Jak začít...? Třeba tou první ironií, která tomu předcházela. Několik dnů před Vánocemi jsem si zálohoval notebook na relativně nový externí disk. Přibližně po dvou hodinách bylo hotovo cca 23% a externí disk se začal pomalu zadrhávat, až se odpojil a nepodařilo se mi ho znovu rozjet. Objednal jsem si tedy nový.
Ale než jsem si znovu našel čas na zdlouhavé zálohování notebooku, tak harddisk vyřkl svá poslední slova a moje data odešla do křemíkového nebe (viz. Red Dwarf S03E06).
Ironické bylo i načasování, protože jsem si zrovna dovypsal moudrosti z dlouhého filmu Chlapectví (2014, 165 min natáčených 12 let). Nemluvě o tom, že relativně nedávno jsem přišel o původní web viz. článek "Má reakce na smazání Wo.blgz.cz" z 16.11.16. A bokem mohu zmínit ještě to, že když bydlíte na samotě u lesa a spadne trocha sněhu, tak kurýr odmítá doručit zásilku, protože hrozí, že někde na příjezdové silnici může být sníh, i když tam ve skutečnosti není.
Vypadá to jako silně pesimistická ukázka Murphyho zákonů ("Co se může pokazit, to se pokazí.") a New Age optimista žijící v magickém realismu může oponovat svým "Kdyby se to nestalo, stalo by se něco horšího.", ale já se snažím být spíše realista. Onen transcendentálně založený optimismus neumím pro mě přijatelně potvrdit (ani vyvrátit) a mohlo to být mnohem horší, protože naštěstí mám zálohu notebooku starou půl roku a spoustu novějších záloh různých částí. Takže to budu dávat dohromady, dohánět a pochopitelně to zpomalí mou tvorbu. Třeba video 3D-Mouchodlakova cesta 2016 jsem chtěl dokončit v první polovině ledna, ale bude to výrazně později...
I když se snažím být realista, tak mívám sklony i k optimismu, k čemuž bych dal malý úvod. Jelikož dle mého věda pomalu spěje k paradigmatu fundamentálního vědomí, tak lze víc spekulovat o možnosti reinkarnace. (Ale o jakési redukované "reinkarnaci" lze mluvit i v čistě materiálním pojetí světa vzhledem k reprodukci jedinců.)
A tím se vracím k tématu: Pokud naše existence nekončí fyzickou smrtí, tak částečnou ztrátu dat mohu brát jako psychickou přípravu na ztrátu vzpomínek, jakožto předpoklad znovuzrození. Ulpíváme na svých nejviditelnějších dílech, ale obvykle přehlížíme, že naším dílem je různou měrou vše, co jsme ovlivnili (v této souvislosti doporučuji diskusi u mého konceptuálního díla). Když jsme se vepsali do světa, tak není takový důvod ulpívat na osobních vzpomínkách. Máme šanci, že v případném příštím životě nás zprostředkovaně ovlivní pozůstatky z našeho předchozího života. A pokud platí můj předpoklad, že existuje jediná býtost (Vědomí) v mnoha tělech, tak by to bylo stoprocentní. Nemohu si být jist, zda platí reinkarnace, ale podobně lze argumentovat i budoucností našich dětí. Když víte, že jste se všemožně snažili o lepší budoucnost, tak se tak nemusíte trápit svou smrtelností.
Život replikováním bojuje proti zániku informací. Ale nemůžeme pro budoucnost zachránit vše, takže se snažíme zachránit to nejlepší.
Optimistické na té ztrátě dat je i to, že je to ústřední téma mé rozpracované sci-fi filosofické povídky (námět vymyšlen 13.8.14 po zhlédnutí filmu Střihoruký Edward (1990)), takže ty zkušenosti ztráty dat přispějou k jejímu rozvoji.
To by mohl být závěr tohoto článku pro optimisty, dál už nemusí číst.
A pro pesimisty tu mám dodatečně ještě jednu ironii: Když jsem porouchaný externí disk připojil k notebooku s Windows 10, tak se zas normálně rozjel, jakoby to bylo spiknutí. Ale ani recovery program tam nic smysluplného nenašel. A ačkoli má mít 500GB, tak ukazoval jen asi necelých 200MB a formátování to nespravilo.
Autor článku: Sebastián Wortys
Žádné komentáře:
Okomentovat