Ačkoliv zánikem mého harddisku zanikl i rozpracovaný projekt videa 3D-Mouchodlakova cesta 2016, tak díky zálohám jsem měl základ projektu z roku 2015, kterému jsem upgradoval vizualizaci úvodu a vyměnil závěr. Některé záběry smrt HDD sice nepřežily, ale naštěstí snad žádný z těch nejzajímavějších.
Na první pohled se video může zdát jako nahodilá sekvence nesouvislých záběrů, ale ve skutečnosti jsem to pečlivě promýšlel několik dnů tak, aby v tom bylo ukryto co nejvíc myšlenek. O to víc zhlédnutí podporuje analogické myšlení a stimuluje epistemologický anarchismus (viz. úvod).
Jako dosud každý rok, i tentokrát je video o něco delší a dle mého i kvalitnější (mj. nejspíš vzrostl poměr metafor/ analogií vůči kontrastům/ paradoxům), tak doufám, že tě zaujme.
0:33 - 0:36: Záběr lidí kalících v bahništi + poklidní plameňáci vyjadřuje, že lidé se občas dokážou chovat divočeji než některá zvířata.
0:36 - 0:38: Obraz Garden of evolution od Joseph Klibansky se může jevit jako utopický solarpunk, ale Hundertwasserova nejlepší budova (ve formě geniálního městského samorostu) dokazuje, že je to realističtější, než se může na první pohled zdát, takže to má některý znaky simulakry.
0:39 - 0:42: Fotografii tohoto úctyhodného bizarního muže jsem na HumanArt zveřejnil černobíle i barevně, a proto ten vizuální efekt, který symbolizuje následující komplementaritu: Černobílá značí tíži jeho osudu a barevný je jeho přístup k němu. Následující záběr nedalekého krámku s mechanizovaným vyšíváním kýčovitých zástěr s vyprchávajícími náznaky folklórních ornamentů je vůči tomu bizarnímu muži v analogii i kontrastu. Analogie spočívá ve vyšívání a kontrast v přístupu. Muž tvoří, kdežto žena v krámku spíše replikuje. Je však potřeba uvědomit si i to, že takový krámek je stále mnohokrát lepší než jiné nabízející pochybnější suvenýry (které jsem však nenatočil, a tudíž nemohl dát ve videu do kontrastu).
0:42 - 0:45: Tato kombinace záběrů se principiálně opakuje i v některých dalších částech videa a vybízí k hledání vztahů mezi street artem (v pozici outsider art) a etablovaným uměním v galerii. Jsou opravdu všechna umělecká díla v galeriích kvalitnější než všechna pouliční? Osobně si to nemyslím (viz. některé pozdější střihy dle tohoto principu).
0:48 - 0:57: Je snazší cestováním inspirovat humanitní vědy, ale naštěstí jsem se nachomýtl i k situacím, ze kterých jsem poskládal inspiraci pro přírodní vědy. Nejprve jsem dal záběr promítané ISS, abych zdůraznil kontext a bylo pak zjevnější, že následující záběr je vizualizace struktury wesmíru (v souvislosti s níž uvádívám mé podobenství o CERNu), kterou jsem vztáhnul k promítané Mandelbrotově množině, což má naznačovat, že wesmír má některé rysy fraktálů, ale je v rovnováze s chaosem. Od wesmíru a fraktálu jsem přeskočil k želvičce, která vůči předchozím záběrům má symbolizovat živé a tím narážet na mé myšlenky v odstavci „Stvořil ŽIVOT svůj rodný wesmír?“ u článku Citáty z knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie v metru. Současně mi to asociuje slova "odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec" z knihy Stopařův průvodce Galaxií.
0:57 - 1:01: Veřejně souložící želva obrovská je v kontrastu s církví (současně to je interpretovatelné jako vývoj od primitivnosti k víře), jejíž pomalé zanikání pak symbolizuje černobílé torzo kostela, po kterém následuje záběr záběru umělecké vizualizace srážky částic v CERNu. To značí vývoj od víry k vědě, ale následující záběr kamenného kruhu (po šibenici), tvarově analogického k detektoru v CERNu, má symbolizovat, že i věda má ve svém jádru zbytky víry, kterých se neumí zbavit.
1:06 - 1:22: 9 záběrů různých předmětů, které však mají společný základní tvar: kruh, do jehož středu se paprsčitě sbíhají úsečky (z toho 5 posledních tvarů jsou jízdní kola v různých stavech). Vlivem toho jsem si uvědomil, že každý fenomén má vůči zbytku světa mezi některými rovinami paradoxní vztah a mezi jinými rovinami analogický vztah. A paradoxy/ kontrasty bývají pravděpodobnější (snáze vznikající) než analogie.
1:22 - 1:28: Kontrast toho, jak lze využít plochy budov. Chátrající budova oživená uměním vs opravovaný monumentální kostel přelepený velkou reklamou na obuvní značku.
1:29 - 1:32: Kontrastem překrásně fantaskní sochy od Billio Nic s minimalistickými železnými sochy chci říct, že sochy vystavované v ulicích Prahy by mohly být daleko zajímavější. Dokonce i na vesnici lze očividně objevit mnohem zajímavější železné sochy než ty špičaté krychle v centru Prahy.
1:39 - 1:40: Kontrast matematicky vyumělkovaného kostelu s moderní absurdně tvarovanou duhově barevnou budovou. Podobně bláznivých budov bych uvítal víc.
1:47 - 1:52: Člověk si řekne "hezký prales", ale pak dostane facku za vytěžování přírody vlivem přehnaného konzumu (symbolizovaný poutí) a je postaven před ekologické a morální otázky. Např.: Jak mohu přispět ke zvýšení ochrany přírody a k omezení konzumu? Po záběru pouti následuje varovný postapokaliptický výjev, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom si na ty otázky odpovídali spíše špatně...
1:51 - 1:54: Člověk si řekne "bordel". Hnusné náhodné harampádí, ale pak následuje obraz v galerii, který se tomu předchozímu záběru podobá a člověk si může položit otázku: Kde je přibližná hranice mezi bordelem a uměním? Lze ji definovat pomocí jediného hlediska, i když si uvědomíme, že některá náhodná/ nezáměrná uskupení (tzv. "náhodovzniklé umění") mají uměleckou hodnotu?
1:54 - 2:07: Budova parlamentu, šachovnice promítaná na budovu se stejným štítem jako parlament, socha maňásků na prstech obří ruky (nejspíš metafora na manipulaci) a to završené unifikovanými zatrpklými postavičky. Ale tu náhle se cosi zvrátí a proces vede k rozvoji subkultur. Ghotyčka, jí podobná tvář na podobném místě v bizarním obrazu, malba ufonů, pomocí detektoru hran audio-vizualizovaný okraj člověka promítaný na zeď, bizarní budova... V podstatě tím naznačuji, že centralizovaná snaha o unifikaci může (v relativně svobodné zemi) paradoxně stimulovat tendenci k rozrůzňování.
2:09 - 2:13: Čisté hezky pomalované popelnice vs haldy neuklizených odpadků v opuštěné budově.
2:13 - 2:18: Vzácně překrásný moderní dům vs přemnožené fádní mrakodrapovité budovy vs krásná alternativní dřevostavba v divočině. Vypadá to, že ziskuchtivostí poháněný neo-funkcionalismus vytlačuje krásu z měst. Jak to vyřešit?
2:42 - 2:43: Věneček z pampelišek bych raději viděl na kompostu, než ve smíšeném odpadkovém koši. To, že existují odpadkové koše, u kterých nejsou selektivní odpadkové koše, vlivem hloupých/ líných posiluje ekologickou krizi.
2:45 - 2:50: Skuteční štíři následovaní kostrou fiktivního tvora od Jana Švankmajera, pak Beeraffe (outsider art na evropském Woodstocku) a nakonec zase skutečné zvířátko. Příroda je inspirací pro rozvoj fiktivního světa, ale stejnak pak máme tendenci vracet se k ní.
2:50 - 3:02: Shluk záběrů městských samorostů.
3:14 - 3:18: Pouťová atrakce katapultu následovaná záchrannou službou v maringotce pro případ zranění artisty v cirkusu. K tomu mě napadá, že lidé žijící v relativní jistotě mívají absťák po adrenalinu a kompenzování může mít sebedestruktivní důsledky.
3:18 - 3:21: Maringotka s klaunem, který se připravuje na vystoupení a pak v podobné pozici zpustlá maringotka, o jejímž předchozím životě můžeme jen fantazírovat. Jisté je jen to, že koncem jejího života v ní byly uskladnění došky. Jaké jsou naše šance dohledávat ztracenou historii?
3:45 - 3:56: 7 záběrů různé tekoucí vody: kašna, fontány, vodopádek... Trochu to graduje a pak je záběr na hadici, která absurdně kape na zrezlou elektrodu u traktorové baterie a jako třešnička na dortu je zavlažovač, který stříká na zeď, :D. A mám pocit, že to šedé není jen odhalená omítka, ale i záplata, která řeší jen následek a ignoruje jeho příčinu. Příčinu, která vznikla obecněji vlivem toho, že centrální plánování nemá šanci bezchybně řídit celý svět. A když už jsem zmínil příčinu příčiny, tak bych ještě zmínil můj pojem "kauzalon", který je v kauzalitě analogií holonu, resp. něco, co je současně příčina i následek (vůči různým kauzalonům různě).
4:23 - 4:27: Laserová harfa sice přináší něco nového, ale vůči starým varhanám je to spíš degenerace.
4:35 - 4:38: Kombinace záběru poutě a plazů (nejspíš agam) v prodejních krabičkách naznačuje, jak konzum přetváří význam přírody na jakousi atrakci.
4:39 - 4:45: Zarostlé kameny jsou přirovnané k Hundertwasserově zarostlé architektuře a ta se překvapivě podobá jistému abstraktnímu obrazu, ve kterém je ukryto poprsí, jehož pozice shodou náhod koreluje s okny a jejich okolím na zdi v předchozím záběru. Je to náhodná podobnost, nebo se ten malíř (jehož jméno neznám) náhodou koukal na to samé, co já?
4:48 - 4:49: Pokud si mám vybrat, která z těch dvou věcí u cedulky je umělecké dílo, tak si volím spíš křovinořez, :D, a ne to stoličkovité cosi.
4:49 - 4:53: Imitace old school totemu následovaná moderním totemem na vesnici a nakonec "Pražský totem" s reklamy (na fast food a banku), které jakoby ukazují na Hrad. Reklamy, ke kterým se investoři modlí, aby jim přinesly víc peněz, než do nich vrazili. Podobně jako se u nás modlí čínští investoři mj. vlivem toho pána z Hradu.
5:05 - 5:16: Masový hrob skoro 7 000 sovětských vojáků, kteří pro SSSR převzali okupační štafetu Československa. Následuje pomník člověka, který si nenechal líbit, když SSSR s okupací přitvrdil. (ČR má jednoho Palacha, ale současný Tibet přes 140 a bohužel je to pořád málo na to, aby ČR neposilovala spolupráci s východní analogií SSSR.) Pohled na Hrad od zámečku tvaru a barvy srdce symbolizuje Havlovu vládu s ušlechtilými cíly, které však k realizaci potřebují dlouhodobější úsilí. Naše neschopnost pokračovat v jejich realizaci správným způsobem vede k negativismu a hrozí pomalý návrat totality. To však náhle utíná záběr anarchie z evropského Woodstocku, kde bývá skoro milión svobodně myslících lidí. A nakonec je záběr mikronárodu, který symbolizuje, že Systém možná směřuje k decentralizaci a současně je to narážka na mou chystanou povídku, ve které rozpracovávám mj. myšlenku, že postmoderna je dekonstrukcí moderny na celostnost...
5:28 - 5:33: Miminka krajty uvězněná v krabičkách, jejichž uspořádání se podobá střešnímu průhledu do obchodního domu a ten mříži nad opuštěnou oficiálně neexistující zatopenou budovou.
5:33 - 5:35: Kus náhrobního kamenu zabudovaný do dlažby. Funkcionalistický přístup k symbolu lidských ostatků, nebo umělecká recese?
5:42 - 5:47: Eskalátor v historické budově a monumentální okna kostelu kontrastující s obyčejnými okny přístavbičky kostelu. Z jednoho hlediska nevkusné zásahy, z jiného možná realistická řešení.
5:49 - 6:01: 2 značky práce bez práce a pak trocha dřiny pro ty chlastodárce a televizodárce nahoře, aby se neřeklo. Unaveni manuální realizací cizí myšlenky nemají vůle k tvoření vlastního života a raději se nekonstruktivně ožerou. Pak se stává, že se v lese objeví gauče, ale ve skutečnosti jsou od alternativních pastevců koz...
6:05 - 6:10: Hračky za výlohou. "Výloha", za kterou lidé pracují hlavou skrze notebooky. "Výloha" do života pokérovaného cirkusáka či cirkusačky. A nakonec průhledná piksla s typicky smotaným psohlavcem zeleným (had) za 9 900Kč. Celé to naznačuje, že lidé se k některým lidem občas chovají, jakoby lidé nebyli.
6:32 - 6:37: Dílo Chaluhy od Xénia Hoffmeisterové mi z mých záběrů a sociovalo rosnatku okrouhlolistou a nezvykle růžové technické osvětlení, u kterého by mě docela zajímal záměr vzniku, :D.
6:45 - 6:50: Sponzor festivalu: "Muzika od Play zadarmo!" Facka: operní pěvec na monitoru upevněném na vnější zeď opery. Druhá facka: harampádí. A nakonec fiktivní bordel z popsaných papírových lodiček v galerii.
6:50 - 6:51: Okrasná zelenina na náměstí mi připadá lepší než zdobit města toxickými květiny.
6:51 - 6:54: Českobudějovická instalace Vnímání je sice podstatou zajímavý nápad (změna způsobu vnímání kašny vlivem změny kontextu), ale mě osobně to znemožnilo kašnu vidět, protože jsme se tam objevili až po zavření domu umění, což byla jediná možnost přístupu pro lidi, kteří s sebou nenosí dlouhé žebříky nebo padáky. Také mi to překáželo ve výhledu z jedné strany náměstí na druhou a připadalo mi to jako zasadit technický most do historického centra (což jsem naznačil předchozím záběrem). Alespoň mám další zajímavou vzpomínku, i když spolu s ní obavu, jakým způsobem s tím materiálem za čtvrt miliónu pak bylo naloženo.
7:00 - 7:11: Schody do tajemné temnoty, po kterých následuje fantazírování - neznámo je zdroj inspirace.
Upozorňuji: to, že má interpretace videa Cesta 3D-Mouchodlaka 2016 je takováto, vůbec neznamená, že by to někoho jiného nemohlo inspirovat k jiným myšlenkám (stejně tak ostatní videa z této cestovní série).
Tento rok (2017) bude 3D-Mouchodlak cestovat už po páté, takže možná krom klasického sestřihu záběrů vytvořím i sestřih za dosavadních 5 let a sám jsem zvědavý, jaké analogie a paradoxy se vyjeví mezi jednotlivými roky.
Autor článku: Sebastián Wortys
Žádné komentáře:
Okomentovat