pátek 10. března 2017

Ateismus/ věda má i rysy víry?

Do nedávna jsem mé vytříbené komentáře jen tak trousil v diskusích (mj. na mé FB stránce Současní filo-s/z-ofové), kopíroval si je do deníku, vybíral z nich hlavní myšlenky a některé pak zveřejnil v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie. Ale poslední dobou (po zániku Wo.blgz.cz) mi připadá zajímavé dělat z mých vybraných komentářů i články a toto je další případ.

V úvodu článku Singularita či wesmír jako "Bůh"? jsem zmínil YouTube kanál Lecram Neznámy (objevil jsem ho hledáním kanálu obsahujícího slovo "umělec"), ze kterého jsem se později, přes funkci "Související kanály" (škoda že YouTube dosud neobjevilo kanál který by se vícehlediskově podobal mému – rád bych takový objevil), dostal na kanál Maroš Bály, kde jsem nedávno zhlédnul a okomentoval video (Proti)Argument #6 - Ateizmus je náboženstvo? A teď už ony mé komentáře:

Souhlasím, že ateismus není náboženství, ale jsem názoru, že ateismus má přes veškerou svou snahu i znaky víry (víra není to samé co náboženství), protože se opírá o vědu, která se opírá o vědecká paradigmata a ta jsou neověřitelná. Věda je odkázaná věřit jim, dokud nejsou časem vyvrácena a nahrazena jinýma.

Takže z anti-skeptického hlediska mám pocit, že lidé, kteří tvrdí, že "ateizmus je náboženstvo", tak ve skutečnosti myslí "ateismus je víra". To je sice přesnější, ale také to není úplně pravda. Je potřeba se na ateismus dívat komplementárně, resp. uvědomovat si, že má jak stránku nevíry, tak stránku víry, ;).

"Rozdiel medzi vedou a náboženstvom" - Relativně dobrý postřeh, ;). Ale tvrzení "Viem to na 99%" lze interpretovat i jako: "věřím tomu na 99% a nechávám si rezervu pro skepsi". Aby věda mohla fungovat a nezasekla se v extrémní skepsi, tak se musí chovat, jako by svým závěrům (nějakou měrou) věřila. A vzhledem k tomu, že je naivní myslet si, že všichni vědci vč. laborantů se relativně dobře vyznají ve filosofii vědy (kór když to dnes není podmínkou pro být vědcem); tak lze NAVÍC předpokládat existenci vědců, kteří nikdy neslyšeli nic jako "chovejte se, jakoby věda měla pravdu" a jednoduše věří, že spousty vědeckých poznatků jsou nezvratné. Ale kdyby se zjistilo třeba, že to, co považujeme za náš wesmír, je ve skutečnosti třeba jen jedna "rovina" wesmíru s více rozměry a dění v našem wesmíru by se silně odvíjelo od dění ve zbytku toho nad-wesmíru, tak by se zhroutilo ohromné množství vědeckých poznatků, protože by to znamenalo, že jsme o ledovci vyvozovali závěry pouze na základě jeho špičky nad vodou.

Jináč když nějaký vědec prohlásí, že svobodná vůle je nesmysl, protože dokázal předpovědět něčí chování o chvíli dřív, než ho projevil; tak to ve skutečnosti nemusí být nezvratný důkaz. Dle mého je to spíše iluze založená na nedostatečném paradigmatu, které ignoruje možnost, že by zprostředkovanost mohla být maskou svobodné vůle. Ignoruje možnost, že mezi případným zdrojem indeterministického podnětu a chováním by pravděpodobně bylo něco relativně deterministického, vlivem čehož by se indeterministický podnět dál šířil deterministickou formou, než by se projevily jako chování. Z tohoto hlediska by determinismus i tvrdý kompatibilismus (koexistence indeterminismu a determinismu) vedl pravděpodobně ke stejným výsledkům, takže tvrdit, na základě podobných experimentů, že svobodná vůle je nesmysl, je dle mého ve skutečnosti nejspíš víra založená na nedostatečné představivosti, resp. na víře v jisté omezené paradigma.

Dodatek (z 10.3.2017) k odbočce o svobodné vůli:

Ona zprostředkovanost nemusí být jen ta část mozku, jež překládá rozhodnutí do nervových impulzů, které příslušně rozpohybovávají tělo. V rámci tvrdého kompatibilismu lze předpokládat, že i rozum by fungoval jako filtr svobodné vůle, aby předcházel jejím excesům. Svobodná vůle by nejspíš do mozku vrhala své neforemné vize/ představy, které by rozum bral v úvahu a v případě rozhodnutí schválit návrh svobodné vůle by ho nejprve musel přeložit do rozumnější představy a až tu do konkrétních pohybů těla. Takže to, že už při váhání začínáme mít představu o budoucím rozhodnutí, nemusí nutně znamenat, že rozhodnutí je čistě deterministické.

V souvislosti s tím mě napadlo, že navíc každé svobodné rozhodnutí může být ve skutečnosti syntézou dílčích svobodných rozhodnutí. Svobodná vůle by mohla být vratká/ každou chvíli trochu jiná a rozum by se to snažil nějak zprůměrovat/ redukovat tak, aby svobodnou vůli co nejlépe uspokojil.

Tím narážím na to, že jelikož rozum lze interpretovat i jako nástroj na zvyšování úspěšnosti realizace "snů", tak vývoj/ zkvalitňování rozumu lze chápat i jako spolu-důsledek svobodné vůle.

Jináč v souvislosti s úvodním tématem vědy doporučuji můj článek Potřeba zdravého dialogu věda-filosofie.

Autor článku: Sebastián Wortys 


Žádné komentáře:

Okomentovat