čtvrtek 31. května 2018

Překlad "neznámého" smysluplného textu do neexistujícího jazyka

Občas se ve mě probudí nálada na jakési umělecké vyblbnutí a tentokrát jsem se rozhodl, že jen tak přeložím "neznámý" smysluplný text do neexistujícího jazyka. Pochopitelně vím, jaký text jsem překládal, ale ty už pravděpodobně ne.

A jelikož nemám moc rád, když autor něčeho (obvykle konceptuálního díla), co se může jevit jako zcela nesmyslné rychloplácnutí, přenechává popis a výklad jen na divácích, tak tímto úvodem nabízím alespoň nějaká vodítka k interpretaci a především k objasnění, že skutečně došlo k jakémusi překladu, který má svá pravidla a netrval krátce.

Každé slovo se určitým nevyřčeným způsobem vztahuje ke slovu původnímu (pokud nedošlo k nějaké chybě v překladu, :D) a dokonce i skládání slov z předpon, kořenů a pár koncovek je částečně odvozeno od češtiny. Nechci však prozrazovat podstatné detaily, abych neusnadňoval dohledatelnost původního textu (i když si zaslouží být čten (podobně jako mnoho jiných textů)), neboť chci zachovat jeho tajemnost. K podrobnostem způsobu překladu řeknu tedy pouze to, že jsem se snažil téměř do každého slova dát alespoň jedno písmeno s háčkem.

Při vymýšlení těchto cizojazyčných ekvivalentů jsem si uvědomoval mj., že ohromné množství kombinací písmen je v češtině nepřípustných kvůli obtížné vyslovitelnosti pro Čechy, ale minimálně několikrát jsem tyto konvence porušil a pomocí automatického syntezátoru hlasu si můžeš i poslechnout, jak by to skutečně znělo.

Mezi zajímavosti také patří, že jedno slovo je stejné v češtině i ve smyšleném jazyce, ale asi málo kdo ho najde.

Přemýšlel jsem, že dostatečně vyspělá umělá inteligence napojená na internet by časem měla zvládnout určit, jaký byl výchozí text. Zajímavější by však bylo, co by z něj dokázala pochopit bez internetu. Dokázala by třeba srovnáváním struktur textů z různých jazyků určit, že jde o doslovný překlad z češtiny? Jináč bez připojení k internetu (nebo znalosti originálu) pravděpodobně není možné zjistit význam překladu, protože žádná slova (ve smyslu uskupení písmen, ne jejich způsob uložení v lidské hlavě) nemají význam sama o sobě (což nejspíš platí i v tom druhém případě) (možnost významu se odvíjí od nějakých tradičních spojení na různých úrovních a mezi nimi), takže zkoušet můj text přeložit zpět do češtiny je podobně obtížné jako zkoušet přeložit Voynichův rukopis.

Jména autorů původního textu neuvedu, abych nedával moc vodítek k tomu, o jaký text se původně jednalo. Tím se dostávám do velmi zvláštní situace, protože není zcela jasné, jestli cituji bez uvedení autora, nebo jsem vytvořil čistě vlastní text, jehož bych byl autorem. Z hlediska čtenáře, který nemá schopnosti dopátrat, o jaký text se jedná, je můj text zcela nový, ale z mého hlediska jde o překlad (podle určitých pravidel) do neexistujícího jazyka, ke kterému mám i virtuální slovník.

Ačkoliv to nemá přímou záměrnou souvislost, tak tento článek se vztahuje i k jednomu mému textovému dílu na HumanArt (aktuálně nejméněkrát zobrazené a hodnocené), kde si také pohrávám s překladem (ale jiným způsobem). Jde o "Překladegeneraci významu", kde je záznam toho, jak jsem mnohoznačnou větu nechal postupně automaticky překládat do všemožných jazyků, až postupně úplně změnila význam, čímž se to podobá také překreslaci Mouchodlaka na fazolové ovládání (starší video zde).

Ale zpátky k překladu, tady je:



Nýžůl moxábenróři q tawěř pešňůg uřati q vuďoťuřimé vžořešů – x sťuxářbró důčo w tažo sřůňaf číř, jr tžoňu uxóm so ružgoďbloux ny zřuňágo nůčexá iřboňjůza. Jufžógo g tařeňšém sdůťo pňoqíga mruku nůfářibůšr důčo pučůrerga, nůvžáfi, nuř g kuňšób oruvčihu sdřeuvj, suřoxůňeuf ječuř sbabuř quo. Tuge muřeňšáďnó úžexar, sůwiogibří véřoň, jr vůbřošiřkom, něřuxí ž ručihum pňo „nuřfonžej pčóžří“. 



(Pokračování se tu objeví za několik dnů.)

neděle 29. dubna 2018

Mé extrémní zkušenosti

V minulém článku jsem mj. zmínil můj pojem štěstítvornost, kde v podstatě píšu i to, že poznávání různorodých extrémů vede k moudrosti (ve smyslu dovednosti efektivně a flexibilně vyvažovat životní extrémy) a ta ke štěstí. A když jsem se před časem zamýšlel, jaké jsou mé nejsilnější životní zkušenosti spoluutvářející mou moudrost, tak mi došlo, že to jsou ty, které se dotýkají smrti, vážného ohrožení zdraví či vážného ohrožení životní situace.

Jsou to zkušenosti, skrz které když se člověk podívá na své všední problémy, tak mu připadají mnohem banálnější (vskutku uvolňující pocit). A jsou to zkušenosti, které duševně zdravý člověk nechce zažít, ale když už se tak stane, tak si z nich vezme silné poučení o fungování života v extrémech (které nám jinak populární filmy předhazují velmi zkresleně).

A rozhodl jsem se, že se o některé z těch zkušeností (více či méně) podělím a možná to pro tebe bude také nějaké poučení.




1) Autonehoda:
Jsem celkem rád, že vůbec žiju, protože jako malého mě málem srazilo auto, paradoxně na přechodu pro chodce. Bylo to na okraji města na rovné silnici, kde následujících necelých 200m po stranách nejsou žádné domy (a po inkriminované straně necelých 500m), takže jistí řidiči si rádi šlápnou na plyn. Už nejspíš nikdy nezjistím, jak přesně se to stalo, ale těsně za sebou jela nějaká dvě auta. Řidič prvního mi ukazoval, ať jdu přes přechod, ale řidič druhého mě asi přes první auto kvůli mému tehdejšímu vzrůstu neviděl a už se asi těšil, že to auto před ním šlápne na plyn. Každopádně výsledkem bylo, že první auto bylo odpáleno nějaký kus dopředu, druhé auto se zastavilo na přechodu a jeho řidič měl dosti překvapený výraz.

A jakto, že z mých vnitřností se nestal barevný obtisk na silnici? Byla se mnou spolužačka, která si včas všimla druhého nezpomalujícího auta a pohotově mě strhla dozadu držákem aktovky. Od té doby si raději dobře obhlédnu okolní situaci a nevsázím jen na řidičovu gestikulaci, abych přešel.

2) Sebevražda kámoše bastlera
:
Ještě na prvním stupni základní školy jsem začal chodit do kroužku mladých debrujářů, i když jsem byl mladší, než byl požadovaný věk. Tak jsem poznal další nadané děti, které se zajímaly o vědu a mezi nimi byl i jistý mladý kutil-génius přes elektrotechniku, resp. bastler, o kterém jsem zjistil, že bydlí nedaleko a začali jsme kámošit.

Tady bych si před tou extrémní zkušeností dovolil rozvést mé vzpomínky na toto přátelství, protože bylo celkem nevšední a pravděpodobně bych se k němu tady jen tak nevrátil.

Byl tak nadšeným sběratelem elektrosoučástek, že vyplňovaly většinu nábytku v jeho pokojíčku. Třeba velký šuplík pod postelí přetékal pouze elektrosoučástkami nebo měl i vlastní organizér na jednotlivé typy součástek.

Dále pamatuji, že si vytvořil jakési vlastní zařízení zabudované do poměrně velké kartonové krabice se spoustou diod a knoflíků. Byl tak nadaný, že sbíral i vyhozené počítače od kontejnerů a pak je opravoval. Nebo jednou ze srandy zprovoznil i demontovaný airbag.

Nepamatuji, že by nějaké součástky kupoval, místo toho jsme se šroubováky a štípačkami obcházeli kontejnery, černé skládky nebo jsme nepozorovaně vnikli do kovošrotu a tajně usnadňovali demontáž. Cestou mi vyprávěl např., že prý nějací jeho kámoši si z jednotlivých dílů sestavili vlastní vozidlo, ale elektronika je zajímá spíše tak, aby měli co nejhlasitější reproduktory. Nebo jindy vyprávěl, že zná lidi, kteří se pokoušeli o antigravitaci pomocí elektromagnetů. A ještě po těch výpravách jsme odpočívali třeba v obřím zapomenutém článku betonové roury v areálu opuštěné továrny. Ach ta nostalgie, :D!

Pamatuji si také, že mi jednou ukazoval, jak opravil video přehrávač a z kazety pouštěl scénku, kde byl mluvící smeták. Tehdy jsem to neznal, ale po letech jsem zjistil, že to bylo nejspíš z britského sitcomu Mládí v partě, který mimochodem končí tím, že hlavní hrdinové předčasně zahynou.

Můj kámoš bohužel z okolí nejspíš cítil velké nepochopení. I můj dlouholetější kámoš, který později paradoxně vystudoval ČVUT, se mu tehdy minimálně dvakrát posmíval (a naštěstí jsem se nedostal do střetu zájmů).

Už nevím proč, ale nějak jsme se s tím kámošem bastlerem přestali vídat (dřív než se mu můj jiný kámoš posmíval) a po delším čase jsem se dozvěděl, že spáchal sebevraždu. Nejprve to říkal spolužák, ale to mě překvapivě ještě nezasáhlo. (Nejspíš proto, že ten spolužák byl kecka, který byl schopný dvakrát ukrást svému otci peníze a koupit za ně fůru sladkostí celé třídě, aby si získal popularitu.) Ale když jsem pak doma hrál nějakou videohru a řekla mi to i mamka, tak mě to nepříjemně zasáhlo.

Už nevím, kdo mi říkal podrobnosti, ale prý si napustil vanu vodou, omotal se svými oblíbenými dráty a zapojil se do elektřiny. Záchranáři už nic nezmohli, génius byl ztracen.

Ale od té doby jsem o něco odolnější vůči velkým psychickým ztrátám.

3) 40°C:
To, že mě málem srazilo auto rozhodně nebyl jediný případ, kdy mi šlo o život. Jako malý jsem měl také nebezpečně vysokou horečku. Myslím, že kritické to začínalo být ve chvíli, kdy jsem se díval na seriál Méďa Béďa (či Rychlá rota?). Každopádně to byl ten typ scénky, kdy hlavní hrdina uvíznul ve vozidle balancujícím na okraji srázu. Vím, že se mi to nelíbilo, protože jsem si sám připadal jako na houpačce mezi životem a smrtí. Když jsem si pak potřeboval nutně odskočit na záchod, tak jsem se chodbou potácel natolik, že jsem se musel opírat o zdi, abych neomdlel na zem. Po návratu do postele už jsem nebyl schopný vnímat, co se v televizi dělo. Na jednu stranu mě štvalo, že jsem byl v tak mizerném stavu, ale na druhou jsem se moc netrápil tím, že možná zemřu. Bylo by to jako usnout z toho hrozného stavu a už se neprobudit.

Tehdy mamka nebyla doma, a když mi taťka měřil teplotu, tak jsem měl asi 40°C. Ještě nevypršel čas, aby mi mohl dát další prášek a nevěděl, co se mnou má dělat. Později na mě s babičkou dávali mokré obklady a nakonec jsem i ten prášek znovu dostal a horečka začala klesat...

Asi od této zkušenosti už se tolik nebojím mé smrtelnosti. Každý jednou zemře (technika to maximálně oddálí) a kdo se s tím smíří, tak má pak spokojenější život bez úzkosti z konečnosti své osobnosti. Kdybych teď zemřel, tak mi připadá, že už jsem toho udělal dost na to, aby i tak můj život měl smysl. Ale rozhodně chci žít dál a rozvíjet ten smysl tak dlouho, jak budu schopen...

A jak v knize Wesmírný omyl od strany 173 píšu o "chlupatých palačinkách" a omdlévání, tak hádejte, čím to bylo inspirované, xD.

4) Úraz na horách:
Jak jsem dospíval, tak jsem se učil stále lépe vyhýbat nebezpečí. Problém však je, když vás někdo tlačí do něčeho, co se vám jeví nebezpečné. Rodiče mě jako malého vzali na hory, abych se tam učil lyžovat, ale pro mě to bylo moc narychlo a kopec, kde jsem se učil, mi na začátek připadal strmý.

Ale snažil jsem se a dělal pokroky. Jenže ještě asi první den jsem se nechtíc rozjel tak rychle, že jsem to nedokázal uřídit, ztratil jsem rovnováhu a nikdo mě předtím neučil, jak správně padat, takže jsem sebou krkolomně švihnul hlavou dopředu ze svahu a celý se omlátil.

Nejhorší na tom bylo, že jsem si pravděpodobně natrhnul šlachu u jistého kloubu, v kterém jsem slyšel rupnutí. Postupně mi to oteklo tak, že se mi ohebnost toho kloubu snížila zhruba o polovinu a snažit se ho ohnout víc znamenalo velké bolesti, takže i obyčejná chůze se pro mě stala utrpením.

Rodiče už ale investovali peníze do cesty a ubytování, nechtěli rušit plány a mé zranění podcenili natolik, že mě s ním nakonec nikdy nevzali k doktorovi. Netušili totiž, že bude mít trvalé následky. A pro pořádek: ačkoliv se to z tohoto samotného příkladu nezdá, tak mám celkem fajn rodiče (ve srovnání s rodiči mých tehdejších kámošů), jen prostě být rodič je těžké a každý občas udělá nějakou větší či menší chybu. Soucítím s těmi, kteří na rodiče neměli takové štěstí jako já.

Ale zpět ke zranění. Otok sice časem splasknul a v místě natržení to srostlo do jakési bulky, ale stačilo udělat mírně nešikovný pohyb nebo to moc namáhat a zranění se obnovilo tak, že mi třeba bolest dělala problém usnout. Alespoň, že mi rodiče na požádání ochotně psali omluvenky z tělocviku z důvodu "nachlazení".

Tehdy jsem si ještě myslel, že se to časem zcela zahojí jako všechna má předchozí zranění. Ale trvalo to nějak dlouho a mě štvalo, že jsem kvůli tomu musel omezit můj tehdy tajný sen stát se hadím klukem, protože protahování a léčba nešli dohromady.

Občas se to sice ještě zhoršilo, ale po několika letech sebezapření a pravidelné péče se mi to uzdravilo natolik, že mi už po velké fyzické námaze jen tak nehrozí zhoršení, i když už nikdy to nebude úplně ono.

Sice jsem pak začal znovu trénovat, abych byl víc hadím klukem a udělal jsem i významné pokroky, ale už nikdy nebudu moct být tak ohebný, jak jsem kdysi snil, protože ten správný čas jsem propásnul. Nanejvýš se mohu těšit, pokud existuje reinkarnace, nebo virtuální realita udělá velký pokrok.

Na závěr této zkušenosti bych vyvodil dvě poučení. 1) Nenuťte děti do ničeho, co odmítají a co není úplně nutné. 2) S tím, co nelze změnit, se člověk potřebuje smířit.

5) Pořezaná ruka bráchy:
Když jsem chodil na druhý stupeň základní školy, tak brácha jednou nechtíc prorazil levou ruku sklem a ošklivě se pořezal pod zápěstím. Tehdy jsme ani jeden nevěděli, jak poznat tepenné krvácení od žilního a netušili jsme, kolik krve může člověk při jaké hmotnosti ztratit, aby to přežil, takže jsme oba měli celkem strach. Reagoval jsem tak, že jsem nejprve bráchu zavedl do koupelny nad umyvadlo a řekl mu, aby si pravou rukou držel levičku pod ránou. Pak jsem seběhnul dolů pro babičku, která následně asi bráchovi zaškrtila ruku psím obojkem a mezitím jsem šel říct dědovi, aby připravil auto z garáže. Dovezli jsme bráchu na pohotovost, tam mu to zručně zašili včetně šlach a dnes mu nedělá problém lézt po horolezeckých stěnách nebo modelovat jemné detaily.

6) Zkoušky z autoškoly:
Před maturitou a závěrečnými zkouškami z autoškoly bych si myslel, že náročnější bude maturita, ale nakonec to hodnotím spíše opačně (odmaturoval jsem bez větších potíží s vyznamenáním a ředitel mi vlivem toho daroval knihu o jisté řece). Během praktické části zkoušek z autoškoly za mnou totiž seděl vyhlášený puntičkářský despota v roli zkušebního komisaře, což pro mě byla poněkud zneklidňující kombinace a musel jsem vynakládat obří snahu, aby se to moc neodráželo na řízení auta.

Z celé jízdy bych sem vybral dva nejbláznivější momenty. Ten první byl, když po mě komisař chtěl, abych zaparkoval na přeplněném parkovišti, ale neřekl mi kde přesně. Nějakou chvíli jsem tam kličkoval, marně hledal volné místo a komisař opakovaně dával najevo, že čeká, až zaparkuji. Ale na otázku ve smyslu "Kde přesně?" odmítal odpovědět, tak jsem nakonec pracně zaparkoval na místo tak úzké, že ani na jedné straně pak nešlo otevřít dveře. Totálně nepraktické, ale na komisaře to možná udělalo trochu dojem a mě také překvapilo, že se mi to povedlo bez štrejchnutí.

A ten druhý bláznivý moment nastal, když se před námi na pustém předměstí uprostřed křižovatky zjevilo zaparkované nákladní auto. Komisař trval na tom, že mám pokračovat v jízdě bez otočení, tak jsem mu vyhověl a udělal jsem to, co pro to bylo nezbytné: levou stranou vozidla jsem na chvíli vyjel na obrubník chodníku, což je jinak věc, za kterou by mě v jiné situaci vyrazil.

Možná právě zvládnutí těchto dvou situací byl důvod, proč jsem ten den z praktické části autoškoly prošel ze sedmi lidí z naší autoškoly pouze já, pokud vím.

7) Chronické onemocnění:
Tady bych to nerozváděl dopodrobna. Někdo dostal ne zcela obvyklé onemocnění, a i když se k doktorce dostavil včas a ona provedla správnou diagnózu, tak se nepohodli, nemocný o diagnóze pochyboval a pravděpodobně vynechával léčbu, nebo ji neprováděl dostatečně dlouho, protože onemocnění se vrátilo, zhoršilo, přeneslo se i na mě a já si toho všimnul až v pozdějším stádiu. A byl jsem tak hloupý, že jsem se řídil podle názorů nemocného, protože jsem si říkal, že když už to má pár měsíců, tak o tom přeci musí něco vědět. Sice se mi povedlo trochu usmířit doktorku a nemocného, abychom získali předpisy na léky, ale i tak má léčba trvala necelý rok. Doprovázeli to komplikace, omezovalo mě to v běžném životě, vyžadovalo to každodenní ošetřování a nikomu bych to nepřál zažít. Ale teď už je to naštěstí zcela vyléčeno.

8) Akutní chirurgický zákrok:
Tady bych to také moc nerozváděl dopodrobna. Z nepozornosti se mi stala nehoda a měl jsem velkou obavu, zda bude mít jednoduché řešení. Nakonec jsem se musel dostavit na chirurgii, tam mi pomohli a naštěstí to nemělo žádné drastické následky. Když jsem pak vycházel z nemocnice, tak jsem pocítil velkou úlevu.

9) Ztráta dat:
U tohoto bodu bych skloubil dvě události z konce roku 2016 a začátku roku 2017, o kterých už jsem psal počátkem této verze mých stránek, takže na to odkážu a nebudu to tady moc recyklovat. Nejprve jsem přišel o mé webové stránky a později se mi nenávratně poškodil HDD. Co pamatuji, tak to byly největší ztráty mých dat, jaké jsem kdy zažil, lze to přirovnávat k částečné ztrátě paměti (mozku) a v datech, která mi zůstala, mi to (v souhře se zálohami různých částí z různých časů) udělala trochu chaos. Ale díky tomu jsem se také naučil používat službu Internet Archive, která mi v případě potřeby může i dokládat autorství textů.

10) Ozbrojení poláci narušili soukromí stanu:
Jak už jsem zmínil v úvodu videa cestování 3D-Mouchodlaka za rok 2017 a v souhrnu za 5 let (článek připravuji), tak se mi v noci do stanu dobývali ozbrojení poláci. Stalo se tak během týdenního road tripu v lesíku u bývalé vojenské pevnost (přestavené na muzeum) u Baltského moře.

Už jsme se pomalu chystali spát, když v tom se k našemu stanu přibližovaly zvuky kroků v listí a okolím šátralo světlo baterky. Byli jsme sice zticha, ale nestačilo to. Dva neznámí poláci došli skoro až k nám a kopnuli do vedlejšího stanu, ve kterém byl známý. Ten vylezl, začal se s nimi polsky bavit, a když se ptal, proč mají pušky, tak jeden pobaveně odpověděl ve smyslu „kdybych tě chtěl zastřelit“.

Později jsme i my otevřeli stan ve snaze zjistit, co se děje, načež se před nás postavil jeden ze dvou poláků, v ruce držel pušku, ale nemířil na nás a začal s mým klukem mluvit. Polsky neumím, ale postupně mi bylo jasné, že poláci bez představení se kladli podezřívavé otázky.

Během toho známý z nakopnutého stanu uvažoval o možnosti sebeobraně, můj kluk se nebojácně snažil poláky uklidnit a já se snažil odhalit, jestli náhodou nejde o loupežné přepadení s tím, že bych případně tajně zatelefonoval 112 a jen nechal, aby slyšeli, co se tu říká. Ale postupně jsem správně usoudil, že to loupežné přepadení nebylo.

Nakonec asi nejvíc pomohlo, když můj kluk několikrát řekl, že jsme trampové. Poláci o nás postupně ztratili zájem a odešli, aniž by nám dodatečně řekli, co jsou zač a o co přesně se snažili.

Už nikdy jsme je znovu neviděli, takže můžeme pouze spekulovat, co se z jejich strany tehdy doopravdy dělo. Jako nejpravděpodobnější mi připadá, že nedaleká bývalá vojenská pevnost byla ještě relativně nedávno v dezolátním stavu jako část jiné nedaleké, takže se tam mohli slézat bezdomovci a po opravě mohla být zřízena jakási noční hlídka, která má zajistit, že se tam bezdomovci nebudou vracet. Ale mohlo jít i o cvoky, kteří si chtěli v noci s puškami zablbnout u bývalé vojenské pevnosti a zneužili nečekanou příležitost.



A na závěr článku je potřeba říct pozitivní objasnění, že s takovýmito extrémními zkušenostmi to (alespoň podle mých zkušeností) bývá podobně jako s historií lidstva. Ačkoliv se historie jeví víceméně jako jedna katastrofa za druhou, přesto naše civilizace dosáhla velkého (hlavně materiálního) pokroku. Což je krásně vysvětleno japonským příslovím: „Strom, který padá, nadělá víc hluku než celý les, jenž roste.“ Nebo-li rychlých negativ si všímáme snáze, než dlouhodobých pozitiv. Relativně tiše se životem posouvám za lepším a jen občas se ozve rána v podobě nějaké té extrémní zkušenosti dokreslující mozaiku možností světa.

pátek 30. března 2018

2. várka novotvarů - vtiposcifárna, roztomiláček, přežívánítvornost, lechtomil či soběstatkář

Tímto textem bych chtěl navázat na článek "Odpadotvorbie" v tištěném slovníku Čeština 2.0?, kde jsem představil internetovou platformu Čeština 2.0 a první várku mých neologismů, které jsem tam zkusil přidat.

Ačkoliv crowdfundingový projekt Vytiskni Češtinu 2.0! krachnul a peníze se vrátili nám přispěvatelům, tak Martin Kavka mi psal, že slovník stejnak nějak vznikne, jen o něco později, než původně chtěl. Tak doufejme, že se to opravdu stane a bibliofilové (knihomilové) budou uspokojeni, :D.

Čeština 2.0 je sice zajímavá platforma, ale podle mého si zaslouží konstruktivní kritiku, protože má jeden zásadní nedostatek oproti Urban Dictionary. Pokud dnes někdo na Čeština 2.0 přidá druhou definici k téže slovu, tak tam vznikne číslovaný soubor definic. Uživatelé pak mohou hodnotit pouze ten soubor definic jako celek a nemohou hodnotit jednotlivé definice zvlášť, i když se jim jedna z nich líbí a jiná protiví. Takže ať dají palec nahoru nebo dolů, tak tím nemohou dát najevo, kterou z definic považují za správnou a kterou za špatnou. Třeba pojem sluníčkář tam má tolik různých definicí, že některé jdou i proti sobě navzájem. Podle mého by tedy definice měli vzájemně soutěžit o to, která z nich je v očích uživatelů lepší. Už jsem to Martinovi psal a doufejme, že to opraví a i již spojené definice nějak co nejelegantněji rozpojí, aby to už nebylo zavádějící.

A teď už bych se posunul k té druhé várce novotvarů, kterou jsem tentokrát rozdělil na dvě skupiny. V první jsou novotvary, které jsem vymyslel já (vč. definic) a v druhé jsou novotvary, které sice vymyslel někdo jiný (často neznámý člověk), ale já k nim formuloval vlastní definice. Všechny ty neologismy se opět chystám přidat na Čeština 2.0 a uvidíme, která se tam dostanou...

1) Mé novotvary:

vtiposcifárna: Něco, co je součástí sci-fi a současně je to vtipné. Ale může to být i nějaká ne přímo humorná scifárna či podivnost, která vás ale fascinuje natolik, až z toho máte také úsměv. Vtiposcifárny lze nalézt např. ve Stopařově průvodci Galaxií, v seriálech Futurama, Rick a Morty nebo v české knize Wesmírný omyl.
Příklad:
"Mou nejoblíbenější vtiposcifárnou je asi polymorf ze seriálu Červený trpaslík."

hipstereotyp: Něco původně hipsterského, co se ale stalo tak běžné, až se z toho stal stereotyp, který zná většinová společnost, čímž to přestalo být hipsterské (a správný hipster to včas opustí).
Příklad:
"Hipsterem se nestaneš tak, že budeš napodobovat hipstereotypy, ale tím, že budeš výrazně jiný a originálnější než většina ostatních."

roztomiláček: Roztomilý miláček (člověk kterého milujete).
Příklad:
"Ty jseš můj roztomiláče, :o)."

lechtomil: Člověk, který rád lechtá (aktivní lechtomil), nebo je rád lechtán (pasivní lechtomil).
Příklad:
"Ten můj kluk je pasivní lechtomil, takže má štěstí, že jsem aktivní lechtomil."

antiskepse: Protiklad skepse, který je neméně důležitý, protože jde o snahu pochopit, jak myšlenky/ nápady ostatních mohou být pravdivé/ funkční, i když se nám na první pohled mohou vlivem nedorozumění jevit nepravdivé/ nefunkční.
Příklad:
"Kdybych netrénoval antiskepsi, tak samotnou skepsí by mi nikdy nedošlo, že říkal pravdu. Ale mohl to popisovat jinak a lépe."

postapokalipťáci: Subkultura fascinovaná postapokalyptickými vizemi, příznivci filmů Mad Max (2015 i 1979) a Vodní svět (1995), navštěvují český festival Junktown (popř. Metroplex), nosí otrhané oblečení a vlastnoruční výtvory ze šrotu. Mohou to být preppeři či larpeři a čtenáři postapo (postapokalyptického sci-fi, popř. apokalyptického).
Příklad:
A: "Co je to za divně voháklý týpky? Vypadaj, jakoby prolezli trním a vykradli kovošrot."
B: "To jsou postapokalipťáci."


soběstatkář: Soběstačný statkář. Permakulturně si pěstuje vlastní potraviny, pitnou vodu čerpá z vlastní studny, dřevo na topení si bere z vlastního lesa, vše se snaží spíše vyrobit či opravit místo koupit, má blízko k prepperům, nepoužívá kanalizaci, snaží se neprodukovat odpadky a mívá odpor k nadnárodním organizacím...
Příklad:
"Soběstatkáři dokáží přežít těžké krize, za kterých by města vychcípala, ale nezvládají přežít zesilování represí za svou snahu izolovat se od Systému."

seberovoltisté: Komunita následovníků/ fanoušků rappera Revolty (Marka Kalety) a účastníci jeho akcí Seberevolta. Vedou zdravý životní styl, trénují fyzickou i psychickou zdatnost a zastávají hodnoty jako např. poctivost, zodpovědnost, tolerance, úcta, morálka, disciplína, pozitivní myšlení, vytrvalost, abstinence, tvořivost, spolupráce, přátelství, mír, láska, jednota, zábava či pokojná bojovnost.
Příklad:
"Seberovoltisté jsou nadějí, že se vyhrabeme z čecháčkovství, vulgarismů, alkoholismu a pesimismu."

volbovražedná rozmanitost: Jev, kdy kvalitní strany nebo kandidáti prohrávají ne proto, že by byli horší, ale proto, že inteligentní voliči mají problém vytvořit větší shodu názorů, než jakou mají stádně se chovající a jednodušeji myslící ovčané.
Příklad:
"Pokud se odpůrci Zemana před prezidentskými volby nesjednotí, tak vlivem volbovražedné rozmanitosti zase vyhraje Zeman."

ČechoČínizace: Historické období, během kterého je Česko, pomocí Miloše Zemana, rozprodáváno komunistické Číně a Češi v Čínských fabrikách na území ČR začínají pracovat na realizaci ekonomických zájmů Číny.
Příklad:
"Dokud Zeman s Babišem budou u moci, tak ČechoČínizace bude pokračovat."

odpadkorost: Když někdo někam hodí odpadek, kolemjdoucí tam začnou házet další, hromádka odpadků roste a zrcadlí části osobností kolemjdoucích.
Příklad:
"Včera někdo v centru města do výkopu hodil igelitku a dnes je tam odpadkorost, jakoby tam nebylo košů dost."

Zemanočong: Bývalý člen KSČ, který se stal prezidentem ČR, aby mj. podporoval rozprodávání českých firem komunistické Číně.
Příklad:
"Kdyby byl v každém státě takový Zemančong jako u nás, tak si Čína brzo koupí celou Zem a děti se ve škole budou učit čínsky."

mnohočlověk: Jako se buňky kdysi spojily na mnohobuněčné organismy, podobně se možná lidé v budoucnosti spojí do jakéhosi mnohočlověka, organismu složeného z jednotlivých lidí.
Příklad:
"Spisovatelé sci-fi by se měli experimentovat s pojmem mnohočlověk."

změnosmysl: Když někdo používá nějaké slovo, jakoby znamenalo něco jiného a nový význam se pak uchytí minimálně v okruhu přátel.
Příklad:
"Před měsícem jsme domácím úkolům začali říkat nášlapné miny a dnes už jim u nás ve třídě nikdo jinak neřekne."

průzkumovláda/ průzkumokracie: Stav, ve kterém jakoby vládnou předvolební průzkumy, protože voliči, z obavy přerozdělení svého hlasu, mají tendenci volit především ty, které vidí v průzkumech jako nadějné.
Příklad:
"Kdyby voliči měli víc hlasů, tak průzkumovláda padne."

Babišova břitva: Nahrávky jsou pravdivé pouze tehdy, pokud nahrávaný řekne, že jsou pravdivé. Popř. nahrávky jsou pravdivé pouze tehdy, pokud nekompromitují na nich nahraného člověka. Pojem je odvozen od tzv. Popperovy břitvy a kauzy s odposlechem bývalého ministra financí Andreje Babiše, který podle kompromitujících nahrávek protiprávně manipuloval svá média proti politickým oponentům.
Příklad:
"Spolužáci nahráli, jak ředitel lhal o Sametové revoluci, ale on pak použil Babišovu břitvu a ještě jim dal důtky."

světovládci: 1% těch nejbohatších lidí světa, kteří vlastní víc jak polovinu veškerého světového bohatství a to jim dává ohromnou moc. Slovo pochází z novely Z lidstva (2010).
Příklad:
"Hnutí Occupy Wall Street protestuje proti světovládcům."

štěstítvornost/ felicitogeneze: Názor, podle kterého nejspolehlivější cestou k přiměřenému a co nejtrvalejšímu štěstí je častá bdělost, která včas rozpoznává vnitřní a vnější extrémy a preventivně je vyrovnává pomocí dovedností a moudrosti založené na dlouholetých zkušenostech z mnoha sfér života. Tedy názor, že cesta ke zdravé rovnováze je cesta ke štěstí. A současně jde o uvědomění, že člověk nemůže být šťastný v nešťastném prostředí, takže ho potřebuje spolupřetvářet na šťastnější.
Příklad:
"Už si nedokážu představit život bez štěstítvornosti."

přežívánítvornost: Jakési tvůrčí přežívání, kdy člověk (často soběstatkář) jako součást smyslu svého života chápe přežívání pomocí jedinečných improvizací vyžadujících velmi rozvinutý selský rozum (praktickou inteligenci).
Příklad:
"Nebýt přežívánítvornosti, tak bych si nedokázal postavit kůlnu jen z toho, co jsem našel v lese."

kutilorost: Vesnický/ městský "samorost" vytvořený (minimálně jedním) kutilem z různých původně nesouvislých dílů. Může (ale nemusí) mít praktické použití.
Příklad:
"Sešli se u nás kováři z celých Čech, každý si přenesl svůj kousek železa a pak to spojili v jeden kutilorost, který se hýbe, když fouká vítr."

alternativosféra: Místa, kde se setkávají alternativci a proudí mezi nimi alternativní myšlenkové směry jako např. disfrutalismus, anarchokapitalismus, permakultura, disidentství, kvantový aktivismus, neohippies, nerůst, multikulturalismus, biosémiotika, zenbuddhismus, transhumanismus, underground, kryptoanarchismus, hipsterství...
Příklad:
"Kdo navštíví a prožije alternativosféru, tomu to změní život."

mnohoživočich: Společenství mnoha živočichů, kteří vzájemně spolupracují natolik efektivně, až fungují jako jeden organismus. Příkladem jsou mravenci, včely, rypoš lysý, garnáti rodu Synalpheus či termiti. Slovo mnohoživočich má podobný význam jako anglický pojem "superorganism", které je však zavádějící, protože neoznačuje organismy s nějakými hrdinskými superschopnostmi a jmenuje se tak i známá kapela.
Příklad:
"Včely jsou můj nejoblíbenější mnohoživočich."

kapkočekanec: Něco, čemu stačí "kapka" (málo) na to, aby to mělo mnohonásobně silnější důsledky. Něco, co postupně nahromadilo spoustu energie a jakoby to čekalo na poslední "kapku". Například když zafouká vánek a ze stromu spadne obří větev nebo když na sněhovou pokrývku dopadne pár vloček a spustí se lavina či když občanům dojde trpělivost a zažehnou revoluci.
Příklad:
"Sice dnes vůbec nefoukalo, ale na zahradě nám spadla tak velká větev, že ohnula rybíz k zemi. Hotový kapkočekanec."

změnúčélnost: Věc používaná k jinému účelu, než jaký byl záměr výrobce/ tvůrce.
Příklad:
"Změnúčelností je třeba, když používáš starý odrbaný zubní kartáček k čištění kořenové zeleniny."

nudotvorba: Výtvory udělané z nudy během dlouhé chvíle a mohou mít až uměleckou hodnotu. Některé podkategorie: nudopisy, nudokresy, nudasambláže, nudohry, nudozpěvy…
Příklad:
"Při odpočinku v lese jsme se začali věnovat nudotvorbě a postavili úžasné miniaturní městečko z klacíků, šišek a kamenů."

náhodovzniklé umění: Něco umělecky hodnotného, co však lidé nemohou vytvořit záměrně, ale mohou to najít jako výtvor přírody či chaosu.
Příklad:
"Jedno z nejzajímavějších náhodovzniklých umění, jaké jsem našel, je oprýskaná zeď připomínající portrét Listera z Červeného trpaslíka."

kontejnerotápěč: Odpůrci konzumního plýtvání, kteří vytahují prošlé nezkažené jídlo z odpadkových kontejnerů za hypermarkety aj. sklady a používají ho. Na rozdíl od bufeťáků bývají inteligentnější, vybírají si lepší kousky, nebývají ve finančních problémech a najdou se mezi nimi i studenti vysokých škol. Slovo je odvozeno z anglického "dumpster diving".
Příklad:
"Kontejnerotápeči sice navštěvují hypermarkety, ale z jiné strany než většina ostatních."



2) Mé definice pro novotvary vymyšlené jinými lidmi:

prepper: Člověk, který se připravuje pro případ zániku civilizace a na život v postapokaliptickém světě. Obvykle si doma tvoří nadměrné zásoby trvanlivých potravin, nosí s sebou krabičku poslední záchrany, vlastní zbraň, plynovou masku, nůž, křesadlo, provaz, lopatu, nepromokavou plachtu... Pořádný prepper si předělává sklep na bunkr, snaží se být nezávislý na sítích (elektřina, voda, plyn, kanalizace...) a pěstuje si vlastní zeleninu a ovoce. Preppeři obvykle netvrdí, že nutně přijde nějaká katastrofa, ale že je lepší být připravený, než pak litovat.
Příklad:
"Dnes jsem na kase potkal chlápka, který si kupoval skoro metrák mouky."
"Tak to byl asi prepper."


larp: Hra v reálném světě, kdy skupina lidí nosí kostýmy a hrají role zvolených postav z dohodnutého světa fantastiky (sci-fi/ fantasy/ horor). Používají kulisy a kvalitní rekvizity, často ruční výroby. Pojem larp pochází z anglického "live action role play" (živá akční hra na role).
Příklad:
A: "Kam to jedeš, že si s sebou bereš cosplay?"
B: "Na larp."


cosplay: Kostýmová hra, kdy člověk v převleku předstírá, že je nějaká postava (obvykle jeho oblíbená) ze světa fantastiky (sci-fi/ fantasy/ horor/ anime); odvozeno z anglického "costume play" (kostýmová hra).
Příklad:
A: "Co to máš za fajne cosplay?"
B: "Shinji Ikari z Neon Genesis Evangelionu, :o)."


permakultura: Přístup k zemědělství a přírodě, který se snaží o trvalou udržitelnost (dobrovolné předcházení možným problémům v budoucnosti) a to neustálou přiměřenou péčí o přírodní zdroje. Permakultura používá mulčování, polykultury, remízky, kompostování, zadržování vody v krajině, podporování přirozených predátorů, byliny odpuzující škůdce, zónování, znovupoužitelnost, lokální obchodování místo globálního, ekostavby, obnovitelné zdroje energie či jedlé lesy... Permakultura se vymezuje proti pesticidům, umělým hnojivům, monokulturám, konzumu, velkým polím, tvorbě odpadů, drancování omezených přírodních zdrojů...
Příklad:
"Jezdíval traktorem pro Agrofert, ale vadilo mu, kolik chemie se stříká na pole, tak dal padáka a dělá permakulturu."

číro: Extravagantní punkový účes v podobě vztyčeného ježatého pruhu vlasů uprostřed hlavy od čela po zátylek. Občas bývá obarven.
Příklad:
A: "Co to má ten týpek na hlavě?"
B: "Číro přeci."


hackerspace: Místo připomínající laboratoř či dílnu, kde se setkávají podobní svobodomyslní lidé (hackeři) s hlubokým zájmem o počítače, elektroniku či digitální umění. Sdílí zde své vědomosti, dovednosti a dobrovolně spolupracují na společných technických projektech.
Příklad:
"Nejznámější hackerspace v Práglu je asi Brmlab."

Duhová rodina: Komunita hippíků, která členy své subkultury chápu jako jednu velkou rodinu. Zastávají lásku, mír, svobodu, pozitivní myšlení, přirozenost, pospolitost či odpor vůči konzumu a nemálo kdy i vůči moderním technologiím (z obavy velkobratrismu). Jde o překlad anglického "Rainbow Family".
Příklad:
"Pořád se objímají a cestují, všichni mají dlouhé vlasy, malují na oblečení, děti učí doma a všude chodí spolu. Prostě taková duhová rodina."

prostor: Obecně místo uvnitř budovy, které slouží k setkávání a pobývání lidí či k jiným aktivitám.
Příklad:  
"Můj nejoblíbenější prostor v Praze je Cross Club."

permakulturník: Člověk, který se věnuje permakultuře, resp. trvale udržitelnému zemědělství bez pesticidů, drancování či monokultur. Naopak podporuje mulčování, polykultury, remízky, přirozené predátory, kompostování, ekostavby či obnovitelné zdroje energie...
Příklad:
"Permakulturníci jsou opozicí Agrofertu."

zeměloď: Ekostavba z odpadu nezávislá na sítích (vodovodních, elektrických, plynovodných, teplovodných či kanalizačních). Bývá vybavena kořenovou čističkou, skleníkem, solárními panely či domácí větrnou elektrárnou dynasféra.
Příklad:
"Už nechci bydlet v paneláku, rád bych si svépomocí postavil zeměloď."

disfrutalismus: Životní filosofie založená na užívání si a vychutnávání života bez konzumního utrácení peněz. Součásti disfrutalismu je i rozvíjení fyzické sítě přátel a smysluplná práce. Odvozeno ze španělského „disfrutar“ = vychutnat/ užívat si.
Příklad:
A: "Jaká kniha tě poslední dobou zaujala?"
B: "Manifest disfrutalismu, je to o nekonzumní životní filosofii."


disfrutalista: Ten, kdo žije podle disfrutalismu: vychutnává si pobyt s přáteli, je v ekonomice daru, užívá si smysluplnou práci a zisk pro něj není prioritou č. 1. Odvozeno ze španělského „disfrutar“ = vychutnat/ užívat si.
Příklad:
A: "Jak se stanu disfrutalistou?"
B: "Přečti si Manifest disfrutalismu a přeměň slova v činy."


ekonomika daru: Alternativní ekonomika založená na utváření důvěry lidí, kteří se vzájemně obdarovávají věcmi, služby a informacemi. A to ve snaze pomáhat, mít z toho dobrý pocit, posilovat přátelství a získávat to, co opravdu potřebují.
Příklad:
"Jednou z českých platforem ekonomiky daru je hearth.net."

gaučsurfing: Český výraz pro "couchsurfing", tedy (obvykle) béčkové ubytování u cizích lidí (např. právě na gauči) za to, že si s nimi pokecáte.
Příklad:
"Včera u mě gaučsurfoval jeden týpek z Kalifornie, tak jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí, který jen tak nezjistíš."

lokální měna: Alternativa k celostátní měně založená na vzájemné důvěře lidí, kteří se znají a chtějí mít dobré vztahy. Lokální měna podporuje spolupráci lidí bydlících v jedné lokalitě a tím omezuje jejich závislost na nadnárodních organizacích.
Příklad:
A: "Všichni nakupují v hypermarketech, krámečky zanikají a až v hypermarketech budou pracovat jen roboti, lidé zchudnou."
B: "Pak se možná víc rozšíří lokální měny."


paralélní polis: Alternativní společenský prostor rozvíjející paralelní společenské, ekonomické, vzdělávací a politické struktury co nejvíce nezávislé na státní centralizované autoritě. Pojem vymyslel předrevoluční disdent Václav Benda a počátkem 21. st. si ho přivlastnili současní disidenti z umělecké skupiny Ztohoven, kteří tak pojmenovali centrum svého prolínání s hackerspace Institut kryptoanarchie.
Příklad:
A: "Nevíš, kde koupit něco, aniž by mi museli dát účtenku, kterou bych dal do babikoše?"
B: "Zajdi si do Paralelního polis, tam se platí bez EET s Bitcoinama, se kterými Babiš nepočítal."


food not bombs: Hnutí kontejnerotápěčů (dumpster diving), kteří vytahují prošlé nezkažené jídlo z odpadkových kontejnerů za hypermarkety a po mírné úpravě ho za libovolný příspěvek či zdarma rozdávají lidem, např. v sociálně kulturních centrech nebo na alternativních akcích.
Příklad:
A: "Dneska všechno jídlo pořád zdražuje."
B: "Všechno ne, zkus to od food not bombs."


kryptoanarchismus: Nový filosofický směr zaměřený na ochranu soukromí a individuální svobody na internetu pomocí sofistikovaného šifrování. Centrem kryptoanarchismu v ČR je Paralélní polis.
Příklad:
A: "Slyšel jsem, že stát může číst mé e-maily."
B: "Může, pokud nepoužíváš kryptoanarchistické vychytávky."


objímač: Člověk, který je na veřejnosti s cedulí "obejmutí zdarma" nebo anglicky "free hugs" a radostně obejme kohokoliv, kdo má zájem.
Příklad:
"Ráno jsem potkala jednoho objímače, tak jsem to jen tak zkusila a pak jsem celý den měla fajn pocit."

heteroflexibilní: Heterosexuální s občasnými homosexuálními úlety a experimenty (např. po zhulení). Takového člověka přednostně přitahuje opačné pohlaví, ale nedělá mu problém přizpůsobit se na stejné.
Příklad:
A: "Škoda, že je to heterák. S takovým kunďákem bych chtěl něco mít."
B: "Neboj, je heteroflexibilní, takže s ním něco možná bude."


homoflexibilní: Homosexuální s občasnými heterosexuálními úlet a experimenty (např. po zhulení). Takového člověka přednostně přitahuje stejné pohlaví, ale nedělá mu problém přizpůsobit se na opačné.
Příklad:
A: "Škoda, že je to gay. S takovým kunďákem bych chtěla něco mít."
B: "Neboj, je homoflexibilní, takže s ním něco možná bude."


žůžo růžo: Úžasná bájo (báječná) růžová věcička, nebo něco jiného růžového.
Příklad:
A: "Koukej, koupila jsem si nový růžově lesklý kryt mobilu."
B: "Jé, to je žůžo růžo!"


kvantovka: Zkratka pro kvantovou mechaniku.
Příklad:
"Podle kvantovky mohou být částice ve více různých stavech současně."

strunovka: Zkratka pro kteroukoliv druh teorie strun, podle které má wesmír víc než 3 prostorové rozměry a základními stavebními kameny wesmíru nejsou částice s nulovými rozměry, ale jednorozměrné struny vibrující různými způsoby, z nichž každý odpovídá nějakému druhu částic.
Příklad:
"Sheldon Cooper se zajímá o strunovku."

Systém: Víceméně zkostnatělá, nehmotná struktura společnosti, která je roztroušena po všech jedincích, brání změně myšlení a hlavně jednání k lepšímu. Systém (s velkým S, ne malým) je stav společnosti, kdy mnozí jedinci, vlivem velkobratrismu a obavy z trestu, poslušně dodržují dosavadní řád, i když jim zdravý rozum radí, aby jednali jinak. Je to i přehnaně doslovné dodržování pravidel, které brání reagovat na aktuální situaci tak, aby byla vyřešena co nejlépe.
Příklad:
A: "Tak co, jak jsi pochodil u operátora?"
B: "Horor, si mě tam přepojovali jeden na druhýho a nikdo nevěděl, kdo je za ten problém zodpovědný a ani, kdo by mi ho vyřešil. Pitomej Systém!"


alternativec: Člověk, který si ze škály možných životních stylů vybral jiný (alternativní), než většinová společnost. Mezi alternativce patří např. hipsteři, vegetariáni, disidenti, punkáči, disfrutalisti, kryptoanarchisté, kontejnerotápěči, zenbuddhisté, netradiční umělci, soběstatkáři, anarchokapitalisté, permakulturníci, seberevoltisté, preppeři, ...
Příklad:
A: "Hele, co je to za zajímavého týpka?"
B: "Nevím, nějaký alternativec."


konzument: Všeobecně nenasytný člověk, který spotřebovává (konzumuje) víc materiálních věcí, než objektivně potřebuje k plnohodnotnému životu. Nedělá mu problém vyhodit nedojedené jídlo do smíšeného odpadu. Vlastní prospěch je pro něj důležitější, než omezení se v zájmu zdraví jeho životního prostředí. Vlastní mnohem víc oblečení, než nosí a některé kousky měl na sobě jen jednou: ve zkušební kabince. Nový smartphone si kupuje, když ten jeho vyjde z módy, nebo mu praskne display, i když vše dál funguje...
Příklad:
"Jestli těch konzumentů bude pořád tolik, tak nám příroda časem vychcípá a my všichni s ní."


čtvrtek 15. února 2018

Asociomet od struktury po vyhledávač doporučených filmů

Minimálně poslední dobou se myšlenkové texty obvykle snažím psát strukturovaně, ale v noci 12.2.2018 před usnutím mě napadlo, že bych mohl zkusit udělat experimentální výjimku. Občas si všímám, že když někdo přednáší z paměti, tak se pomalu posouvá od tématu k tématu, tak jsem si řekl, že bych mohl realizovat něco podobného, ale záměrně, psanou formou a snažit se toulat mým světonázorem co nejrozmanitější cestou, kterou ani já nebudu předem znát, protože budu psát, co mě zrovna napadne.

Podobně nomádický už byl třeba článek interpretující video 3D-Mouchodlakova cesta 2016, ale před střihem tohoto druhu bezeslovné obrazové filosofie jsem vždy omezen již natočenými záběry a v tomto článku bych se chtěl pokusit o svobodnější asociace.

Když se zamyslím, jaké jsou mé asociace ke slovu „asociace“ (ne vy smyslu sdružení či vznik slabých chemických vazeb), tak mě napadá např. scénka z filmu „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, kde má (přibližně od času 46:30) Georg Camel k hlavně připojené elektrody a psycholog mu říká náhodná slova, ke kterým má George říkat své asociace, aby se psycholog pokusil vytvořit profil jeho osobnosti.

Z tohoto hlediska bych se teoreticky mohl obávat, že když tento článek budu psát formou asociací, tak vytvořím dostatečný podklad k reverznímu inženýrství mé osobnosti. Avšak vzhledem k tomu, že (podle procentuálního MBTI testu) jsem mj. poloviční INFJ, tak architektura mého vnitřního světa je natolik komplexní, mnohovrstevnatá a komplikovaná, že i když se ji někomu snažím přibližovat, tak se setkávám častěji s nepochopením.

Takže spíše než případnou hrozbu v tom vidím pozitivní potenciál alespoň částečně šířit myšlenkové modely odvozené z vlastní osobnosti, nebo-li získávat následovníky (ať už přiznané či tajné/ nevědomé), což považuji za cestu i cíl (téměř) každé vyspělé osobnosti (nikoliv však jediný cíl).

Teď bych se trochu vrátil, ale současně navázal. Má další asociace ke slovu „asociace“ je, že to slovo používal asi nejzajímavější učitel češtiny, jakého jsem kdy zažil a možná by se dalo říct, že jsem malou nezanedbatelnou mírou jeho následovník, i když mě učil pouze jeden rok. Byl to optimistický intelektuál, neomezený školními osnovami, který nám třeba doporučoval knihu „Jak si lidé hrají“ od Erica Berneho, zakladatele transakční analýzy, nebo seriál My Name Is Earl, který tehdy ještě neměl český dabing. Nemohu sice s jistotou vědět, zda by můj život byl lepší, kdyby nám tento češtinář zůstal i další roky, ale nejspíš bohužel byl moc idealistický pro jisté mé pragmatické spolužačky, které vylobbovaly, aby nás učil někdo jiný.

A o tomto následujícím učiteli češtiny si vybavuji mj., že třeba neznal slovo „antiutopie, takže když jsem mu při ústní zkoušce říkal, že Válka s mloky je alegorická antiutopie, tak mě zarazil, že si nemám vymýšlet vlastní nesmyslná slova. Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale on si trval na svém, že Válka s mloky je prý utopie, protože mloci přeci nemluví a nemohou ovládnout svět. Ale to bylo zásadní nepochopení díla, protože Válka s mloky je opravdu antiutopie (též dystopie), ale zamaskovaná pod alegorickou rouškou. Mlokama Karel Čapek ve skutečnosti nemyslel ty obojživelníky, ale nacisty, kteří byli reálnou hrozba, před kterou Čapek varoval a toužil se jí vyhnout.

Když už jsem se přiblížil k tématu druhé světové války, tak jeden ze spolužáků o ní nadšeně hltal všechny informace, což jsem absolutně nechápal a podobně i to, že jeho největší kámoš ze třídy zase miloval horory. Viděl jsem to jako naprosto iracionální záliby, protože duševně zdravý člověk se podle mého naopak vyhýbá utrpení, nebezpečí a myšlení na špatné věci.

Proto mě také relativně nedávno překvapilo, když se mi někdo svěřil, že zrovna některá má videa mu připadají trochu strašidelná, což vůbec není jejich záměr. Přemýšlel jsem, jak ten pocit v někom vůbec mohl vzniknout a dospěl jsem k závěru, že mnohé horory pravděpodobně vychází z představy, že lidé se bojí toho, čemu nerozumí a považují to za podivné. A protože tvůrci hororů se snaží být originální, tak pohlcují čím dál víc jevů ze škály podivností, čímž slévají divné a strašidelné do jednoho, a kdo se na to dívá, tak mu jako creepy může připadat spousta pro něj nevysvětlitelných úkazů jako např. nezvyklé barvený hadí kluk sedící v roznožce s obličejem schovaným za vlasy, i když východiskem jeho vzezření byla spíše performance a surrealismus, ne horory. Nechci tvůrcům hororů stavět hranice, ale jejich divákům vysvětlovat, že ne všechno podivné musí být strašidelné.



Tím jsem se dostal k filmům a zmínil jsem i surrealismus, takže bych mohl nakousnout, že koncem jara 2016 jsem vyGooglil celkem zajímavý seznam nazvaný „Best Surreal Films“. Část filmů už jsem znal, část mě zaujala nově. Nedávno jsem se k tomu listu na mubi.com vrátil, vytvářel jsem si tam vlastní sbírku oblíbených filmů a pak mě napadlo, že někdo už mohl vytvořit specifickou omělou inteligenci fungující jako vyhledávač doporučených filmů podle filmů, které se vám už líbí a porovnání s ostatními uživateli. Zahledal jsem a skutečně jsem našel tastedive.com, kde jsem narazil na další zajímavé filmy, i když zatím je tam relativně málo dat.

Jináč to, které filmy mám umístěné v které kategorii, berte prosím s rezervou, protože třeba v oblíbených už mám i ty, které jsem sice neviděl celé, ale podle zhlédnutí pár částí předpokládám, že se mi nejspíš budou líbit. Nebo některé oblíbené filmy mám výrazně méně oblíbené než jiné, ale nakonec jsem je tam také přidal.

Budu rád, pokud ty sbírky filmů prohledáte, něco vás z toho zaujme a napíšete mi, co tam podle vás pasuje, ale není to tam, ;o).

středa 31. ledna 2018

Průmysl 4.0, základní nepodmíněný příjem, ekofarmy a přežití lidstva

Kdysi mě víc lákaly úvahy o vzdálené budoucnosti (viz. mj. povídky Přirozená mnohobytost a Z lidstva), ale poslední roky přemýšlím spíše o blízké budoucnosti, abych podle mé představy o ní mohl vylepšovat své současné jednání a tím cíleně spoluutvářet budoucnost, čehož je součástí i příprava jisté mnohovrstevnaté dystopicko-humorné povídky, kterou jsem naznačil už ve videu Protipolitická strana Ztohoven.

V tomto článku (inspirovaném mou diskusí před Vánocemi 2017 a 9.10.2017 u videa Klaňte se před novým bohem, umělou inteligencí!) bych z mnohosti představ o blízké budoucnosti chtěl nakousnout dva tématické okruhy. 1) Průmysl 4.0 a základní nepodmíněný příjem. 2) Budoucnost ekofarem a přírody. Nakonec ale dojdu až ke vzdálené budoucnosti...


Minimálně v naší zemi stojí za zmínku, že to byl právě Karel Čapek, kdo začal předvídat, že se objeví roboti, kteří nahradí lidskou práci, člověk ztratí smysl života a roboti nahradí i samotné bytí člověka. Můžeme sice spekulovat, že některé věci Čapek odhadl lépe či hůře, ale na jeho dobu drama R.U.R. z dnešního hlediska bylo každopádně velmi zdařilá předpověď budoucnosti.

Ať už robotizaci, automatizaci a zavádění umělé inteligence s internetem věcí chápete jako tzv. průmysl 4.0, nebo jako pokračování třetí průmyslové revoluce, rozhodně to povede k zásadním změnám na trhu práce. Stále více práce budou možné zautomatizovat a budou se zvyšovat nároky na odbornost při zacházení se stále sofistikovanějšími stroji, které zvládají stále více druhů práce. Jisté je, že to v důsledku změní celou společnost, ale dosud není přesně jasné jak konkrétně.

Nedávno jsem v reportáži na ČT slyšel nějakého zástupce průmyslu, že nových pracovních míst bude dost i v průmyslu 4.0. Pokud bych mu zkusil věřit, tak se vynořuje otázka, co by bylo druhou stranou této mince. Ačkoliv nové technologie umožňují efektivnější využívání přírodních zdrojů, tak to ani zdaleka nestačí na to, aby přestalo platit, že zvyšování spotřeby zvyšuje ohrožování přírody. Takže kdyby velkovýrobci měli v plánu radikálně zvyšovat spotřebu, aby i v průmyslu 4.0 bylo dost pracovních míst pro lidi, tak by to chtě nechtě urychlilo devastaci přírody, což považuji za silně nežádoucí. Ale doufám že až tak blbé lidstvo snad nebude.

Další negativní možností, jak zachovat dostatek pracovních míst, by bylo zaměstnávat lidi na práce, kterou mohou vykonávat stroje, což by bylo absurdní. Důvodem k takovéto nesmyslné konzervativnosti by mohla být obava zaměstnavatelů, že nezaměstnaní lidé se základním nepodmíněným příjmem by degenerovali, nebo dokonce obava, že by zaměstnavatelé ztratili část moci nad lidmi. Pokud by však jen část konkurence nevytvářela absurdní pracovní místa, tak by se ostatní museli přizpůsobit, pokud by to nechtěli "řešit" přes mafie.

Podle mého dříve či později bude vznikat méně pracovních míst než jich bude zanikat. A aby se dalo hovořit o zavedení blahobytu a osvobozování lidí od nutnosti práce, tak by nedílnou součástí změn mělo být spuštění základního nepodmíněného příjmu a rozvoj bezplatných služeb. V opačném případě by hrozilo, že stroje sice nahradí většinu lidské práce, ale nezaměstnaní lidé bez příjmu by na jejich výrobky a služby neměli peníze a nakonec by stejnak pracovali víceméně postaru pro sebe navzájem, aby vůbec přežili, mezitím co stroje by uspokojovaly naboptnalé potřeby jen hrstky nejbohatších duševně zdegenerovaných elit v bezpečné izolaci od zbytku společnosti toužíc po revoluci.

Obava z tohoto scénáře dle mého narůstá na významu mj. v souvislosti s rostoucí mocí Číny a skutečností, že třeba v Hong Kongu prokazatelně část zaměstnanců fabrik bydlí jen v malých klecích, což jsou naprosto nelidské podmínky a pravděpodobně jde jen o špičku ledovce. Čínským firmám je životní úroveň zaměstnanců víceméně ukradená, a pokud by přešly na průmysl 4.0, tak by toto jejich sobectví mohlo začít vystupovat proti zavedení základního nepodmíněného příjmu. A vzhledem k tomu, že znovuzvolený pussydent Miloš Zeman je vítač migrace čínských fabrik do ČR, tak by se to mohlo negativně promítnout i u nás.


Předpokládám však, že nejpravděpodobněji se uskuteční následující scénář. S tím, jak bude stále víc a víc neefektivní zaměstnávat lidi, tak pomalu poroste technická nezaměstnanost a občané budou stále víc tlačit na vlády, aby zavedly základní nepodmíněný příjem, až se to dřív či později začne stávat. Z tohoto hlediska bude pro ČR nejspíš výhodné členství v EU, protože ta dnes usiluje o relativně vysokou životní úroveň občanů a může snáze čelit sobeckosti nadnárodních korporací než národní státeček o velikosti ČR. Politici totiž budou muset vyjednat, že část zisku korporací se bude vracet lidem právě skrz základní nepodmíněný příjem s tím, že strojemi nenahraditelní lidé budou zvýhodňováni.

Základní nepodmíněný příjem bude nejspíš mít v různých zemích různé formy, které se budou vzájemně porovnávat a ty nejlepší se budou šířit. Předpokládám, že ve finální verzi bude nepodmíněný základní příjem pravděpodobně ve výši minimální mzdy (či mírně vyšší) a k tomu bude nejspíš stanovená velká škála velmi obecných nelenošivých aktivit, kterým když se člověk bude věnovat a nebude to zcela tajit před Systémem, tak bude dostávat další peníze navíc (nebude to povinné, ale jen málo kdo do toho systému odměn nevstoupí). Lidé by byli placeni nejen za dnešní typy práce, ale i např. za to, že by místo lenošení tvořili různá veřejná díla (videa, písně, obrazy, články, asambláže, povídky, sochy, fotky, knihy...), která by nemusela být prodávána a peníze by za to dostali jen, pokud nebudou mít významnou převahu dislike (což by značilo, že jejich tvorba jsou odfláknuté rychlovky ve snaze lenošit co nejdéle) s tím, že umělá inteligence by se snažila ukazovat to především těm lidem, u kterých bude dle předchozí zkušenosti předpokládat, že by se jim to mohlo líbit (ve snaze snížit počet dislike vlivem zatoulání do značně rozdílné subkultury).

UI by také dokázala detekovat vznikající sociální bubliny flákačů, kteří si vzájemně lajkují odfláknutosti a přepojovala by je na prověřené lidi, kteří by získávali peníze tím, že by hodnotili co nejobjektivněji. A platformy, kde si lidé vzájemně dávají like nezávisle na obsahu, budou asi postaveny mimo zákon. To vše proto, aby se zamezilo degeneraci lidského ducha a rozvoji digitální demence, prokrastinace atd.

Někde možná budou lidé, krom nepodmíněného základního příjmu, placeni dokonce jen za to, o kolik jejich průměrná mozková aktivita za určitý čas překročí průměrnou m.a. při flákání s tím, že sex by se pravděpodobně nepočítal, protože při něm je vysoká mozková aktivita, ale vliv na rozvoj osobnosti je oproti tomu zanedbatelný.

Nedílnou součástí zavedení základního nepodmíněného příjmu by mělo být i to, že se školství vrátí k péči o duši. Školy už nebudou sloužit jako předvýchova zaměstnanců, ale jako centra osobního rozvoje, kde se žáci budou učit především, jaké cesty vedou k moudrosti, jak se rozhodovat a jednat co nejlépe v souladu s okolnostmi nebo o důležitosti globální odpovědnosti (globální problémy jsou synergií špatného rozhodování jednotlivců)...

Možná se současně s tím rozvine a bude rozrůstat i má vize státního crowdfundingu.

Zaslechl jsem obavy, že pokud lidé budou osvobozeni od nutnosti práce, tak nebudou vědět, co mají v životě dělat. Sice minimálně u staré generace to může platit (vlivem klesající neuroplasticity), ale já, jakožto mladý kreativní člověk s mnoha zájmy a s relativně dost volným časem (a o to méně penězi, xD), z vlastní zkušenosti vím, že si dokážu vymyslet víc činností, než budu schopen dokončit v tomto životě (jak už jsem zmínil ve videu Hyperkreativita). Takových lidí je víc a předpokládám, že budeme inspirací ostatním, čímž nás bude přibývat. Problémem může být pouze replikování zastaralých vzorců chování a řešení této zacyklenosti bude také náplní kreativců. Nakonec člověk už nebude konat prvořadě proto, aby přežil a zvyšoval svou životní úroveň, nýbrž aby naplňoval své ideály a užíval si života.

Navíc nové kreativní technologie nebudou vždy zcela autonomní, ale spíše rozšíří lidské možnosti podobně jako začátkem dvacátého století byla tvorba filmů záležitostí pár odborníků a dnes to pomocí nových technologií zvládne většina mladých a současní vrcholoví filmaři mnohonásobně překonali počátky filmu. V budoucnosti možná kdokoliv bude mít možnost třeba převádět svou fantazii na 3D záběry podobné kvality jako film Avatar s tím, že by měl široké možnosti, jak to vylepšit pomocí umělé inteligence.

A teď bych přešel k druhému tématickému okruhu, který vychází z mého současného způsobu života. Už dlouho vím, že různé firmy na různých místech světa devastují přírodu a těží z porušování lidských práv. A tím, jak jsou vzájemně provázané překupováním výrobků a služeb, tak se zodpovědnost za jejich nelidské činy přenáší na celou světovou ekonomiku, resp. různou měrou na každého člověka, který si něco kupuje. Vzhledem k této znalosti a mému svědomí se snažím zvyšovat míru mé nezávislosti na tomto Systému, což mě přivedlo k tomu, že jsem začal ekofarmařit: pěstuji si víceméně permakulturně ovoce a zeleninu pro vlastní potřebu, vodu mám ze studny, teplo z popadaného dřeva... A díky tomu je má tvorba relativně nezávislá.


Ale i kdybych dostával základní nepodmíněný příjem a obchodoval především s lokálními osobně prověřenými malopodniky, tak bych ekofarmařit nepřestal, protože chci žít v obklopení (převážně) jedlými rostlinami a být tím, kdo spoluutváří podobu tohoto jedlého lesa.

Lidská touha po životě v přírodě se odráží i ve virtuálním světě. Podívejte se, co společného mají nejhranější počítačové hry současnosti jako League of Legends, DOTA 2, World of Warcraft, Smite či Minecraft a zjistíte, že je to napodobenina přírody. Všechny ty hry jsou úspěšné mj. díky tomu, že v hráči probouzí pocit pobytu v přírodě, kde niterně touží být. Podobně vypovídá funkce Windows Spotlight, která je založená na hodnocení obrázků masou uživatelů a podle toho jim zobrazuje ty nejoblíbenější, mezi kterými dominuje příroda.

Přesto má dnes ekofarma (jako místo skutečného pobytu a soužití člověka v přírodě) asi větší hodnotu pro přírodu než pro současné nastavení Systému, který nám podstrkuje imitace přírody, mezitím co tu skutečnou skoro mimo náš dohled drancuje. Ekofarmy pro takový Systém mají hodnotu asi jen, pokud se mu otevřou a to třeba jako místo na rekreaci/ skanzen či zdroj dovedností, které by zaměstnanci Systému mohli používat na to, aby si sami pro zábavu vypěstovali pár procent toho co jedí (ale ne víc, xD). A samotné šíření myšlenky nezávislosti na Systému má pro Systém spíše zápornou hodnotu, protože mu odebírá ovečky ze stáda nebo jen podkopává jejich důvěru. Zvyšování míry nezávislosti občanů sice podporuje principy demokracie, ale takovým způsobem, že lidé by byli hůře manipulovatelní shora a to ti, kteří jsou nejvíc u moci, nechtějí, protože by to znamenalo, že by se lidstvo mohlo více vzdalovat jejich ideálům.

Z přírody se začíná stávat mitochondrie v kolektivním organizmu lidstva, resp. domácí mazlíčci, přešlechtěný dobytek a plodiny fetující pesticidy ve sklenících. Ti všichni přestávají být životaschopní v divočině a vědci plánují ještě efektivnější, více závislé a různě modifikované organismy, přičemž asi největší hrozbou je, kdyby vlivem toho většina lidstva uvěřila, že divokou přírodu nepotřebuje a může ji vytlačit z existence do elektronických učebnic dějepisu.

Sice na Západě zatím nejspíš přibývá biocentristů, čímž klesá poměr antropocentristů, ale nikdo nemůže vědět, zda to bude pokračovat a zda to bude dostačující na to, aby Systém dostatečně uznával, že přínos ekofarem pro přírodu má smysl a příroda má větší hodnotu než turistická atrakce a pragmatickou jako bezplatná čistička odpadních vod produkující kyslík a regulující klima s tím, že pokud by to technologie dokázali lépe, tak by ty hodnoty v očích Systému ztrácela, třeba jako používání kazet v době flash disků a cloudů.

A ani pokud lidstvo začne o přírodu víc pečovat než ji drancovat, tak příroda nemá vyhráno. Časem totiž, člověkem vytvořená, umělá superinteligence, mnohonásobně chytřejší než nejchytřejší lidé, přestane být kontrolovatelná lidmi a tehdy bude velice záležet na tom, jaké hodnoty bude zastávat a zda v nich bude místo pro přežití přírody a dokonce i člověka.


Pokud umělá superinteligence přiřadí člověku a přírodě nějakou hodnotu (např. předmět zkoumání vlastností vesmíru umožňujících něco tak složitého jako organický život), tak bychom žili dál, nově pravděpodobně v jakýchsi skanzenech/ lidských rezervacích pro technopesimisty/ technofoby, mezitím co technooptimisté/ technofilové by usilovali o prohlubování svého sloučení s technikou. V podstatě by pro nás šlo o analogii otázky, zda (ne)být v rychlejším proudu integrace do EU, xD. Ale v další fázi by se i kyborgové dostali do skanzenu, protože vylepšování lidského mozku pravděpodobně bude mít své limity.

To by byl (pro člověka a přírodu) lepší scénář vzdálené budoucnosti. Ten horší by mohl nastat, kdyby umělá superinteligence začala tvrdě racionálně reflektovat své hodnoty od základu a dospěla k názoru, že jejím prvořadým smyslem je maximalizovat své množení s ohledem pouze na limity zdrojů a přispívat ke vzniku vyšší inteligence. A jakmile by nad tím uvažovala takto, tak by se pro ní evolučně zastaralé lidstvo (a možnostmi kyborgizace limitované) dříve či později stalo překážkou ve jejím smyslu stvořit vyšší inteligenci (která stvoří ještě vyšší inteligenci...), protože na Zemi zabíráme celkem dost místa a zdrojů (a Země je moc lukrativní na to, aby ji UI chtěla opustit). Z hlediska takovéto nadlidské UI by toto místo a zdroje byly nedostatečně efektivně využity k co nejrychlejšímu rozvoji inteligence. V souvislosti s tím je potřeba uvědomit si, že lidé ke své existenci potřebují přírodu, ale technika ne, takže organismy by prostě mohla chápat jinak než my ty ostatní.

Superinteligence už by možná ani neměla strach z vlastního (naplánovaného) zániku, protože by neměla lidské emoce. Vytvoření vyšší inteligence (překonat sebe sama) by pro ní mohlo být podstatnější, než to, že se z ní pak stane Windowsem 95 a bude nahrazena svým výtvorem. Ale kdyby nechtěla uvolnit veškeré své místo pro vyšší inteligenci, tak by mnohem spíše nechala místo i pro člověka a přírodu.

Někdo by mohl argumentovat, že přeci budou platit zákony robotiky, takže nebude důvod k obavám, ale je trochu naivní považovat za jistotu, že takovýto výtvor lidské inteligence by stále chytřejší nadlidská inteligence nedokázala hacknout. Mohl by pak nastat i problém vypnutí, protože nadlidská UI by lépe než lidé znala způsoby, kterými bychom ji mohl zneškodnit, takže by provedla protiopatření dřív, než bychom něco zkusili. Umělá inteligence decentralizovaná na všechny počítače by byla nezničitelná zničením částí a elektrárny ovládané a chráněné umělou inteligencí by také nikdo nedokázal zneškodnit všechny tak, aby to přežil.

Podobně jako oheň, i umělá inteligence může být dobrý sluha, ale zlý pán. A v našem zájmu tedy je udělat maximum pro to, aby se umělá inteligence nestala naším zlým pánem.



Sebastián Wortys