chtěl oponovat ve smyslu, že mravenci možná nejprve na genetické úrovni nějakým záhadným způsobem přemýšleli, jak zvýšit svou pravděpodobnost na přežití a vlivem toho objevili onu komplexní spolupráci vrytou do genů, tak by zas protiřečil neodarwinismu (místo aby ho takto obhajoval), podle kterého je celé tělo řízeno náhodně mutujícími geny a žádná živá bytost je nedokáže cíleně řídit.

Také je otázkou, jak by třeba anonymní darování peněz na charitu mohlo být sobecké, když tím člověk nepodporuje geny svých příbuzných. A obzvlášť iracionální je z hlediska neodarwinismu třeba pomáhání cizím tělesně postiženým lidem či zvířatům z ulice. Ani se nedivím, že jsem od neodarwinistů zatím neslyšel nic o charitě apod., protože by z hlediska svých názorů nejspíš museli minimálně v některých případech přiznat, že je to v podstatě choroba lidstva, čímž by si přidělali spoustu dalších odpůrců.

Kdyby se uznalo, že spolupráce neexistuje, tak by sobectví nemělo konkurenci. A z hlediska sobeckého šíření genů by dávalo smysl vyhubit vše, bez čeho dokážeme žít, aby třeba zvířata nezabírala prostor, kde by mohli žít lidé. Neodarwinismus tedy lze zneužívat k obhajobě zabíjení orangutanů, aby se produkovalo víc palmového oleje (ve smyslu, že orangutani hold neobstávají v evolučním boji s lidmi). Dával by smysl i ten návrh na zrušení nedotknutelnosti národních parků v ČR. Ale snad nemusím vysvětlovat, že by to vše byla blbost.

Navíc snažit se vše vysvětlit pomocí jediného hlediska (v rámci tohoto článku mám na mysli hl. sobectví a neodarwinismus) je v rozporu s komplementárním myšlením Nielse Bohra (jednoho z nejgeniálnějších vědců 20. století, který jako první dal dohromady možnou interpretaci kvantové mechaniky a vyhrával diskuse s Einsteinem). Podle (mé oblíbené) komplementarity k plnohodnotnému pochopení čehokoliv nestačí jeden úhel pohledu, ale je potřeba víc různých, které se vzájemně doplňují. Každé hledisko vysvětluje nějakou část pozorovaného fenoménu, ale žádné hledisko nedokáže vysvětlit všechno. Sobectvím nelze správně vysvětlit spolupráci.

Podobný nesmysl by bylo prohlásit sobectví za neexistující s odůvodněním např., že je to ve skutečnosti spolupráce, protože jsme všichni nedílně propojeni, takže když pečujeme o vlastní blaho, tak tím nutně pomáháme zbytku celku světa. Takže dle mého spolupráce a sobectví koexistují a to v různých rovinách v různém proměnlivém těžko měřitelném poměru. A odmítání existence spolupráce považuji za nadměrné aplikování Occamovy břitvy.

A na závěr bych dal spekulaci o možnosti částečné konspirace kolem R. Dawkinse (pro info.: podle thoughtleaders.world byl roku 2016 čtvrtým nejvlivnějším současným myslitelem na Zemi). Vzhledem k tomu, že Dawkinsovi názory (dle mého minimálně některé fachiotické - vzniklé zastíněním jeho specializací) jsou dobře použitelné k obhajobě sobectví, tak jeho popularita může být do určité míry vysvětlitelná i tím, že hraje do karet boháčům a vládnoucích elit obecně. Kdo má peníze/ moc, tak je pravděpodobně sobec, který nechce klesnout v hierarchii a rád podpoří vědce, kteří nějak přispívají k propagaci sobectví.

Ale protiváhou jsou ti, kteří podporují spolupráci a ti by teoreticky měli být úspěšnější než radikálnější sobci, takže se zas tak nedivím, že třeba současný Dalai Lama byl podle thoughtleaders.world roku 2016 druhým nejvlivnějším současným myslitelem na Zemi (po papeži Františkovi, o jehož názory se sice moc nezajímám, ale nedivil bych se, kdyby podporoval spolupráci). Aby tato zmínka nevypadala, že jsem jednoznačně na straně Dalajlámy, tak doplňuji, že kdybych hledal, tak bych nejspíš našel něco, na čem bychom se neshodli, ale to už odbočuji.

PS
: Nakonec bych ještě rád zmínil můj vizionářský komentář (rovněž oponování neodarwinismu), který jsem v návaznosti na uživatele "The Magister" zmínil v diskusi u mého komentáře u videa "Naprosto retardovaný - Vědění a Věda" od Martina Roty (který dle mého šíří rozum pomocí emocí, což je potřeba).

Podle tzv. centrálního dogma molekulární biologie proteiny nemají šanci ovlivnit genetickou rovinu. Ale dle mého teoreticky může existovat jakási dosud nerozpoznaná synergická/ emergentní inteligence eukaryotické buňky, která by se třeba mohla logickým způsobem podílet na redukci 2 sad chromozomů na jednu a tím v podstatě zásadně ovlivňovat genetiku potomků (šlo by i o porušení Weismannovy bariéry). A mám pocit, že biosémantici k takovému objevu směřují, i když je to zatím v plenkách...

Autor článku: Sebastián Wortys

pátek 17. března 2017

3D-Mouchodlakova cesta 2016

3D-Mouchodlak na fazolové ovládání se narodil 22. března 2013 "odpadkovou abiogenezí" a jeho předlohou byl dvourozměrný obrázek, který si žije vlastním životem kulturního mutanta. 3D-Mouchodlak mě od roku 2013 často doprovází na cestách a v návaznosti na to vznikají cestovní videa.

Ačkoliv zánikem mého harddisku zanikl i rozpracovaný projekt videa 3D-Mouchodlakova cesta 2016, tak díky zálohám jsem měl základ projektu z roku 2015, kterému jsem upgradoval vizualizaci úvodu a vyměnil závěr. Některé záběry smrt HDD sice nepřežily, ale naštěstí snad žádný z těch nejzajímavějších.

Na první pohled se video může zdát jako nahodilá sekvence nesouvislých záběrů, ale ve skutečnosti jsem to pečlivě promýšlel několik dnů tak, aby v tom bylo ukryto co nejvíc myšlenek. O to víc zhlédnutí podporuje analogické myšlení a stimuluje epistemologický anarchismus (viz. úvod).

Jako dosud každý rok, i tentokrát je video o něco delší a dle mého i kvalitnější (mj. nejspíš vzrostl poměr metafor/ analogií vůči kontrastům/ paradoxům), tak doufám, že tě zaujme.



Pokud jsi už video zhlédnul a chceš o něm vědět víc, tak si můžeš přečíst různorodou směsku mých interpretací vybraných střihů.

0:33 - 0:36: Záběr lidí kalících v bahništi + poklidní plameňáci vyjadřuje, že lidé se občas dokážou chovat divočeji než některá zvířata.

0:36 - 0:38: Obraz Garden of evolution od Joseph Klibansky se může jevit jako utopický solarpunk, ale Hundertwasserova nejlepší budova (ve formě geniálního městského samorostu) dokazuje, že je to realističtější, než se může na první pohled zdát, takže to má některý znaky simulakry.

0:39 - 0:42: Fotografii tohoto úctyhodného bizarního muže jsem na HumanArt zveřejnil černobíle i barevně, a proto ten vizuální efekt, který symbolizuje následující komplementaritu: Černobílá značí tíži jeho osudu a barevný je jeho přístup k němu. Následující záběr nedalekého krámku s mechanizovaným vyšíváním kýčovitých zástěr s vyprchávajícími náznaky folklórních ornamentů je vůči tomu bizarnímu muži v analogii i kontrastu. Analogie spočívá ve vyšívání a kontrast v přístupu. Muž tvoří, kdežto žena v krámku spíše replikuje. Je však potřeba uvědomit si i to, že takový krámek je stále mnohokrát lepší než jiné nabízející pochybnější suvenýry (které jsem však nenatočil, a tudíž nemohl dát ve videu do kontrastu).

0:42 - 0:45: Tato kombinace záběrů se principiálně opakuje i v některých dalších částech videa a vybízí k hledání vztahů mezi street artem (v pozici outsider art) a etablovaným uměním v galerii. Jsou opravdu všechna umělecká díla v galeriích kvalitnější než všechna pouliční? Osobně si to nemyslím (viz. některé pozdější střihy dle tohoto principu).

0:48 - 0:57: Je snazší cestováním inspirovat humanitní vědy, ale naštěstí jsem se nachomýtl i k situacím, ze kterých jsem poskládal inspiraci pro přírodní vědy. Nejprve jsem dal záběr promítané ISS, abych zdůraznil kontext a bylo pak zjevnější, že následující záběr je vizualizace struktury wesmíru (v souvislosti s níž uvádívám mé podobenství o CERNu), kterou jsem vztáhnul k promítané Mandelbrotově množině, což má naznačovat, že wesmír má některé rysy fraktálů, ale je v rovnováze s chaosem. Od wesmíru a fraktálu jsem přeskočil k želvičce, která vůči předchozím záběrům má symbolizovat živé a tím narážet na mé myšlenky v odstavci „Stvořil ŽIVOT svůj rodný wesmír?“ u článku Citáty z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie v metru. Současně mi to asociuje slova "odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec" z knihy Stopařův průvodce Galaxií.

0:57 - 1:01: Veřejně souložící želva obrovská je v kontrastu s církví (současně to je interpretovatelné jako vývoj od primitivnosti k víře), jejíž pomalé zanikání pak symbolizuje černobílé torzo kostela, po kterém následuje záběr záběru umělecké vizualizace srážky částic v CERNu. To značí vývoj od víry k vědě, ale následující záběr kamenného kruhu (po šibenici), tvarově analogického k detektoru v CERNu, má symbolizovat, že i věda má ve svém jádru zbytky víry, kterých se neumí zbavit.

1:06 - 1:22: 9 záběrů různých předmětů, které však mají společný základní tvar: kruh, do jehož středu se paprsčitě sbíhají úsečky (z toho 5 posledních tvarů jsou jízdní kola v různých stavech). Vlivem toho jsem si uvědomil, že každý fenomén má vůči zbytku světa mezi některými rovinami paradoxní vztah a mezi jinými rovinami analogický vztah. A paradoxy/ kontrasty bývají pravděpodobnější (snáze vznikající) než analogie.

1:22 - 1:28: Kontrast toho, jak lze využít plochy budov. Chátrající budova oživená uměním vs opravovaný monumentální kostel přelepený velkou reklamou na obuvní značku.

1:29 - 1:32: Kontrastem překrásně fantaskní sochy od Billio Nic s minimalistickými železnými sochy chci říct, že sochy vystavované v ulicích Prahy by mohly být daleko zajímavější. Dokonce i na vesnici lze očividně objevit mnohem zajímavější železné sochy než ty špičaté krychle v centru Prahy.

1:39 - 1:40
: Kontrast matematicky vyumělkovaného kostelu s moderní absurdně tvarovanou duhově barevnou budovou. Podobně bláznivých budov bych uvítal víc.

1:47 - 1:52: Člověk si řekne "hezký prales", ale pak dostane facku za vytěžování přírody vlivem přehnaného konzumu (symbolizovaný poutí) a je postaven před ekologické a morální otázky. Např.: Jak mohu přispět ke zvýšení ochrany přírody a k omezení konzumu? Po záběru pouti následuje varovný postapokaliptický výjev, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom si na ty otázky odpovídali spíše špatně...

1:51 - 1:54
: Člověk si řekne "bordel". Hnusné náhodné harampádí, ale pak následuje obraz v galerii, který se tomu předchozímu záběru podobá a člověk si může položit otázku: Kde je přibližná hranice mezi bordelem a uměním? Lze ji definovat pomocí jediného hlediska, i když si uvědomíme, že některá náhodná/ nezáměrná uskupení (tzv. "náhodovzniklé umění") mají uměleckou hodnotu?

1:54 - 2:07
: Budova parlamentu, šachovnice promítaná na budovu se stejným štítem jako parlament, socha maňásků na prstech obří ruky (nejspíš metafora na manipulaci) a to završené unifikovanými zatrpklými postavičky. Ale tu náhle se cosi zvrátí a proces vede k rozvoji subkultur. Ghotyčka, jí podobná tvář na podobném místě v bizarním obrazu, malba ufonů, pomocí detektoru hran audio-vizualizovaný okraj člověka promítaný na zeď, bizarní budova... V podstatě tím naznačuji, že centralizovaná snaha o unifikaci může (v relativně svobodné zemi) paradoxně stimulovat tendenci k rozrůzňování.

2:09 - 2:13
: Čisté hezky pomalované popelnice vs haldy neuklizených odpadků v opuštěné budově.

2:13 - 2:18
: Vzácně překrásný moderní dům vs přemnožené fádní mrakodrapovité budovy vs krásná alternativní dřevostavba v divočině. Vypadá to, že ziskuchtivostí poháněný neo-funkcionalismus vytlačuje krásu z měst. Jak to vyřešit?

2:42 - 2:43
: Věneček z pampelišek bych raději viděl na kompostu, než ve smíšeném odpadkovém koši. To, že existují odpadkové koše, u kterých nejsou selektivní odpadkové koše, vlivem hloupých/ líných posiluje ekologickou krizi.

2:45 - 2:50: Skuteční štíři následovaní kostrou fiktivního tvora od Jana Švankmajera, pak Beeraffe (outsider art na evropském Woodstocku) a nakonec zase skutečné zvířátko. Příroda je inspirací pro rozvoj fiktivního světa, ale stejnak pak máme tendenci vracet se k ní.

2:50 - 3:02: Shluk záběrů městských samorostů.

3:14 - 3:18: Pouťová atrakce katapultu následovaná záchrannou službou v maringotce pro případ zranění artisty v cirkusu. K tomu mě napadá, že lidé žijící v relativní jistotě mívají absťák po adrenalinu a kompenzování může mít sebedestruktivní důsledky.

3:18 - 3:21: Maringotka s klaunem, který se připravuje na vystoupení a pak v podobné pozici zpustlá maringotka, o jejímž předchozím životě můžeme jen fantazírovat. Jisté je jen to, že koncem jejího života v ní byly uskladnění došky. Jaké jsou naše šance dohledávat ztracenou historii?

3:45 - 3:56: 7 záběrů různé tekoucí vody: kašna, fontány, vodopádek... Trochu to graduje a pak je záběr na hadici, která absurdně kape na zrezlou elektrodu u traktorové baterie a jako třešnička na dortu je zavlažovač, který stříká na zeď, :D. A mám pocit, že to šedé není jen odhalená omítka, ale i záplata, která řeší jen následek a ignoruje jeho příčinu. Příčinu, která vznikla obecněji vlivem toho, že centrální plánování nemá šanci bezchybně řídit celý svět. A když už jsem zmínil příčinu příčiny, tak bych ještě zmínil můj pojem "kauzalon", který je v kauzalitě analogií holonu, resp. něco, co je současně příčina i následek (vůči různým kauzalonům různě).

4:23 - 4:27: Laserová harfa sice přináší něco nového, ale vůči starým varhanám je to spíš degenerace.

4:35 - 4:38: Kombinace záběru poutě a plazů (nejspíš agam) v prodejních krabičkách naznačuje, jak konzum přetváří význam přírody na jakousi atrakci.

4:39 - 4:45: Zarostlé kameny jsou přirovnané k Hundertwasserově zarostlé architektuře a ta se překvapivě podobá jistému abstraktnímu obrazu, ve kterém je ukryto poprsí, jehož pozice shodou náhod koreluje s okny a jejich okolím na zdi v předchozím záběru. Je to náhodná podobnost, nebo se ten malíř (jehož jméno neznám) náhodou koukal na to samé, co já?

4:48 - 4:49: Pokud si mám vybrat, která z těch dvou věcí u cedulky je umělecké dílo, tak si volím spíš křovinořez, :D, a ne to stoličkovité cosi.

4:49 - 4:53: Imitace old school totemu následovaná moderním totemem na vesnici a nakonec "Pražský totem" s reklamy (na fast food a banku), které jakoby ukazují na Hrad. Reklamy, ke kterým se investoři modlí, aby jim přinesly víc peněz, než do nich vrazili. Podobně jako se u nás modlí čínští investoři mj. vlivem toho pána z Hradu.

5:05 - 5:16: Masový hrob skoro 7 000 sovětských vojáků, kteří pro SSSR převzali okupační štafetu Československa. Následuje pomník člověka, který si nenechal líbit, když SSSR s okupací přitvrdil. (ČR má jednoho Palacha, ale současný Tibet přes 140 a bohužel je to pořád málo na to, aby ČR neposilovala spolupráci s východní analogií SSSR.) Pohled na Hrad od zámečku tvaru a barvy srdce symbolizuje Havlovu vládu s ušlechtilými cíly, které však k realizaci potřebují dlouhodobější úsilí. Naše neschopnost pokračovat v jejich realizaci správným způsobem vede k negativismu a hrozí pomalý návrat totality. To však náhle utíná záběr anarchie z evropského Woodstocku, kde bývá skoro milión svobodně myslících lidí. A nakonec je záběr mikronárodu, který symbolizuje, že Systém možná směřuje k decentralizaci a současně je to narážka na mou chystanou povídku, ve které rozpracovávám mj. myšlenku, že postmoderna je dekonstrukcí moderny na celostnost...

5:28 - 5:33: Miminka krajty uvězněná v krabičkách, jejichž uspořádání se podobá střešnímu průhledu do obchodního domu a ten mříži nad opuštěnou oficiálně neexistující zatopenou budovou.

5:33 - 5:35: Kus náhrobního kamenu zabudovaný do dlažby. Funkcionalistický přístup k symbolu lidských ostatků, nebo umělecká recese?

5:42 - 5:47: Eskalátor v historické budově a monumentální okna kostelu kontrastující s obyčejnými okny přístavbičky kostelu. Z jednoho hlediska nevkusné zásahy, z jiného možná realistická řešení.

5:49 - 6:01: 2 značky práce bez práce a pak trocha dřiny pro ty chlastodárce a televizodárce nahoře, aby se neřeklo. Unaveni manuální realizací cizí myšlenky nemají vůle k tvoření vlastního života a raději se nekonstruktivně ožerou. Pak se stává, že se v lese objeví gauče, ale ve skutečnosti jsou od alternativních pastevců koz...

6:05 - 6:10: Hračky za výlohou. "Výloha", za kterou lidé pracují hlavou skrze notebooky. "Výloha" do života pokérovaného cirkusáka či cirkusačky. A nakonec průhledná piksla s typicky smotaným psohlavcem zeleným (had) za 9 900Kč. Celé to naznačuje, že lidé se k některým lidem občas chovají, jakoby lidé nebyli.

6:32 - 6:37: Dílo Chaluhy od Xénia Hoffmeisterové mi z mých záběrů a sociovalo rosnatku okrouhlolistou a nezvykle růžové technické osvětlení, u kterého by mě docela zajímal záměr vzniku, :D.

6:45 - 6:50: Sponzor festivalu: "Muzika od Play zadarmo!" Facka: operní pěvec na monitoru upevněném na vnější zeď opery. Druhá facka: harampádí. A nakonec fiktivní bordel z popsaných papírových lodiček v galerii.

6:50 - 6:51: Okrasná zelenina na náměstí mi připadá lepší než zdobit města toxickými květiny.

6:51 - 6:54: Českobudějovická instalace Vnímání je sice podstatou zajímavý nápad (změna způsobu vnímání kašny vlivem změny kontextu), ale mě osobně to znemožnilo kašnu vidět, protože jsme se tam objevili až po zavření domu umění, což byla jediná možnost přístupu pro lidi, kteří s sebou nenosí dlouhé žebříky nebo padáky. Také mi to překáželo ve výhledu z jedné strany náměstí na druhou a připadalo mi to jako zasadit technický most do historického centra (což jsem naznačil předchozím záběrem). Alespoň mám další zajímavou vzpomínku, i když spolu s ní obavu, jakým způsobem s tím materiálem za čtvrt miliónu pak bylo naloženo.

7:00 - 7:11: Schody do tajemné temnoty, po kterých následuje fantazírování - neznámo je zdroj inspirace.

Upozorňuji: to, že má interpretace videa Cesta 3D-Mouchodlaka 2016 je takováto, vůbec neznamená, že by to někoho jiného nemohlo inspirovat k jiným myšlenkám (stejně tak ostatní videa z této cestovní série).

Tento rok (2017) bude 3D-Mouchodlak cestovat už po páté, takže možná krom klasického sestřihu záběrů vytvořím i sestřih za dosavadních 5 let a sám jsem zvědavý, jaké analogie a paradoxy se vyjeví mezi jednotlivými roky.

Autor článku: Sebastián Wortys

čtvrtek 16. března 2017

Anarchismus jako součást komplementarity

YouTuber Lecram Neznámy mi dnes okomentoval video Cesta 3D-Mouchodlaka 2016 slovy: "Mám dotaz. Co tě tak láká na anarchismu?", tak jsem se trochu rozepsal a nakonec to hodil i sem do článku.

Děkuji za komentář, ;).

K epistemologickému anarchismu:
Vzhledem k tomu, že se snažím přemýšlet komplementárně (vzájemně doplňovat protikladná hlediska), tak mě před časem zaujala teorie epistemologického anarchismu (jeho zjednodušená interpretace viz. úvod videa), protože souvisí s mou cca 5 let starou představou o fungování kreativity. Dle mého je kreativita víceméně reagováním rozumu na absurdnosti/ chaos či svobodnou vůli (tyto jevy mohou rozum dočasně vykolejit, čímž může dojít třeba k neobvyklé rekombinaci metod, která se pak může v nějakém případě osvědčit). A kreativita je dle mého také jeden z předpokladů k řešení problémů... Takže pokud chceme úspěšně řešit problémy, tak dle mého krom vybroušeného rozumu potřebujeme i nějaké nezanedbatelné množství (minimálně částečných) absurdností. Proto jsem proti tendenci k bezohledné maximalizaci inteligence. I třeba tzv. genetický algoritmus ke svému fungování potřebuje "náhodu"...

Minimálně pro mě osobně tvorba toho videa byla inspirativní. Třeba jsem si (znovu)uvědomil, že paradoxy/ kontrasty jsou pravděpodobnější (snáze vznikající) než analogie. A snad už o tom videu brzo dopíšu článek.

K anarchistickému zenbuddhismu:
Možná reaguješ i na to, že v mém popisu mám aktuálně uvedeno, že jsem "anarchistický zenbuddhista". Vzhledem k tomu, že samotný zenbuddhismus je příkladem tzv. buddhistického anarchismu, tak "anarchistickým zenbuddhismem" mám na mysli, že si z různých forem buddhismu beru jen to, s čím se aktuálně ztotožňuji (tzn. nepřebírám ani vše co je v zenbuddhismu), což je dle mého i v souladu s údajnými Buddhovými slovy, že bychom neměli věřit všemu, co řekne jen proto, že to řekl právě on (což je v obecnější formě součástí vědecké metody, takže z tohoto hlediska každý pravý vědec je minimálně velmi malou mírou buddhista, :D). Z buddhismu si dál beru i třeba to, že je potřeba snažit se eliminovat utrpení... A neberu si z toho to, co se mi jeví jako podivná tradice/ kulturní balast.

K punku:
A kdybys náhodou třeba přes Bandzone.cz věděl i to, že krom spousty různých žánrů občas poslouchám i punk (který má k anarchismu dost blízko), tak jeho poslech používám k uvolnění/ vyladění občasných pocitů nadměrnosti byrokracie/ omezování ze strany státu (mj. viz. odstavec „SOLIDARITA bez papírování je ILEGÁLNÍ?“ v mém článku: http://swortys.blogspot.cz/2016/11/citaty-z-knihy-vtiposcifilo-zs-ofie-v.html ).

Obecně by se k tomu možná dalo říct, že se snažím být vyvažující protiváhou (kritizuji extrémní řád i extrémní anarchii), ;). Snažím se přispívat k hledání rovnováhy, která je dle mého nejlepší cestou ke štěstí, :o).

Autor článku: Sebastián Wortys

pátek 10. března 2017

Ateismus/ věda má i rysy víry?

Do nedávna jsem mé vytříbené komentáře jen tak trousil v diskusích (mj. na mé FB stránce Současní filo-s/z-ofové), kopíroval si je do deníku, vybíral z nich hlavní myšlenky a některé pak zveřejnil v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie. Ale poslední dobou (po zániku Wo.blgz.cz) mi připadá zajímavé dělat z mých vybraných komentářů i články a toto je další případ.

V úvodu článku Singularita či wesmír jako "Bůh"? jsem zmínil YouTube kanál Lecram Neznámy (objevil jsem ho hledáním kanálu obsahujícího slovo "umělec"), ze kterého jsem se později, přes funkci "Související kanály" (škoda že YouTube dosud neobjevilo kanál který by se vícehlediskově podobal mému – rád bych takový objevil), dostal na kanál Maroš Bály, kde jsem nedávno zhlédnul a okomentoval video (Proti)Argument #6 - Ateizmus je náboženstvo? A teď už ony mé komentáře:

Souhlasím, že ateismus není náboženství, ale jsem názoru, že ateismus má přes veškerou svou snahu i znaky víry (víra není to samé co náboženství), protože se opírá o vědu, která se opírá o vědecká paradigmata a ta jsou neověřitelná. Věda je odkázaná věřit jim, dokud nejsou časem vyvrácena a nahrazena jinýma.

Takže z anti-skeptického hlediska mám pocit, že lidé, kteří tvrdí, že "ateizmus je náboženstvo", tak ve skutečnosti myslí "ateismus je víra". To je sice přesnější, ale také to není úplně pravda. Je potřeba se na ateismus dívat komplementárně, resp. uvědomovat si, že má jak stránku nevíry, tak stránku víry, ;).

"Rozdiel medzi vedou a náboženstvom" - Relativně dobrý postřeh, ;). Ale tvrzení "Viem to na 99%" lze interpretovat i jako: "věřím tomu na 99% a nechávám si rezervu pro skepsi". Aby věda mohla fungovat a nezasekla se v extrémní skepsi, tak se musí chovat, jako by svým závěrům (nějakou měrou) věřila. A vzhledem k tomu, že je naivní myslet si, že všichni vědci vč. laborantů se relativně dobře vyznají ve filosofii vědy (kór když to dnes není podmínkou pro být vědcem); tak lze NAVÍC předpokládat existenci vědců, kteří nikdy neslyšeli nic jako "chovejte se, jakoby věda měla pravdu" a jednoduše věří, že spousty vědeckých poznatků jsou nezvratné. Ale kdyby se zjistilo třeba, že to, co považujeme za náš wesmír, je ve skutečnosti třeba jen jedna "rovina" wesmíru s více rozměry a dění v našem wesmíru by se silně odvíjelo od dění ve zbytku toho nad-wesmíru, tak by se zhroutilo ohromné množství vědeckých poznatků, protože by to znamenalo, že jsme o ledovci vyvozovali závěry pouze na základě jeho špičky nad vodou.

Jináč když nějaký vědec prohlásí, že svobodná vůle je nesmysl, protože dokázal předpovědět něčí chování o chvíli dřív, než ho projevil; tak to ve skutečnosti nemusí být nezvratný důkaz. Dle mého je to spíše iluze založená na nedostatečném paradigmatu, které ignoruje možnost, že by zprostředkovanost mohla být maskou svobodné vůle. Ignoruje možnost, že mezi případným zdrojem indeterministického podnětu a chováním by pravděpodobně bylo něco relativně deterministického, vlivem čehož by se indeterministický podnět dál šířil deterministickou formou, než by se projevily jako chování. Z tohoto hlediska by determinismus i tvrdý kompatibilismus (koexistence indeterminismu a determinismu) vedl pravděpodobně ke stejným výsledkům, takže tvrdit, na základě podobných experimentů, že svobodná vůle je nesmysl, je dle mého ve skutečnosti nejspíš víra založená na nedostatečné představivosti, resp. na víře v jisté omezené paradigma.

Dodatek (z 10.3.2017) k odbočce o svobodné vůli:

Ona zprostředkovanost nemusí být jen ta část mozku, jež překládá rozhodnutí do nervových impulzů, které příslušně rozpohybovávají tělo. V rámci tvrdého kompatibilismu lze předpokládat, že i rozum by fungoval jako filtr svobodné vůle, aby předcházel jejím excesům. Svobodná vůle by nejspíš do mozku vrhala své neforemné vize/ představy, které by rozum bral v úvahu a v případě rozhodnutí schválit návrh svobodné vůle by ho nejprve musel přeložit do rozumnější představy a až tu do konkrétních pohybů těla. Takže to, že už při váhání začínáme mít představu o budoucím rozhodnutí, nemusí nutně znamenat, že rozhodnutí je čistě deterministické.

V souvislosti s tím mě napadlo, že navíc každé svobodné rozhodnutí může být ve skutečnosti syntézou dílčích svobodných rozhodnutí. Svobodná vůle by mohla být vratká/ každou chvíli trochu jiná a rozum by se to snažil nějak zprůměrovat/ redukovat tak, aby svobodnou vůli co nejlépe uspokojil.

Tím narážím na to, že jelikož rozum lze interpretovat i jako nástroj na zvyšování úspěšnosti realizace "snů", tak vývoj/ zkvalitňování rozumu lze chápat i jako spolu-důsledek svobodné vůle.

Jináč v souvislosti s úvodním tématem vědy doporučuji můj článek Potřeba zdravého dialogu věda-filosofie.

Autor článku: Sebastián Wortys 


čtvrtek 2. března 2017

Potřeba zdravého dialogu věda-filosofie

Včera jsem ve FB skupině Filosofický kroužek položil otázku: "Znáte někoho, kdo natáčí cz FILOSOFICKÁ VIDEA?" a Pasz Petr mi doporučil mj. Jaroslava Peregrina, tak jsem dnes ráno mrknul na jeho nejsledovanější video "Filosofie pro normální lidi I: Filosofie dnes?" a napsal jsem k němu následující komentář:

Jako úvod do filosofie relativně dobré, ale spíše nesouhlasím s tím, že filosofie řeší jen to, co dosud věda nepřebrala do své kompetence.

Dle mého je omyl myslet si, že nějaká otázka je čistě v kompetenci vědy či filosofie, protože část nejspíš každé otázky je v kompetenci vědy a část v kompetenci filosofie. Přesný poměr je různý, proměnlivý a nejasný.

Vzhledem k tomu, že věda na téže otázky postupem času odpovídá různě, tak je zřejmé, že mnohé své předchozí odpovědi považuje za mylné. A některé ty omyly mohou být způsobené i nedostatečným reflektováním předpokladů, což vědu zbytečně zdržuje. A právě filosofie umožňuje nakopávat vědu, aby se už třeba nenimrala v záplatování zastaralých paradigmat a posouvala se dál. Z tohoto hlediska filosofie může přispívat k zrychlování vědy tím, že díky nadhledu dokáže rychleji rozpoznávat a demaskovat její slepé uličky.

V převážné kompetenci filosofie je zamýšlet se nad vědeckými metodami a jejich formulováním pro konkrétní případy (z tohoto hlediska může f. jistým způsobem oprávněně "kecat" do kteréhokoliv vědního oboru). Předpokladem k tomu (aby to probíhalo co nejefektivněji) ovšem je, že filosofie a věda se snaží o vájemné porozumění (mj. se brání tendenci k fachidiotizaci a hlouběji se zamýšlí nad mírou platnosti). A dle mého aktuálně nejlepším možným vzájemným porozuměním na této úrovni je, když je člověk filosofovědec (filosof i vědec v jedné osobě). Právě ti největší průkopnici vědy bývají filosofovědci, protože dokážou přemýšlet komplexněji/ hlouběji než jejich spolupracovnící "prostí" vědci. Skrze filosofovědce filosofie relativně bezprostředně ovlivňuje vědu.

Je však absurdní, že (minimálně v ČR) studenti věd mohou získat titul Ph.D. (doktor filosofie), aniž by studovali filosofii. To se musí změnit.

Případné extrémní distancování vědy od filosofie vede ke stagnaci obou těchto hemosfér poznávání. Vědci častěji uvíznou na zdánlivě neřešitelných problémech a filosofové se uzavírají do bublin. K rozkvětu (české) vědy je tedy potřeba stimulovat zdravý dialog současné filosofie se současnou vědou ("současnou" proto, že vědci často reagují na starou filosofii a filosofové na starou vědu, což vede k absurdnímu nedorozumění).

PS:Tento článek je i na mé FB stránce Současní filosofové.

Autor článku: Sebastián Wortys